pátek 31. ledna 2014

Dejvické divadlo - Muž bez minulosti

Byl konec ledna, a s Jájou jsme zase jeli 5kou směr Zelená, čili zastávka u Dejvickýho. Světe div se, tentokrát jsme na místě byli ještě o něco dřív než bylo zvykem, mám dojem, že jsme i stihli jedničku bílého. Škoda, že to píšu skoro s měsíčním odstupem.

Muž bez minulosti byl opět královský. Dejvické mě vždycky hodně baví.

Všechno začalo s božími kulisy, které ilustrovaly zaplivanou vlakovou zastávku kdesi na sever od Čech. Kolem kachlíčkované zdi projde seriózní muž s kufříkem. Za několik okamžiků po něm skupinka othraných chlapů, z nichž jeden si vyjračuje s basebolkou. Pak ze odkudsi za rohem ozvou rány a ... od té doby onen seriózní muž ztratí paměť a začne se potýkat se všemi následky.

David Novotný - Muž bez minulosti
Objeví se ve skupince lidí bez domova, zamiluje se do členky armády spásy a prošplapává si cestičku životem, v němž musí neusále vysvětlovat, že ani neví, jak se jmenuje.

Nesmírně zajímavé bylo zpracování - emoce a představy Muže bez minulosti byly zhudebněny ztvárněny tancem všech osob, jež se v jeho životě vyskytovali. V praktickém podání i kulisáků :)

Takhle se muž postupně prokousává neznalostí svojí identity, až pomalu začne vyplývat na povrch, kým vlastně je. Postupně se dozvídá, že je ženatý a že jeho žena žije kdesi na sever od Helsinek. S její pomocí také objeví, že ve svém předchozím já měl sklon k pití a agresivitě, nyní však nejeví nejmenší známky jednoho, ani druhého. Takto si ze střípků postupně skládá svou osobnost.

Ukazuje se tu, jak chybějící reference ze vlastního života způsobují zcela jiný stav a vývoj osobnosti. Konfrontace s izolovanými ostrůvky vzpomínek, které si udrželi lidé, s nimiž se stýkal, je tak velice bolestivá a chvílemi dost hořce smutná. Nejvíce se to podepisuje zřejmě na stavění vztahů, které Mužovi jen tak splývají v vzduchu, nikde neukotveny.

Žel tento příspěvek píšu až po měsíci od doby, kdy jsem představení viděl, a nejsem tedy schopen jej popsat velmi přesně.Unskyld.

A jahuuu, už se teším na další :)

neděle 26. ledna 2014

Přelom třináct a čtrnáct.

EEeeeejafjallajokull, nějak se mi nepodařilo od půlky prosince už nic někde v klídku napsat, sakrafix. A přitom, zážitků bylo habaděj a samý dobrý a intenzivní... Jen sem si to asi neuměl zorganizovat (jako dycinky). Tak to tady vemu tak hopem, maličko.


Kavárenský povalečství!
Tak žáááno, posledních předvánočních dnů samozřejmě ve znamení shánění dárečků, co došly z eshopů na poštu do Dejvic. Dloooouhý čekáníčko, ale tak jako ok, všechno až na maminčinu islandskou fotoknihu doručeno. Řešítko poukazem na kavárenský povalečství, uff.

Mňo, Vánoce překrásně proklábosený s rodinnejma kruhama a po nich hnedka čupky dupky k panu Pecháčkovi do Albrechtic. S parádní skvadrou, parádní čas, ale skoro řádnej sníh. Takže chillax, ježdění jeno dopoledne a pak docela zeširoka ťapání. Bydlení přímo u pomičky na Špičáku, kostel, vlek i hospody příjemně na dostřel. Pojezdit si to jedno dopolko na Špíče bylo bombový, už jsem to prkýnkování skoro zapomněl. Spousta takovejch ohazovacích legrácek s Tomínem, Lucci a Jájou na lyžičkách a Barčou Zůzou na fošně, chahááá! Vůbec bylo hrozně super tam mít s sebou i ségru.


Lyžování na prašánku :)


Večerní kostel v Albrechticích

Pak jsme tam měli taky krásný procházky. Jedna z těch nejlepších byla vejlet do Kořenova. Motivování slibovaným steakem jako kráva (abych byl přesnej) jsme poslušně šlapali dolů do Desný a pak přes Příchovice do Kořenova.Svítilo sluníčko a byla zdravá zimička. Steak byl vskutku k nezaplacení. Poučen z předchozích nezdarů s aktivitou po velkým jídle, jsem si k flákotě dal jen salátek a pohůdka. Cestu zpátky jsme řízli přes vodní nádrž Souš a pak podél vodopádu na Černý Desný zpátky do Albrechtic. Vpravdě super výlet měl něco ke třiceti kilákům a Svijany nakonec byly úplně záchranný. Inu, další dny nějaký lehčí procházky a postupné vypíjení několika litrů PYRATa a morgana. Yummy, yummy oba. Na Silvestra pak zbylo pár litrů vína, nějakej ten rum, hruškovice, a hlavně, hlavně... šááááňo. Takže zlískaný jak motyčky (hlavně v mym případě) jsme se vyvalili na parkovisko, kamž jsme došli nějak moc brzo. To teda vyzývalo k proběhnutí se ke kostelu, což jsme se Zůzou prubli, vééélkáá leegrace. Na vyhrazeném parkovisku jsme se objali k novýmu roku, nalili do sebe ty litry šáňa a pyrotecnik Tomino odpálil svojí monstrózní salvu. Dobrý to bylo moc! Pak už si z tý noci skoro nic nepamatuju :)

PYRAT v Albrechticích, dámy nadšené?!

Inu, po kocovinkovém návratu do práglu jsme ještě zhlédli pražskej ohňostroj, kterej byl děěsně půsbivej. Až na to, že jsme se na něm se zbytkem skupinky vůbec nenašli :)... Pár dní potom jsem se vyžíval v nucený dovolený, kterou jsem proválel v Kaváriu, kde jsem usrkával hrozně dobrou kávičku, očumoval lidi kolem a představoval si, co se mnou bude ve třiceti. Pěkná mlha, ale pocit lehkýho utřízení tam vzniknul. Jinak válení parádní, měl bych častějc.

V následujících týdnech jsems e tak porůznu pral s tvorbou islandskýho filmíku, montováním poliček do kůlny v bytečku na Hrááče (ouuu, večná a příšerná aktivita!), sem tam nějaký pivko v Krkonošský, a tak. Krom toho se tam ale objevily taky děsně dobrý kulturní záležitosti.

Nejmenší zábavička, šroubing poliček

Dvakrát to byl Akráč... Jednou na Agnes Obel (moje hudebně zamilovaná dánka) a tandem Calm season a Luno. Oboje naprosto boží. 
Na Agnes jsem si samo sebou nekoupil lístky včas, takže jsme na ně museli svést lítej boj s ostatníma zájemcema, kterejžto jsme nakonec vyhráli. A výsledek byl OHROMUJÍCÍ. Tahle hudební dokonalka, s lehce nachrapleným vokálem zahrála se dvěma svýma kolegyňkama (cello, housle) něco nezpaoměnutelnýho. Highlight 2014 rozhodně.
Luno v rozpuku v Akráči s nejlepším zvukem
Luno a Calm season následující týden byli rovněž dechberoucí. Zahájili jsme to se Zůzou pivkem, takže většinu calm season jsme prošvihli (trochu škoda). Pak nastoupili Luno, které jsem znal jen maličko. Bývalá zpěvačka z Khoiby, Ema Brabcová s pomocí bezva atmosférickýho piana, houslí, violoncel naprosto kralovala pódiu. Pro mě to byl tuplovanej zážitk proto, že tam na pár songů na housle hrál Boris Carloff a na cello Terezie Kovalová. Když jsem na poslední tři songy postával na balkóně, poskakoval mi extatickej mráz po zádech.




Do Aera od ježíška.
Z kultury to nění ne všechno. Pak tam ještě byly naše dvě první návštěvy v Aeru na ježiškovskej dárek - konkrétně na Von Trierovu Nymfomanku - díl I. a II. Byl to první film, kterej jsem od něj shlédl. Byl ponurej, chvílema vyhrocenej a rozhodně si z ničeho moc nedělal. Ukozaoval věci tak jak jsou a tématům se moc nevyhýbal. Veskrze ho prolínala deprese, ale byl hrozně zajímavě vizuálně opatřenej. Především první scéna, kdy se hlavní hrdinka povaluje zmlácená v jakési špinavé ulici někde v Anglii... hrozně silný. První díl byl takovej odlehčenej - spíš popis mládí hlavní hrdinky, a tedy kdy a jak začala zjišťovat, že je pro ní sex trochu nezdravě důležitej. Druhej díl už pak bez servítek ukazuje, co všechno se při hledání svýho štěstí musela vyzkoušet. Druhá část je tedy intenzivnější a bolestivější, ale také trochu nešikovně ukončená. Spousta lidí říká/píše, že se jim líbil jenom díl první. To je pro mě naprosto k nepochopení.


Sem tam nějakej mlhovej výlet... (okolí Dlouhého Vrchu, kolem Litoměřic)

Mňa, pak tut aky byl, 4. víkend v lednu na návštěvě můj odvěkej kamarád z Islandu - Timo, i s partičkou. Ty jsme tedy an sobotu protáhli zhruba tudyma: Týnská literární, Pivovarský dvůr, Peter's burger, Království. Prodrbali jsme všechno a já do sebe nalil sedm piv a panáka. Taky sem pak prospal půl dne a druhou půlku mi bylo pěkně šouflově.

Chachááá, když se na to tak podívám, možná ani ten 2014 nezačíná úplně od věci :-)



Tipy na všechno monžný:

  • Kavárium: Božské dejvické kafe s ještě lepší atmosférou a žůžovou obsluhou. Když se posadíš k oknu, máš rázem světovej přehled o tom, co se děje v bubenečský, a to se ke kavárenskýmu povalečství velice hodí.
    • https://cs-cz.facebook.com/Kavarium
  • Ubytování Pecháček: příjemný dvou pokojový byteček v prvním patře rodinného domu pana Pecháčka v Albrechtcích v J.H. Dá se tam bydlet za oukej ceny a je to hned na ráně u vleku!
    • http://www.ubytovanipechacek.cz/
  • Tanvaldský špičák: na české poměry dosti dobrý poježdění. Poskytuje nedávno postavenou lanovku na červenou a pokud je mi známo, také starodávnou pomu na druhé stramě kopce. V Jizerkách rozhodně areál, který stojí za pokus.
  • PYRAT rum: Famózní rum. Trochu do sladka, ale nedostižněj. I ta celkem vysoká cena za něj stojí.
  • Krkonošská hospůdka: vždy na čepu Krakonoš a super hořkej Hendrych. K tomu vždy dva speciály, převážně z Krkonoš. A nekuřácká!
    • http://www.krkonosskahospudka.cz/
  • Palác Akropolis: Nesmírně stylová podzemní žižkovská hudební a jinak kulturní scéna. Všechny koncerty, které jsem tam viděl byly báječně ozvučené. Atmosféra místa je srdíčko chytající - hezky setmělej bar, ani ne moc zahuleno. Bohužel tam mají pouze Gambáč a Plzeň, to se ale dá s blízkým Královstvím dobře oživit :)
  • Kino Aero: Brakuvzdorná kinová klasika uprostřed svatýho Žižkova. Mimo mainstreamová produkce, pouze sem tam i něco všeobecně populárního. Je to biograf krásnej, nezapomenutelnej a nedostižnej.



pondělí 20. ledna 2014

Divadlo na Vinohradech - Rebeka

Ježíšek se usmál a poslal mě do Vinohradskýho. Zbožňuju objevování novejch!!

Divadlo je to impozantní a překrásný. Obrovský strop, dvě patra lóží, překrásnej zlacenej lustr. a Zlatý smějící se slunce přímo nad námi v první řadě. Pódium zdobila červená opona a ani židlička nezůstala volná. Hmm, sem se asi chodí jenom na klasiku, říkal jsem si.

Pak se vytáhla opona a na pozadí scény se objevila polární záře. Hned se mi asociovaly večery postávání vně Reykjavíku u moře při lovu polární záře a teprve pak jsem se pěkně vžil do toho, že autor je Nor, a že si teda prostředí musím vnitřně skandinávsky dokreslit. Polární září probleskovaly obrazy z lidského snění za hřmotného řehtání koně. V popředí se svíjela Rebeka proháněná noční můrou.

Rebeka na Vinohradech (R. Zach, D. Havlová)

Začaly se objevovat další postavy (služka Helsetová, pastor Johanes Rosmer, Rektor Kroll a další). Děj se začal pomalu odvíje jako klubíčko. Ne zrovna zprudka, dal se zpočátku dobře sledovat a žádné extra nevyjasněné otazníky nevznikaly. Jak se ale objevovaly další postavy a všechno v ději se začalo propojovat se vším, přestalo mi být jasné odkud vítr vane :).

Hra začíná příběhem navazující na sebevraždu Beáty, původní manželky bývalého pastora Rosmera. Z této události se Rebece vrací zlé sny o bílých koních a pastor se zdá být už mimo dosah žalu. Do děje vstupuje Kroll rozčílen novou vlnou volnomyšlenkářů propagujícím demokracii a snaží se získat starého přítele pastora pro svůj konzervativní pohled svět. Pastor ovšem stojí na straně svobodomyšlenkářů... odtud se pak spouští smršť různých závislostí a nečekanými důsledky ve hře. Pak najednou ztrácím pocit, že hra má nějaké kladné a jiné záporné hrdiny. Hodně prostoru pro představivost :)

Hra vychází z doby konce devatenáctého století kdesi v Norsku (zřejmě jižním), kdež se svářil konzervativní a liberální pohled na svět. Novátoři brojili proti starým mravokárcům a za odměnu byli společností označováni za plebiscit. Tuto tendenci Ibsen zobrazuje na hlavní postavě - Rosmerovi - kdož vyrůstal v konzervativní rodině působil po část sého života v roli pastora. V poslední době se nechá svést liberálním pohledem na svět a nové hodnoty přijme za své. Odvrátí se od náboženství a začíná čelit pohledům společnosti reprezentované ostatními postavami.
Zvláštní roli hraje Ulrik Brendel - Rosmerův učitel z mládí, který má ve hře dva delší výstupy a působí jako komentátor dění, který se nezvládnul nést na horním okraji vlny. V prvním výstupu pobízí Rosmera, aby se ukázal světu v nově zvoleném světle. V druhém se vrací zkrachovalý poté, co sám s protlačením liberálního přístupu neuspěl.

Inu, velice těžkej kousek, ale líbil se mi. Mám zas o čem pár dní přemýšlet :)


Henrik Ibsen - Rebeka.
Rebeka Westová - Dagmar Havlová-Veškrnová 
Johannes Rosmer  - Roman Zach 
Rektor Kroll  - Luboš Veselý 
Ulrik Brendel  - Petr Kostka 
Petr Mortensgaard  - Otakar Brousek ml. 
Helsethová -  Daniela Kolářová 

čtvrtek 9. ledna 2014

Agnes Obel a Akropoli!!!

... o tom koncertu jsem věděl už notných pár měsíců, a furt odkládal zakoupení vstupenek, páč se mi za 590,- zdály drahý. Inu, s Jájou jsme mrkli na Ticketpro asi dva dny předem. Absolutně vyprodáno. V Akropoli samotný jakbysmet. Taxem si řek, že vyrazíme nablinda a zkusíme tam z někoho lístek servat.

Cestou přes Jiřák ještě zastávka v ČSOB bankomatu, neb v dejvicích ani jeden nefungoval. Pak oklikou k Žižkovský věží a k Akropoli. Byli jsme s Jájou dohodlý, že nejvíc na to dáme 800 za lístek, a snad to vyjde. Přišli jsme tam a před vchodem bezradně postávalo několik lidí. Taxme začli postávat s nima, mě to za chvíli přestalo bavit, a šel sem nám zařídit pifko do plastu vedle do hospody. To se zadařilo, a tak jsme odvážně čekali na někoho, kdo svoje lístky nebude chtít. A takovejch lidí moc nebylo. Scházela se tam samá lepší nekonformně vypadající společnost. Pak se najednou před vchodem zjevil týpek s dvěma lístkama. Všichni čekající včetně nás dvou se na něj sesypali. Spočítal jsem si, že šanci na výhru mám, když rovnou nastelim vyšší cenu (nebyl čas na vyjednávání), trochu sem na to teda šlápnul a po krátky rozpravě byly vstupanky naše! Ojojoojoooj, boží, boží štěstíčko!

V sále bylo setměno a na kytaru drnkala drobounká hnědovláska a loungově vysokým hlasem k tomu zpívala. Měl jsem, dojem, že to už je možná Agnes, nikdy jsem ji totiž na živo neviděl vostuda. Nebyla, byla to její kanadská předskokanka a už ta sama o sobě byla výborná. Říká si Feral & Stray a tady je malá ochutnávka:
https://www.youtube.com/watch?v=EPbX7nNhYk8


Feral & Stray




Po několika songách se pak na podiu objevily tři dámy (Agnes - piano, Anne Mueller - cello , MIka Posen - housle), a bylo to.... překrááásnééé. Hráli jednu lepší píseň něž druhou a zkombinování výrazného piana s violoncellem a houslemi, to je prostě k sežrání! Diváctvo sedělo bez hnutí a Agnes si odzpívala svoje největší pecky (Riverside, Beast...). K tomu přidala několik novejch kousků a je teda tutovka, že si je zamiluju, možná ještě víc než ty staré.


Agnes Obel v Akráči!

Perličkou bylo, když si Agnes v polovině koncertu vyžádala několikero šál, kterými si přikryla struny klavíru, aby neměly dlouhhý dozvuk.  DO několika málo sekund se na ni sneslo několikero šál z balkónku.

U prvních několika skladeb jsem byl jak u vytržení, že jsem skoro nedýchal. Vrátili se mi moje pocity z Dánska, když jsem běhal kolem Utterslevských bažin a do uší mi tepalo její piano.

Hudební zážitek století, ladim na Agnes!

Ukázky:
Stará dobrá Riverside: https://www.youtube.com/watch?v=vjncyiuwwXQ
Novinka Dorian: https://www.youtube.com/watch?v=HJzp2SRs0Ak


Tipy na místa:
Palác Akropolis: Nesmírně stylová podzemní žižkovská hudební a jinak kulturní scéna. Všechny koncerty, které jsem tam viděl byly báječně ozvučené. Atmosféra místa je srdíčko chytající - hezky setmělej bar, ani ne moc zahuleno. Bohužel tam mají pouze Gambáč a Plzeň, to se ale dá s blízkým Královstvím dobře oživit :)
Link: http://www.palacakropolis.cz/