pátek 18. listopadu 2016

Podzimní běhy kolem Toronta

Inu, když se mi v životě před pár lety objevil běh, už jsem se ho nepustil. A ačkoliv mám někdy až několika týdenní mezery, pořád mě to moc baví. Jsou to takový zrychlený procházky po městě nebo jeho parcích.

Už kdysi na jaře, když jsem ještě dělal pro banku ve Scarborough, mi kolegyňka Diane pověděla o Run for the cure, krátkým 5km běhu proti rakovině. Když se mi pak přimotal do cesty, rovnou jsem se zapsal. Dlouho jsem tu už na žádným závodu nebyl, protože jsou dosti drahý (většinou $50 - $100 jako registrační poplatek). Pravda ale je, že část těch pěnez jde vždycky na specifickou charitu.

CIBC run for the cure

Zvyklej na komorní akce typu Únětická dvanáctka mě velikost i charakter CIBC Run for the cure trochu překvapí. Všichni se sejdeme u University of Toronto a ouha, je tam 15 000 lidí.  Dost z nich běží jako podporu pro své rodinné příslušníky, kteří s rakovinou bojují. Jsou tam různé pamětní desky a běžci si říkají Changemakers. Já z toho mám pocit, že to může v boji s rakovinou opravdu udělat průlom, protože to je moc dobrá finanční pomoc.

 Jako obvykle přepálím první dva kilometry a tak mě při třetím na přeaktivitu začne upozorňovat oblast pod žebry. V hlavě mi ale zní pobídnutí, které spousta účasníkům píše svým milovaným v souvilosti s rakovinovým bojem "Nevzdávej to!".

Za několik týdnů od tohohle běhu mě čeká Scotiabank Toronto Waterfront Halfmarathon, takže je to takovej rozehřívací trénink. V tu dobu ještě nevím, že Scotiabank bude můj budoucí zaměstnavatel!

Několik běhů před halfmaratonem produlužuju vzdálenosti do cca 15km až 18km, aby se mi ta jednadvacítka běžěla příjemně. Na jeden z těchhle běhů se dám po pátý hodině po práci. Už je ale říjen - a tak než doběhnu do High Parku, tak je tma jako v pytli. V parku pak dvakrát taková. Když do něj vběhnu, zastavím se, protože najednou nevidím lautr nic. Čekám, že si oči za pár sekund zvyknou... a ono NIC! Zatímco teda vyčkávám se ze tmy tak půlmetr vedle mě ozve hlas "tady je do docela tmavo což?" tfuj teda, to bylo docela překvápko!

Soctiabank Waterfront Halfmarathon je pořádně vyvoněnej. Hned o začátku prší, takže se obávám o svůj telefon a jsem z toho trochu nervóz. Zato ale hned na startovní linii potkám týpka s islandskou vlajkou na tričku, a tak se dáme do řeči. Jakmile řekne první slovo, zacejtím ten krásnej severskej přízvuk. Přijel si sem tak na výlet zaběhnout si první zahraniční závod, do tý doby běhal jen doma :). Tak jo! A startujem! Běh se točí na sever Torontem a pak zpátky na k jezeru. Jak jsem si radši vypnul telefon, udělal jsem si z toho takovej povídací běh, a tak se dozvím, že spousta ze spoluběžců se tu jenom kvalifikuje na bostonský maraton :). Jeden z těch lidí, co s nimi prohodím pár slov přijel z Dánska navštívit svojí ségru, co tady žije. To je teda země, ta Kanada když láká i severoevropany k přestěhování! :)

Waterfront Halfmarathon: Tak se seřaďte na startu!

A jedem! Moc dobrej nápis na tričku!


Ostatní tréninkové běhy jsou víceméně kolem letiště Billyho Bishopa, západního přístavu a Inukshuku (inuitský symbol míru a ukazatel cesty), který se lehce na západ od Toronta srdnatě tyčí navzdory všem mrakodrapům.

Inukshuk, navzdory mrakodrapům.

středa 16. listopadu 2016

Nuit Blanche v Torontu

Toronto nezřídkakdy ožívá různorodou kulturní akcí, Už jsem tu viděl průvod na St. Patricks day, průvod Sikhů, Karibský karneval a slyšel jsem o Halloweenském a Santa průvodu. Několik z takových událostí organizuje přímo zastupitelství města Toronto.  Mezi takové patří Open Doors Toronto nebo Nuit Blanche Toronto.

Bylo prvního října a celé město se chystalo na noční světelnou párty zvanou Nuit Blanche (Bílá noc po francouzsku). Je to  ve stanovený den mezi západem do rozbřeskem většinou na přelomu září října, kdy se celé město promění  v jednu velkou oslavu současného vizuálního umění. Na každým rohu jsou hezký světelný instalace, sem tam někde hraje kapela... no prostě mi to nedá to celý neprozkoumat.

A tak se nějak kolem osmý sejdeme s mojí aktuální nejlepší komunitkou (Jess, Michelle, Mana, Shereen, Gerardo a jeho kámoši) a vyrazíme k Harbourfront Centru, kde se na stěně mojí oblíbený budovy Power Plant.

Nejdřív trochu k tej budově - je to krásná cihlová tovární budova postavená původně v roce 1926 sloužila jako prostor pro skladování vyhřívacího a chladícího vybavení tehdejšího torontského přístavního skladu. Teď už v ní jsou asi 30 let umělecký expozice jakožto jedna z budov Harboufront centra.

Ta cihlová budova v popředí, to je Power Plant!


No, a tak jsme dorazili k první atrakci na Power Plant. Jmenovala se Espace du Silence. Bylo tam pověšený plátno, na něm se zpomaleně promítaly dvě animace: hořící papír a odlétající spálené kousíčky a obrazce tvořené bublinkami vzduchu pronikajícími do kádě s vodou... Do toho hrála ambientní hudba a pro mě to bylo něco fascinujícího a magickýho! Že bych se na starý kolena začal zajímat o umění?
Espace du silence, meditativní animaci a ambient, přímo pod kůži!

Od Power Plant se vydáme k Jack Layton Terminal (odkud jezdí přívoz na Torontský ostrovy) a tam se na plátně promítal dokument o ledních medvědech v Nunavutu (severovýchodní teritorium Kanady). Kdo mě znáte a víte o mým zájmu o sever, si umíte představit, že jsem z toho dokumentu mohl težko odrthnout oči. Inuitští zastupitelé tam mluvili o tom, jak jsou dnešní lední medvědi ochluchlí z kolem létajících helikoptér, a tak se jim nabourávají do vesnic. To by mě nenapadlo, jakej dopad může létání mít. Celá projekce byla běžela díky diesel agrégátu, a tak to tam vrčelo a zavánělo jak zemědělský stroje, no nezapomenutelný :).

Open air dokument o ledních medvědech v Nunavutu!


Přehlídku jsme naředili pivínkmem v hospodě Firkin na waterfrontu, ve který jsem se krčil jenom při levným kafi tehdá svůj třetí týden v Kanadě, když jsem šel na iniciální prohlídku svýho současnýho bytečku.

Pak se nám skupinka začala pomalu rozcházet, tak jsem se po atrakcích kolem půlnoci vydal ještě sám. Na rohu King a Bay to rozjížděla bubenická kapela, která to hlava nehlava řezala do popelnic a různých jiných bubínků. Dobrý na poposkákání a potancování :)

Bubeníčci před Bank of Montreal na King Street.

U radnice byly dvě skvostný světelný představení - příběhově nasvícená a tvarovaná fontána tam, kde normálně bývá kluziště... a hned vedle ní obrovská koule dynamicky měnící barvy, stylizovaná do představy zemření slunce. Tím jsem byl teda uhranutej!

Příběhová fontánová animace na kluzišti/rybníčku před city hall.

Zemření slunce

neděle 13. listopadu 2016

Třicítka na přelomu Kanady a US

Když se kalendář zhoupnul v můj narozko den, byli jsme zrovna na cestě z NYC do TO. Když se můj spolucestovatel Mohamed dozvěděl, že mám narozeniny, stočil naše auto do jakýhosi barevnýho fast food chain, kde hlad zaženu masivní omeletou a Mohamed mi následně vyjedná zmrzlnu zdarma jakožto začátek mejch narozenin, Hučel tam do nich asi 30 minut, bylo to k popukání :)).


Tadyto je Mohamed, když mě o pár dní pozdějc pozval na indickou véču Butter Chicken.

Do Toronta dorazíme asi tak v 6:50 ráno, takže si domů skočím dát sprchu a při procházce do práce se stavím v Tim Hortons pro XL double double kafe. Dostanu kelímek, kterej má asi tak 0.75 litru a jakž takže mě udrží celej den na nohou.

Snad jedinej obrázek Tim Hortons kafe, kterej mám k dispozici. XL kafe bylo dvakrát takový.

Večer si říkám, že z toho nebudu dělat žádnou masiv party a napíšu jen pár lidem... Uvidíme, kdo se objeví. Nasměruju to do Bettys, krásnýho autentickýho baru plnýho pankáčů na King Street East. Jsem tam trochu předčasně a tak si dám pivko (dobrou kanadskou ALE) a sednu si na zahrádku. Tak si tak sním, jak si snad nakonec vymyslíme kus Kanady společně tehdy ještě s Jájou (září), když v tom přede mě padne krásně žlutej list ořešáku. Lehne si tak na stůl a já si pomyslím - co mi tím jako naznačuješ? Že mi začíná můj osobní podzím? :)))

Signalizace, že mi nastal věkovej podzim????


O něco později přijde Zainab, překrásná holka původem s Iráku, Charles (Kanaďan s předky ve Finsku) a Mohamed (ten veslej týpek z Palestiny). Dáme si (až na Mohameda) pár drinků a mě se to děěěsněě zalíbí. Takový pěkný komorní pivečko a mejma oblíbencema, tak nějak jsem si svý 30tý narozky kreslil, když jsou všichni mí starý dobří kamarádi 6000km daleko.


pátek 11. listopadu 2016

Jak mi Toronto zářilo v září - vzdělávání, NYC a objevy

No nazdar! Jsem se teda odmlčel... :-) Poslední pořádný zápisky jsou někde osmého měsíce mého canadian dobrodružství, tak se pojďme podívat na září.

Po většinu času se v září zabývám poznáváním kolegů, kteří taky pracujou na analýze testování řidičů. Richard je postarší Kanaďan s původem z Polska, kam se jednou za rok zajede podívat na starý přátele a známý. Jinak rád tráví čas na svý chatě v Kelowna British Columbia, což je zhruba 5 hodin letu z Toronta. Krom toho taky nevynechá ani jediný zápas Blue Jays (torontský baseball) a pracuje 4 dny v týdnu, aby pátky mohl jezdit pravidelně lyžovat :). Z toho si pro sebe beru inspiraci. Většina vývojového týmu je původem z Asie (Čína, Bangladéš), stejně tak veliký tým testerů. V management týmu má většina Evropský kořeny (Itálie, Portugalsko...) Pěkná mezinárodní party jako celé Toronto.

Cesty domů z mý druhý kanadský práce, luxusní!

Kromě hlavy nafouklé prací mi taky začal můj Introduction Leadership Program (ILP), v němž se trénuju v komunikaci, efektivitě a poslouchání, na čem lidem kolem mě záleží. Je to tuze zajímavý osobní  vzdělání a nezřídka mě solidně trénuje v tom, abych všechny tyhle aktivity do svýho života zvládnul nacpat. Na ochutnávku uvedu dva objevy, který jsem v průběhu tohohle programu udělal:
  • Jakmile začínám s nějakou novou aktivitou, většina mojí pozornosti je na obavě, že jí nedělám úplně správně. Místo toho, abych se koncentroval na aktivitu samotnou, starám se, že to možná nedělám tak, jak bych měl. Je to takovej strach z neúspěchu. A tak jsem nervózní a napjatý při čemkoliv novým, o co se pokouším. V rámci ILP mi došlo, že tuhle obavu můžu odložit když se pokouším o něco novýho. A tak jsem si řekl, že budu nový aktivity zahajovat s kontextem "Zpackej to!" Tím se dokážu líp soustředit na prováděnou činnost a těšit se na případnej neúspěch jako poučení. Od tý doby je pro mě spousta novejch pokusů legrace a vlastně mi všechno jde mnohem rychleji od ruky. Tím se například můj průměrnej vařící čas zkrátil z 2h na 40 min :)
  • Taky jsem pochopil, jak v komunikaci s kýmkoliv moje mysl hrozně ráda odletí někam jinam. A když o tom vím, jak ji můžu aspoň dosti rychle přinutit zpátky a konečně pořádně poslouchat :). Je to trénink :)
V rámci ILP máme taky 4 víkendy v New York City (NYC), takže jsem se v září naložil do auta (Dodge Charger) mého kámíka Charlese a vydali jsme se na deseti hodinou cestu do New Yorku. Woohoo! S sebou jsme měli ještě Mariu a Mohameda, a byla to děsná bžunda! Na hranicích nás trochu potrénovali, kam že to jedem a proč že tam jedem. Pak jsem dostal Visa Vaiwer, a jelo se dál. V NYC jsme pak od rána do pozdního večera v tom tréninkovém prostoru a potkáváme se s ostatními účastníky z NYC, Philladelphie, Washingtonu, Baltimore, Bostonu, Montrealu... zkrátka skoro všech měst severovýchodních US a východní Kanady.

Střípky večerního NYC.


Večer po kurzu jdu na pivko s Mikem, taktéž jedním ILPařem z Toronta. Zapadneme do setmělého protáhlého baru vedle Broadway, já si naporoučím nějakou pořádně kvasnicovou IPA a dostanu takovou mňamku, že se mi štěstím rolujou palce u nohou! Oni taky v US někdy umí pivo? Hustý!


Ranní New York, objevování!


V sobotu ráno se vrhnu na procházku městem, abych taky pochytil něco z atmosféry, a hlavně (!!!) abych se potkal s Týnou a Štěpánem, který jsou v NYC zrovna na výletě! Tak probereme novinky v Torontu a rozdrbeme Kubu na prášky! Jak jsme tam byli všichni, jen v jiných časech, tak můžeme naše zážitky solidně srovnat. To bylo tak krásný se s nima zase potkat!

Woohoo, konečně obejmutí s kámíkama!
Jeden ranní New York






















Jeden pro mě dosti extrémní zážitek byl můj první veganský burger v životě. V neděli jsme si takhle šli na oběd a Michael/Michal, Americkej Čech, mě naláká do týhle veganský uličky. Zkusím překonat svůj odpor k neznámému a bezmasému... a ono HLEĎME, ono je to docela dobrý a VELMI vydatný!!! To jsem se teda nasmál nad svojí předchozí zablokovaností :). Neznamená to teda, že bych opouštěl maso, ale k veganskýmu už nemám svůj automatickej odpor!

Můj průlom ve veganským jídle.


A jedna pohůdka na schodech před Poštou Spojených Států.

čtvrtek 10. listopadu 2016

Léto se mezitím přelilo v podzim tady v Ontariu.

Inu, život mi naskládal pár neočekávaných událostí a já jsem si pak do kalendáře naskládal tisíc a jednu očekávanou událost tak, abych vyzkoušel, co všechno se dá do 7x24 hodin nacpat. To blogování se mi tam nějak nevešlo. Takže OBNOVUJEM!

Jak jsem se nadchnul pro cestování po Nova Scotia s rodinkou v srpnu, začal jsem vystrkovat růžky víc z Toronta.  Vždycky se podařilo posbírát některý z mých Torontských kamarádů a každej víkend si pořádně užít! Takhle jsme na začátku září byli v Tobermory, viděli tam potopený vraky v kříšťálový vodě a vyjeli si lodí na Flowerpot island na květináčově vypadající kamenné formace a pořádně svěží a studenou koupačku v Lake Huron. To byl ale pořádně strašidelnej pocit, když jsem si tou průzračnou vodou plaval kraula a najednou se pode mnou dno propadlo do hloubky, do níž nebylo vidět ani v takový čistý vodě, brrrrr! Aspoň taková rychlá zmínka a pár obrázků... o Tobermory bych se ale chtěl ještě o hodně víc rezepsat!!!

Vraky lodí v zálivu Tobermory

Průzračná voda Lake Huron

Flowerpot (květináčovej) ostrov

Prohučel kolem taky TIFF - Toronto International Film Festival - coby severoamerická obdoba festivalu v Cannes. King street byla tehdy nacpaná lidma, všichni se těšili na kolem chodící celebrity a byla to velká pár mobilizující celý město!

Výlet na  Scarborough Bluffs mi pak úplně vyrazil dech. Jak si mnozí můžete pamatovat, první 3 měsíce svojí práce v Kanadě jsem jezdil každý den 90min metrem a busem do Scarborough. Tehdá jsem si proti týhle části GTA vytvořil takovou lehoulinkou averzi. Scarborough Bluffs ovšem jsou překrásný, PŘEKRÁSNÝ, vápencový útesy tam kde Scarborough sousedí s jezerem. Když je s Michelle a Chiedzou objevíme, několik minut na ně zůstaneme jenom mlčky zírat! Taková překrása a jenom dvě zastávky vlakem od centra Toronta? Woohoo!



Scarborough z té hezčí strany.
V mezičase jezdím každý den do Yorkdale do práce (zkrácená dojížděcí cesta na 50minut), nořím se do analýzy testování ontarisjkých řidičů a do integrace jejich systému a do podpory produkčních chyb. To si zase docela obnovuju svoje starodávný technický zaměření :). Je to ale děsná zábava a každej den se učím něco novýho! Jako bonus mám kancelář cca 10-15 minut pěšky od zástávky Yorkdale a to mi poskytuje krásný svěží rána, který mi umožněj dojít do práce svěží a nadšenej, woohoo! Když to dobře vyjde, a šlapu z Yorkdale nedlouho po východu slunce, i kamínky na ulici Renne házej stíny! K neuvěření!

Taková ranní procházka do práce prostě inspiruje!
Když kamínky házejí stíny....

A aby to nebyl zase moc dlouhej článek, tak to tady utnu, a ostatní vmáčknu do novýho :)

pondělí 26. září 2016

Transformace za tranformací v Torontu

No nazdar - tak se mi sesypalo pár vzdušnejch zámků (mysleli jste si, že to nejde žejo?) a se sbíráním střípků mám tolik práce že blogovačka zase stojí. Tak tady je aspoň pár inspiračních obrázků.

Ranní mirroring v sousedních domečcích.


Z procházky po Humber Bay Park . Moc pěkný to tam bylo!



Noční výhled z okna.
Inukshuk, znak nám Toronťanům připomínající, že jsme na území First Nations.


Tenhle kámík mi spadnul před nos v den mých třívátých narozenin. To jako že mi začíná podzim?? :)

pátek 16. září 2016

Veselý zvraty, procházky a konverzace v Torontu

Zatímco jsem se těšil na naše, různě jsem tak pocourával po mým milovaným waterfrontu, psal blog, přemýšlel o naší vztahový budoucnosti a snažil se držet se svých hlavních závazků: vstávat každý den v 7:00 a neutrácet za jídlo a zábavu víc než $17 za den. Oba tyhle závazky jdou dosti ztěžka, ale je dobře se v dodržování svého slova trénovat.

Courání po Torontu.


Jeden z dalších závazků bylo psaní blogu, konkrétně dopsat všechno, co jsem chtěl kdy napsat. A tak jsem se pustil do sepisování našeho trekování po Gruzii v létě 2015. Pro osvěžení si čtu cestovní deníček a je to jakobych se tam znova objevil. Chvěju se štěstím že jsem to krásný kavkazský dobrodružství zažil a vy si o něm zanedlouho budete moci přečíst. Nevím ale, jestli nejdřív nebudu publikovat dobdrodružství z Nova Scotia :). Můžete zahlasovat komentářem pod tímhle postem :)

Aka psaní blogu.
V týhle době (první polovina srpna) se mě taky snaží přetahnout jedna konzultantská firma, se kterou jsem byl v kontaktu v únoru. Tehdy si za mě vybrali někoho jiného. Tentokrát spou dohodneme o kus lepší platový podmínky, hlavně ale smlouvu do posledního data mýho pracovního povolení a příslib sponzorování na permanent residency. To mě okouzlí! Když máme s těmahle novýma doladěnou smlouvu, oznámím plánovaný obchod ve svojí současný práci. A tam se najednou začnou dít věci... Do dvou dnů od oznámení mám svojí situaci probranou s celým managementem Architechu, prodlouženou smlouvu do konce povolení, zvýšený plat a nabídku permanent residency s tím, že mě potřebujou. A tak co… když už jsem tu něco začal, tak to taky dokončím. A zůstávám. Kromě jiného byl náš ředitel dvakrát v Nunavutu. A tím si mě získá.

Courání po Torontu.

Jak se tak dávám sem tam s někým an waterfrontu do řeči, zjišťuju, že velkou oblibou kanaďanů je jezdit na sever na cottages, do přírody posedět/popařit s kamarádama. Taky hodně rádi kempují a hlavně portážují, tedy cestují po Ontariu s kánoí, kterou mezi jednotlivými jezery přenáší. 

Courání po Torontu.

Z konverzací taky zjišťuju, co považují za hlavní rozdíl mezi Evropou a Kanadou. Takhle mi to popsala jedna hezká kanaďanka co jsem jí potkal na pláži v HTO parku: "No vy v Evropě si prostě umíte líp užívat života! Tady v Torontu jen dřeš a dřeš, zatímco v tam máš spoustu dovolený, a tak hodně posedáváš s kamarádama, chodíš za kuturou a tak!"

Je to tu zábavný prostě :)

pondělí 29. srpna 2016

Naši v Torontu, juhuuuiyyyyyy!

Přišel patnáctý srpen a s ním dlouho očekávaný přílet maminky, Barušky a Štěpánky. Pár dní jsem na tuhle mojí předrahou návštěvu připravoval byteček a vyvařoval, aby o ně bylo dobře postaráno. V den jejich příletu to vyšlo hezky tak, že jsem pro ně na letiště mohl zajet rovnou po práci. Protože letěli přes Montréal, přistávali na letišti Billy Bishop, tedy na tom, který jsem na začátku svýho kanadskýho dobrodružství sledoval z okna a v současný době ho mám cca 15 min chůze od dveří.

Billy Bishop airport

Na letiště dorazím pro jistotu o dost dřív, a tak stačím ještě sednout do nedalekého Aroma espresso baru, dát si kus jejich báječnýho pečiva, kafčo a tetelit se štěstím, že moji drazí jsou už tak blízko. Jejich let jsem samo sebou sledoval půl monitoru na flight radaru, Na druhý půlce jsem sepisoval výpověď, protže si mě snažkil přethnout jinej zaměstnavatel. Prostě excitace ze všeho :)

Napjatý očekávání a sepisování výpovědi.



Pak přes okno kavárny a podle flight radaru vidím přistávat jejich letadlo. Srdce mi prudce buší a letadlo zhurta pohupuje křídly ze strany na stranu. To asi nebude hladký přistání... :)


Letadlíčko s našima!!


Pak jim běžím naproti tunelem pod jezerem, jak se na Billy Bishop letiště sluší a patří. Pár krásnejch objetí a obrovská radost všech. Těch 6 měsíců bylo docela dlouho, ikdyž to hangouty a whatsapp hodně zjednodušují.

Jsou tu!!!


Jen co vylezeme z letiště, maminka s Baruškou požadují cigárko. Tak to cestou vezmem přes molo v přístavu, probíráme jejich strastiplný let (hlavně to přistání) a sledujeme postupně oranžovějící Toronto. Vítejte na waterfrontu!

Barvičky k cigárku.


P.S. omluva za dlouhý prodlení s blog posty. Taky teď budu mít trochu delší intervaly (řekněme několik dní), začíná mi Salsa a Landmark Introduction Leaders program :). Zato sem ale přifrčí pár článků o Nova Scotia!

Nový výhled z okna obýváku pro naše.
Vzadu je vidět měsíční světlo odrážející se v Lake Ontario.


sobota 27. srpna 2016

Intermezzo - pardóneček a Nova Scotia

No nazdar;)
Chci se omluvit, že teď nevychází jeden blog post každý dva dny. Mám tu rodinu a projíždíme Nova Scotia - rybářský vesnice, losi, Acadians, největší příliv a odliv na světě... Takže spousta zážitků a nestíhám psát.


Takže pardóneček! Další posty nejpozději na začátku září, ale věřím že dřív.


Přidal bych pár obrázků z Nova Scotia, ale ta hloupá mobilní aplikace to neumí!


středa 24. srpna 2016

Kultura v Torontu - Caribana, výstava Faces a komorní hudba

Toronto v létě je úplně jiný město než v zimě. Všichni se procházejí po waterfrontu (mně pod okny) a Harbourfront centre (mě pod okny) pořádá jednu kulturní událost za druhou! V tomhle městě prostě nemáš šanci se nudit!

Takže tu pro vás mám pár kulturních ochutnávek z víkendu na konci července. Ten víkend se jmenoval Caribana a byl věnován kultrám z karibských ostrovů. A tak se mi naskytlo hned několik fascinujích zážitků. Zkrátka a dobře - přestěhuj se do Toronta a najednou máš na dlani celý svět.

Začalo to v pátek večer, kdy jsem se tak nazdařbůh šel cournout po nábřeží a zjistit, jestli se něco neděje. Došel jsem k Harbourfront centru a na pódiu se tam zrovna chystala nějaká kapela. Inu, proč ne! Hudebníci se představili jako ÍFÉ a byli z Puerto Rica. Všichni oblečení v bílých kalhotech a košilích s placatými čepicemi na hlavě. Komunikovali ve španělštině a angličtině a hráli neuvěřitelně vtahující hudbu kombinující bubínky s elektronikou. Úplně mě vcucli! Vlnil jsem se tam na ně celou hodinku. Jednu jejich písničku sjíždím dneska celej den, tady jí máte, nepřeskočte ji!!
http://grupoife.bandcamp.com/

ÍFÉ!!!!!!!!



Pak jsem zavítal na výstavu Faces (Robert Young). Fotografie obličejů holek z Toronta, který se přistěhovaly z karibských zemí nebo se narodily rodičům de Caribbean. Každá z nich na sobě měla namalovanou vlajku země svých kořenů. Bylo to tuze krásný a zajímavý! Celá ta výstava ukazovala na jednu věc, kterou chci aby pocítili všichni - ač se zdáme rozdílný (barvou, barvou očí, pohlavím, jazykem...) a neustále rozdělujeme na "my a oni", ve skutečnosti jsme všichni stejní a nemusíme vůbec rozdělovat. Moc dobrá výstava! Posuďte sami.








Hlavní součástí Caribana víkendu ovšem byla samotná Caribana, tedy karibský karneval se skoro nahýma ženama, jak se sluší a patří! Na tu parádu jim byl vyhražen jeden z hlavních tahů (Lakeshore Boulevard), tančily, poskakovaly, zpívaly a měli na sobě krásné karnevalové oděvy, na kterých jejich deisgnéři vždycky pracují přes celý rok. Hudba vyřvávala přes celý město a my všichni přihlížející jsme tam poskakovali s nima, to byla boží atmosféra! V Torontu jak v Karibiku!




A abych měl ty víkendový kulturní zážitky pěkně rozmanitý, vydal jsem se odpoledne s Jessicou na koncert komorní hudby. Zahrál smyčcový kvartet a posléze kvintet s piánem a já jsem pochopil, jako má vážná hudba sílu, když je podaná v komorní atmosféře. Bylo to na takovou tu šťastnou husí kůži!



Jaký všechny tipy kultury se dají zvládnout za jedinej den!



pondělí 22. srpna 2016

Kanada - západ slunce v Grand Bend

Z Londýna mě Craig vyveze na výlet na "něco, cos ještě neviděl", říká. Jedeme na západ směrem k Huronskému Jezeru. Cestou se zastavíme na osamělý benzínce kde sedí chlápci ve středních letech a popíjejí Canada Dry. Dáme se s nima do řeči oni pokyvují "Joo, na Grand Bendu jsem srávil celý svoje mládí!" A tak jedem dál a míjíme obří farmy s vlastními sily a kamiony. Jižní Ontario jede zemědělství ve velkým!

A pak tam dojedem, na břeh Huronskýho jezera, kde se rozkládá krásná dlouhá čistá pláž. V tu chvíli je slunce ještě vysoko nad obzorem a hází oslepující odraz o vodu.

Sluníčko ještě oslepující
Pláž v Grand Bend


O něco později se objeví pár mráčků, akorát na to, aby se při západu hezky zbarvily. Jak se slunce blíží k horizontu, celá obloha začíná oranžovět a růžovět a voda v jezeře se stává temnější. Postkytuje to barvy, jaký mě uhranou. Trochu si vzpomenu na západy slunce v Reykjavíku. No, posuďte sami....


A jak postupně zapadá....

Je to překrásnej západ slunce.