Předzimní výlet na Sněžku.

Nějak se tehdy ke konci listopadu nebo začátku prosince podivuhodně dobře vybral, a taxme nalodili Jájovůz a vyrazili na Sněžku. Píšu to s velkým odstupem, takže jen několik málo písmenek, ale za to víc obrázků.

Už od parkoviště Jája tvrdila, že uuuuurčitě jdeme špatně, že ta modrá přece vede tam a tam. Inu, ne že bych na Sněžku šel přes Obřák už asi postodvacátýosmý.

Výhled na Studniční přes důl.

Na konci obřáku těsně před stoupáním jsme měli natipovanou Boudu Pod Sněžkou, kde nás pro začátek naložili výborným espressem a ještě lepším lívancem s borůvkovým žahourem. Druhý jmenovaný by tak boží, že musel proběhnout dvakráte :)

Ten lívanec s tím žahourem, Pod Sněžkou

stoupání, yummy!

Pak známé dusání do svahu, sluníčko chvílema prosvicuje lesík a vedle nás se začíná rozprostírat Studniční. Oba funíme a hezky z nás leje. Zlatý merino! Poslední úsek nahoru na vrchol od polský boudy je nádherně uklouzanej, takže turistě letící dolů jaksi nemají čím brzdit :), my nahoru teda taky moc ne :). Nahoře pak pár výhledů, a dva extra drahý čaje, ale že bylo pod nulou a větrno, rychle jsme se celkem vydali na cestu dolů.

Uklouzanej poslední sněžkovej úsek

Vrcholek Sněžky, zmrzlej na kost.

Pak klasika přes Luční a odpornej zvedající se pahorek k pomníku obětem války. Na výrovce sváča a dolů už spíš jen kutálení přes Modrej důl.

Sněžka focená od Luční boudy.

Moc pěkný!