sobota 30. ledna 2016

Kavárenský povalečství po Torontu

Mmmm, není to špatný, prozkoumávat každej den kavárnu jiného zrna. A všechny umějí i bezva espressa a capuccina, žádný strachy! Neutopím se tu v tý stabucksový břečce :). Za poslední dobu jsem měl několik bezva kavárenských odpolední - Early Bird espresso, Louie, Balzac's Coffee, Coffee Roastery, Sense Appeal a začínám si tu připadat povalečsky zabydlenej jako tenkrát v Reykjavíku.

Early Bird espresso bar
Early Bird espresso bar



Sense Appeal café

Balzac's liberty village
Coffee Roastery











Na kolo jsem před pár dny nechal mrknout cyklo doktora a ten mi řekl, že mu to sedlo prostě nezvednem, protože je tam přirezlý. Nu což, taxem šlapku oblepil nějakou super pevnou páskou... Počítám, že do jara neupadne :). Jo a to kolo už má jméno, a sice Henry (podle Henry Bathurst, zájemci prosím na wiki :)) ). Když si tak vzpomenu na svoje bicykly v zahraničí, myslím, že zašínám lehce standardnět. Na Islandu to byl Hallgríms, v Dánsku to byl Ib a teď už jenom Henry :)


Jak tak cyklím, procházím se, popř běhám po okolí, pátrám sem tam po historii, takže pár poznatků:

  • Bloor street se jmenuje po Josephu Bloore, který se v polovině 19. století přestěhoval do Kanady, založl tu pivovar a potom na sever od Toronta řadu obytných domů. Jeho obličej od momentu, kdy jsme jej poprvé viděl, ale asi nikdy nezapomenu. Posuďte sami.

Joseph Bloore (zdroj:wikipedia.org)

  • Taky název Toronto odvozený z jazyka Mohawků ("Tkaronto" - "tam kde stromy stojí ve vodě") označoval kanál, kterým protékala voda z jezera Simcoe do jezera Chouchiching (asi 50km severně od dnešního torontského centra).
  • Samotné město se na svém počátku jmenovalo York, jako pocta princi Frederickovi, vévodovi z Yorku (Duke of York). Přídomek Duke of York se do dnešní doby dává druhému synovi britské královské rodiny. Ti britové tu mají vážně dlouhý prstíčky do všeho :).


Postupně taky koštuju místní minipivovarový speciály (převážně ty svrchně kvašené). Canuck, Liberty Village 504, Amsterdam Cruiser i Muskoka zatím byli dosti poctivý. Ale pozooor, nejlepší byla zatím IPA jménem dead elephant (chcíplej slon) :))). Uvidíme, jak to půjde dál.

Chcíplej slon, můj favorit!


Ontario je taky znatelným producentem vína. To zatím ale čeká na svojí zkoušecí příležitost.

Tak jo, a jdu si zase nalepit nějaký rampouchy na nos na kole (Henrym) na cestě z kavárnýy domů.

čtvrtek 28. ledna 2016

Můj první kanadský milník

Dneska se stala jedna důležitá věc. Došly mi sójový suky, po týdnu-a-kus poslušného konzumování max 1 sójového suku za den prostě došly.

A tak je jedna kapitlola života za mnou...

Ale začíná další! Jmenuje se margot a mám ještě tři :))).

Až tyhle dojdou, to nevím, co budu dělat.


Jinak jsem dneska na běhu kolem jezera potkal takový zajímavý ptáky - tělo do hněda a černý krk a hlava. Spíš mi připomínal labuť, jen jinak obarvenou. A tak jsem po příchodu domů zapátral a na wikipedii jí našel... A teď přichází zase rozdíl v překladech... anglicky se jmenuje Canada Goose (tedy husa kanadská) a česky ornitologicky Berneška velká. Já si jí teda pro sebe nechám jako husu kanadskou :)). Podle ní se taky jmenujou ty super zimní bundy, co bych si chtěl koupit, kdyby nebyly tak drahý :)


Není krásná? Zatím fotka z wikipedie, dotlačím vlastní)

... a ještě vlasní fotka :)

Canada Goose zahlédlá u jezera Couchiching



úterý 26. ledna 2016

Toronto - usazení na obzoru a další veselosti

Tak a je to. Zá se, že mám pokoj. Z pětadvacátýho patra se přestěhuju do dvaadvacátýho. Můj pokoj bude jen taková maličká ložnička bez oken, za to z obýváku (+kk) je pěkně vidět na jezero. Jako bonus bude v domě bazének, posilka, studijní a party místnost. A tak se těším a konečně se zakousávám taky do jiných věcí než lovu možných pokojů, uff. Obrázky poději.

Teplota stoupla na příjemnou nulu, a tak se po světě hned chodí a jezdí míň zmrzle.

Mám za sebou založení kanadskýho účtu u Royal Bank of Canada. Jen jsem tam přišel, už mě krásně proklientsky a přátelsky přivítali. Když jsem prohlásil, že jsem kanadský nováček, přidali ještě energicky "Awww, welcome to Canada!". To se člověk hned cejtí líp a kanaďani teda businessovat vážně uměj.

Moje domovská bankovní pobočka, hned naproti budoucímu pokoji.

Už si pomalu zvykám na courání po mě městě s tím obřím jako-kafovým kelímkem :).

A koupil jsem si kolo, protože se to zdá jako docela dobrej dopravní prostředek. Toronto je placatý a hromadka je mi zatím drahá. Tak uvidíme, jak počasí a možný omrzlinky dovolí. Kolo jsem koupil za rekordních $30 (jinak jsou nejlevnější tak za $100) od týpka, co se stěhuje do Montrealu. Ten bicykl podle toho taky vypadá, škrundá v něm, je úplně orzelý, no, budu mu muset dát nějakou (aspoň olejovou) péči. A brzdy radši nechám na kolovým doktorovi :)



Taky se mi poštěstilo vyzkoušet si torontskou hromadnou dopravu (Cestou za nákupem kola). Přijela krásná hranatá ošmajdaná tramvaj a dole na Queens Quay byla ještě hezky prázdná. O tři stanice dál (King st. West) už tam nebylo k hnutí :). V metru to pak bylo taky atmosférický, ale už ne takový massox.

Metro s patrným multikulti.
Tramvajka, místně nazývaná Streetcar.





















Jízdenky jsem doteď pořádně nepochopil. Jednotlivá jízdenka stojí $3.25 (musíš to mít přesně), lze ji používat na přestupy, ale nikdo vlastně neví, na jak je dlouho. Jediný, co je jistý, je, že ji určitě nesmíš použít na cestu tam a zpátky. U vlezů do metra stojí chlápek a všichni mu ty svoje jízdenky narychlo ukazujou, to bylo překvápko! :)

Tak a ještě jeden poznatek. Je tady zvykem na dosti cedulích vysvětlovat, co člověk smí, nesmí, musí a může, jakoby mu to nemohlo dojít samo. Jako příklad poslouží následující obrázek: Semafor a cedule "chodci, dodržujte svou signalizaci!"

Rady a příkazy všude :)).


Čusíček!



pondělí 25. ledna 2016

Toronto - Nový bazénky a půjčený kolo

Ou helou :)

Práci pořád nemám a fixní pokoj taky ne... Ale to nevadí, protože o to větší je to svobodička a parádička!

Včera vykouklo sluníčko na modrý obloze, a to torontský přístav na Queens Quay dostal teprve barvičky! Prvních pár set metrů jezera je při stálých -6°C zamrzlých, ale popraskaně. Vytváří to na ledu krásný mapy. S tím mě napadne, že by se takhle mohla inspirovat hranice mezi jednotlivými provinciemi Kanady. Oblé a zakroucené mají být hranice, ne tolik standardardizované a pravoúhlé.

Přístav, když je mu trochu zima.


A jak bylo krásně, vydal jsem se navštívit bazén Regent Park ve východním Torontu. Byla to celkem solidní hodinová procházka, ale krásně rozzářená. Cestou jdu kolem několika parků a všude se prohání stovky veverek, ty by se tu vážně daly studovat :)).

Zatím jediná dokumentace veveričky, kterou mám :)

Bazének v regent parku je nový a solidní - 25m. V tom už se celkem dá něco naplavat, i když to pořád není 50ka. Trochu si plavání protáhnu a nakonec je z toho 1600m, protažený záda jako v nebi.

Nová bazénová příležitost - Regent Park.

Když zas vylezu ven, narazím na stojan, v němž se dá automatizovaně zapůjčit kolo. Projedete kartou, ono vás to nechá potvrdit podmínky a za $8 vám to zařídí předplatné na jeden den. V rámci předplatného si takhle můžete půjčit kolo na jednom konci města, a do 30ti minut ho vrátit na druhé straně města. Takhle to pak můžete dělat po celých zbylých 24 hodin. Que convenience! 

(tady ještě hodlám dodat obrázek)

A tak jsem si to z bazénu odbajkoval domů a navečer na druhý konec Toronta kvůli prohlídce bytů. Výsledkem byly lehký omrzliny na nohách :)))

Prohlídky bytů byly vtipné - jeden ošoupaný, sdílen s cca 60ti letou paní která navíc chtěla všechno v hotovosti a bez papírů. Tak to určitě. Další byl docela prostorný, v podobně ošoupaným bytě, sdíleným s mladým chlápek původem z Pákistánu, kterýmu jsem rozuměl tak tak. Moc toho ale nenamluvil, ale řekl mi, že jeho nádobí můžu normálně používat, ale nesmím na pánvích smažit nic z vepřovýho masa... a žít bez slaniny? To těžko :). Oba tyhle pokoje byly na severovýchodním okraji centra a oba se pohybovaly lehce pod $1000. Inu, právě levno tu teda není :)).

V pokojíčkách se moc fotit nedalo, ale to buďte rádi.

Tak zase brzy napočtenou :)

sobota 23. ledna 2016

Týdenní kanadský výročí

Tak jsem tu prej právě sedmý den... ale zdá se to jako měsíc.

Ráno mě budí sluníčko odrazem v zrcadle a jezero na mě na obzoru hází různý odstíny mraků od modrý přes zelenou do šedivý a zase zpátky... No, není to špatný :). Na letišti teď otočili směr vzletu letadel, takže mám teď výhled na přistávání. A to je taky zážitek. Ti letečtí borci vždycky dosednou s takovou nonšalancí, že se mi zdá, že to pasažéři nemohli ani ucítit.

ty barvy na obzoru...

Přes týden jsem měl pár telefonátů na jobíky, zpravidla ale potřebujou trochu jiný zkušenosti než mám já :), tak uvidíme. CVčka tlačím dál a nic mě nezastaví :).

Anabázi jménem "pokoj v centru" jsem rozčísnul před dvěma dny rozesláním asi tak 50ti reakcí na různý pokojový lokality. Vznikly mi z toho 4 návštěvy, který mě převážně ještě čekají. Už mám jeden favorit ve dvaadvacátým patře v přístavu, ale má pár nevýhod, je bez oken, má dosti vysokou cenu a tak. Takže rozmýšlím.

Co mě ale jen tak neomrzí jsou ty procházky a běhy.
Včera jsem v rámci proběhnutí poznával západní pobřeží a viděl jsem sluníčko krásně se odrážet v segmentově zamrzlé hladině Lake Ontario. Při běhu jsem ale nefotil, takže bez obrázku.

Při cestě na návštěvu pokoje v přístavu jsem si cournul po přístavu a ten je teda krásnej, u toho chci určitě bydlet, jestli se povede. Objevil jsem tam také Toronto Music Park - maličký park navrhnutý tak, aby vizuálně ztvárňoval Bachovu první suitu pro cello, to je fakt krásnej a zajímavej nápad.

Noční Toronto z přístavu


Projít se takhle za tmy kolem Rogers centre taky stojí za to. Rogers centre je domácí stadion pro torontský basebolový tým jménem Blue Jays. Ten je v noci krásně modře nasvícen a CN Tower vedle něj ho hezky doplňuje.

Hezý to mají ty Blue Jays, žejo?

Dneska jsem se procházel směrem an východ, tedy i dost daleko za Yonge street. Cestou jsem potkal Saint Lawrence Market, čili trh se samýma dobrůtkama, jako veškerý maso co si umíš představit a ryby jak na Islandu. Takže jestli se usadím někde poblíž nebo si koupím kolo, sem tam tam zavítám.


Rybičky, jak na islandu, některé dokonce islandské!

Dál na východ jsem se najednou objevil mezi nízkými domečky a okolo byli samí černoši. Juhuuu, multi kulti! Zamířil jsem pak na sever do čtvrti Cabbagetown (zelné město). Cabbagetown je významná rezervace zachráněných viktoriánských domečků, údajně největší v Severní Americe. Je tam hezký klídek, takže takový žití pro rodinky. Přídomek "zelné" takhle čtvrť dostala údajně podle toho, že původní irští přistěhovalci byly tak nuzní, že pěstovali zelí na předzahrádkách. Asi taky brzy začnu :))).

Cabbagetown, viktoriánskost.

Kousek od Cabbage townu narazím taky na Hřbitob sv. Jamese, je pěkně rozlehlý a klidný. Potkám tam stovky veverek (jako všude tady) a pár strakapoudů bušících do stromů jako o závod. Je zajímavý, že na hřbitov jsou úplně nalepený nízký domy a ty vysoký (15+ pater ) jen přes ulici.

Márnice docela v sousedství.

Východní procházku zakončím ve výhlédnutém Rooster Coffee House, kde umějí krásnej latté art. A dobrý capuccino po týdnu zahřeje na srdci jak nic na světě :)))


Trochu bublinek, ale to nevadí. Bylo boží! Taky bych potřeboval potrénovat...

čtvrtek 21. ledna 2016

Toronto - zabydlování

Takže se pomalu ale jistě zabydluju. Nemůžu se vynadívat na vzlétající a přistávající letadla na Billy Bishop airport, na který vidím téměř z jakéhokoliv místa tohohle bytu, stejně jako na Ontario lake. Ikdyž teda dál posílám životopisy a reakce na inzeráty bytů/pokojů, k tomuhle výhledu často zvedám hlavu.

Výhled z okna po stoosmdesáté.

V mezičase dělám více nebo méně náhodně procházky po městě a objevuju. Je to super!

Toronto je nejvíc multi-kulti město, který jsem zatím navštívil. Kdybyste vzali 12 náhodných obyvatel Toronta, řekl bych, že tak 4 budou bílí, 2 černí, 3 asiati a 3 něco mezi :)), to mě tady fakt baví. Není taky výjimkou, že muž s muslimskou čepkou nebo turbanem prodává v obchodě nebo sedí na recepci.

Jednotlivé skupiny obyvatel se historicky sestěhovávali do bloků nebo čtvtí. A tak může člověk v dnešním Torontu narazit na Little Italy, Koreatown, Chinatown nebo třeba Little Portugal. Jak mi včera říkal kamarád  u dobrého kanadského svrchně kvašeného piva Amsterdam Cruiser, v tomhle tepajícím městě se dají najít zlomy všech kultur, a tak se těším na další objevování!

Kromě jiného má Toronto taky svojí obdobu dánské Christiánie, tedy čtvrti umělců, barev a pokuřování trávy. Jmenuje se Kensington a leží na severozápadním okraji centra. Dneska jsem se tam byl podívat a vonělo to tam všemi ulicemi.

Kensington, pro něj pěje srdce mééé!

Moc kavárenského povalečství jsem tu zatím nezažil, ale tam, kde jsem ho zažil (dneska Jimmy's café v Kensingtonu), tam mají jenom překapávačku a když si řeknu o small, obdržím 3 dcl :)).


Kavárna Jimmy's Café v Kensingtonu.

Snad všichni Toronťani používají "like" jako výplňové slovo, čili se vyskytuje třeba 3x - 4x v každý větě :)

Byl jsem se též podívat ve veřejným bazénu. Jmenoval se Harrison community pool a je maličko severně od Queen street. Předpokládal jsem, že to bdue 50ka nebo aspoň 25ka. Jaké bylo teda moje přkvapení, když měl pouhých 18m, to jsem ten kiláček skoro celej naodrážel :))). Jak se ale říká, darovanýmu koni na zuby nekoukej - a tenhle community pool má vstup zdarma, což se nám, zatím nezaměstnaným docela hodí.

Dost často vidím po městě se povalující bezdomovce, a to je mi dvojnásobným překvapením, když teploty nestoupají nad nulu.

Tak, děti, a to je pro dnešek vše.

středa 20. ledna 2016

Toronto - první stěhování a běh

Po dvou dnech u hostitelů v John Street jsem se přestěhoval do airbnb pokoje v ulici  Bruyeres Mews, takříkaje přímo u jezera. Protože airbnb spolubydla šla brzy do práce, dali jsme si dostaveníčko na 6:45. Bylo teda něco po šestý, a už jsem si to metelil nabalenej v merinu po King street. Počasí bylo, jak varovali, dosti studený a tmavý. Člověk si řekne, nojo -10°C, co to je? Ale když vám k tomu pofukuje 40km/h vítr, nabírá to obrátky.


Můj nový pokoj, dá se to :))

Vyjel jsem dle instrukcí do pětadvacátého patra v Bruyeres Mews a přivítala mě usměvavá spolubydla původem z Íránu. Můj novej dočasnej pokoj má prosklednou stěnu a celý byt je rohák. Tzn. poskytuje nezkrotnej výhled na Ontarijské jezero, letiště Billy Bishop, i všechny strany západního Toronta, WOOHOO! Na východní straně z okna vidím bývalé sladové silo, opuštěné od roku 1980. To přístavu dodává trochu smutnější atmosféru.


Výhled z mého nového domova.
Staré sladové silo v přístavu

Chvíli se teda rozbaluju a vypakovávám, a apk vyrážím na první základní nákup. Párky, kečup hořčice, chleba, rajčátka mazací sýr - výsledek: $40. Takhle mi ty finance asi dlouho nevystačej :))). Jo, a některý věci se tu v normální velikosti koupit nedají. Takže mám 24 trojúhelníčku mazacíh sýra, půlkilovou hořčici a půlkilovej kečup :)))

Cestou z nákupu mi zas trochu omrzne xicht. Sice už je jen -7°C, ale pořád zataženo a vítr si pauzičku nedává.

Přes poledne zůstávám doma, až se objeví modrá a sluníčko. To vyhřeje celej ten krásnej byt na 23°C. Mají svojí vhodu ty vysoký prosklený domy.

Obýváček
A jak tak po tom slunku pokukuju, nevydržím a jdu si zkusit něco zaběhnout. A vida... ono jde běhat i v mínusových teplotách, když se dejchá nosem, no prosim! Proběhnu se vyhraženou cyklostezkou podél Queens Quay. Když minu všechny velikány centra, už potkávám jenom nízký  baráčky a rozestavěnosti. Najednou se mi ale na pravoboku zjeví obrovský kolos - Redpath sugar refinery (cukrovar). Tam mi do nosu vnikne ostrá karamelová vůně, a zas mě trochu popožene. Chvílemi mi záda ochladí větřík, a tak na pauzíraci není čas. Nakonec je z toho krásnejch 8 kiláčků a ta báječná endofrinově vyladěná nálada :)


Queens quay- stezka pro běžce a cyklisty

A tak věřte nevěřte, s takovým výhledem i sezení u kompu při hledání práce je zábava! Zvlášť, když i před nosem startuje jedno letadlo za druhým :)




neděle 17. ledna 2016

Toronto - první procházky a zvyklosti

Tak. A mám tu první rozkoukávací dny. Počasí se přes víkend nechovalo tak moc kanadsky - bylo kolem nuly a vál jen jemnej větřík. I tak mi ale každá procházka přimrzla výraz v obličeji, převážně úsměv :)

Z okna bytu mých prvních hostitelů je krom jiného vidět majáček na budově Canada Life, který svou špičkou hlásí jaký bude počasí. Když se jeho tělo rozsvěcí směrem dolů, bude teplota klesat, a obráceně. Podle barvy špičky se pak dá poznat, jestli bude zataženo (červená), sněžit (bílá blikající) nebo bez obláčků (zelená).

Na fotce z telefonu to není moc vidět - ale tohle je špička Canada life, právě zobrazující pokles teploty :)

Při první procházce se začnu dozvídat informace o městě, po kerých bažím. Tak např.:
  • Všechny bloky jsou čtvercový, a tak je každá ulice neskutečně dlouhá
  • Nejdelší je Yonge street (86km), a ta rozděluje Toronto na východní a západní část. Podle ní mají na ní kolmé ulice přídomek (East/West), no zábava :)
  • Při procházce okukuju výško-budovy, většina patří finančním institucím. Pár z nich má pozlacený okna, a když se do těchto opře sluníčko, rozsvítí to celé město. Když se odpoledne sluníčko a modra obloha fakt ukážou, začne se odrážet a městu to dává zvláštní šmrnc.
  • Největší budovy jsou sestupně CN Tower, First Bank, Trump Hotel a Scotia Plaza
  • Všude po cestě vídám převážně jen řetězcový take-away kavárny Starbucks a Tim Horton. To bude asi boj tady najít nějakou originální espressovárnu :)
  • Toronto má svojí obdobu k dánské Christianii. Je taky krásně barevná a pomalovaná a tam to teda alternativou jenom srší - plánuju brzkou návštěvu.

O víkendu Torontem krouží celkem dost lidí (fotka zdola od CN Tower)

To není zlý, co? :)


Pak se dostanu taky na ochutnání typickýho kanadskýho kávovýho drinku z Tim Horton. Honza mi poradí správnou místní kombinaci: "Darkroast double double, mid size", tedy překapávaný kafe do kelímku, dva cukry, dvě mlíka. Když tomu nebudem řikat kafe, tak mi to docela zachutná :)))

Darkroast double double :D
Mezi mrznoucími procházkami nepřestávám posílat životopisy a reakce na možnosti ubytování. Oboje zatím bez úspěchu, ale neklesám na mysli.

Další mrznoucí procházku si dám přes Queen Quay, St. Lawrence Market, College St, Batrust st., a je to docela solidní hranatej okruh (tak jak místní kolmý ulice diktují). V Queen quay je hezká dlouhá běžecká/cyklistická stezka a tu teda brzy navštívím. Jak tak kroužím městem, zjišťuju, že výškové budovy jsou pouze v malé části torontského centra. Jakmile člověk vyleze za Spadina st. už jsou to jen cihlový viktoriánský domečky s jedním nebo dvěma patry. V polovině procházky se zastavím v Queens park před Torontskou univerzitou a dýchne na mě starobylá vzdělanost. University of Toronto je OBŘÍ!


Náhodně potkaná veverka.
 Střežila si oříšek jako ta z Ice age :)
Tyhle jsou tu na každým rohu.












Torontská univerzita

Večer se kouknu na zprávy, přečtu si, že bude -10°C, s větrem pocitově -20°C... to se mi bude asi dobře stěhovat těch 50kg :))))



pátek 15. ledna 2016

Přivítání v Torontu

Inu, přišel moment, na který jsem se dlouho těšil - přílet do Toronta. Let byl únavný, ale jak známo, s červeným vínem se dá zvládnout všechno :)

Bylo před čtvrou hodinou odpoledne EST a já už byl přes dvanáct hodin na cestě. Kanadští pohraničníci mi otiskli jakýsi papír o deklaracích a během chvíle jsem byl u Border Officera, který mi měl vystavit vízum Working Holidays. Byl znuděnej a jen se zeptal "Do you know how long should your permit be valid for?". Poté mi vytiskl kýžený pracovní povolení a přidrátoval mi ho do pasu. Žádný zjišťování toho, kolik mám na účtu peněz nebo jaký mám pojištění. Popřál mi good luck a zamumlal něco jako, že se mám zastavit v první nebo druhý kóji napravo, že mi tam dají SIN number (identifikační číslo pro komunikaci úřady). Tam se mě už jen zeptaj na rodný příjmení matky a otce a je vymalováno.

Kufry tam na mě naštěstí ještě čekají. Popolezu teda do letištní haly a sháním se busu číslo 7. Neobezřetně se zeptám uklízečů s dlouhým arabským vousem, a ty na mě spustějí takovou hatmatilkou, že rozumím tak každý čtvrtý slovo. Když se podruhý ujišťuju, co že to ten chlápek říkal, shrne to asi takto: "oh, you don't speak much english..." :)) pěkně mi to začíná.

Když jsem si představil, jak bych se torontskou hromadkou přepravoval s těma 50ti kg, co táhnu za sebou, na zádech a ramenou, radši jsem si připlatil $20 a dojel si vlakem bez přestupu do centra. Vlak mě vyhodil na Union Station, odkud to k Honzovi a Luci bylo cca 15 minut chůze. Jakmile se vlak začal blížit svojí poslední stanici, začaly se kolem objevovat výškové budovy, jejichž vršky se nořily do mlhy/mraků. To jsem teda z okýnka celkem poulil oči, ikdyž už byla tma. Ono se jim ne nadarmo říká mrakodrapy :).

První pohledy po vystoupení z vlaku z letiště.

Cestou z Union Station do John street jdu kolem CBC a zalíbí se mi, že konečně na vlastní oči vidím producenta všech těch pocastů, co mi vyhrávaly v uších při běhu ve Stromovce.

Honza s Luci (moji milí hostitelé prvních dvou dnů) bydlejí v centru, ve dvacátým patře nad hlavní kinovou scénou Toronta. Jejich obývák má prosklenou stěnu a poskytuje nepopsatelnej výhled na okolní ohromníky. To když jsem spatřil, k vypouleným očím ještě přibylo oněmění.

Takovej výhled z okna z vlastního bytu by mě stál hodiny a hodiny zírání.

Večer mě Luci vzala do Town Crier Pubu - setmělého lidmi narvaného baru, kde mají na čepu snad miliardu různých ležáků a svrchně kvašených skvostů. Zatímco si Luci popíjela z tradice svojí Plzeň, já jsem do sebe nalámal dvě Canadian Pale Ale a bylo by faaajn :)

Ještě jednou, trochu líp nasvícený :)

Inu, nezačíná mi to špatně, ten kanadskej zážitek :)