Niagarské vodopády

První vytáhnutí pat z Toronta s Jájou byl výlet na Niagarské vodopády. Za deště jsme v Torontu nasedli do busu Greyhound, vytuhli a za hodinku a půl vylezli kdesi na autobusovém nádraží Niagara Falls. To bylo ještě slušných 30minut chůze od samotných vodopádů.

Ty krásné vodopády se nacházejí přesně v centru města Niagara Falls. Jeho hlavní ulice vypadá jak v malým Las Vegas, spousta strašidelných domů pro děti, blikajících neónů a vyřvávající hudby jak na matějský pouti. Tím si turista holt musí projít.

Fujtajblový zábavní centrum v Niagara falls.

Vodopády se dělí na dvě části: Plochou Americkou stranu a podkovovitou Kanadskou stranu. Oba jsou působivý a krásný, ale ta Kanadská je o dost víc dramatická. Samotná řeka Niagara má příjemnou nazelenalou barvu, a to vodopádu sluší víc než hnědá, jak tomu bylo na Iguazú falls v Argentině. Voda padá s neskutečným hlukem a rychlostí a uprostřed podkovy vytváří běloskoucí mrak páry, který nepřestává stoupat. Poskytuje to pohled na kterej s Jájou notnou dobu mlčky zíráme a ani to nepotřebujem nijak komentovat. Bohužel bylo zataženo, takže fotky nejsou úplně vypovídající.

.

Ze všech stran vodopádů stojí hotely a jiné věžáky, což tomu na romantice teda nepřidá. Ale takoví jsou asi severoameričani - business především.

Kousek nad vodopádem stojí jakási anticky se tvářící budova. To do kanadského kontextu sice nezapadá, ale sluší jí to. Když přijdeme blíž, zjistíme, že to je bývalá vodní elektrárna. A to byl dobrej nápad, obklopit vodní elektrárnu něčím takovým hezkým!

Tady je trošku vidět... elektrárna...

Tak si ještě chvíli zavzdycháme nad famózností vodopádový podkovy, pak si dáme nejlepší burger na světě a nalodíme se na bus zpátky. Dobrý to bylo!

Jája v Tamtorontu!

Měsíc s měsícem se sešel a Jája se objevila ve vítací zóně Toronto Pearson Airport. Bylo to šťastný shledání!

Následoval týden plnej aktivit - běh 5km na podporu postižených sportovců, všechny torontský atrakce (moc jich není), St Patricks parade, Niagárské vodopády, vyjetí k Lake Simcoe a Lake Couchiching, Výlet mezi Kawartha lakes, nesčetný courání pro rozzářeným nábřeží, mokrý bruslení u radnice, pár vypitejch Tim Hortons double double, javorovej sirup na musli, no prostě, co si dokážeš představit.

Něco z toho napíšu separátně v blog postech.


Tady je pár obrázků, a protentokrát bez komentářů.

Kanadská a Toronstká komunikace

Na kanaďanech se mi líbí jejich povšechná zdvořilost, která je mi docela vlastní. Už párkrát se mi stalo, že jsem někoho pouštěl do dveří, on pouštěl mě a nemohli jsme se dohodnout :)


Všichni taky používají taková vyrelaxovaná oslovení. Když si do kelímku take away nechám lít překapávanou kávu (ano, už jsem si zvkyknul), nezřídkakdy mě osloví "Hi man" a jednou, když jsem si to takhle drandil po Yonge street domů, jeli přede mnou na kole dva policajti, a to nezanedbatelně pomaleji. Jeden z nich to zpozoroval, rozestoupili se, a houknul na mě "Go ahead buddy!".
Umíte si představit, že by českej policajt:

1. jel na kole
2. uhnul vám z cesty
3. a ještě to celý okomentoval slovy "tak jeď kámo?"

:)

Když se nám s Jájou podařilo vyjet ven z Toronta, z různých rozhovorů s lidma bylo patrný, že o Torontu nikdo mimo něj nijak extra kladně nesmýšlí. Jako dáma nahoře v Orillia "You know, I don't like Toronto. People there are not friendly and it's just so different from the rest of Canada".

Smalltalky a komunikace obecně tady jenom kvete. Nedávno jsem se zapovídal s postarší pokladní v Longos, a dověděl jsem se, se narodila ve Vídni a její maminka byla Slovenka z Bratislavy. Ona sama vyrůstala v Kanadě od útlého věku. A na kase byla proto, že je houslistka a herečka, ale uměním si na živobytí v Torontu nevydělá. To mě věru nepotěšilo :-/ 

Moc obrázků rodilých Kanaďanů nemám, tak aspoň Kanaďan se zimním kolem :)

Jednou takhle v hospodě večer jsem se bavil s nějakou asijsky vypadající rodilou Toronťankou o jejím městě. Pověděla mi: "Toronto není město pro turismus, tady prostě musíš chvíli bydlet a zažít ho!" A to teda poctivě dělám:)

Kanadské místopisné názvy

A jak tak poznávám Ontario, rád se i začtu, odkud pochází pojmenování některých významných míst. Zdroje se, zdá se, dají dělit na dvě skupiny:

• názvy odvozené z jazyků first nations (původních obyvatel)
• názvy udělené na počest objevitelů nebo významných osobností Kanaďanů evropského či jiného původu.

Tak se na to mrknem.

Canada - pochází z Irokézského slova "kanata" značícího vesnici nebo osadu. V téhle formě na "kanatu" zřejmě narazil James Cartier v roce 1536, když se ptal dvou mladých Irokézů na cestu při prvním doplutí do dnešního Quebecu.

Kanata - Kanada.

Další název odvozený z řeči indinánů je samotné Toronto. To si převzalo jméno z indiánského "Taronto" označující úžinu mezi jezery Simcoe a Couchiching. Význam tohohle slova v jazyce Mohawků je "Tam kde stromy rostou ve vodě".

"Tam, kde rostou stromy ve vodě".

Takhle to mezi jezery Simoce a Couchiching vypadá dneska.

Podobně je na tom i Quebec. V jazyce původních obyvatel (Aloquinů) kébec znamená "tam kde se řeka zužuje". To se pravděpodobně váže k ústí řeky svatého Vavřince (St. Lawrence river) do moře. Tam se moře vážně trochu zužuje :-)

Toronto - objevování Don River Valley

Jedna z dalších lokalit, jež jsem se rozhodl prozkoumat, je řeka ve východní části Toronta. Jmenuje se Don a její ústí do Lake Ontario je obklopený rašící výstavbou. Její objevování nebylo úplně jednoduchý.

Na první pokus jsem měl jen tak hodinku a půl, tak jsem se pokusil přiblížit metrem/TTC. Jel jsem do stanice Broadview v domění, že tam odsud se snadno dostanu k řece a uvidím tu hezčí část údolí. Jaké je to ale překvapení, když na Broadview vystoupím a zjistím, že je na kopci a vede z něj jen most ne nepodobný tomu nuselskému, akorát tam nikde není slez dolů. Nu což, tak řeku okouknu aspoň shora, a i tak je krásná.

Výhled na Don River z mostu z Broadview.

Znovu se tam vydám dva dny na to, a to při svým běhu. Vezmu to údolím pěkně od Lake Ontario a poté, co proběhnu ušmudlanou částí plnou staveb se už začnou objevovat keře a stromy a údolí se krásně rozšíří. Na západě také zpod mraků vykoukne sluníčko a ozáří vršek Broadview. Zanedlouho na to běžím pod tím mostem, co jsem po něm dva dny zpátky kráčel. Je masivní, podepřený obrovskou černou kovovou konstrukcí a zrovna v tu chvíli v jeho spodní části jede typické šedé torontské metro. Cestu zpátky si vyběhnu nahoru do Broadview a to mi naskytne výhled na vzdálené torontské centrum. Nakonec je z toho 18km, docela super běh.

Uprostřed běhu přes údolí Don river vysvitne zapadající slunce, a to mě popožene.

Takovýhle jsou pak výhledy na Toronto z Broadview.

Už se nemůžu dočkat, až tohle údolí rozkvete, bude to tam krásný.

Toronto - Procházka do High Park a k River Humber

Práce je teď jistá a na dosah (viz Přelomy v Torontu), tak jsem se trochu uvolnil, začal víc žít a míň sedět u kompu (možná proto se taky blog posty zpozdily).

Nezřídkakdy si teď vycházím na procházky do míst, který mi doporučují místní. Takhle jsem před nedávnem vyrazil na procházku do High Parku. Je to veliký a krásný park docela daleko  na západě Toronta a protože pořád spořím, rozhodl jsem se, že TTC (torontský MHD) použiju max cestou zpátky. Šel jsem tak po Queen st. na západ, západ, západ... a když už jsem myslel, že tam musím dorazit, byl jsem teprve na Dufferin street, tedy zhruba v půlce.

Férová procházka, jen co je pravda.

Do parku jsem se dostal po několika dotazech na cestu... a dost často se z toho stal příjemnej a zábavnej rozhovor, jako například s dámou, co kousek od parku shrabovala zbytky sněhu:
"Jo, já jsem rodilá Kanaďanka, ale v Evropě jsem to měla ráda. Bydlela jsem tam skoro deset let, v Německu, ve Španělsku a v Itálii. Tam je totiž skvělý, že sedneš do auta, jedeš dvě hodiny a jsi v úplně jiné zemi a kultuře. To tady sedneš do auta, jedeš 10 hodin a je to pořád to samý". To od Kanaďanů často slýchám.

Krásný a barevný výhledy byly cestou...

High Park je krásný, rozlehlý a přes celou jeho západní stranu se rozkládá "Grenadiner Pond", rozlehlá vodní plocha, na jejímž břehu bude zanedlouho sídlít celá kolonie ptactva. Teď je ale zamrzlý tenkým ledem a přeživší labutě jen opatrně našlapují, jakoby se bály, že to pod nima křupne.

Labuť na zamrzlým jezeře, to je trochu beznadějný pohled.

Park je ještě z půle pokrytý sněhem, jen cesty jsou odklizené. Ze sněhu vykukují vysoké vrby, jejichž nový proutky září takovou oranžově nahnědlou barvou. Sem tam vysvitne slunko a je to krása.

Ty barvy ve sněhu neskutečně hrály, ta fotka to holt tak nezachytí.

Po High Parku se ještě snažím dostat k Humber river, pořádnej řece, která ohraničuje Toronto ze západní strany. Je ještě zamrzlá, zeleno-šedo-modrá a odráží vykukující sluníčko. No byl to super výlet na 15km. Zpátky už teda s dovolením jedu TTC :).

Humber River byla obtížně zachytitelná na obrázku.

Kus kultury v Torontu a Bruslení

Tralala, zbožňuju Toronto! Každý den tisíce aktivit, kulturních příležitostí a stovky zajímavých lidí a kultur k poznávání!

Jen ilustrační pro životem tepající Toronto! (to v pozadí je radnice)

Takhle jsem se teda nadchnul po "Winter Stations" (zimní úkryty), umělecký projekt ve východní čtvrti Toronta jménem "The Beaches". Jak už název napovídá, je to lokalita s jednolitou krásnou dlouho pláží. Na ní se rozkládají malá plavčická pozorovací stanoviště (taková větší kovová židlička). A protože jsou v zimě nepoužívané, jsou tam osamocené, strnulé a smutné, zástupci města a skupina umělců se rozhodla je obklopit uměleckými projekty, které by měly skýtat zdánlivé nebo skutečné útočiště před zimou. Na Plážích totiž v zimě neustále fouká ostrý vítr a dělá z nich jednu z nejstudenějších oblastí ve městě.

Viděl jsem celkem tři z těch uměleckých úkrytů a byly fantastický! Jeden měl tvar převrácené kánoe s fotovoltaickými články, které rozpouštěly nafoukaný sníh pod "kánoí". To je nápad, což?

Zahřívací stanice "kánoe".

Druhý, ve tvaru tmavého kokosové ořechu, poskytoval  parádní uzavřený prostor, uvnitř něhož byly kožešiny a bylo tam opravdu O HODNĚ TEPLEJI!

Vypadá to jak polární stanice že? Ale jsou to pláže Toronta. A tohle je ten tvar kokosového ořechu :)

Třetí, formovaný z dřevěných hvězdic, vypadal jako, jakoby se ty hvězdice snažily jedna přes druhou přelézt, aby přes kovové stanoviště plavčíka viděly na vodní hladinu. Podle popisku hvězdice ztvárňovaly krystalky ledu, a to byla perspektiva, kterou bych teda sám nepoznal (fotku musím ještě sehnat, dělali jsme jí spolupracovně s Jessicou, veselou kanaďankou s irskými předky.


Inu, a krom toho... kde jinde už bych se měl naučit trochu pořádně bruslit než v Kanadě? Tak jsem před pár dny vzal spolubydlu a vyrazili jsme na Natrel Rink, tedy kluziště, které zdarma poskytuje Harbourfront centre přímo před naším domem. Spolubydla na tom stála poprvé, takže jsem ji měl instruovat. No, instruovat... na bruslích... já, co jsem na nich stál jen párkrát v životě, chápeš to?? :) Nějak jsme se prokousali a já si pak nabruslil nějakých 30-50 koleček s větší či měnší stabilitou. Byla to ale TAKOVÁ legrace, postupně se zlepžovat a inspirovat se v postojích od ostatních jezdičů... Mám ho moc rád ten svůj před-pracovní kanadský čas!!!

Krásné kluziště, když je čerstvě osvěžený, že? :)

To bruslení, to mě fakt chytlo za srdce, jak Kanaďana! :)

Přelomy v Torontu

Posledních pár dní se mi začali ozývat ty firmy, co jsem u nich byl na pohovoru. Nejdřív ta na procesní optimalizaci, potom ta na Web IT consulting, obě s tím, že "díky, jsi fakt super kvalifikovanej, ale vybrali jsme si jinýho kandidáta". To mi věru na sebedůvěře nepřidalo. Začal jsem zvažovat možnosti práce na finanční přežití a nahlásil jsem se i do Starbucks.

A když už to vypadalo, že nastoupím jako barista do Starbucks v přízemí našeho mrakodrapu, tak se něco změnilo... Doběhl jsem si tehdy takovou lehoučkou pětku po Waterfrontu, doma jsem dal sprchu a zrovna jsem si užíval ten poběhový endorfin, když v tom mi zazvonil telefon. Volala jedna z těch personalistek, se kterými jsem se v posledních týdnech setkal.
Povídá: "Hi Thomas, můžeš přijít zítra v 9:30 k nám do kanceláře?"
"Zajisté, no problem." Odvětil jsem.
"Congratulations, zítra podepíšem pracovní smlouvu pro CIBC"
"Woohoo!" odvětil jsem si pro sebe :).
... a ještě dlouho jsem si tajtrdlíkoval radostí po obýváku :)

Canadian Imperial Bank of Commerce - můj nový zaměstnavatel. Zdroj: cbc.ca

A takhle vypadá CIBC headquarters, zatím není jisté, jeslti budu pracovat i tady.

Takže jsem upsán na procesní business analýzu v jedný z velkých kanadských bank. Začínám v druhý polovině března a nemůžu se dočkat. Sice mi teda hrozí, že budu z centra Toronta dojíždět do Scarborough, ale to mi teď věruuu nevadí, tralalala :)

Tak si držte klobouky a mně palce!

Dobroty Toronta a moje postupná samostatnost

Protože do Kanady (a speciálně do Ontaria) proudilo přes 100 000 migrantů v každém desetiletí 20. století, je to teď v Torontu krásně diverzní a já to zbožňuju! Jsou tu různý čtvrtě města kde se soustředí komunita přistěhovalců z danýho státu (malá Itálie, malá Indie, malé Portugalsko) a taky je tu nekonečný množství možností mezinárodní kuchyně. A tak jsem se zavázal, že přestanu být konzerva a začnu zkoušet.

Prvně jsem zavítal do Pákistánský restaurace kdesi v chudinský čtvrti východního Toronta. Povídám tomu snědýmu chlápkovi, že jsem prvně v pákistánský a že bych vyzkoušel něco, co pálí pokud možno jenom malinko. Odvětil něco ve smyslu "No tadyto kuře Kashmir, to je v pohodě, takový mid spicy..." Taxem si ho dal... a svojí pálivostí mě to vystřelilo pořádně do vesmíru, oujé!

První mezinárodněkuchynní pokus - á la pálivej pákistán!

Pak jsem si taky vzpomněl, mi že Kanaďani děsně doporučovali Poutine, taxem je šel vyzkoušet. V podstatě to jsou hranolky zalitý omáčkou z hovězího. Bylo to ale TUZE dobrý!

Canadian poutine, původem z Quebecu. I love it!

No, a do třetice jsem zašel do Thai food. Po zkušenosti z Pákistánský jsem jim oznámil, že radši, ať to vůbec nepálí. Dal jsem si "general thai", teda osmažený maso, osmažená zelenina a nudle. Taky to bylo bezva! Jen to bylo do sladka, takže příště zase zkusím něco jako lehce spicy :D

První thaiská zkušenost, na přání nepálivá.

Jinak jsem musel oprášit svoje kuchařský schopnosti z Islandu. Jde to pomalu a ztěžka :). Zatím se mi povedl jeden perfektní gulášek, průměrný palačinky s javorovým sirupem a bezpohlavní zapečený těstoviny. Rozhodl jsem se každopádně, že nebudu stát dvě hodiny u plotny kvůli jedný večeři, a tak jsem si koupil pořádnej hrnec a zapékací mísu a vždycky mi to vydrží aspoň na 4 dny :).

Mňamy kořkogulášek.

Ilustrace toho, po jakejch porcích musím vařit - tohle bylo z 900g těstovin v suchým stavu :)

Mám tady taky novou závislost. Nebo vlastně dvě: zázvorovou limonádu Canada Dry (zvlášť po běhu nebo po plavání je boží!!) a pak taky čokoládový sušenky. Těch už jsem, podle svých propočtů, za ten měsíc a kousek zblajznul přes 2,5kg :)

Mňamy, mňamy!

Strašná závislost. Že bych se je naučil péct? :)

Naučil jsem se sem tam povzbudit takovou tou severoamerickou energickou směskou starbucks kafe + 2 cukry + dost mlíka. Většinou si beru "malý, tj. asi 3 dcl. Posledně jsem si řekl, že si teda pro jednou zkusím dát to největší, jako pokus. Dostal jsem něco obrovskýho! Řekl bych dost přes půl litru. To bylo tehdá 6 hodin večer. Pil jsem to tak do osmi... a pak jsem do dvou lítal po bytě jako včelička :D

"Trochu" větší starbucks kávička.

Toronto - hledání práce a highlighty

Za první měsíc, který jsem v Torontu strávil, jsem pochopil dost věcí o místním hledání práce. Hlavně teda to, že 80% pozic se vůbec neobjeví jako vypsaný pozice, protože jsou do nich dosazení známí a kamarádi daný společnosti. A tak mi nejeden člověk říkal "vykašli se na hledání pozic vypsaných online, vyraž do města, seznamuj se s lidma, pracuj na svým networkingu a neboj se žádat lidi o pomoc s hledáním práce. Kanaďni jsou dosti nápomocní lidi a to je ta nejlepší cesta."

A tak jsem se poučil, a každý den se sejdu s novou partičkou lidí (přes meetup.com, couchsurfing, přednášky, bridging programmes), popř. se aspoň pokusím náhodně oslovit člověka, co s ním čekám ve frontě na pokladnu nebo s ním jedu výtahem. Není to jednoduchý, ale je to pro mě báječnej mezilidskej trénink.

IEP - konference pro zahraničně vzdělaný nováčky v Kanadě.

Při hledání práce jsem se taky nevyhnul několika prvním kolům (tady zvaným pre-screening) po telefonu. Většinou jsem si to domluvil tak, abych při telefonátu koukal od nás z obýváku na vlny na jezeru, a to se to pak komunikuje :)

No prostě... to se neokouká!

Při různým vyplňování reakcí na inzeráty, ke kterým se stejně občas uchýlím, se občas objeví fakt zábavná otázka. Jako posledně, když jsem reagoval na inzerát juniorního project managera - "Tak, a teď nám sem popiš, jak si zavazuješ tkaničky," Věřte nevěřte, trochu jsem se s tím v angličtině potýkal :)

A jak se tak hodně  chytám v torontským dění, potkal jsem desítky hrozně zajímavých lidí, pochytal nový inspirace a rozdal svoje networkovací kartičky. Docela mě to baví :). Pár příkladů z toho mnoha zajímavýho, co jsem se dozvěděl a zažil:

• Setkání nadšenců pro kávu v M Square café kousek od radnice. Šéfík toho café jménem Justin a správce kavárenských strojů David mluvili o tom, jak je důležitý entusiasmus při zakládání vlastní kavárny a já jsem v Justinovi viděl úplný propadnutí kavárně. Trochu mě to nakoplo k vlastní životní dedikaci. Kromě jiných tam byl taky Alex, starší pán, co si jako nadšenec sám praží kávu už dvanáct let a zásobuje rodinu a sousedy :). Já mám tak rád lidi, co mají tenhle zápal!
• Setkání s Toastmasters, teda klubem lidí, co si cvičí svoje schopnosti mluvení před publikem.  Krásná podpůrná atmosféra, různý úrovně projevů, konstruktvin hodnocení a cvičení improvizovanýho projevu, no super věc, to asi zařadím :).
• Srážka s lidma z couchsurfingu jen tak nad piváčkem a zase spousta různejch lidí se spoustou různejch osudů a zájmů. Holka Yi původem z Číny je už 6 let v Kanadě a je rozhodnutná s nikým nespat před manželstvím... Doufá, že to bude znamenat lepší kvalitu manželství. Denys, původem Ukrajinec, v Kanadě od malička pracuje na big data analýzách s NoSQL a to je pro mě hrozně zajímavý na postudování. Alex, rodilý Kanaďan z Quebecu s otcem Francouzem a mamikou Filipínkou, co se směje tomu, že i kousek za hranicí v US nerozumějí některým tipycky kanadským úslovím jako "dressed up" burger, tzn. burger naloženej přesně danýma věcma (cibule, hořčice a relish).
• Na přednášce o datových vizualizacích vedle mě seděl takovej starej pán, se kterým jsme po přednášce dali small talk.  Pověděl mi o sobě, že má kořeny někde na přelomu Čech a Neměcka, a že tam po nich byl kdysi pátrat. To jsou fakt věci :).

Víc obrázků v příštím postu, slibuju!