Kuba - Trinidad, El Nicho a miradór

Dle dohody ráno z Playa Girón jedeme nejdřív do delfinária nedaleko Cienfuegos. Dorazíme na místo a uvítá nad starší chlápek u zavřený brány. Řidič si s ním vášnivě povídá a já z toho zachytím jen, že "solamente á miércoles es cerrado" (jenom ve středu máme zavřeno). Co myslíš, že bylo za den? Ano, přesně ten to byl. Takže se znova naskládáme do Moskviče s motorem Peugeot a jede se frustrovaně dál směr Trinidad. V půlce zase proběhne střídání do jinýho auta a dohadování o ceně. Cenu vzhledem k nepodařeným delfínům chci snížit, ale podaří se to jen na 90 CUC, to byl celkem drahý výlet.

Na cestě moskvičem.

Za další cca hodinku dorazíme do Trinidadu a to město mě úplně uhrane, jako mě kdysi uhranulo Sartene na Sicílii. Má všelijaké křivolaké ulice dokopce zkopce a jedna jako druhá je vyskládaná nerovnoměrnými oblými kameny různých barev. Díky téhle dlažbě tu auta nemohou jezdit rychleji než 10km/h a když zaprší, koryto řeky se vytvoří přesně uprostřed každé ze svažitých ulic. K tej krásně barvenej dlažbě si přičti různě nabarvené domy, sálající hudbu z každého rohu a místní se tu a tam pohupující do rytmu. Od první minuty vím, že na Trinidad už nikdy nezapomenu, krom tohohle všeho mělo taky něco zvláštně magickýho, co ani neumím popsat. A když se později po dešti začne obloha barvit do večerní modré, která obarví domečky, dlažbu i kaluže, to je teprve pocitovka!!!

Město Trinidad, není k sežrání?

A po dešti...

A navečer...

Ale na chvíli dost o Trinidadu, ještě odpoledne se jede na okouknutí a okoupání se u nedostižného vodopádů EL Nicho! S Moskvičem je to takových 90 min od Trinidadu. Posledních 20 min skáčeme nahoru a dolů po silnici kroutící se přes sedla národního parku Topes De Collantes, Moskvič má chudák co dělat a mocně řve, už samotná cesta je solidní zážitek. Řidič jménem Alvaro z kopce brzdí přerušovaně a hlavně motorem, což svědčí o tom, že svým brzdám věří asi tak jako já kubánskému taxikáři. Asi nemusím dodávat, že u starých aut se ještě nevědělo o tom, že pásy jsou k něčemu dobrý... :). Nicméně úspěšně dojedeme má parkoviště, kde stojí všechny ty vypůjčovaný auta, grrr :)

Z parkoviště se vydáme stezkou krytou vysokými stromy a zanedlouho nás ovane na Kubě naprosto neznámý svěží chladný vzduch. Tu chvíli si užívám jako spasení boží! Od tohohle dne se na Kubě už taková situace neopakuje. Cesta začíná pomalu stoupat a zanedlouho míjíme několik tůní vybízejících ke smočení. Já jsem ale zvědavej, co nám nabídne celý okruh! A tak šlapeme dál. Třetí tůň je u samotného vodopádu El Nicho. Je fantastický! Ve třech pruzích se klátí z patnáctimetrové výšky a na chvíli u něj zůstaneme stát jak zkamenělý. Ten čerstvý studený vzduch, to je ve zdejším suchu k nezaplacení!

El Nicho!

O pár set metrů nad vodopádem se nám naskytne výhled do okolní krajiny, čili na hory Topes de Collantes. Jsou to docela vysoké zelenající se kopce a na špici některých z nich trčí osamělá palma! Pohled na hory je pro mě po 6 měsících v placatým jižním Ontariu srdcovka!!!

Výhled přes hory. Na špičce některých trčí palma :)

Výlet k vodopádu ukončíme koupačkou v nejvyšší tůní pod nižšími vodopády. Prvních pár sekund ponoření je ta voda mrznoucí, ale pak se změní v ták neskutečně osvěžující, že si poskakujem radosti, lezeme kolem vodopádu, děláme všelijaký obrázky, mazlíme se a je nám skvěle. Tohle byl v Kubánským kontextu absolutní zážitek století!!! ;)

Po třech měsících mám vedle sebe svojí divoženku.

Večer se projdeme Trinidadem, dáme tradiční rybu s rýží a fazolemi, ke který nám hraje černoch s černoškou na kytaru a bubínky. V půli večera mě přizvou abych se přidal na rumbakoule. A to zase joòóôo! Moc mi to nejde, ale je to děsná psina ;))). Po večeři si dáme jeden moc dobrej trinidadskej nápoj jménem Canchánchara (něco jako rum s citrusovými šťávami) na schodech před kostelem, kde sedí dalších dvě stě lidí a popíjejí. Pak zajdeme do místní Casa de la musica. Tam to zase roztáčí salsa kapela a dva salsa páry na parketu. To se mi tak moc líbí! Do rána se dohodnem s Jájou, že salsu budeme mít do konce roku 2017 v malíku, a to se těším!!! Od 27. září začínám.

Rumbakoulovej pokus při véče.

Popíjení Canchanchary na schodech před kostelem.

Když si jde Jája lehnout, já jsem ještě excitovanej z toho města, a jdu si sednout před vchod (jako místní) a poctivě psát deníček. Je těsně před půlnocí, vzduch se trochu ochladil (ale ne o moc), ulice je ozářená lampou a kolem pořád proudí spousta místních. Moc mi to nedá... Každou chvíli přestanu psát, okukuju okolojdoucí a vymýšlím si příběhy, jaký se jim asi odehrávají v životě. Po chvíli z vedlejších dvěřích vyleze starý šedivý soused. Tak ho přátelsky pozdravím. Prohodíme spolu pár slov (jen tolik kolik mi moje mizerná španělština dovolí) a on mě pak vezme na chvíli k sobě domů, aby mi ukázal diesel agregát, kterým čerpá dešťovou vodu, která teče prostředkem ulice. Říká mi, že se za suchých dnů hodí na sprchování. To je prostě KUBA!

Večení Trinidad.

Druhý den ráno v Trinidadu ještě chvíli zůstaneme. Skočíme zase bláhově do autopůjčovny, samo že bez výsledku. Po cestě zblajzneme trs banánů od místního pána za 10 CUPů a vydáme se na místní vyhlídku (miradór) na takovej kopec nad Trinidadem. Už je dost po devátý hodině ranní a sluníčko z nás vypotí poslední zbytky uschovanejch tekutin. Kopeček to není velikej, ale v kubánským podnebí docela velikej je. Když dosípáme nahoru, Trinidad se nám otevře jako na dlani v pozadí s karibským mořem. Na pravý straně hory Topes de Collantes a juhůůů, to je zase nastartování dne! Chvíli posedíme ve stínu, pokecáme s Jónasem, dobrodružný chlápkem od Federal Polizei z Německa. Zatímco se s ním vykecáváme, proletí kolem kolibřík. Ten je ale maličkatej! Že bych ho považoval spíš za hmyz než za ptáčka! :)

Trinidad z kopečku.

Cestou dolů narazíme ještě a jeden unikát - diskotékovej prostor vykutanej do skály! Normálně se tam sejde po kamenných schodech a je tam bar, taneční parket, a všechno! V jeskyni! Když ti kubánci chtěji, tak umějí do něčeho vložit pořádnej nápad. Úplně se mi tam v tu chvíli chce počkat do večera :).