 |
| Uvítání v Šumperku |
V pátek na brzko do práce a taktéž brzko z práce tak, abychom nejpozdějí na sedmou byli v Šumperku, odkudž nám jel vláček do Jeseníku (legrácka na hodinku a půl). V Šumperku nám o fous ujel dřívější vlak, a tak jsme měli 45min do odjezdu pozdějšího. Obvolali jsme pár ubytovačů v Jeseníku, až jsme narazili na penzion Emílie. Pořád zbývalo něco přes 30 minut. Tak šup, kde je tady v okolí nádraží otevřená hospoda? Pomocí map jsme našli Zátiší a naklopili tam do sebe první holbu (asi tak za deset minut). Zbývalo 15min do odjezdu a mě trápila představa 90ti minut se suchým hrdlem. Vydal jsem se tedy za notného povzbuzování Štěpánem na více či méne vzdálenou benzínku. Zpátky k nádraží jsem dovalil tak tak.
 |
| Cesta dlouháááááá |
 |
| Kolem půlnoc konečně v base campu |
Druhý den ráno trochu přechrupka do půl devátý a famfárová snídaně z rohlíčků a šunky rovnou na zevla před coopem :). Tečku krátkému času v Jeseníku jsme dali na náměstí v Kavárniččce, kde jsem zas měl tu čest si dát nejsilnější a nejlepší kafe v kraji (zřejmě). Na náměstí tančily mažoretky a hrál jim k tomu dechový orchestr místní umělecké školy. Byla to docela zábavička :)
 |
| Nejlepší kafe v Jeseníku - Kavárnička. |
A pak už hyjé! Směr Šerák (který jsem do té doby znal jen z předpovědi počasí na radiožurnálu). Prošli jsme tak po žluté podél silnice a trasa nám následně stoupáním pěkně zatopila. Šlapali jsme přes krásně vonící smíšené lesy a prodrbávali naše poznatky z pracovních i nepracovních sfér. Za asi tak dvě hodinky nás přivítal první vrchol na trase, tedy Šerák. Z něj se nám naskytly první krásné výhledy na Jeseník i Jeseníky :). Protože jsme docela hnali, přišlo nám vhod se na chvíli zastavit a dát si něco do nosu. Po vydatný snídaňce po pocitu hladu ani památky, takže jsem to pokřtil Holbovskou 13.5°, což bylo TAK STRAŠNĚ DOBRÝ!
 |
| Výhled ze Šeráku přes Jeseníky |
Pak nám ale pivní sezóna skončila, a šlapali jsme - na Keprník. Ten je ještě o 80 výškových metrů výš, než šerák, a pohledy z něj byly k nepopsání. Celkově bych řekl, že mají Jeseníky takový dramatičtější ráz než třeba Orlický nebo Jizerky, který jsem zkoumal předtím. Nejvyšší hory Jeseníků jsou sice také zaoblené, ale o trochu vyšší a protože už na vrcholkách roste sotva kleč, poskytují pohledy beroucí dech.
Z Keprníku už to bylo v klídečku po hřebeni přes Červenou horu až do Červenohorského sedla. Kdež následovala kofča a borůvkový knedlíky. Prostě výlet plnej zážitkůůůů :)))).
Po většinu trasy jsme viděli plochý vršek hory Dlouhé stráně, na níž se, jak mi Štěpán vysvětlil, nachází přečerpávací elektrárna, jež v době přebytku produkce energie energii využívá k načerpání vody do horní nádrže. V době, nedostatku naopak je voda spuštěna dolů tak, aby byla energie znovu vytvořena. Supppeeer! Tam chci teda na výlet příště...
A pak přišlo druhý výraznější stoupání, na Výrovku, Jezerník, Švýcárnu a Praděd. To už zbývalo jen asi 10km, ale měl jsem už trochu nožky uťapkaný. Štěpán mě naštěstí krmil jednou lepší příhodou než druhou, a to mě ani nenechalo myslet na únavu. K Pradědu jsme dorazili kolem sedmé. Vydrápali jsme se po nesmyslně se vlnící cestě a pocítili zdejší teplotu blízkou nule (to je docela osvěžující v červnu). Na Pradědu je taková odporná omšelá budova s vysílačem. I vevnitř to vypadalo tak zasmušile, že nás to hnalo spíš dál na Barborku, kde jsme hodlali spočinout.
Barborka je velká typická horská chata s malýma pokojíčkama a barem s dobrou Plzní. Tam jsme teda zdlábli večeři, a právě s Pilsnerem Uruquellem si léčili uondaný nohy po 33 km za ten den.
V neděli pak lehká přispávačka do devíti. Snídaně šampionů (párky a míchaný vajíčka) a čelem vzad směr Rýmařov. Cesta se po asi kilometru stočila doprava a vyhnala nás znovu vzhůru na Vysokou Holi. To je rozlehlá hora vedle Pradědu, jen o něco málo nižší. Na ní nám tmavá mračna lítala přímo nad hlavou, a naladilo se počasí jak na Islandu. Silný vítr, teplota blízká nule a do toho něco mezi mrholením a krupkami. Všude kolem ta správně temná obloha, a já se cítil zas jak na nějakým výletě na mém erasmu. Pocit krásnej (když je člověk schovanej v merinu a goretextu). Po hřebeni Vysoké hole a Velkého Máje jsem šlapali ještě notnou chvíli, až k hezkému kamenému přístřešku u Jelení studánky.
 |
| Právě jsme na Vysoké Holi. Mraky se nám opírají o plešky. Centrem obrázku Praděd a Štěpán. |
Tam odtud dále po červené směrem na Starou ves. Po cestě nás potkal zajímavý úkaz - polom - přímo přes cestu s turistickou značkou. Chvíli jsme tak přešlapovali kolem, a pak se Štěpán vydal kolem směrem dolů a mně to nedalo - vydal jsem se naskrz. A bylo to hezké zpestření. Ze země vyrvané obrovské kmeny s jejich nábaly kořenů, tu a tam strom zlomený třeba ve dvou metrech své výšky. Zapíral jsem se tak o větvě spadlých velikánů a přeskakoval z jednoho na další, sem tam jsem podlézal, a bylo to pěkný dobrodrůžo.
 |
| Začátek polomu |
 |
| Zhmotnění hutné dřevné vůně. |
Za několik dalších kilometrů následoval náš cíl - Rýmařov. V něm jěště rozlučkovou Černou horu a pak hurá do Šumperka, a domů.
Dva dny, 10 vrcholů, 55 km, 1900m převýšení.
To byl ale bombo zážitek!
Tipy na všechno možný
- Hospoda Zátiší, Šumperk: Pěkná zastrčená hospůdka se zahrádkou a klenutým barem. a dosti dobrou holbou.
- Penzion Emílie, Jeseník: Pohodový pokoj na krátkodobé přespání, zdá se přímo v domě majitele. Ten je ochoten hosty ubytovat i o půlnoci.
- Kavárnička, Jeseník: Vůně čerstvě mleté kávy. Strašně silný a dobrý espreso, fajn ceny a útulno. Pět hvězdiček. Link
- Šerák: hora, která každému turistovi trochu zatopí. Výhled z ní je ale fantastickej a nikdo by o něj neměl přijít.
- Praděd: Poskytuje také krásný výhled. Jen je zhyzděn tím podivným stavením.
- Chata Barborka: došlapeš-li na Praděd v čase spánku, je Barborka výtečná alternativa. Na někoho tam možná může být draho, ale přespat se tem dá, tuším, za 300 Kč. Link
