sobota 28. ledna 2017

Podzim v Ontariu

Celý rok, co tu jsem, se těším na podzimní barvy v Ontariu. Kdykoliv jsem doma v Čechách dostal pohled z Kanady (nebo zvlášť z Ontaria), byly na něm ty krásně zbarvený javorový stromy a listy. A tak jsem se nemohl dočkat, až to tak nějak od konce září do začátku listopadu uvidím na vlastní oči.

Ňuuuuuuu!




Když se babí léto takhle nachýlilo, začal jsem odchytávat svoje komunitky a tahat je na výlety. Když zrovna nikdo nemohl, vydal jsem se sám, většinou aspoň do nějakých vzdálenějších parků kolem Toronta. Barviček jsem se nemohl nabažit.

Moje letošní favoritka...

Konec září byl ještě dosti zelenej, ale i tak to byly moc pěkný procházky.

Druhý týden v říjnu se to konečně začalo barvit. Vyrazili jsme s Manou na Bruce trail, pěkně se zamotali kolem Waterdownu, ale nažloutlo už bylo!

Jak je vidět, při výletu na Bruce trail ještě moc žluto nebylo, zato moje pocity ze září se projevovaly :)


Na o něco pozdějším výletu kolem Rouge river se to už pěkně červenalo. Takový Ontario mám rád!

Začátek před Rouge River.



A vrchol barvící sezóny jsem zažil v Glen Stewart park v Torontu a u Bruce trail na Rattlesnake pointu, kamž mě vytáhl můj spolu ILP kámík Sam.

Ňuuuuuu!


Na Rattlesnake pointu


Zbytky barviček se choulili na stromech cestou do práce (tehdy ještě do Yorkdale), a taky při toulkách High parkem. Idkyž to na fotkách není zdaleka tak krásný jako ve skutečnosti, aspoň střípek z toho snad dostanete.


Cesta do práce...



A trochu bžundy s podzimním listím. 












úterý 24. ledna 2017

Thanksgiving ve Whitby, ON

Nastal začátek října, a Kanada se začala chystat na svůj den Díkůvzdání. Je to den vděčnosti za hojnost v Kanadě. Odstartován byl až 1957, ale v pozadí byla posádka Martina Frohbiera, který zakotvil v dnešním Nunavutu v roce 1578, brrr, to musela bejt kosa a dobrodružství!

Moje kamarádka Jessica mě pozvala na den Díkůvzdání k jejím rodičům ve Whitby (tak 30minut vlakem podél jezírka na východ od Toronta). A za to jsem byl neskonale vděčný. Poznal jsem tak její dva bratry Tobiho a Tima, její dobodružný rodiče, i tety, babičky, bratrance, snachy, sestřenky, švagrový... Tahle rodinná sešlost mohla mít dobrých 50 lidí.

Žel je tohle jedinej obrázek z tej thanksgiving party, zbytek si musíte dopředstavit ;]


Všichni jsou odění na barev podzimního listí, u dveří i na stolech jsou skutečné i dekorativní dýně a sošky krůt a krocanů. Doma hoří svíčky a ta rodina vypadá hezky pospojovaná. V rámci svého sociálního rozjetí prohodím slovo skoro s každým a je to náramná legrace. Od jednoho Jessicy strejdy jménem Lanen (nebo tak nějak) se dozvím, že je vysloužilej hasič, kterej v důchodu chodí na golf a na curling. To je kanadskej styl!

V půlce večera si mě odchytnou Jessicy bráchové... "Jo tak ty neznáš whiskey se zázvorovou limonádou?!" a už se mi jedna míchá. Ouha mňaminky mňamy, to mi veeelice sedíííí. Brrmrrmmrmrrr.

Z ostatních hovorů si tak matně vzpomínám, že si mí kanadští kamarádi pořád pamatujíc víc Czechoslovakia než Czech Republic. V čem jsme asi tehdá byli silnější?

Na stole se servíruje obrovská krůta se salátkama a taky - pozoooor - velká místní laskomina dýňovej koláč! Když ho babička Jessicy jménem Melody položí na stůl, hned mi ho dobře představí "No, Tome, tohle je ten nejkanadštější dezert, ten musíš mít!!" A tak si ho zobnu... Je lehoulinkej s lineckým těstem na spodu a lehkou násládou dýňovou příchutí. Ten mě zaujme!

No, ale strávit den Díkůvzdání, v kanadský rodině, to byl od Jess moc hezkej dáreček!!!


středa 11. ledna 2017

Kanadský boje o pracovní povolení a pobytový status

Na Vánoce jsem zajel domů, potkal a objal většinu svých milých a mezi svátky dostal formální pracovní nabídku od Scotiabank, třetí největší kanadský banky. Myslel jsem si, že formalizovaná pracovní nabídka je dostatečný podklad pro nové pracovní povolení mimo trvalý pobyt, a tak jsem se druhýho ledna vrátil do Toronta. Byl to omyl.

To byl ale dlouhej výlet...

Když chce našinec v Kanadě zůstat, musí se potýkat s více věcma než jen pracovní nabídkou. A tak jsem na cestě z Prahy nedbal střevní chřipky a zamířil jsem si to na letišti na imigrační. Moje představa byla, že jim ukážu permanentní pracovní nabídku a oni mi dají pracovní povolení na počkání. Úředník chvíli kouká do mých papírů a pak se jde poradit s kolegyňkou. Vrátí si a poví mi něco ve smyslu, že o to pracovní povolení musí požádat zaměstnavatel.

Inu dobře, druhý den volám od banky a sděluji jim, co mi sdělil imigrační úředník. projednává to se mnou George, chlápek z lidských zdrojů. "Nojo, ale banky v Kanadě od roku 2003 žádný pracovní povolení vyřizovat nesmějí, takže to ti zařídit nemůžem.", oznámí mi. No, tak to bych to tu mohl rovnou zabalit. Ale co, přece se nenechám tak snadno zastavit.

Pročtu si snad všechny dokumenty na imigračních stránkách a zjistím, že to není pracovní povolení, co banka musí udělat. Banka musí jenom předložit pracovní nabídku Ministerstvu Imigrace, to jim dá jakési číslo a to já sám pak použiju v žádosti o pracovní povolení. Tak zavolám Georgovi a tohle mu sdělím.

Následujcí den na mě George pošle svou kolegyni, která je z Global Mobility týmu, takže se lépe vyzná v zaměstvávání mezinárodních pracovníků. Ta okoukne moje papíry a řekne mi, že si myslí, že budu potřeboval LMIA (Labour market impact assessment - důkaz že neexistuje žádný kanaďan, kterého by banka mohla najmout). O LMIA jsem si doteď myslel, že ho nepotřebuju. A s LMIA se pro mě banka zabývat nebude.

"Hmm, tak co je další akce kterou můžu podniknout pro své kanadské prodloužení?" řeknu si a požádám si snad o všechny typy pracovních povolení a víz, který existujou. Za pár dní ze situace vyplyne, že přes jedno z povolení, o který jsem zažádal, nemusím mít LMIA. "Wooohooo! Štěstí, johoo! Tak teď už nic nestojí v cestě!!!" říkám si.... Ale ouha, ministerstvo imigrace má 8 týdnů na vydání rozhodnutí o mém pracovním povolení!!!?! Šmankote, na to nemám peníze tu tak dlouho zůstat bez práce!

Fotka na inzerát mého pokoje.

A tak chvíli vymýšlím, jak se tu udržet po dobu osmi týdnů, kdy v Kanadě NESMÍM pracovat. To je zase dobrodružství :))). Když si to všechno propočítám, dohodnu se se spolubydlou, zabalím si věci a koupím si letenku do Čech na dva měsíce, počkat si, až budou papírky vyřízený. Pivoooooo budeeee!