Havana.

Jak mnozí o Havaně píšou, buďto jí budeš milovat nebo tě rozesmutní. Já jsem spíš z tý druhý kategorie, ikdyž byla fascinující!

Havana je rozložité město, v němž většinu atrakcí je k vidění v jeho staré části (Habana Vieja). Stará Havana přiléhá k Havanskému přístavu. Ten je rozvětvený a obrovský. Když jsem ho viděl na mapě, myslel jsem si, že ho vytvořili uměle. Ale zahledal jsem  v mapách historických a zjistil, že se tam uměle vytvořil sám. Záliv mi trochu připomíná moje starý dobrý malůvky na kafe, posuďte sami :).

Havanský přístav jako obrázky na cappucinu.

To horní... není to podobný Hhavanskýmu přístavu?? :)

Z druhé strany (ze západu) Havaně dominuje El Capitolio - do Kubánské revoluce sídlo kubánské vlády, od Revoluce sídlo akademie věd. Působí majestátně, zvlášť v kontextu všech těch ostatních rozpadajících se budov.

El Capitolio

Od Capitolia vede severním směrem Prado - pěší zóna uprostřed dvou silničních směrů, kde místní posedávají na lavičkách, kluci hrajou fotbal, vybíjenou a všechno, co je napadne. Tamtudy je to taková hezká procházka k památníku Maxima Gómeze. Maximo Goméz byl významný generál v kubánské Válce o Nezávslost (1895–1898) a na pomníku sedí na rozjetém koni a jakoby pelášil přes kanál k hradu Castillo De Los Tres Reyes Del Morro.

Maximo Goméz

Nalevo od památníku se rozkládá Malecón, čili nábřeží, které má uměle vybetonovaný násep, o který se mají tříštit vlny tak, aby nepoškozovaly pobřeží města. Když jsou pořádný, prý se to tam tříští tak, že voda sprchuje kolemjdoucí. To štěstí jsme ale neměli.

Malecón

Malecón

Od Maxima Goméze se dá jít podél pobřeží přístavu a nebo se proplétat uličkama. Uličky jsou rozhodně větší místní zážitek. Leckde smrdí odpadky a je tam do značný míry vidět život obyvatel Havany. Nělteří z nich mají malý obchůdky se suvenýry, taky je tam pár "hladových okýnek" s pizzou a sendviči. Naprostá většina ale tak posedává ve svém vchodě a bezcílně kouká, co se děje kolem. Mnozí nás zdraví takovým veselým "Holá!" ale často se z toho vyvine konverzace, která končí žebráním o několik CUCů. Moc teda oční kontakt a konverazce neudržujem. Dá se to vnímat jako lážo plážo havanská atmosféra. Mně ale připadalo smutný, že všichni ubíjejí čas jenom takovým civěním.

Postranní ulička

Výjimečně aktivní postranní ulička

Za nedlouho narazíme na muzeum rumu. Tak se tam stavíme na prohlídku a půvabná průvodkyně nám odvypráví všechno o tom, jak se kdysi zjistilo, že se zbytky cukrový třetiny po výrobě cukru dají použít na výrobu rumu. Popisuje taky jak se tam 16 hodin denně dřeli otroci přitáhnutý z Afriky, a spoustu dalších zajímavosti. Namátkou:

• V logu Havana klubu taková ta soška. Ta ztvárňuje Inés de Bobadilla, jedinou kubánskou panovnici (první polovina 16. století) jejíž muž odjel prozkoumávat možnosti kolonizování Floridy. Ona na něj od té doby na věži hradu Castillo de la Real Fuerza čeká a dívá se směrem k Floridě. A takhle čeká i na každý lahvi Havana Klubu. 
• Výroba rumu: sešrotuje se cukrová třtina, z ní vznikde šťávička, ta se pak fermentuje do 6 % alkoholu. Následně se to předestiluje. Posledním krokem je míchání více várek rumu hromady, až dává perfektní chuť, kterou schvalují mistři, prej. Zrovna u Havana Klubu? :)

Muzeum rumu Havana Club

Procházky musíme notně prokládat koktejly, abychom trochu unikli tomu zničujícímu žáru. Za každou návštěvu Havana Vieja tam padne několik mojitos a daiquiris. Na výběr je dále Cuba Libre (ve vybraných barech nazývaných Free Cuba) a Piňa Colada. Na prvních dvou jsme s Jájou menší závisláci.

Mojita

Daiquiri

Havana má tradičně dva bary, kam se chodil nalejvat Ernest Hemingway, věrný svému pořekadlu "Mojito en mi Bodeguita, Daiquiri en mi Floridita". Mluví o barech Bodeguita del medio a Floridita ve Habana Vieja. Ve Floriditě jsme měli štestí na místo, a daiquiri tam mají skutečně moc moc mňamy! Další dobrý bary na drink byli Las Hermanas a Bigote de Gato. Název Bigote de Gato jsem si nejdřív chybně překládal jako "Nábožná kočka", když ve skutečnosti se překládá jako "Knír kočky", což je ještě mnohem kořeněnější!

Po promotání se trochu městem se pozastavíme na Plaza de San Francisco. To je krásný rozlehlý náměstí, které trochu schovává tu Havanskou bídu. Má několik zahrádek od Cafés a krásnou starou basilikou San Francisco de Asis.  Na protější straně náměstí stojí socha jménem Konverzace, která se mi moc líbí tím, jak svojí vzdušností vážně vystihuje jakoukoliv konverzaci.

Konverzace.

Při courání městem víceméně omylem narazíme na hlavní třídu Obispo, na který to prostě žije! Obchod vedle obchodu, proudící davy turistů u místních, stánky s Churros, doutníkárny, koktejlový bary, no všechno co potřebuješ. Když si tam tam na chvíli sednem, abychom koukli do průvodce, projede kolem plešatý chlápek s takovým bednoidním vozejkem a vykřikuje "Panadero, Panadero!", místní pojízdná pekárna. Když se v jednom momentě zastaví na rohu dvou ulic, jdou kolem dva černoši s lahvičkou Havana Clubu, a tak se s ním daj do řeči, nasmějou se a popijou. Havana style!

Třída Obispo

Pojízdná pekárna a začínající Havana Club party

Krásný okamžik máme v podvečer na Plaza de Catedral, kterému čelí famózní barokní katedrála Neposkvrněného Početí Panny Marie. Objevíme se tam v momentě, kdy zasvítí zapadající sluníčko a hodí krásný oranžový odstín na všechny budovy náměstí, k tomu taková ta temně modrá obloha při západu slunce a mě to tam přijde jako úplně magická chvíle. Jak tam tak postáváme a uživáme si ten moment, všimnu si partičky maličkejch dětí, co hrajou "cukr káva limonáda". Je to k popukání, jak se dohadujou, kdo se hnul a kdo ne :)

Plaza de la Catedral a západ slunce

Čaj rum bum v Havaně

Nedaleko Plaza de Catedral si taky dáme večeři, takovou, jakou pak papkám skoro celý kubánský pobyt - rybu s kubánskou rýží, tedy rýží kombinovanou s fazolema. Hospůdka má báječnou zahrádku v postranní uliččce a k večeři nám hrajou a zpívaj takový dva muzikanti. Zahrajou mezi jiným Chan Chan a to si moc užívám.

Hudba k véče.

Jo a jedna věc, která pro mě bude navždycky spjatá s Havanou a Kubou vůbec je ten všudypřítomný smrad spalovaného nízkooktanového bezínu. Vy, co jste děti předrevoluční jako Jájořka si ten smrad jistě budete pamatovat :)

Součástí havanského koloritu jsou taky všudypřítomní nahaněči do taxíků a do hospod. Ti se objevují všude a neustále. Jakmile jsem slyšel "Holá seňor", už jsem si chystal svojí zautomatizovanou hlášku "No necessitamos, gracias" (nepotřebujeme díky).

Stánky s masem a zeleninou mají zpravidla jen pult a žádnou lednici. A tak se tam maso v těch třiceti stupních pěkně paří. Radší jsme ho moc často nedlabali.

Sem tam se na budovách objeví podobizný Che Guevary, Fidela a Camila Cienfuegose, jakožto revolučních hrdinů

Vila la revolución!

Od Staré Havany (Habana Vieja) je to jen přes zátoční kanál ke hradu Castillo de Los Tres Reyes(hrad tří králů). Tenhle hrad je absolutní dominantou města a je vidět skoro na každým pohledu.
Na jeho stranu jsme se poslední den nechali dovézt na Casablancu. Odtud to bylo cca 20min chůze a ten výhled od hradu na město byl vskutku skvostnej.

Castillo de Los Tres Reyes