Divadlo v Rytířské: Mydlibaba

Luba Skořepová je prostě fantastická!

Hra jménem Mydlibaba má tři dějství se třemi různými postavami, z nichž každou ztvárňuje Luba Skořepová. Já jí na jevišti prostě zbožňuju!

Luba Skořepová jako Mydlibaba - fotka v divadelní kavárně v Rytířské

V prvním dějství vystupuje postava, podle níž se celá hra jmenuje. Františka - posedlá čistotou sedí v base za to, že z lidského tuku vytvářela mýdlo. A velice si to užívá, především to, že už nadoživotí nebude mít žádný starosti. Paní Skořepová to podává svým nezaměnitelným stylem, kterejžto je nedostižnej.

Druhému příběhu dominuje Kateřina. Dáma, jež se ve starším věku nechala unést sladkými slovy zralýho šestašedesátníka, kterejžto bažil po jmění a ze všeho nakonec nechal milou kateřinu místo svatby čekat v kostele samotinkou.

Ve třetím příběhu je hlavní postavou čerstvá (doslova a ve všech významech) vdova, která retrospektivně rozebírá, proč je i po smrti svého muže relativně šťastná. Hlavním trnem v oku jí, jakožto trafikářce, byla lékarnice, kterou se mužíček nechal zlákat.

Ve všech třech příbězích emoce tryskají proudem a Luba hází v sál všelijaké emoční zvuky, který to celý krásně dozvučujou.

Po několika minutovém potlesku se fenomenální paní Herečka postaví na podium a poví nám o tom, že kdyby jí to pořád někdo nepřipomínal, ani neví, že je jí 90 let. Přidá několik legrácek na téma úřad, u něhož se za úplatek dá odepsat 5-15 let z občanky :), pro zájemce lze léta také přidat. Chovám k ní nehynoucí obdiv!

Courání po Praze: Strahov a Jelení příkop

Tak dneska byl zas jeden z těch dní, kdy je deset hodin dopoledne, právě dojídáme tvarohovou buchtu k s snídani a máme tak trochu kocovinku po tom vínu včera. Co bychom tak dělali? Courat po Praze, johohooo!

Výhled z horních Petřínských zahrad, kousek od Strahova

Tramvajkou číslo 22 na Pohořelec, čumenda na Keplera, o kterým jsem celej život nevěděl, kde je, pak kolem Strahovskýho kláštera a pivovaru,  odtud do úvozu, kolem Černínskýho paláce a Loretky, Jelením příkopem na Malostranskou a zase domů.

A teď ty hezkosti, co jsme viděli cestou.

Břevnovskej klášter, a absolutní ticho v jěho nitru. Je tam taková děsně zvláštní klidná atmosféra, která snad nemůýže bejt narušená ani partou vožralů, který můžou čas od času putovat z pivovaru opodál.

Břevnovský klášter

Břevnovskej pivovar. Přitažlivá zahrádka, výběř pivíček jak v chýši. Asi tam brzo zavítám.

Černínskej palác. Sídlo ministerstva zahraničí. Ten je ale obrovskej. Myslím, že akorát stvořenej pro příjem delegací.

Loreta. Je tak krásně barevně laděná. Mohl bych před ní stát hodiny a hodiny, jak se mi líbí.

Loreta

Jelení příkop. Dneska to byla moje první návšteva. A nikdy by mě nenapadlo, ýže se hned pod Hradem schovává takovej krásnej parčík a že vede až na Klárov! Taky jsem se tam dočetl o jelenech, kteří si tam pobíhali někdy v druhý polovině 18. století, a extra překvapenej jsem byl při zmínce o medvědech, kteří tam byli v první půlce 20. století jako dar sibiřskýcj legionářů tatíčkovi Masarykovi.

Tunel uprostřed Jeleního příkopu

Podtřženo sečteno, v tej Praze je toho ještě tolik co prozkoumávat! Příští zastávka, Malá strana!

Český lev schovaný v zatáčce na Klárově

Mikulovskoooo na podzim a Třebíč

Chachaa, to byl boží výlet!


Tomino s Lucci se rozhodli, že vezmou partu těch největších zevlů a že je odtáhnou do sklípku. Inu, s těmahle jsme ještě na Moravě moc nebyli, řekli jsme si s Jájou a jednoznačně kejvli.

Podvečerní pohled, Mikulov

Brum brum, byla sobota kolem desátý a Kořkovůz si to frčel po Štefánikově mostě, aby se pak vykroutil pro levnej benzín na spodnim žižkově a následně vyzvednul dva organizátory v jejich žižkovským bejváku. Domluva byla že je vychytnem v deset. Dodržuje tradice jsem na benzínku najížděl v 10:20 (bez naloženejch samozřejmě). Benzínka mi udělá maličko čárečku přes rozpočtíček tim, že tam stál kamion doplňující palivo. "AARRRRAHGH ^@!*#%$^@!&!(*&$%!!!" pomyslel jsem si.

Pak jsme teda naložili ty dva a Lucci prohlásila, že D1 je podle google map a zpráv od Veru zpustošená zácpou až ke dvacátému kilometru. To vobjedem! Vystátá fronta na nejlevnější benzin na světě u  Ono v Měcholupech a pak nějaký to objíždění a najížení na dálnici, Lucci nejlíp naviguje, a tak na stošedesátym dojíždíme auto Nadava s Luci, i to s Karolínou.

Jak se tak blížíme k Mikulovu, vidíme kopečky Pavlovské vrchoviny a někdo v autě řekne "jeee hele, to už je asi Rakousko, neee?!", jsme prostě vlastenci jak vystřižený z knížky.

Výhled z okna na svatý kopeček, Mikulov

Trvá to ještě hodinku a už zajíždíme do dvorku penzionu U Svatého Urbana (moc hezkýho, jméno si nepamatuju). Koukneme z vokýnka a zaujme nás Svatej kopeček ozářenej sluníčkem. Tomu teda pověnujeme několik minut výstupu a ten nám skýtne pár žůžo pohledů do okolní krajiny. Sem tam hora, sem mastodontní vínovej závod, prostě idylka. Cestou dolů z kopečka nám pak cestu lemujou žlutý listy javorů a jiný hezkosti.

Jája na svatým kopečku

Výhled ze svatýho kopečku

Večer pak nastává hlavní část programu, čili programová opíječka ve sklépku. Uvítal nás postarší pan domácí s krásným moravským přízvukem a veselym duchem vevnitř. Usadil nás ke stolu, předhodil nám "Moravské muesli" [čti: škvarkový sádlo na chlebu] a ubezpečil nás, že karafy s Rulandou šedou jsou bezedný. Yummy yummy. Tak klábosíme, a lejeme... a lejeme... a lejeme.  Byl to sklípek přímo pod hradem na skále,  takže nám nad hlavama čučeli kusy skály a bylo to překrásný. A pak najednou "Mládeži nástup", a šlo se do koštovací místnosti. Správaná sklípková, všude sudy, tmavo, vínem voňavo. A tam to frčelo, jedno po druhém, už ani nevím, jaký všechny. Taky se tak stalo, že holčičky směly některý víno jenom na povolení jejich chlapečků, a to se mi velice líbilo :-D. Na závěr nám pan Solařík pověděl ještě několik rad do života (například čištění zubů meruňkový likérem) a dal ochutnat víno, který se mu "zkazilo k dobrému", tedy zbublinkovatělo. Nejlepší Champagne na světě :) Když nás pak vyhnali ze sklípku, nasockovali jsme se ještě k Tominovi a Lucci a chvíli se pokoušeli jim vypít stáčenku, kterou si koupili domů. Prostě kámoši :)

Pan Skolařík vypráví

A spolupopíječky se nalévají...

Nazdraví! Skal! Zum Wohl! Cheers!

Druhej den snídaňka s lehkou kocovinkou a výlet na Pavlovský vrchy. Ze spoda vypadaly trochu drsněji, než ve skutečnosti byli, ale zahřátí to bylo příjemný. Skýtali výhledy všude do okolí, a kocovinka ze mě co nevidět utelka. Zdolali jsme hrad Děvečky, do nějž byly podle pověsti zazdívaný panny aby byl nedobytnej. A to sem si předtím řikal, že se na islanďáky s pověstma nehrabeme :). Druhej vrcholek byl Děvín, všechno proložený těma barevnejma lesíkama a vykecáváním se s naší all star tourist gruppe :)

Vodní nádrž Mlýny

Děvečky

Večer jsme zasvětili návštěvě termálních lázních na rakouský straně. Teplá voda jak v Blue lagoon kousek od Keflavíku, celkově docela příjemná věc. V těchhle mě to ale obvykle moc dlouho nebaví, tak jsem za hodinku popadnul Jáju a odtáhnul jí do saunovýho světa. Bylo tam několik druhů saun, ale ta hlavní, která stojí za zmínku byla klasická finská. Měla svýho vlastního sauna mastera, kterej tam co chvíli točil ručníkem a lil do kamen samý vonný věci. To bylo hrozně energizující!! Bohužel jsem si na něm vyzkoušel, že moje němčina je zakopaná někde hodně hluboko. Pak jeden studenej bazének pod širou oblohou za lehkýho deště, jupííííííí, a domů.

Navečer lehká véča v hospě naproti penzionu, kde jsme měli to štěstí potkat i Petra a Vendu. Vínka jsem jaksi měl dost a dost zevčera, takže sem vzal za vděk černou horou, a ta tam celkem padala :)

Třebíč

Basilika sv. Prokopa

Následující den už poměrně svižný sbalení a rozjetí aut na všechny strany. Kořkovůz mířil do Třebíče. A ta byla moc hezká, přapažená Jihlavou, starobylá a klidná. Prošli jsme se bývalý židovský město a notnou chvíli okukovali Baziliku sv. Prokopa a přidružený zámek, hrozně jim to slušelo. Na vnitřní návštěvu to časově nevycházelo, tak jsme se tam chvíli procházeli, obdivovali sgrafity a bylo nám fajn. A protože byl takovej ušmudlanej lehce mrakovej den, zapluli jsme na závěr do cukrárny U Tety. Měli tam mňam, moc drobý kafe. A taky moc dobrej míšovej řez!!

Sgrafito na radnici

Hezký nepravidelný kočičí hlavy v Židovký čtvrti

Radnice

Podtrženo sečteno, famózní výlet po všech stránkách.

A mimochodem, já miluju podzimní listoví.

Podzimní Stromovka

Přes tu první polovinu podzimu jsem toužil po chození po lesích hájích a očumování žloutnoucích, červenajících a jinak barevně tančících stromů. Směroval jsem to teda nejprve mimo město, a teprve potom do oblastí přilelejch, jako je Stromovka a Letná.

Výhled od Místodržitelskýho letohrádku.

A to sem si teda moh vymyslet trochu líp, co se pořadí týká. Stromovka na podzim je totiž nedostižná. Barevnejch stromečků habaděj, celý to tam voní takovým tím přichladlým podzimním vzduchem, sem a tam pocourávaj lidi s psíčkama a k podzimnímu štěstí mi to úplně stačí.

Začneme u Místodržitelského letohrádku, odkud je krásnej pohled na údolí Vltavy a vzdouvající se bonhickej kopeček. Už to tam celý přechází červenou a modrá obloha sem tam s nějakym mráčkem to celkem dokresluje. Proč sem asi za mlada neměl rád podzim?

Pak si to sťapem dolů a brouzdáme parkem směrem k Výstavišti. Stromy házej dlouhý stíny a mně je děsně příjemně. Potkáváme rozevlátý vrby, sem tam břízu, která vypadá jak na sklonku do důchodu.

Bříza na cestě do důchodu.

Prostě, čtvrt hodinky od domu a takový zážitky!!

Telč

Nojoono, furt jsme jezdili po nějakejch přírodních krásách, tak proč ne taky trochu do města?

Úvodníček

Terčem se mi stala Telč. Několik desítek minut jízdy po autodromu D1 a už jsme tam. Kolem centra se rozkládají rybníky Štěpnický, Ulický a Staroměstký. Z hlavního náměstí (nám. Zachariáše z Hradce) nejsou patrné, ale pořád, jako by se jejich příspěvek vznášel ve vzduchu.

Štěpnický rybník

Náměstí Zachariáše z Hradce je podlouhlý a vyskládaný převážně pravidelnejma kočičíma hlavama. Malovaný domky, který náměstí lemujou jsou pořkrásně barevný a veselý. V informačním centru jsem paní za barem zabavil jeden materiál, kterej vypráví o tom, čí kterej domeček byl.

Okraj náměatí Zachariáše z Hradce, juhuuu!

Šmelený patro (podvooood!)

Kočičí hlavy prostě do starejch měst patřej.

Můj oblíbenec, dům č. 15

Tak se dovím, že třeba nekrásnější starej rohovej domeček nepatřil někomu extra slavnýmu, zato ale, že má sgrafity jako symbol toho, že majiteli došly zdroje na sofistikovanější výzdobu. Krom toho jsou tam taky domy lidí, kteří se hrnuli do starostovýho paláce, a podle toho měli bydlírtka vymazlený. Největší zábavou pro mě bylo ale několik domů, který měly podvodný/šmelený třetí patro (např. dům č. 47). To spočívalo v tom, že mělo tři okna, jako ostatní patra, ale jenom to prostřední okno za sebou skrývalo místnost, ostatní dvě ústila jen tak do prostoru :)









Na náměstí Zachariáše z Hradce je k nalezení také  Kostel sv. Jakuba, Jezuitský kostel jménem Ježíš, Mariánský sloup, kašna, dům, v němž bydlel za studenstkých let Otokar Březina, a jiný zajímavosti. Není tam moc kaváren, za to ale ta, do který jsme vlezli, měla kafe dobrý k nepopsání! Neměl bych aky zapoměnout na mazlivý podloubí, které lemuje víc než polovinu náměstí.

Výhled z konce zámeckýho parku

Když nás pak hlavní náměstí začalo nudit, courli jsme se do zámeckého parku, kterejžo taky poskytoval hodně příjemnou barevnou podzimní procházku, přičemž mezi průzory lesů byla každou chvíli vidět nějaká ta věžička na náměstí. Když jsme pak z parku vylezli, majestátní věže Telče se odrážely v hladinách rybníků a to je vždycky hrozně hezký.

Prostě Telč. K sežrání!

Díky Telčko, moc dobrá's byla.

Lov podzimních nálad kolem Srbska

... tak, a je první barvící se část podzimu (žlutá), kam ho pojedeme očumovat?

Podzim barví, jupiiááá

Vyhrálo to Srbsko - Svatej Ján pod skalou a zpátky. Vyrazili jsem nějak nieskôr, takže jsme na místo jájovozem dojeli až někdo kolem jedenáctý. Ale bylo překrásně, obloha modrá, něco kolem 15 °C, babí léto jak z knížky vystřižený.

Takový panorámata!

A jak tak přijíždíme k parkovisku v Srbsku, rozhlížíme se, že nikde žádný místo... V tom si všimnu že vedle auta stojí chlapík s nějakym mě velice povědomym obličejem. A pak mi to dojde, vedla auta stojí starej dobrej IWkář Nadav se starou dobrou buddysystémačkou Luckou. Ejchuchůůů, to bude výlet!

Odolali jsme lákajícímu prvnímu pivu hned ve vsi a nabrali jsme si to lážo plážo chůzi podél Berounky. Jak známo, podle řek žádný ukrutný kopečky nebejvaj. Stezka se tak různě kroutila  a podél ní se tyčili žloutnoucí stromy (nejvýraznější asi javory). S modrou oblohou v pozadí to bylo něco krásnýho k nepopsání.

Modrá se žlutou? Nejhezčí kombinování.

Taxme kráčeli, drbali jak nám to v životě běží, až se nám v cestě, co čert nechtěl objevila hospoška se svijanama. A tý už jsem neodolal a zatáh tam i zbytek turistů :)

A první pivíčkoooo, s našima náhodoupotkanýma :)

V půlce trasy jsme se pak rozdělili, páč Luci s Nadavem nějak spěchali domů a já se chtěl podívat po místě, na němž před skoro dvaceti lety stál můj první tábor. Vytáhl jsem Jáju až nahoru na vyhlídku u sv. Jána, kterážto, zvlášť s barvičkama v okolních lesích byla úúúúžasná. Tábor jsem sice nenašel, zato jsme si hezky pobrouzdali lesíkem, trochu i Jáje proti vůli. To se občas musí, že :)

Výhled ze skály u Svatýho Jána.

Cesta zpátky byla asi nějaká kopečkovatější. Bohužel si na ní už detailně nevzpomínám, páč se mi tam míchaj výlety, co byly pak :)

Islandskej vánek v Praze - Múm

Čas od času mi do rodný Prahy zavane vánek z Islandu. Většinou je hudebního rázu. Tentokrát do Prahy přijeli mnou dlouholettě zbožňovaný Múm. Je to islandská kapela hrající hrozně zajímavou alternativní hudbu s klávesama, ženským zpěvem, violoncellem, no prostě k sežrání!

Na koncert jsme vyrazili společně s Pájou, kterou jsem po letech děsně rád viděl. Načali jsme se na Andělu v hospodě jménem Plachta, kde měli Hoegaarden, a tak to docela šlo. Paxme přikvačili na místo do Meetfactory a Múm už byli v plném proudu. Byli celkem dobře ozvučený a svoje jedinečný songy podávali se značnou nonšalancí.

Island  v Praze! Múúúúúm!!!

Pro mě to byla naprostá hudební extáze a taky bylo hrozně dobrý slyšet zase po měsících islandskej akcent v angličtině podání frontmana, kterej budoucí dění na pódiu nezřídka komentoval.

Největší slastný okamžiky u mě nastaly u písní Green Grass of Tunnel a We have the map of the piano. V tu chvíli mi na zádech nabíhala husí kůže, jak se mi to líbilo. Určitě to znáte :-)

Tady jsou ty songy pro ty z vás, kdo jste zvědaví:
http://www.youtube.com/watch?v=oHTFmJk7fH0
http://www.youtube.com/watch?v=gDb8hduT584

Vařící vzdělávání - steaky z argentinskejch kraviček

K narozkám jsem od Jáji dostal kurz vaření, a sice na téma Argentinský steaky. Ohohoooo, učit se něco novýho, a to já rád!!! I když je to vaření :)

Ten den v práci jsem kouknul na mapu a zjistil, že to je přímo an Hustiský, na spodním Žižkově. To jsem ještě nevěděl, že tam budem vařit ve vitrínce pro kolemjdoucí.

Srazili jsme se s Jájou přímo před tím, otevřel nám na krátko ostříhanej chlápek asi tak v našem věku. Představil se jako Lukáš a mluvil tak rychle, že sem ani napodruhý nestačil zaregistrovat příjmení.

A pak to začalo, vytáhl na naší 6ti člennou skupinku (z čehož byli 3 těhulky) asi 4kg luxusní svíčkový, vysvětlil nám, že jeden kraj je palec, druhej špička a střed je s podivem uprostřed :). "Teď to očistěte od blan" zněl rozkaz. Zbyl na mě samozřejmě palec, takže blanka kam se podíváš. Tak dlouho jsem si s tím hrál, až z toho vznikla pěkná fašírka. Šéfík Lukáš to okomentoval s tím, že naštěstí budem dělat Stroganoff.

A pak to začlo. Nejdřív Tagliatella. To když jsem slyšel, msylel jsem, že budem dělat těstoviny (coooo??). Pak jsem zjistil, že to je něco jako Carpaccio, jen že Carpaccio je celý syrový, a Tagiatella je lehce osmahlá na krajíčcích. Plátky jsme dali na rukolovej salát s balsamicem a zblajzli to. Mňáááám.!!

Pak steaky. Ukrojit na cca 4cm plátky, rozálit pánev a položit na nejrozpálenější místo. Nic složitýho. Dal jsem to tam ale křivě a chtěl jsem to narovnat. "Ne!!" ozvalo se od šéfíka. Jak se to jednou položí, už s tim nehejvbat, ať se děje co se děje! No, pak asi tak 3 min po jedný straně a na druhý straně zkoušet podle palcový metody. Paxme ho zblajzli. Mňam.

Jedna Jája pracující na grilovaný zelenině.

Stroganoff byl jen něco jako dlouhý smažení a zalití smetanou. Pak zasypání červenou paprikou. Docela fajn to taky by
lo.

Pak ještě vývar a flambovanej grilovanej ananas. Vývar super, ananas brekekeke.

Jinak ale hrozně dobrej a poučnej večer pro mě :)