O Kubáncích

Před příchodem Španělů po Kolumbovi na konci 15. století na Kubě žili původní obyvatelé - Taínové a pár dalších národů. Ti si vesele lovili ryby, sbírali ovoce a byly v nepřátelství s jinými jihoamerickými národy. Pak se ale na ostrov začali houfně přesouvat Španělé a s sebou přivezli epidemii pravých neštovic, proti nimž Taínové neměli obranyschopnost a skoro kompletně na ní vymřeli, zůstalo jich jen několik tisíc.

Prodavač doutníků v Remediosu, tuze zajímavej Kubánec.

Pak na ostrov proudili Španělé a zanedlouho tvořili většinovou populaci. Postupem času se začali rozdělovat na criollos (ti, co se narodili ve španělsku a pak přišli na Kubu) a peninsulares (ti co už se narodili na Kubě) a mezi sebou se řezat.

Nesmím zapomenout na černé otroky, kteří byli přivezeni z Afriky v 17. a 18. století, aby dřeli na polích s cukrovou třtinou. Ikdyž se říká, že měli otroci na ostrově lepší život než v pevninských státech, 16hodin denně na třtinových polích musel být strašnej život.

Podle statistik je většina obyvatel bílá. Mě ale většina z nich přišla trochu víc opálená, to je asi přizpůsobování tomu kubánskýmu sluníčku. Asi 10% jsou černoši a skoro 30% jsou míšenci. Těm to obvykle moc sluší!

Havanští mladíci.

Všichni jsou takoví uvolnění, hovorný a maj přirozený talent tančit. Občas stačí projít kolem baru kde hraje hudba, okolo stojící Kubánky se jen tak nezúčastněně vlní a to vypadá skvěle! Už vůbec nemluvím o tom, když to nějaká roztáčí na salsa párty, to na ní můžu oči nechat. 

místní a turisté na party v Trinidadu.

Všude ve městech je vidět v jaký žijou bídě. Mnohdy jen sedí ve vchodech a čučí co kde lítá, je to smutnej pohled, zvlášť v Havaně. Děti si ale nic z toho neuvědomují a šťastně jedou svojí hru Cukr káva limonáda, popř s píchlým fotbalovým míčem.

Čaj rum bum! V Havaně.

Spor nad fotbálkem.

Úplně jiná atmosféra než v Havaně je to ale na pláži pro místní, kterou jsme viděli nedaleko Caibariénu. Tam se všichni vesele cachtají v moři, popíjejí míchaný drinky z kelímků a jsou nakažlivě šťastní.

Pláž pro místní v Caibariénu.

Populace, která nepracuje v turistickým průmyslu, mluví španělsky. Ani nápad na angličtinu. Taxikáři a žebráci většinou znají tak 5 anglických slov, kterými vás naladí, a pak pokračují stejně rychle ve svojí mateřštině v domnění, že jim snad nějak porozumíš. Kubánská španělština se, jako bonus, vyznačuje tím, že mluvčí polykaj některý hlásky a taky koncový slabiky. Takhle teda místo "despues" řeknou "depe", a to takovým pokusným mluvičům jako jsme my s Jájou zrovna nepomůže :)

Pohůdka v Remediosu.

Dost často se stávalo, že se nás pokusili ošmelit. Naúčtovat jinou cenu než která byla v v ceníku, něco uměle připočítat k součtu, popř. si vymyslet neexistující daň vládě, která se prej platí jenom v týhle jedný ulici v centru ;)). Chce to být pořád na pozoru a v klidu si vyžádat narovnání. Je to jen trochu otravný.

Průvodce po městě zajímavej pro holčičku.

Když se s námi někdo dal do řeči na ulici, většinou se z toho vyvinulo mámení nějakých drobných nebo hmotného příspěvku. To mě zrovna nepodpořilo, abych moc často navazoval konverzaci. Jája mi ale dole pod článkem správně připomněla šedivého útlého chlapíka z Trinidadu, kterej se s námi dal jen tak do řeči, vyjmenoval 3 český města, rozdělení na Čechy a Moravu a v zásadě popsal dění z roku 38 a 39... Tolik inspirativní!

Doutníkový farmář ve Viñales