Sto let (dvě stě?) sem pod tlakem divadla úspěšně vodignoroval pražskou kinoscénu (dobře, kromě filmu Djúpid, asi před čtvrt rokem, a ten byl islandskej). A tak byl pátek večer (už ne uplně čertsvej) a my se ženou jaksi neměli do čeho píchnout (dvojsmysly stranou). Vokouknul sem kulturní přehled na rádiu 1 a ňák taky nic, páč už prostě bylo osm a ne šest. Tak hele, co kino? Aero, Světozor, Atlas... OKO!!! V oku dávaj Komorníka, to by mohlo bejt dobrý!
A už jsme seděli v jedničce a drncali ty tři stanice k Bio Oku. Cestou ještě rychlej páreček v rohlíčku (páč na vaření samo sebou nezbyl čas) a přímo v kino kavárně nedostižná malá Chotěboř. Tu si tam čovek může vzít s sebou do sálu. Takže mňámy a hupsky dupsky.
Před vchodem do sálu hraje nějaká dorostenka na klavír! A překrásně! Ale už sedíme v sále, v němž je nespočet sedátek různýho stylu. Od sypacích pytlů (fatboy), přes plážový sedátka z Rozmarnýho léta až po polstrovaný kino sedačky. Inu, zkusili jsme jednu rozmarně letní, a to by teda na dvě hoďky sezení moc nebylo. Nakonec vyjrála polstrovaná, pfffff.
 |
| Komorník Cecile (Forest Whitaker) |
A teď trochu k filmu. Hlavní postavou je černoch jménem Cecile, který od mládí dělá černého služebného, jak bývalo v US zvykem. Jak postupně roste, dostává šance dělat služebníka v různých podnicích a postupně se dostavá do vyšší a vyšší třídy. Někdy po třicátém roce života se dostane jako komorník do Bílého domu. A tam pak pracuje přes dvacet let. Za tu dobu se mu pod rukama (nebo nad rukama?) vystřídá několik prezidentů (Eisenhower, Kennedy, Johnson, Nixon, Carter, Regan) a nechtěně tak sleduje process zrovnopravňování černého a bílého obyvatelstva Spojených Států. Prezidenti tam se svými politickými partneruy řeší postavení k ukončení segregace, reakce na protesty, a další a další. Cecile je do toho zatažen zvláště silně, neb se jeho syn zapojí do všech možnýc i nemožných protestů za zrovnoprávnění. Hlavní dějovou linku působení Cecile v Bílém domě protíná další linka, a tou je jeho rodinný život, který se nezřídka propadá do stejně hlubokých nížin jako situace afroameričanů. Všechny scény a děj pak zvláště podrthuje, že je postaven na skutečných událostech posle skutečné osoby.
Velice dobrý námět na zpracování. Přiblížení problematiky sbližování černého a bílého obyvatelstva. Na filmu je znát, že je natočen Američany. Nepřekáželo by ho trochu víc poevropštět :). Celkově bych teda řekl PALEC NAHORU.
Žádné komentáře:
Okomentovat