Čerchov na výročí konce války

Blížilo se tak k 8.4. a podle českokanadský skupinky to vypadalo, že se pojede na Říp. No to bych se nepotěšil. Poslední návštěva na pomaturitním večírku, ale už ho znám jak svý boty.

Tak se nachýlila středa sedmýho večer (mimochodem, mít Svátek práce a Den vítězství vycházející na čtvrtek je boží, ježto to z pracovního týdne udělá takový dva pracovní ostrůvky, dosti přežitelný). Říp se nějak odpískal, tak jsem hned zmermomocnil Jáju, abychom jeli na Čerchov. Český les obecně je pro mě dosti neprobádané území. Nahlásili jsme na emailu odjezd na půl sedmou a nakonec vyjeli v půl osmý (jaká klasika!).

Směr jasnej!

Cesta všeho všudy 2 hodinky (možná i necelý), po D5ce na Plzeň, pak po silnici 26 na Horšovský týn až do České Kubice. Vesnička to příhraniční, rozlezlá po docela velkém prostoru. Takže parkovačka před konzumem, zmerčení turistický značky a vyrážíme směr Čerchov. Cesta nejdřív vede dost z kopce, takže Jája lehce zaprotestuje. Je několik barviček, po kterých se na vrchol můžeme vydat. Volíme podle mapy nejrovnější červenou. Původně souběžná žlutá postupně vymizí a zůstane nám jen červená s modrou. Procházíme jarně se zelenajícím nejdříve smíšeným, potom listnatým lesem. Jak je ještě časně na jaře, lístečky jsou světle zelené a ptáčci zpívají jak o závod. Zavpozmínám tak na časy, kdy jsem se učil zpěvy ptáků, ale v hlavě jsem už nevyšťoural nic. Co bylo ale k nepopsání krásný bylo spektrum vůní lesa, kterýma jsme procházeli. Tu řezané dřevo, tu mechoví, tu čersvá tráva, tam čerstvá houbová vůně. Pro mě báječný balzámek.

Překrásnej veselej voňavej lesík!

Po asi tak hodince dorazíme na rozdělení červené a modré. Trochu zbaběle koukneme na mapy.cz, kdež se ujistíme, že po modrý se to dá zkrátit. Pak následuje jediné ostřejší stoupání, ale nic u čeho by člověk ztratil dech. Pořád nás provázejí překrásně čerstvé jarní stromy, že si ani nevšimnu, že průzor je už na dosah.
A jsme tam.
K mému nemilému překvapení nás přivítá patero vybydlených objektů kdysi asi připomínající domy. Přes oblohu se ženou mračna a vypadá to tam fakt hrůzostrašně. K posezení zve opršený křídový nápis Erfrischung u Věže a Občerstvení/Bistro. Z výhledu jsme trochu zklamání, protože žádný nění. Nejdřív se tedy vydáme na věž. Je kolem jedenácté, a vež s nápisem "Klub českých turistů děkuje Vilému Kurzovi" se zdá zanřížovaná. Chvíli tam okouníme, až se z Občerstvení vykolíbá paní domácí
"Tak co byste rádi, něco teplýho nebo na věž?"
"Asi oboje, nejdřív ale věž" odvětím.

Kurzova rozhledna.

Výhled na Šumavu

Vyběhneme si teda asi tak pět pater točitých schodů nahoru, a tam už je to krásný. Výhled na krajní vrcholky šumavy, Domažlickou placku, i německou stranu. Tak se kocháme a hádáme, kde je vlastně východ. Nahoře solidně fouká a docela nás to vykosí.










Po věži přijde podstatné vylepšení výletu - obžerstvení. Milá dáma, která nás přivítala, nás zve dovnitř. Tam nám nabídne nám domácí zelňačku, chodský koláč ze Staňkova a svařák. A to je zahřívající pohááááádka. Dáme se do řeči s ní i druhým turistickým párem a dozvíme se o svatbě v krojích na Čerchově, něco málo o okolí, a také to, že okolní barabizny jsou ve vlastnictví armády a jsou jaksi nepoužívané. Posléze jsem se dočetl, že na začátku století postavená rozhledna (hezky se hodící na vrchol Čerchova) byla doplněna zbylými budovami, co by cvičící středisko SNB a později armády. Ach ouvej, kdyby si to alespoň uklidili.

Brekeke, armádní objekty na Čerchově, to je teda odpornost.

Cesta dolů je o poznání zábavnější, žádný asfalt, jen listnatými houštinami. Chvílemi dosti strmá, takže si KČT dodělal i přírodní kamenné schody. I návrat byl vvoňavou bombičkou. Nějak po druhý hodině zpátky v Kubici u Jájovozu a první půlka Dne vítězství vyvoněná.

Čechovová listnatá atmosférna na cestě zpátky.

Takhle na jaře je to přecejenom o tolik jiná zelená barva než kterou vídám po čas prázdnin.

---

Tipy na všechno možný

• Český Les: pohoří spíše oblých hor v dohledu Šumavy. Překrásné svěžestí vonící smíšené až listnaté lesy. A to se mi líbí.
• Kurzova rozhledna: rozhledna postavena v roce 1904 Vilémem Kurzem pro KČT. Ta dává vršku Čerchova dost smysl. Je kamenná a překrásná.
• Občerstvení na Čerchově: Maličké občerstvení s parádní zahřívací polévkou a široko daleko nejlepšími chodskými koláči.