pátek 18. listopadu 2016

Podzimní běhy kolem Toronta

Inu, když se mi v životě před pár lety objevil běh, už jsem se ho nepustil. A ačkoliv mám někdy až několika týdenní mezery, pořád mě to moc baví. Jsou to takový zrychlený procházky po městě nebo jeho parcích.

Už kdysi na jaře, když jsem ještě dělal pro banku ve Scarborough, mi kolegyňka Diane pověděla o Run for the cure, krátkým 5km běhu proti rakovině. Když se mi pak přimotal do cesty, rovnou jsem se zapsal. Dlouho jsem tu už na žádným závodu nebyl, protože jsou dosti drahý (většinou $50 - $100 jako registrační poplatek). Pravda ale je, že část těch pěnez jde vždycky na specifickou charitu.

CIBC run for the cure

Zvyklej na komorní akce typu Únětická dvanáctka mě velikost i charakter CIBC Run for the cure trochu překvapí. Všichni se sejdeme u University of Toronto a ouha, je tam 15 000 lidí.  Dost z nich běží jako podporu pro své rodinné příslušníky, kteří s rakovinou bojují. Jsou tam různé pamětní desky a běžci si říkají Changemakers. Já z toho mám pocit, že to může v boji s rakovinou opravdu udělat průlom, protože to je moc dobrá finanční pomoc.

 Jako obvykle přepálím první dva kilometry a tak mě při třetím na přeaktivitu začne upozorňovat oblast pod žebry. V hlavě mi ale zní pobídnutí, které spousta účasníkům píše svým milovaným v souvilosti s rakovinovým bojem "Nevzdávej to!".

Za několik týdnů od tohohle běhu mě čeká Scotiabank Toronto Waterfront Halfmarathon, takže je to takovej rozehřívací trénink. V tu dobu ještě nevím, že Scotiabank bude můj budoucí zaměstnavatel!

Několik běhů před halfmaratonem produlužuju vzdálenosti do cca 15km až 18km, aby se mi ta jednadvacítka běžěla příjemně. Na jeden z těchhle běhů se dám po pátý hodině po práci. Už je ale říjen - a tak než doběhnu do High Parku, tak je tma jako v pytli. V parku pak dvakrát taková. Když do něj vběhnu, zastavím se, protože najednou nevidím lautr nic. Čekám, že si oči za pár sekund zvyknou... a ono NIC! Zatímco teda vyčkávám se ze tmy tak půlmetr vedle mě ozve hlas "tady je do docela tmavo což?" tfuj teda, to bylo docela překvápko!

Soctiabank Waterfront Halfmarathon je pořádně vyvoněnej. Hned o začátku prší, takže se obávám o svůj telefon a jsem z toho trochu nervóz. Zato ale hned na startovní linii potkám týpka s islandskou vlajkou na tričku, a tak se dáme do řeči. Jakmile řekne první slovo, zacejtím ten krásnej severskej přízvuk. Přijel si sem tak na výlet zaběhnout si první zahraniční závod, do tý doby běhal jen doma :). Tak jo! A startujem! Běh se točí na sever Torontem a pak zpátky na k jezeru. Jak jsem si radši vypnul telefon, udělal jsem si z toho takovej povídací běh, a tak se dozvím, že spousta ze spoluběžců se tu jenom kvalifikuje na bostonský maraton :). Jeden z těch lidí, co s nimi prohodím pár slov přijel z Dánska navštívit svojí ségru, co tady žije. To je teda země, ta Kanada když láká i severoevropany k přestěhování! :)

Waterfront Halfmarathon: Tak se seřaďte na startu!

A jedem! Moc dobrej nápis na tričku!


Ostatní tréninkové běhy jsou víceméně kolem letiště Billyho Bishopa, západního přístavu a Inukshuku (inuitský symbol míru a ukazatel cesty), který se lehce na západ od Toronta srdnatě tyčí navzdory všem mrakodrapům.

Inukshuk, navzdory mrakodrapům.

středa 16. listopadu 2016

Nuit Blanche v Torontu

Toronto nezřídkakdy ožívá různorodou kulturní akcí, Už jsem tu viděl průvod na St. Patricks day, průvod Sikhů, Karibský karneval a slyšel jsem o Halloweenském a Santa průvodu. Několik z takových událostí organizuje přímo zastupitelství města Toronto.  Mezi takové patří Open Doors Toronto nebo Nuit Blanche Toronto.

Bylo prvního října a celé město se chystalo na noční světelnou párty zvanou Nuit Blanche (Bílá noc po francouzsku). Je to  ve stanovený den mezi západem do rozbřeskem většinou na přelomu září října, kdy se celé město promění  v jednu velkou oslavu současného vizuálního umění. Na každým rohu jsou hezký světelný instalace, sem tam někde hraje kapela... no prostě mi to nedá to celý neprozkoumat.

A tak se nějak kolem osmý sejdeme s mojí aktuální nejlepší komunitkou (Jess, Michelle, Mana, Shereen, Gerardo a jeho kámoši) a vyrazíme k Harbourfront Centru, kde se na stěně mojí oblíbený budovy Power Plant.

Nejdřív trochu k tej budově - je to krásná cihlová tovární budova postavená původně v roce 1926 sloužila jako prostor pro skladování vyhřívacího a chladícího vybavení tehdejšího torontského přístavního skladu. Teď už v ní jsou asi 30 let umělecký expozice jakožto jedna z budov Harboufront centra.

Ta cihlová budova v popředí, to je Power Plant!


No, a tak jsme dorazili k první atrakci na Power Plant. Jmenovala se Espace du Silence. Bylo tam pověšený plátno, na něm se zpomaleně promítaly dvě animace: hořící papír a odlétající spálené kousíčky a obrazce tvořené bublinkami vzduchu pronikajícími do kádě s vodou... Do toho hrála ambientní hudba a pro mě to bylo něco fascinujícího a magickýho! Že bych se na starý kolena začal zajímat o umění?
Espace du silence, meditativní animaci a ambient, přímo pod kůži!

Od Power Plant se vydáme k Jack Layton Terminal (odkud jezdí přívoz na Torontský ostrovy) a tam se na plátně promítal dokument o ledních medvědech v Nunavutu (severovýchodní teritorium Kanady). Kdo mě znáte a víte o mým zájmu o sever, si umíte představit, že jsem z toho dokumentu mohl težko odrthnout oči. Inuitští zastupitelé tam mluvili o tom, jak jsou dnešní lední medvědi ochluchlí z kolem létajících helikoptér, a tak se jim nabourávají do vesnic. To by mě nenapadlo, jakej dopad může létání mít. Celá projekce byla běžela díky diesel agrégátu, a tak to tam vrčelo a zavánělo jak zemědělský stroje, no nezapomenutelný :).

Open air dokument o ledních medvědech v Nunavutu!


Přehlídku jsme naředili pivínkmem v hospodě Firkin na waterfrontu, ve který jsem se krčil jenom při levným kafi tehdá svůj třetí týden v Kanadě, když jsem šel na iniciální prohlídku svýho současnýho bytečku.

Pak se nám skupinka začala pomalu rozcházet, tak jsem se po atrakcích kolem půlnoci vydal ještě sám. Na rohu King a Bay to rozjížděla bubenická kapela, která to hlava nehlava řezala do popelnic a různých jiných bubínků. Dobrý na poposkákání a potancování :)

Bubeníčci před Bank of Montreal na King Street.

U radnice byly dvě skvostný světelný představení - příběhově nasvícená a tvarovaná fontána tam, kde normálně bývá kluziště... a hned vedle ní obrovská koule dynamicky měnící barvy, stylizovaná do představy zemření slunce. Tím jsem byl teda uhranutej!

Příběhová fontánová animace na kluzišti/rybníčku před city hall.

Zemření slunce

neděle 13. listopadu 2016

Třicítka na přelomu Kanady a US

Když se kalendář zhoupnul v můj narozko den, byli jsme zrovna na cestě z NYC do TO. Když se můj spolucestovatel Mohamed dozvěděl, že mám narozeniny, stočil naše auto do jakýhosi barevnýho fast food chain, kde hlad zaženu masivní omeletou a Mohamed mi následně vyjedná zmrzlnu zdarma jakožto začátek mejch narozenin, Hučel tam do nich asi 30 minut, bylo to k popukání :)).


Tadyto je Mohamed, když mě o pár dní pozdějc pozval na indickou véču Butter Chicken.

Do Toronta dorazíme asi tak v 6:50 ráno, takže si domů skočím dát sprchu a při procházce do práce se stavím v Tim Hortons pro XL double double kafe. Dostanu kelímek, kterej má asi tak 0.75 litru a jakž takže mě udrží celej den na nohou.

Snad jedinej obrázek Tim Hortons kafe, kterej mám k dispozici. XL kafe bylo dvakrát takový.

Večer si říkám, že z toho nebudu dělat žádnou masiv party a napíšu jen pár lidem... Uvidíme, kdo se objeví. Nasměruju to do Bettys, krásnýho autentickýho baru plnýho pankáčů na King Street East. Jsem tam trochu předčasně a tak si dám pivko (dobrou kanadskou ALE) a sednu si na zahrádku. Tak si tak sním, jak si snad nakonec vymyslíme kus Kanady společně tehdy ještě s Jájou (září), když v tom přede mě padne krásně žlutej list ořešáku. Lehne si tak na stůl a já si pomyslím - co mi tím jako naznačuješ? Že mi začíná můj osobní podzím? :)))

Signalizace, že mi nastal věkovej podzim????


O něco později přijde Zainab, překrásná holka původem s Iráku, Charles (Kanaďan s předky ve Finsku) a Mohamed (ten veslej týpek z Palestiny). Dáme si (až na Mohameda) pár drinků a mě se to děěěsněě zalíbí. Takový pěkný komorní pivečko a mejma oblíbencema, tak nějak jsem si svý 30tý narozky kreslil, když jsou všichni mí starý dobří kamarádi 6000km daleko.


pátek 11. listopadu 2016

Jak mi Toronto zářilo v září - vzdělávání, NYC a objevy

No nazdar! Jsem se teda odmlčel... :-) Poslední pořádný zápisky jsou někde osmého měsíce mého canadian dobrodružství, tak se pojďme podívat na září.

Po většinu času se v září zabývám poznáváním kolegů, kteří taky pracujou na analýze testování řidičů. Richard je postarší Kanaďan s původem z Polska, kam se jednou za rok zajede podívat na starý přátele a známý. Jinak rád tráví čas na svý chatě v Kelowna British Columbia, což je zhruba 5 hodin letu z Toronta. Krom toho taky nevynechá ani jediný zápas Blue Jays (torontský baseball) a pracuje 4 dny v týdnu, aby pátky mohl jezdit pravidelně lyžovat :). Z toho si pro sebe beru inspiraci. Většina vývojového týmu je původem z Asie (Čína, Bangladéš), stejně tak veliký tým testerů. V management týmu má většina Evropský kořeny (Itálie, Portugalsko...) Pěkná mezinárodní party jako celé Toronto.

Cesty domů z mý druhý kanadský práce, luxusní!

Kromě hlavy nafouklé prací mi taky začal můj Introduction Leadership Program (ILP), v němž se trénuju v komunikaci, efektivitě a poslouchání, na čem lidem kolem mě záleží. Je to tuze zajímavý osobní  vzdělání a nezřídka mě solidně trénuje v tom, abych všechny tyhle aktivity do svýho života zvládnul nacpat. Na ochutnávku uvedu dva objevy, který jsem v průběhu tohohle programu udělal:
  • Jakmile začínám s nějakou novou aktivitou, většina mojí pozornosti je na obavě, že jí nedělám úplně správně. Místo toho, abych se koncentroval na aktivitu samotnou, starám se, že to možná nedělám tak, jak bych měl. Je to takovej strach z neúspěchu. A tak jsem nervózní a napjatý při čemkoliv novým, o co se pokouším. V rámci ILP mi došlo, že tuhle obavu můžu odložit když se pokouším o něco novýho. A tak jsem si řekl, že budu nový aktivity zahajovat s kontextem "Zpackej to!" Tím se dokážu líp soustředit na prováděnou činnost a těšit se na případnej neúspěch jako poučení. Od tý doby je pro mě spousta novejch pokusů legrace a vlastně mi všechno jde mnohem rychleji od ruky. Tím se například můj průměrnej vařící čas zkrátil z 2h na 40 min :)
  • Taky jsem pochopil, jak v komunikaci s kýmkoliv moje mysl hrozně ráda odletí někam jinam. A když o tom vím, jak ji můžu aspoň dosti rychle přinutit zpátky a konečně pořádně poslouchat :). Je to trénink :)
V rámci ILP máme taky 4 víkendy v New York City (NYC), takže jsem se v září naložil do auta (Dodge Charger) mého kámíka Charlese a vydali jsme se na deseti hodinou cestu do New Yorku. Woohoo! S sebou jsme měli ještě Mariu a Mohameda, a byla to děsná bžunda! Na hranicích nás trochu potrénovali, kam že to jedem a proč že tam jedem. Pak jsem dostal Visa Vaiwer, a jelo se dál. V NYC jsme pak od rána do pozdního večera v tom tréninkovém prostoru a potkáváme se s ostatními účastníky z NYC, Philladelphie, Washingtonu, Baltimore, Bostonu, Montrealu... zkrátka skoro všech měst severovýchodních US a východní Kanady.

Střípky večerního NYC.


Večer po kurzu jdu na pivko s Mikem, taktéž jedním ILPařem z Toronta. Zapadneme do setmělého protáhlého baru vedle Broadway, já si naporoučím nějakou pořádně kvasnicovou IPA a dostanu takovou mňamku, že se mi štěstím rolujou palce u nohou! Oni taky v US někdy umí pivo? Hustý!


Ranní New York, objevování!


V sobotu ráno se vrhnu na procházku městem, abych taky pochytil něco z atmosféry, a hlavně (!!!) abych se potkal s Týnou a Štěpánem, který jsou v NYC zrovna na výletě! Tak probereme novinky v Torontu a rozdrbeme Kubu na prášky! Jak jsme tam byli všichni, jen v jiných časech, tak můžeme naše zážitky solidně srovnat. To bylo tak krásný se s nima zase potkat!

Woohoo, konečně obejmutí s kámíkama!
Jeden ranní New York






















Jeden pro mě dosti extrémní zážitek byl můj první veganský burger v životě. V neděli jsme si takhle šli na oběd a Michael/Michal, Americkej Čech, mě naláká do týhle veganský uličky. Zkusím překonat svůj odpor k neznámému a bezmasému... a ono HLEĎME, ono je to docela dobrý a VELMI vydatný!!! To jsem se teda nasmál nad svojí předchozí zablokovaností :). Neznamená to teda, že bych opouštěl maso, ale k veganskýmu už nemám svůj automatickej odpor!

Můj průlom ve veganským jídle.


A jedna pohůdka na schodech před Poštou Spojených Států.

čtvrtek 10. listopadu 2016

Léto se mezitím přelilo v podzim tady v Ontariu.

Inu, život mi naskládal pár neočekávaných událostí a já jsem si pak do kalendáře naskládal tisíc a jednu očekávanou událost tak, abych vyzkoušel, co všechno se dá do 7x24 hodin nacpat. To blogování se mi tam nějak nevešlo. Takže OBNOVUJEM!

Jak jsem se nadchnul pro cestování po Nova Scotia s rodinkou v srpnu, začal jsem vystrkovat růžky víc z Toronta.  Vždycky se podařilo posbírát některý z mých Torontských kamarádů a každej víkend si pořádně užít! Takhle jsme na začátku září byli v Tobermory, viděli tam potopený vraky v kříšťálový vodě a vyjeli si lodí na Flowerpot island na květináčově vypadající kamenné formace a pořádně svěží a studenou koupačku v Lake Huron. To byl ale pořádně strašidelnej pocit, když jsem si tou průzračnou vodou plaval kraula a najednou se pode mnou dno propadlo do hloubky, do níž nebylo vidět ani v takový čistý vodě, brrrrr! Aspoň taková rychlá zmínka a pár obrázků... o Tobermory bych se ale chtěl ještě o hodně víc rezepsat!!!

Vraky lodí v zálivu Tobermory

Průzračná voda Lake Huron

Flowerpot (květináčovej) ostrov

Prohučel kolem taky TIFF - Toronto International Film Festival - coby severoamerická obdoba festivalu v Cannes. King street byla tehdy nacpaná lidma, všichni se těšili na kolem chodící celebrity a byla to velká pár mobilizující celý město!

Výlet na  Scarborough Bluffs mi pak úplně vyrazil dech. Jak si mnozí můžete pamatovat, první 3 měsíce svojí práce v Kanadě jsem jezdil každý den 90min metrem a busem do Scarborough. Tehdá jsem si proti týhle části GTA vytvořil takovou lehoulinkou averzi. Scarborough Bluffs ovšem jsou překrásný, PŘEKRÁSNÝ, vápencový útesy tam kde Scarborough sousedí s jezerem. Když je s Michelle a Chiedzou objevíme, několik minut na ně zůstaneme jenom mlčky zírat! Taková překrása a jenom dvě zastávky vlakem od centra Toronta? Woohoo!



Scarborough z té hezčí strany.
V mezičase jezdím každý den do Yorkdale do práce (zkrácená dojížděcí cesta na 50minut), nořím se do analýzy testování ontarisjkých řidičů a do integrace jejich systému a do podpory produkčních chyb. To si zase docela obnovuju svoje starodávný technický zaměření :). Je to ale děsná zábava a každej den se učím něco novýho! Jako bonus mám kancelář cca 10-15 minut pěšky od zástávky Yorkdale a to mi poskytuje krásný svěží rána, který mi umožněj dojít do práce svěží a nadšenej, woohoo! Když to dobře vyjde, a šlapu z Yorkdale nedlouho po východu slunce, i kamínky na ulici Renne házej stíny! K neuvěření!

Taková ranní procházka do práce prostě inspiruje!
Když kamínky házejí stíny....

A aby to nebyl zase moc dlouhej článek, tak to tady utnu, a ostatní vmáčknu do novýho :)