Námět: Michael Frayn.
Režie: Jakub Špalek
Hrají:
Heisenberg: Marek Němec
Markéta: Marta Vančurová
Bohr: Miloš Kopečný
Seděli jsme v Chýši s Čimickejma, když tu se řeč stočila na divadlo. Chvíli jsme to převraceli tam a zpátky, až sem nastřelil, že by se Čimičtí mohli přidat a jít s náma na Kašparovu Kodaň nebo do Rokoka na Markétu Lazarovou. Z nějakého důvodu zvítězila Kodaň a Honza se rovnou chytil žezla, že ty lístky objedná. Učinil tak v následující minutě, já jsem lístky pak nějak vyzved a tím byl splněnej i správnej teamwork stajl :)
Ale k samotný hře. Byla trochu složitější, než jiný hry, ale mně velice blízká. Na scéně jsou dva důležití atomoví fyzikové dvacátého století - Niels Bohr a Werner Heisenberg a žena jednoho z nich - Markéta. Oba fyziky pojí dlouholeté přátelství od dob, kdy se Heisenberg vzdělával pod vedením Bohra. Je třeba poznamenat, že Bohr byl Dán, kdežto Heisenberg Němec. A pak přijde válka...
Všechny postavy vedou dialogy o tom, jak se odvíjel jejich život, neboť na scéně vystupují už posmrtně. Do vývoje vztahu jim vstoupí nacistické okolí a tím, se všechno začne velice komplikovat. Stále mezi nimi jsou vřelé přátelské vztahy, ale každý z nich cítí touhu podpořit svou vlast. Není pak snadné se přátelsky bavit s kamarádem/nepřítelem, což pro Bohra Heisenberg jako příslušník k národu okupantů je. Již od začátku se do popředí dostává téma řetězové reakce při štěpení uranu, čili cesta k atomové bombě.
Ústřední dějinnou událostí ztvárněnou ve hře je setkání Heisenberga a Bohra v září/říjnu 1941. Tehdy se mezi oběma muži odehraje cosi mimo scénu. V kontextu 2WW je schůzka velice důležitá a to nejen pro tyto dva vědce. Jsou to totiž právě oni, kteří mohou rozkrýt cestu k sestrojení jaderné bomby. Tuto schůzku pak retrospektivně dávají dohromady všechny tři postavy. Rekonstrukce je provázená množstvím neurčitosti a nejasností pramenící z děravějící paměti.
|
Kodaň - Bohr, Heisenberg a Markéta, zdroj: divadlovceletne.cz |
Mimo fyzikální kontext, který prolíná celým představením (a je dobré si pamatovat alespoň útržky ze střední školy), se v jeho druhé půlce do hry vměšuje víc a víc lidského faktoru. Matná paměť, strašlivá neurčitost, rozdílnost hodnot a předpokladů, z nichž jednotlivci vycházejí... Všechno je dáváno do jedné roviny s pohybem základních fyzikálních částic, který je čím dál více nepředvídatelný a nezmapovatelný.
Jedno z pálivých míst, které hra vykresluje je odpovědnost/neodpovědnost za sestrojení atomové bomby. Heisenberg se o to pod německou vlajkou (a tlakem svých vzpomínek z dětství - Německo po první světové válce) pokouší, leč uspěchaně a marně. Bohr se po útěku do Švédska přidává do spolku pracujícím na vývoji bomby v Los Alamos, z čehož ve hře vyplývá nepřímá účast na jejím sestrojení (a následném shození na Hirošimu). A teď teda... kdo je hodnej a kdo zlej?? Zase žádná černobílá.
Hra jednoznačně ukazuje, jak svět není černo-bílý a jak je mnohoznačný - asi jako pohyb v mikrosvětě podle kvantového modelu. Jak to, co si dokážeme přesně spočítat a předpovědět je vystřídáno naprostou neurčitostí, která vzniká při kontaktu mezi lidmi. Huhuuuaaa, takový nacvrnknutí populární filosofie, lííbííí :)
A ještě malá poznámečka k roli Markéty. Po většinu hry působila jako hospodyňka, která tak nějak skromně působí v životě svého muže. S rozvojem hry se ale častěji chytá slova a přispívá dvojici fyziků trochou ženského světa, kterej si všechno pamatuje a sem tam jim v tom udělá trochu pořádek.
Bohr samotný byl Milošem Kopečným ztvárněn jako přívětivý postarší geniální fyzik absolutně zapálený pro svou věc, velice se ovládající. Pokud mu něco přišlo jako naprostá blbost, reagoval na to větou, jež bych si od něj rád převzal... "Inu, to by bylo.... zajímavé!"