úterý 31. prosince 2013

Ročenka 2013 v obrazech

Tak díky, 2013, byls docela dobrej. Přikládám pár obrázků z 2013 který se povedly nebo jsou pro mě jinak důležitý.

Nejlepší zážitky v prosinci 2013 jsem už nestihl napsat, takže je snad zachytí aspoň nějaká ta fotka.



Poslední odchod z práce v Kodani (Vstupní hala).


Poslední procházka kolem Utterslev v Dánsku před odjezdem.


Pakování směr Prááááááág! Konec Dánskýho života.

Tak jak si tu ložnici vymalujem? (Úprava nového bytečku na Hráče)

Kořkovůz, stěhovací. (Říčany - Hráča)

Východ slunce z okna na Hráááče.


Jedna z prvních procházek v sousedství - Letná.



Vymetání kaváren na Hráááče. (Kavárium v Bubenečský)

Předstátnicový pořádek na Hráááče.


Příprava na státnice z vedlejší specializace - Psychologie.


I práce v kanclu občas přinese nějakej hekej pohled.
Colours of Ostrava!
Výlet na Kokořín - válečníci.

Nejlepší kafe v Hradci Králové!


Teď jít spát pod širák? Neeeee-eeee (Orlické hory)

Západ slunce v Beskydech (Pržno a okolí)


Kapičkyyy :), výlet na kolech směr Řež.

Íkvááčci řeší nefunkční fotoaparát. (Řež u hospody)

Espresso italiano!!
Jáju zbožňujou aj motýlci.


Spritz v Canazei, závislost. (Canazei, Italia)


První Espresso na Hráááče!



Tak, jaký objekt na obrázku je moje životní priorita? :)))





Potraviny po Harrachovsku - samej chlast.




Perfektní zrcadlení (víska kousek od Telče)

Podzimní nálada

Curlingová párty!


Na Sněžce je v prosinci co? ... zima !

Vítr z hor a jeho věčný milovník Daneček. (Předvánoční sedánek u Houdků)



Albrechtice v Jizerských horách na Silvestra.
Lyžaři s trochou málo sněhu (Tanvaldský Špičák a all star team)


Vánoční Kořka s Jájou (Libereckej nákupák)


Rakev roku 2013 (okolí Kořenova)


Ještě by se sem dal doplnit milion důležitejch fotek, ale ty už jsou povětšinou obsažený v ostatních blog postech.

pondělí 2. prosince 2013

Divadlo v Celetné: Kødaň

Námět: Michael Frayn.
Režie: Jakub Špalek

Hrají:
Heisenberg: Marek Němec
Markéta: Marta Vančurová
Bohr: Miloš Kopečný


Seděli jsme v Chýši s Čimickejma, když tu se řeč stočila na divadlo. Chvíli jsme to převraceli tam a zpátky, až sem nastřelil, že by se Čimičtí mohli přidat a jít s náma na Kašparovu Kodaň nebo do Rokoka na Markétu Lazarovou. Z nějakého důvodu zvítězila Kodaň a Honza se rovnou chytil žezla, že ty lístky objedná. Učinil tak v následující minutě, já jsem lístky pak nějak vyzved a tím byl splněnej i správnej teamwork stajl :)

Ale k samotný hře. Byla trochu složitější, než jiný hry, ale mně velice blízká. Na scéně jsou dva důležití atomoví fyzikové dvacátého století - Niels Bohr a Werner Heisenberg a žena jednoho z nich -  Markéta. Oba fyziky pojí dlouholeté přátelství od dob, kdy se Heisenberg vzdělával pod vedením Bohra. Je třeba poznamenat, že Bohr byl Dán, kdežto Heisenberg Němec. A pak přijde válka...

Všechny postavy vedou dialogy o tom, jak se odvíjel jejich život, neboť na scéně vystupují už posmrtně. Do vývoje vztahu jim vstoupí nacistické okolí a tím, se všechno začne velice komplikovat. Stále mezi nimi jsou vřelé přátelské vztahy, ale každý z nich cítí touhu podpořit svou vlast. Není pak snadné se přátelsky bavit s kamarádem/nepřítelem, což pro Bohra Heisenberg jako příslušník k národu okupantů je. Již od začátku se do popředí dostává téma řetězové reakce při štěpení uranu, čili cesta k atomové bombě.

Ústřední dějinnou událostí ztvárněnou ve hře je setkání Heisenberga a Bohra v září/říjnu 1941. Tehdy se mezi oběma muži odehraje cosi mimo scénu. V kontextu 2WW je schůzka velice důležitá a to nejen pro tyto dva vědce. Jsou to totiž právě oni, kteří mohou rozkrýt cestu k sestrojení jaderné bomby. Tuto schůzku pak retrospektivně dávají dohromady všechny tři postavy. Rekonstrukce je provázená množstvím neurčitosti a nejasností pramenící z děravějící paměti.



Kodaň - Bohr, Heisenberg a Markéta, zdroj: divadlovceletne.cz


Mimo fyzikální kontext, který prolíná celým představením (a je dobré si pamatovat alespoň útržky ze střední školy), se v jeho druhé půlce do hry vměšuje víc a víc lidského faktoru. Matná paměť, strašlivá neurčitost, rozdílnost hodnot a předpokladů, z nichž jednotlivci vycházejí... Všechno je dáváno do jedné roviny s pohybem základních fyzikálních částic, který je čím dál více nepředvídatelný a nezmapovatelný.


Jedno z pálivých míst, které hra vykresluje je odpovědnost/neodpovědnost za sestrojení atomové bomby. Heisenberg se o to pod německou vlajkou (a tlakem svých vzpomínek z dětství - Německo po první světové válce) pokouší, leč uspěchaně a marně. Bohr se po útěku do Švédska přidává do spolku pracujícím na vývoji bomby v Los Alamos, z čehož ve hře vyplývá nepřímá účast na jejím sestrojení (a následném shození na Hirošimu). A teď teda... kdo je hodnej a kdo zlej?? Zase žádná černobílá.


Hra jednoznačně ukazuje, jak svět není černo-bílý a jak je mnohoznačný - asi jako pohyb v mikrosvětě podle kvantového modelu. Jak to, co si dokážeme přesně spočítat a předpovědět je vystřídáno naprostou neurčitostí, která vzniká při kontaktu mezi lidmi. Huhuuuaaa, takový nacvrnknutí populární filosofie, lííbííí :)

A ještě malá poznámečka k roli Markéty. Po většinu hry působila jako hospodyňka, která tak nějak skromně působí v životě svého muže. S rozvojem hry se ale častěji chytá slova a přispívá dvojici fyziků trochou ženského světa, kterej si všechno pamatuje a sem tam jim v tom udělá trochu pořádek.

Bohr samotný byl Milošem Kopečným ztvárněn jako přívětivý postarší geniální fyzik absolutně zapálený pro svou věc, velice se ovládající. Pokud mu něco přišlo jako naprostá blbost, reagoval na to větou, jež bych si od něj rád převzal... "Inu, to by bylo.... zajímavé!"

neděle 1. prosince 2013

Filmík: Život Adele

Jája dlouho básnila o tomhle filmíku, taxme na něj na náš společnej 1461. den vyrazili. Do světozoru, malýho sálu. Tak tak, že jsme to z předchozího brunche v Cafe Louvre stihli.

Filmík se jmenoval Život Adele. Natočil ho tuniský režisér Abdellatif Kechiche a do hlavních rolí obsadil Adéle Exarchopoulos a Léu Seydoux. Snímek vyhrál Cannes a byl hlavním tahákem na Festival francouzského filmu, kterejžto jsme jaksi nepostíhali.

Adele je patnáctiletá dáma, která na záčátku svých milostných avantýr zjistí, že jí vlastně přitahuje stejné pohlaví. Zahledí se do Emmy, kterou potá v baru a už se to s ní veze. Popsán je pak vývoj jejich vztahu do nejmenších detailů, nevynechávaje ani součásti hodně intimní. Adéle s Emmou spolu prožívají silný emoční vlny a prokousávají se světem, kterej homosexuálům vesměs nepřeje.

Zajímavý na filmu je jeho zpracování. Takřka celý děj se odehrává jen ve výrazech obličejů. Většina scén jeje zaměřená právě na výrazy dvou hlavních postav. Všechny scény jsou také značně delší, než jsme zvyklí, ale to filmu dodává zvláštní šmrnc.

Adéle při jedom z prvních pohledů na Emmu, typická scéna.
Zdroj: premiere.fr



Snímek jako celek poskytuje okýnko do vnitřku homosexálního vztahu a v tomhle směru pro mě byl dost vzdělávací. Okolí Adéle její orientaci zvládá o dost hůř a dává jí to nezřídkakdy sežrat. Trochu smutný je, že na večeři u Adéliných rodičů musí obě půl večera prolhat a vymyslet si imaginárního Emmina přítele.



Obě dámy na gay parade. zdroj: thepinksnout.wordpress.com

Režisér rovněž nešetřil erotickými scénami, který vykreslujou, jak důležitej je sex i pro homosexuální páry. Mně ty scény nevadily, ale vidět je v kině byl trochu nezvyk :-). Jája by mohla vyprávět.

Podtrženo sečteno, dobrej, originální, lechtivej a vzdělávací kousek.