První desítka

Jak mě Balázs poslední týden vytáhl na běhání, zrealizovali jsme to společnými silami i tentokrát...

Srážka v 6.35 u Slamníku. Mám možná minutku zpoždění.

Proklusáváme Stromovkou až k branám Výstaviště. Cestou prohodíme pár slov, většinou na adresu protiběžců a vesměs pochvalných. Zdá se, že všichni ostatní běhají nějakou úplně jinou ligu, než my. Ani mě to ale nějak netíží. Sluníčko tentokrát nesvítí, ale vzduch je krásně čistý a ranní ospalost kvapem sublimuje.

U Výstavišťového plotu to stočíme směrem k Vltavě, tam pak podél Malé říčky k podchodu trati. Malá říčka je jaká si nečerstvá, takže to tam voní "odležele". Proti nám sem tam courá ranní chodec nebo pejskař. Zase toho tak moc nenamluvíme, ale mě se dýchá celkem lépe, než posledně.

S Balázsem pak ještě jedno menší kolečko skrz centrální trávník a pak se rozloučíme. Já se ještě necítím na umření, tak tam zkusím zakroutit ještě jedno. Zkouším si vybavovat důležité/veselé zážitky posledních dní, ale hlava si nějak létá po svém :)

Když se pak rozhodnu Stromovku opustit, schyluje se k půl osmé. Se zatnutými zuby se vybičuju k nezpomalování dokopečka na Hrááču a s podivem to přežiju. Když se pak oběvím přede dveřmi v Muchovce, kouknu na Endomondo a mám naměřeno 9.41 km. "No, tak to si přece mnenechám proplout mezi prsty!" bleskne mi hlavou a dotlačím se ještě oklikou k nádražce. Ta je překvapivě zavřená.

Celkem spokojenost

Běhově dokulhám před dveře svého sídla a jmu se se rozcvičit. Každé z potenciálně bolavých míst pěkně dvakrát až třikrát po 20s protáhnout... Fouká studený vítr, ale pro mě je v tu chvíli osvěžením. Nahoře pak teplá a studená sprcha, a snídaňka od Jáji připravená na stole. To je bájo!

Den mi tak zase odstartoval zcela na jedničku!