Kuba - playa Girón

Ve Viñales jsem se ráno zastavil v autopůjčovně, abych zjistil, že auta nejsou a nebudou. Taxem si cestou zpátky odchytil jednoho naháněče a řekl mu, že potřebuju taxi collectivo do Playa Larga. Týpek mi nastřelil cenu 35 CUC za osobu, tak jsem mu řekl, že tam chci jet za 20 a dohodnutá cena byla 25 CUC. Pak si pro mě přijede modrý starý vůz a doveze si mě před dům. Je 8:40 a on očekává, že pojedeme rovnou. To ne, hochu, ještě musíme posnídat a sbalit se. Takže se dohodnem na devátou a já pak musím s domácíma dohodnout urychlení vajíček na snídani! Ve spěchu je zhltnem a lehce po devátý se nasoukáme do toho hrůzo vozu.

Naše ranní coche collectivo.

A smažíme to do Playa Larga!

Přestupní vůz.

A už si to kodrcáme směrem východním, kolem Havany, směr Zátoka Sviní. Dojedeme na benzínku poblíž Havany, tam si vystoupíme na protáhnutí a řidič začne přeskládavat náš bágl na jiný auto. Tak zjišťuji, co se děje. " Dál jedete tady con mi amigo". Už jsem mu zaplatil a tak se mi tu trochu nelíbí. Nechám si od obou potvrdit, že žádná další platba nebude. Náš nový vůz není o moc novější, ale rozhodně je prostornější! Tam se taky dáme do řeči se dvěma francouzkama (Camille a Natali), z nichž se stanou naši travel buddies pro zbytek dne. Jsou obě hrozně zajímavý, roztomilý a zcestovalý!

Za další hodinku stavíme opět a opět přestupujem, multi taxi collectivo! Tentokrát je to taková hnědá, náramně prostorná dodávka. Při přestupu a přehazování báglů na to další auto se necháme inspirovat od French a místo Playa Larga nahlásíme playa Giron. Playa Larga má prej nějak moc komárů!

Jak se postupně blížíme k zátoce Sviní, začnou se množit plakáty propagující revoluci. V zátoce Sviní se totiž v roce 1961 vylodila americká jednotka přichystáná od CIA a pokusila se svrhnout Castrův režim. Kubánské revoluční gardy zmobilizovaly všechny armádní, miliční i policejní síly a útok zlikvidovali. Jako výsledek byl Castrův režim posílen a vztahy a US definitivně zlikvidovány. Od tý doby nesmějí žádní američané ani americké zboží na Kubu cestovat.

Závažnost tý oblasti tam ale dneska není vůbec znát. Překrásný pláže s modrajícím se karibským mořem se jen bliští, až oči přecházejí. Hupsnenem do casa particular a už jsme vychystaný na pláž! Je obrovský pařák, a tak nám Camille dohodne odvoz autem, zase krásným starým kabriem s řidičem jménem Roberto. Je to takovej starší zarostlej týpek. Doveze nás na pláž, kde je docela dost místních. Je na ní krásný bílý písek, palmy a takovou harmonii jsem na pláži nikdy nezažil!!!

Playa Girón - uvítání na pláži.

Rozpařený vlezem do vlnící se vody s touhou po osvěžení... A ouha! Za voda je stejně teplá jako vzduch! Kafeeee!!?! ;) Ale ani na chvíli to nevadí, vesele si tam hupsáme, splýváme na vlnách a je to bombička! 

Veselý cachtání s novejma kamarádkama.

A pak tralala! Čas na šnorchlování!!! Jája jde první a nechá sebou smýknout a sedřít se o korály. O ouu, to není moc dobrý! Když pak je řada na mě, trochu s tím bojuju. Z plavání jsem zvyklej vydechovat i nosem, což při šnorchlování znamená vodu pod brejlema :))). Za chvíli se to ale ustálí. Poprvé zažiju báječný podvodní svět a je to k zastavení srdce! Vidím rybičky všech možných barev a velikostí... Nejlepší jsou ovšem ty napůl modrý a napůl žlutý, můžu na nich oči nechat!

Ukázka mořkýho ježka.

Krom rybiček jsou tam taky mořští ježci, ostny obalený černý koule, k nimž se mi nechce ani moc přibližovat! A pak konečně to, co jsem chtěl na Kubě hlavě vidět! Korálový útes!!! Jsou to takový jemně vypadající jakoby kamenný tlustý větývky. Snažím se je hezky prozkoumat, ale co chvíli mě od nich odnese vlna, mrcha jedna! Jsou moc krásný!! Nejvíc zajímavý mi na nich přijde, že to jsou
živý zvířátka.

Ukázka korálu - ty maličký větvičky napravo.

Když došnorchluju, vrátím se na deku za holčičkama a Jája v sobě má už jedno extra silný Mojito. Taky podle toho trochu vypadá, rozjařená, s alkoholovou sebejistotou, nátlaková a legrační :). A tak se tam vykecáváme, obložený mojity, o tom, jak bychom Jáju měli po korálovém poškrábání vydesinfikovat limetkovou šťávou, aby v ní korál dál nepřežíval, o tom jak je ve Francii těžký mít lesbickou rodinu a o všech možných cestách a zkušenostech těch dvou. Je to zúžo válecí odpoledne tak ve stínku koruny palmy...  

Mojitová válečka.

A tady je viděl počínající pro-klientský smysl Kubánců.
Všichni jsou vítáni, Brazilci, Kanaďané i Mexikánci. A na to se napijem!

Kolem sedmý už na nás čeká přistavenej vůz s Robertem, který se následně prokecne, že má narozeniny. Tak mu zazpíváme a on nás pozve na pivko k nedalekýmu stánku. Jája pod náporem drinků propaguje, že velryba španělsky dát určitě řekne "caleta". Za pár dalších minut vzájemnýho dorozumívání zjistíme, že caleta španělsky znamená "zátoka", a proto se nemůžeme dorozumět o pozorování velryb ;)). Tuhle diskusi pak vystřídáme Jájinou vášní zvanou Delfinárium. To nám vydrží po zbytek narozeninový párty. Z Roberta v mezičase vyleze, že je takovej všeuměl - rybář, automechanik, řidič... Tancování je jediný, co prej neumí a umět nikdy nebude. Je nám tam tuze veselo! Na Jájino  srdceryvné propagování delfínů slyší Robertův kámoš, taxikář Pablo, kterej nám hbitě nabídne,  že jedno Delfinárium je po cestě do Trinidad, a že za 100 CUC budeme mít Delfinárium i dopravu do Trinidad. Souhlasíme. Mě se zdá že bychom tím mohli ušetřit den jízdy na Cayo Santa Maria.

Robertův krásnej klasickej vůz.

Večer dáme ještě nějaký to Mojito, doutníček a podrbeme, jak Paříž v podstatě není Francie a co bychom se v Evropě mohli učit od Kanaďanů.

Super to bylo s našima francouzskýma fellows!