Ti Inuité, ty mě táhnou!

Dlouho jsem si to sliboval. Dlouho. A tak nadešla neděle, já jsem popadl spolubydlu a šli jsme - do muzea Inuitského umění (jež mám shodou okolností přímo před domem). Je to malinký, ale intenzivní muzeum.

Nunavutská/inuitská bohyně moří - všimněte si toho navhálskýho rohu.

Hned jak jsem viděl prvních pár děl, vzpomněl jsem si na svojí touhu vydat se do Grónska. Ty kulturní podklady jsou tam totiž víc než podobný.

Viděli jsme desítky a stovky soch, minimalistických, expresionistických, groteskních a/nebo realistických. Často semtam objevovaly ztvárnění tradičních součástí inuitského života, jako lední medvědi, narvhálové, pižmoni a hlavně šamani. Často jsem tam zahlédl taky transformation, tedy sochu ztvárňující kentaurovi podobnou bytost - napůl sob, napůl člověk třeba. No TUZE zajímavý to bylo!

Šaman, tohle mě teda chytlo za srdíčko!

A jak mě ta výstava nadchla, hned jsem se doma jal koukat na letenky do Nunavutu (ta část Kanady přiléhající ke Grónsku). Jak moje oko splakalo, když jsem zjistil, že se tam asi nikdy nepodívám, neb nejlevnější low cost letenka Toronto-Iqaliut je za cca 3000 CAD. Tak leda že bych si tam našel svojí další práci? :)

Transoformace - bytost mezi pižmoněm a mužem.

Práce v kanadský bance.

Tak jo. Po měsících snění a čučení do inzerátů jsem začal jezdit každej den do banky do práce, je to super!

Dělám procesní analýzu, tedy zjišťuju, v jakých sekvencích jednotlivá oddělení pracují a vymýšlím, jak by se ty požadavky klientů a poboček daly vyřizovat rychleji anebo lépe. Není to s podivem, že se kanadská banka potýká s podobnými problémy jako český pojišťovna. Spousta zaměstnanců ve spoustě různých oddělení, spousta systémů na sdílení informací, a to by v tom byl čert, aby se tam nedělala nějaká duplikovaná práce. A tak mluvím s hodně lidma, zkoumám, kreslím procesy a vymýšlím, jak to vylepšit. Nesmírně mě to baví taky proto, že se do toho můžu se kreativně zapojovat.

Můj office ve Scarborough

Mám tým pěti lidí (tři rodilí Kanaďané a dva kolegové, co se před dávnými lety přistěhovali z Indie). Jedna z kolegyněk je černoška a pověděla mi, že maminka pochází z Jamajky a tatínek z ostrova St. Vincent. Já to mám tak rád, potkávat takový různorodý lidi! Všichni jsou moc milý a nápomocní! Zaněstanci back office jsou černoši skoro všichni, to je prostě super! :)

Multikulturalismus toho místa je vidět hodně i na chodbě. Pokaždé, když někam jdu, potkám pár asijsky vypadajících, pár černochů a nezřidka taky araby s turbanem. Všichni spolu spokojeně fungujou, a to moc rád vidím.

Moje báječná práce má dvě nevýhody.
Jedna je lokalita. Kancelář je totiž ve Scarborough, což je taková městská část hodně na severovýchod. To znamená, že každý den na cestě do práce strávím 80 minut v TTC a z práce taky tak. Už jsem si ale našel zábavy na cestu - občas se s někým rozhovořím, většinou si ale čtu, popř, se přes telefon vzdělávám videama z Lynda.com. Už mi to dojíždění ani nevadí.
Druhá nevýhoda je takovej kanadskej zvyk. Kolegáčkové totiž nechodí společně na oběd, ale každej si jídlo zchroustá u svýho stolu. To snad časem změním  :)

TTC, neTTC, asi pořád lepší než ráno autem.

No, a vělice zábavná výzva jsou pro mě telefonáty. Kromě back office v budově ve Scarborough musím často mluvit s finančním oddělením nebo s kapitálovými trhy, a ty sídlí jinde. A pak teda musím zavolat. A rozumět někdy tý hordě přízvuků v telefonu, to je teda dobrodrůžo. Největší problém jsem měl asi s Irkou z capital markets, která mluvila kruťácky rychle a s pořádným irish accent. Trvalo mi minimálně dvě minuty, než jsem jí začal trochu chápat, co se mi snaží říct :)).

Anglický telefonování, ouuuuu.

Torontská doprava mě nepřestává fascinovat

Jak jsem tak začal jezdit do práce do Scarborough, začala se mě nebývale týkat taky doprava. A ta má věru několik specifik.

Večerní špička

Do kratších zdáleností po Torontu vás vezme metro, streetcar (tramvaj), popř. bus provozovanej společností TTC (Toronto Transit Commission). Pro vzdálenějí pak slouží vlaky, buďto GO trains nebo Via Rail trains.

Pro častý cestovatele GO vlaky (kterým se teď stávám) existuje takzvaná PRESTO card. Tou si pískneš před nastoupnením do vlaku... a pak se nesmíš zapomenout odpípnout na zastávce, na který vystupuješ. Pokud se totiž nepípneš po výstupu z vlaku, napočítá se ti cena za celou trasu vlaku. Pro informaci, do Scarborough to mám dvě zastávky a ten vlak má celkově 12 zastávek. Dokážete si představit, kolik mě asi to na první zapomenutí stálo :))

Takzvanej streetcar.

Autobusy TTC. ty maj taky několik svých specifik. Především pro ně neexistuje jízdní řád. A tak prostě "někdy přijedou". To, když z nebe padají kusy ledu, není nic, co bych si chtěl zopáknout.

Další mňaminka je, že každej bus nemá pouze číslo, ale taky písmenko na konci. Takže to, co jsem si já při první cestě do práce myslel, že je jeden autobus 102, byly ve skutečnosti autobusy čtyři - 102A, 102B a 102D, každej s jinou konečnou stanicí. Pud sebezáchovy mi správně poradil, že se mám zeptat řidičky, když jsem nastupoval do 102A. Od ní jsem se dozvěděl, že do práce mě doveze jedině 102B nebo 102D :)))

Tralalala, život je objevování :)))

Kanaďani taky umí dobrý pivo! (sem tam)

V podstatě celou dobu, co tu jsem, zkouším ochutnávat různé ležáky a ejly kanadské, resp. ontarijské produkce. Samo že se soustředím na to, abych si vybíral řemeslné pivovary (craft breweries) a to mě vede převážně přes samý dobrůtky. Velkopivovary, co jsem zkoušel (Molson, Alexander Keith) stály tak leda za zlámanou grešli.

Obecně vzato Kanaďani báječně umějí svrchně kvašený pivo (ale/ejl), o něco horší žebříček mi vzniká u ležáků.

Co se ale místním prodcentům nedá vytknout je vtípkovost při pojmenovávání. Už jsem takhle prolil hrdlem "Chcíplýho slona" (Dead Elephant), "Prasáckou sousedku" (Naughty Neighbour) a pár dalších pikantností.

Prasácká sousedka, hezký pojmenování piva, že? :))

Za ty nejlepší svrchně kvašený výkvěty bych považoval následující:

Harbringer Descendants American Pale Ale
Krásná hořká naovocnělá chuť s hutným ocasem, jak se na intezivní ejl sluší a patří.  Navíc hezký čistý design plechovky.

Amsterdam Cruiser IPA
mňamy mňamy indian pale ale s logem kostlivce na kole (plus body za originalitu), na tý ovocnatosti by ale mohli trochu přidat.

Dead Elephant India Pale Ale
Trochu moc alkholová (7,9%), ale výborná výrazná ejlová chuť, spíš trošku do sladka.

Liberty Village 504 Pale ale
Ucházející naovocnělá svrchně kvašená chuť, ale něco jí chybělo... Vyrábějí ho v Liberty village, krásný západní čtvrti Toronta, kterou jsem měl hned za rohem od svýho lednovýho pokoje.

Závěrem žebříčku bych se ještě rád zmínil o Mill St. Tankhouse Ale, kterou jsme si s Jájou dali točenou v Distillery Districtu (nejstarší části Toronta) a po tý bych se utlouk! Těžko ale točenej zážitek můžu porovnávat s plechovýma.

Vlastní projektík Kolčr

Jak jsem si tak v dobách předpracovních potřeboval trochu odpočinout od neustálýho oslovování personalistů a posílání životopisů, zkusil jsem si naprogramovat takovej vlastní projektík.

Doporučovátko kulturních událostí v Praze (aby se Jája případně nenudila). Všechny portály, který jsem znal totiž doporučovaly hlavně mainstreamový kina, divadla a festivaly. Já jsem chtěl něco lehce alternativního.

Zatím je v první verzi. Doporučuje jenom kina a jenom pro dnešní den. Postupně snad budu přidávat další zdroje pro jiné typy kulturních událostí a taky se pokusím to rozvhnout podle kalendáře. To ale až si zase trochu utříbím nově prací zabydlenej čas.

Tak kdybyste se chtěli mrknout, tady to je, ten výtvor :)

http://kolcr.woohoo.cz

Toronto Islands

Toronto Islands jsou ostrůvky táhnoucí se obloukem kolem centra Toronta. Já na ně mám dosti pěknej výhled z okna obýváku :)

Pro představu. červeně vyznačený okraj centra Toronta, můj domeček a ostrovy

Jsou to jediný ostrovy na Lake Ontario a podle původních obyvatel, Algonquinů se jemnovaly Hiawatha, podle pre-koloniálního vůdce kmenu Irokézů. Podle všeho je to také největší "bezautová" komunita v Severní Americe.

A to, co vidíš vzadu, to jsou taky oni!

S Jájou jsme se tam vydali dopoledne jednoho zataženého dne a zhruba v polovině vylezlo i slunko. Na ostrovy jsme jeli lodí z Jack Layton Ferry terminal, protože jinak se tam v zimě dostat nedá. Je to tam taková vyklidněná komunita několika domečků a člověk si připadá jak navenkově, ikdyž je takřka uprostřed Toronta.

Pohoda uprostřed torontskýho centra.

Po ostrovech jsme si udělali solidní procházku, protože jsou všechny navzájem propojené. Z každý jejich části je báječnej výhled na siluetu Toronta a všechny ty výškové budovy se odsud zdají docela capartí. Celou severní stranu obklopuje dřevěný chodníček a je tam k dispozici několikero pláží. Teď v zimě tam nikde nikdo nebyl, ale místní říkají, že jak se oteplí, budou ostrovy praskat ve švech, tak se těším :)

Takhle s mraky (a je vidět můj dům!)

Takhle bez mraků (a není vidět můj dům) :)

V Nejzápadnějším bodě ostrovů narazíme na Gibraltar Point Lighthouse, coby nejstarší maják na Lake Ontario a zároveň nejstarší budova v Torontu. Byl postaven roku 1808. Jeho první správce byl v roce 1815 zavražděn jinými vojáky z Fort York a od tý doby tam straší, bubuuuu!

Gibraltar point lighthouse - nejstarší stavba v Torontu. Bububuuu!

Bylo to tam s Jájou famózní!

Veškerý památky/atrakce v Torontu

Toronto nemá právě mnoho památek a pamětihodností se svou zhruba 200 letou historií. Jsou to spíš takový zábavný a vzdělávací atrakce, na který tady člověk natrefí. Ale žije se tu báječně :)

Pro začátek vlajky Toronta.

Jak přijela Jájula, vzali jsme je všechny útokem! CN Tower, Ripley Aquarium, Royal Ontario Museum a Casa Loma. Zkusím to tady vzít stručně, ale bude to obtížný.

CN Tower je dominanta Toronta zobrazená na každý fotce a každým logu, který se toho města týká. Měří něco přes 550m a z výšky zhruba 350m se dá návštěvnicky koukat na město i jeho daleké okolí. Umožňuje pohled na věžáky shora, a to má skutečně speciální atmoféru. Ze CN Tower se 35ti patrový věžák, ve kterým bydlím, zdá jako naprostej drobeček. Z věže je krásně vidět, jak je Lake Ontario západně od Toronta vykousnutý do pevniny, daleko sahající poloostrov Tommy Thompson parku, proužek Torontských ostrovů a nekonečně se protahující placku na sever od města.

CN Tower zespoda

CN Tower výhled shora.

Jak speciální atrakci CN Tower nabízí Glass floor (skleněnou podlahu). Na sklo, který unese 3 kosatky nebo 45 medvědů, si tam můžete stoupnout a kouknout se přímo dolů. Dobrej trénink pro ty, co mají strach z výšek :). Já ho sice nemám, ale taky mi trvalo pěkných pár vteřin, než jsem se na sklo odvážil. Ta lidská psychika nás ovládá fakt spolehlivě.

Divej pocit v popředí s botičkama, že?

O něco větší zážitek pro mě bylo Ripley's aquarium.  To je taková nižší budova hned vedle CN Tower. Uvnitř jsme viděli desítky akvárek s nejrůznějšíma rybičkama i rybama: takhle jsem tam viděl tresku, kterou jsem se živil celej půlrok na Islandu, Halibuta válejícího se po dně jakoby byl mrtvej, mořskýho koníka a taky chrápající chobotnici. Nejvíc mě ovšem fascinoval skleněný průchozí tunel který vede skrz obrovské akvárko, v němž si nerušeně plavou další stovky ryb, ale hlavně taky žraloci a rejnoci. To je vážně zážitek k nepopsání, posuďte podle obrázků sami :)

... a brilantně Jájou vyfocený tři žraloci.

V Royal Ontario Museum jsme navštívili výstavu fotek z divočiny (Wildlife photography). Na každou z těch fotek bych se dokázal koukat hodiny a další hodiny o ní přemýšlet. Jen namátkou - Gorila vyfocená s tmavým pozadím a pohledem v očích, kterej vám řekne, že s ní jako homo sapients máme moc moc společnýho. Plavající mlok v pozadí s korunami stromů (fotograf to bral podvodním foťákem ze dna tej kaluže, ve který si mlok splýval. Leopard v sekundě, kdy při lovu zachytává antilopu. Osamělá koza v písečných dunách, a mohl bych o tom psát ještě několikv dní. Žel se tam nesmělo fotit a jednotlivé obrázky podléhají copyrightu. Dám sem zatím jeden, který sem použít můžu, a jednám o dalších.

Jedna z těch rmazivých - surfer a žralok. Zdroj: ROM

No, jak to na vás působí? Takových byla celá výstava.
A podle dohody musím správně ocitovat:
Wildlife Photographer of the Year is developed and produced by the Natural History Museum, London
“Sergey Gorshkov / Wildlife Photographer of the Year 2015”

Taaak, a kdo ten dlooouhej post dočetl až sem, toho fakt obdivuju a prosím, aby mi nechal zpětnovazební komentář, (dole pod postem) ať vidím, jestli to nepíšu jen pro sebe :)

A pak ještě Casa Loma! Je to hezkej, privátně postavenej zámeček, místní tady nad ním vzdychají, jak je krásně historickej, ale Evropana to moc do nirvany nevynese.

Casa Loma, privátní 100 let starej zámeček :)

První Torontská pětka - Achilles St Patrick's run

A abychom s Jájou moc nezaháleli, přihlásil jsem nás na dobročinný běh (pouhých 5km) na podporu hendikepovaných sportovců jménem Achilles St Patrick's Run 5k.



Dopoledne se shromáždíme před Steam Whistle Brewery (pivovar hned za mým domem) spolu s dalšími cca 2000 běžci a chodci. Tenhle běh je totiž, vzhledem k jeho dobročinné povaze, také walk friendly. Bylo to 13.2. tedy poslední víkend před irským svátkem Svatého Patrika. Tenhle svátek s sebou nese zelenou barvu a trojlístky, a tak je většina sportovců oblečena zeleně nebo mají alespoň na tváři trojlístek nakreslenej.

Na obrázku běžecká Jája i irsky motivovaní Toronťané.

Pofukuje vítr, je zataženo a pár stupňů nad nulou. To tuším, že mi asi v krátkým rukávu bude trochu zima. S větrem jsem nepočítal.

Běhu se účastní taky samotní hendikepovaní sportovci - chlápci s ochrnutýma nohama, co to poběží na rukama poháněných "kolech". Jejich síla a nadšení mi připomenou, že psychika se dokáže postavit lecjakýmu osudu.

Běh samotný vede od Steam Whistle kolem CN Tower, přes most na Spadina Av., následně přes Clarence sq. do Wellington st. na rozhraní s Yonge st. a zpátky. Když doběhnem do Wellington st. opře se do nás silnej protivítr a pořádně mi zmrazí ruce. S každým poryvem si ale řeknu "woohooo, jako na Islandu!" a běží se mi neomezeně a lehce. Přede mnou běží starší chlápek s tričkem vodiče Achilles, tak mě napadne, že bych s nima taky mohl dobrovolničit, až se to trochu usadí v práci.

Oba si s Jájou dáme osobáčky pod 25min. Poté si chvíli vydechnem, dostaneme medaile ve formě otvíráků a vystojíme si frontu na chili a pivko. Nakonec se usadíme se ve Steam Whistle hale, kde hraje správá irská kapela (je to St. Patrick's party) a všichni kypí báječnou poběhovou náladou. Tam se mi tuze líbí!

Šťastní doběhlíci.

Veskrze irská atmosféra

A pivko bohužel jenom do dvojky, ale bezva hořký!

Prvně lehce na sever od Toronta

A jak tu tak byla Jája, vystrčili jsme růžky dál do Ontaria. Popadli jsem auto za 45 bucks na den (k tomu si připočítej 6$ daň, 27$ pojištění, 12$ za navigaci a rázem to zas tak levnej výlet není :))) ). Bylo to auto nejmenší kategorie podle kanadských měřítek, takže docela velký.

Vyjeli jsme směrem k Lake Simcoe s tím, že se zastavíme v Orilia na kafe (Tim Hortons, double double) a tam se vyptáme na nějaký hezký procházky/výlety v okolí. Při objednávání se teda holky za barem zeptám, ona mi sdělí, že se přistěhovala před 14 dnama, ale hned se zeptá další kolegyňky, a ta ještě další... až tak dotaz doputuje ke čtvrtý kolegyňce a ta mi na papírek pár tipů napíše. Sledujte tu kanadskou přívětivost!

Kanadskej outdoor.

Z těch vypsaných možností zkusíme Scout Valley. Je to takovej listnatej lesík, Jája by řekla "jako u nás". Teď v zimě je trochu smutnej, opadanej, zablácenej, ale pořád je krásný být zase na chvíli pryč z města. Hned na začátku ztratíme cestu. Když se na ni pak snažím dostat zpátky, šlápnu na vrstvu tlejícího listí, a hleďme, ona je to bažinka! Zahučím tam samo sebou až po kotník a následně si celou cestu trochu čvachtám.

Kanadskej outdoor II.

Ta sušší část Scout Valley

V jednom momentě v protisměru potkáme tátu se třema dětma. Táta jen tak z komunikačního zvyku prohodí
"Tak co, kolik medvědů a vlků?"
"O trochu míň než bych čekal." na to já.
"A kolik trollů?" křikne jedna z dcer.
"Stovky a tisíce" trochu jí to přikořením.
Ona povyskočí a zavýskne radostí :)
Přesně v polovině nám Scout Valley naskytne docela hezkej výhled na mírně zvlněnou krajinu a vzdálený jezero Couchiching.
Tahle romantická procházka měla ovšem jeden malej háček. Celá trasa se nachází v blízkosti dálnice Highway 11, která je chvílema dosti nehezky slyšet.

Večer se projdeme k úžině mezi jezery Simcoe a Couchiching, abychom věděli, podle čeho se Toronto jmenuje Toronto. O tom jsem ale psal už v jiným postu.

Lake Couchiching se zatím nerozhodlo rozmrznout.

Úžina mezi jezery Couchiching a Simcoe - indiány nazývaná Taronto - má po dně nakladenou tisíce let starou soustavu kmenů, která usnadňovala loď ryb. Šlo taky o magické místo setkávání šamaná různých indiánských kmenů.

Přespíme v lowcostovým motelu v Orilii. Následující den posnídáme po kanadsku - Tim Hortons - a vyrazíme na další procházkovou trasu, tentokrát do Omemee (Kawartha Lakes), pár desítek kilometrů na východ. Tahle trasa se jmenuje Trans Canada trail, protože je přetvořena z původní železniční dráhy, která se táhla přes celé Ontario. Cesta je tudíž krásně rovná a je po ní vidět děsně daleko. Po stranách je lemovaná stromy a načervenalými keři a moc jí to sluší. V polovině se ocitnem na starém železničním mostě, který se tyčí vysoko nad údolím s potůčkem, který se krkolomně proplétá mezi trsy zežloutlé trávy. Tam odsud byl tak krásnej výhlet! Na témže místě potkáme pár ve středním věku, který se s námi dá přátelsky do řeči.  Pár úryvků:

• "Každej bydlel chvíli v Torontu. Ale časem zjistíš, že tady na vekově to má osobitější šťávu."
• "No jo, vy v Evropě máte přísný limity na využívání pozemků. Ale rozhlídni se okolo, tady se ničím takovým nemusíme zabývat! Prostě přijdeš, a začneš stavět.
• "Jó, tady to s prací není tak snadný jako v Torontu. Tady si prostě musíš vymyslet příležitost a nastartovat něco vlastního."
• "Sem se přestěhuj, tady je to slibná lokalita! Do Kanady míří pořád víc a víc lidí a tady vedle je Petersborough, který má velkou komunitu seniorů. Sem se teď pohrnou lidi!"

Tyhle rozhovory mě tak baví!

Trans Canada Trail

Ten krásný bývalý železniční most.

Výhled do údolí z Trans Canada Trail.

Inu, paty z Toronta bych chtěl vytahovat častějc :) Tak snad teď s příchozíma zdrojema :).