Hooverphonic v Praze 2014

Byli tu! Byli v Lucerně!

Bylo pondělí a (možná proto) v Lucerně nebylo tak moc lidí.

Hooverphonic nastoupili, jeden po druhém. Kromě tradiční trojice se na pódiu objevil ještě báječný klavírista a dva mladí zpěváci, kteří tvořili orchestr (lidé znalí Hooveprhonic vědí, že hraje značnou roli).

A bylo to pro mě fenomenální. První tři písně zahrané z alba Reflection mě tak moc nechytly. Pak ale sáhli do svých dřívějších a legendárnějších. První pro mě známá byla 2 Wicky. Rozvláčná, houpavá, ale dostala mě moc moc do varu.

Hooverphonic v LMB. Zdroj: musicserver.cz

Stáli jsme lechce nalevo od pódia, tak v pátý řadě. Noémie Wolfs si založila kratší účes. Vnímal jsem ho z úžasem, leč dlouhý vlasy nenahradíš. Noémie je obecně trochu chraplavější než půůvodní Heike. A je to zvláštní, některým písním to vyloženě sluší (Heartbroken, Vinegar and Salt...), jiné bych přenechal radši Geike (Mad about you).

Pak nastala smršť. Eden, Heartbrokeen, Jackie Cane, The Strange Effect, The night Before, Vinegar and Salt... a zakončeno Danger Zone.

Zvlášť nemůžu zapomenout Eden, kde hrál pouze klavísrita a zpívala Noémie, u té skladby mi poskočilo srdce.

To zas byla náhrada za celé to kulturně mizerné léto.

Šumava po dlouhé době - Tříjezerní slať a okolí Antýglu

A byla neděle 5:30 ráno. Měl jsem odcvičenou polovinu z tradičního protahovacího taškaření a pomalu se sunul do funkčního prádla s myšlenkou na Šumavu. Odjezd se povedl až po půl sedmé.

V devět jsme byli na místě - Modrava. Trochu mě po vystoupení z auta překvapila ta svěží teplota - byly 3°C. To je na konec září slušný výkon. Inu, vyrazili jsme po červené směr Javoří pila. Cesta se vinula podle zežloutlých luk a ovíval nás svěží ranní horský vzduch. Na trávě, kam ještě před chvílí zasahoval stín, se ligotala jinovatka a házela překrásný odrazy. Úplně bez lidí a božskej klid.

Uvítáni sluníčkem.

První úsek po červené byla pohodičková nestoupací procházka, vhodná i pro kola nebo bruslaře. Od Javoří pily to začalo malinko stoupat, ale to jsme docela přivítali. Byla legrace sledovat stoupající páru z pramenů trávy, na něž zářilo slunce. A ta vůně lesa, nepopsatelná. Připomnělo mi to, jak krásný jsou turistický výlety na podzim.

Jinovatka na konci léta je krásná.

První zastávkou byla Tříjezení slať, upravený dřevěný chodníček vinoucí se nad rašeliništěm. Na informačních cedulích hezky popsáno, jak jsou rašeliniště důležitá pro živočišnou říši, i z hlediska ovlivňování podnebí. Vedle chodníčku se tetelili nejrůznější mechorosty a zakrslé borovice. K vidění byla také rašelinová jezírka zbarvená takovou tou zajímavě hnědočernou barvou, díky níž voda v nich odráží všechno.

Další zdejší zajímavostí je plavení dřeva, které se na Šumavě vyskytovalo od 18. století. Plavili se klády o délce 0.75m - 1m a sloužily převážně pro zátop. Splavovala se vždy větší dávka dřeva najednou, protože tak docházelo k méně poškozením. Bylo pro mě hrozně dobrý si představit šumavský život v těch dobách.

No? Není to slintací?

Pak jedna rychlá zastávka u Antýglu. U něj jsem se dočetl o Královácích - svobodných sedlácích, kteří ve zdejším kraji žili a byli podřízeni přímo králi. Byli poctěni právem lovu zvěře, vaření piva, pálení kořalky... v pravdě nadřazená vrstva pro feudalismus netypická.

Kofča v kempu Antýgl dobrá, ale atmosféra jinak zastydlá.

Stěžovat jsme si věru nemohli.

Pak ještě zastavení se u hradlového mostu - Rechle. Ten sloužil k pozastavení plavených klád, aby se seskupili před zdoláním dalšího úseku

Našich 20km zakončeno jedním místním pivem Leyr a následně borůvkovýma knedlíkama v Modravě. Ojojoj, to byla parádička!

Nákladové nádraží Žižkov ŽIJE

Na moje nasolky jsem zvolil zajímavější plán než véču - divadlo na Nákladovém nádraží Žižkov. Tam se v těchto dnech děli Dny žižkovského kulturního dědictví.

Dorazili jsme těsně před sedmou. Vešli jsme do areálu nádraží a procházeli podél smutně vypadající haly. Až u jednoho vchodu vidím logo NNŽ, tedy komunitky, která vzala pár prostorů nádraží do svých rukou a udělala z nich kulturní centrum, JUCH!

Výhled při srkání pifka.Už ten foťák u telefonu fakt musím vyměnit.

V jedné z nádražní budov je postaven vysoký bar, kde se točí Rohozec. Ten si příchozí může uzmout a rozvalit se s ním do lehátek s výledem na nákladní vlaky. To místo má obrovskou atmosféru!

Hrálo Divadlo Fieste z Brna, a sice hru TUTI TUTUTU.

TUTI TUTUTU je expresivní kousek. Hlavní hrdina Alexander se ocitá ve tmavé kovové místnosti bez oken a společnost mu dělá jakási podivná bytost jménem Tuti Tututu. Alexander je ze vzniklé situace velice nervózní a z Tuti ždímá, co je zač, kde jsou a jak se tam dostal on. S postupem hry se odhaluje jeho unesení starou čistě feminimní civilizací, která si jej vybrala jako zástupce současné civilizace a má se stát praotcem nové rasy lidí... Fantazijní, ale neva!

Hra poskytovala hodně míst k zamyšlení a byla dost emotivně strhující. Dlouho trvající nervozita z uzavřenosti do kovového prostoru, počáteční bezmoci protí věznitelům, hádání podstaty Tuti... Plná hlava starostí a neznámejch.

Tradiční scéna Tuti. Zdroj: NNŽ

Představa absolutní přenesené zodpovědnosti na dříve beztarostného studentíka se mi chroupala také hezky dlouho.

Hra měla od začátku pěkný spád a nemohla nikoho moc nikoho nechat v klídku. Závěr hry byl už kostrbatý a táhlý, ale celkově líbilo.

Každopád
ně divadlu v Nákladovém nádraží všechny palce nahoru!

---

Tipy na všechno možný

• NNŽ: komunitní sdružení, které Nákladovému nádraží vtiská lidskou a kulturní tvář.
• http://nakladovenadrazizizkov.cz/
• Divadlo Feste: se ukázalo jako šikovný a vtahující divadelní soubor. Šel bych znovu.
• http://www.divadlofeste.cz

Science Café - Blesky

Bylo nebylo, objevil jsem se s Hankou v Potrvá, kde se tenž večer konalo Science Café, tentokrát na téma Blesky. Přednášela Ing. Ivana Kolmašová, Ph.D., a to formou vhodně popularizační tu a tam proloženou vtipnou poznámkou, která zbourala celé publikum.

Dozvěděli jsme se tak o tom, jak bouřkový mrak vypadá (podkovovvitě), jak se a v jakých částech nabíjí (záporné části jsou níže, snad z gravitačních důvodů), že existují plusové a minusové blesky, blesky rozvětvené a jednolité, vertikální, horizontální, no zkrátka košík plný zajímvostí a lákavostí ohledně blesků, které mě vždycky tak nějak přitahovaly.

Pár jednotlivostí, které mi utkvěly:

• existují také nadoblačné blesky (krom těch mezioblačních a podoblačných), které známe.
• B. Franklin se první pokoušel zkrotit blesk pomocí experiemntu s drakem, konopným lanem a klíčem. Údajně to přežil jen proto že draka pouštěl ze sucha stodoly.
• P. Diviš si svůj bleskosvod sestrojil u rodného domu a žádná korespondence s Franklinem nebyla dochována. to bylo 1754.
• Kulový blesk je ještě pořád záhada.
• blesk při úderu vyvolá magnetické vlny, které se šíří jednak mezi zemí a ionosférou a jednak také po magnetické dráze. Z too vyplývá, že informace o blesku doputuje přes magnetické pole až na opačnou stranu zeměkoule, kde je zaznamenatelná jako magnetická vlna.
• Plusový blesk je ten nerozvětvený a většinou napáchá největší škody.
• Nadoblačné jevy se dají pozorovat na vzdálenost cca 200km od bouřky.

Jeden ze slajdíků - nadoblačné jevy

Co bych chtěl pak obzvláště vypíchnout byla odpověď paní doktorky na otázku:
"Kdysi jsem slyšel, že se za bouřky nemá běhat, je na tom něco pravdy?",
a sice
"Při bouřce nejlíp uděláte, když si lehnete na zem. A budete dělat nenabitýho." Publikum lehlo smíchy.

Plavání před prací je bohorovnost

Jednou za život se podařilo. V 5.58 sedám na hráče do legendárního korkovozu a v 6.10 parkuju před šutkou a mám ještě lehce slepenej mozek. Je počínající zataženej rozbřesk a mě to táhne do bazénu.

Uvnitř trochu víc lidí, než bych čekal. Ale o dráhu se dělím jen s jedním, později dvěma chlapíky.

V 6.50 vylejzám z bazénu ven a vítá mě mlhavý ráno. Ale je mi krásně. Nadšeně, rozjuchaně, narovnaně, jak na drogách!

Provoz na mostu barikádníků trochu kulhá, ale za něco jako 20min jsem zpátky na hráče. Hlava mi jiskří nekončeným nadšením pro všechno a to mi drží celej den.

Zbožňuju ranní plavání a snad si ho zvládnu zavést častěji do života.