Harrachov s babočkou!!

Jak tak minula půlka září, přiblížil se výlet do Harrachova, na kterej jsem, jakožto na vzpomínku na naše výlety v dětsví, slíbil vzít babočku se ségrou.

V pátek po práci jsme se ještě doma napucli přebáhječnou véčou, naskládali se zavčasu do kořkovozu a pomalu vyrazili po Mladoboleslavský směr Harrachov. U Turnova jsme to začali točit směr Jablonec, Velký Hamry, Tanvald... Po celpou cetsu lilo jako z konve, a tak měly dvě třetiny osazenstva našeho výletního týmu obavy o to, jak se nám ten výlet vydaří.

Dojeli jsme do Harrachova, a navigačka nás nasměrovala kolem skoro zchátralý Normy k několka-patrovejm turistickejm ojektům, který tam zcela jistě nestávaly tehdy před 15lety, když jsme se tam s babočkou batolili. Pod stříškou jednoho z těch domů už stála hezká dámička, která nás do apíku uvedla. Vypakovali jsme jenom zlehka a zakoncentrovali jsme se na obsah tmavý látkový tašky obsahující baterii Tarapaca, čili asi 3 láhve mňamy vína z Chile. Taxme se tak při vínečku vykecávali a plánovali zítřek, moc hezkej večer :)

Večerní pohodička u vínečka

Následující den, spodivem zavčasu vstávačka, posílení se baboččinou nedostižnou bábovkou a šups skrz Harrachov směrem k lanovce na Čertovu horu. Prošli jsme kolem areálu, který nás tehdy dávno hostil, kolem zchátralých stánků opodál, kolem příšerně nažluceného obchodu s potravinama až ke křižovatce u cyklopůjčovny, z níž vede cesta pod Čerťák. Po městečku se pohybovaly kila a tuny převážně polských turistů a tu a tam na nás zpoza rohu vybafla nějaká odporně moderní budova. Bylo takový docela vlezlo a nevlídno, taxme vlezli do příjemně vyhlížející hospůdky (Hotel David) s vidinou mňamkovýho kafe. Interiér restaurace i obsluha byly super, kafe bylo ale celkem odporný, brrreeekekeke. Ale zas tam bylo hezky teploučko a vlídno. Z oken jsme koukali na vršek Čerťáku a ten se chvíli mlžil do mraků, chvíli zůstaval čistej.

Zahřejvání se v Hotelu David pod Čerťákem

Čertova hora, teď zrovna bez mraků

Ven jsme vyběhli právě v momentě, kdy nahoře nebyl ani mráček. Odseděli jsme si studenou cestu lanovkou a ping, 200metrů před koncem připluly mraky a vršek zase zabalily. K vzteku. Nahoře nám ještě vlekař cuknul s babočkou při vystpování, takže se jí ozvala bolístka na noze. Kokos vlekař to ještě dementně okomentoval, byl na facku. Nahoře na hoře teda nebylo nic vidět (jenom bratři Poláci), a tak jsme si výhledu moc neužili. 

Vršek Čertov hory, bez mlhy ani ránu!

Mně ale stejně připadalo, že to tý hoře v mlze sluší. Krátkej a překrásnej výhled se nám ale povedl na cestě lanovkou dolů, yahuuuuuu, moc se mi líbil!

Studenej polovýhled cestou dolů.

A protože jsme se z kopečka vrátili ještě víc vymrzlý, následovala zase návšteva v Davidovi. Tentokrát na svářo, a to už bylo k nezaplacení dobrý :). Pak už jen krátká zastávka doma, a ťapací procházka do Annenského údolí. To bylo kouzelný starejma krásnejma roubenkama, i novýma chatama v podobným stylu. Tuze se mi tam líbilo.

Po tuze dobrý zvěřinový véče v resturaci Z jsme se s Barčou vidali na procházku. Teda... já jsem šel na procházku a ona na houby. Přesto jsme šli spolu :). Řízli jsme to napříč lesem a chvilkama prolejzali docela neveselejma porostama. Baruška našla nějaký záchvěvy houbiček, já se nadejchal čerstvýho vzduchu, a tak se vlk nažral a ... :)

Lehký dobrodrůžo na procházce

Jediný sluníčko za ten den, k neuvěření!

Večer se konala návštěva na cestovatelsko-horolezeckým festivalu Střechy světa v Pasekách nad Jizerou. Vyjeli jsme kolem osmý, takže už byla tma jako v pytli. Google mapy nás docela spolehlivě naváděly, až jsme přijeli ke vstupní ceduli Paseky, a odtud ukazovaly ještě 8km :). Ty jsme absolvovali, a když už to vypadalo na konec světa (rozvrzaná silnice, jednotlivý rozstrkaný domy a kolem nic...), najdednou se před náma zjevilo parkoviště s desítkama aut. Super! Tak tady to asi bude. Vyšlápli jsme po schodech a nasáčkovali se do přednáškovýho sálu. Čekalo nás působivý povídání o kajakovým splouvání Mekongu v Laosu a výstupu na Gasherbrum v Pákistánu. Oboje to bylo hrozně poutavý s krásnejma fotkama, že by se človík hned chtěl stát horolezcem, ouuuu!! Po příjezdu "domů" do Harrachova následovalo obligátní víněčko.

Ráno snídaňka, zapakování kořkovozu a přeparkování poblíž cesty na Mumlavské Vodopády. Na ty jsme s babočkou vždycky hrozně rádi chodili a tímhle výletem jsme si všechny ty zážitky připomněli. Babočka to i s bolavou nožkou vyskákala úplně hrdinsky. Mumlavskej vodopád, kterej jsme měli šanci okukovat je něco překrásnýho. Je tak příjemně skrytej v lese a jeho tůňky chytaj takovou hezky průhlenou hnědooranžovou barvu. U něj jsme se teda párkrát vyblejskli a zapadli na Mumlavskou chatu na kofču/kafe. Ani jedno nestálo za moc, ale to nám na dobrý náladě neubralo. Cestou zpátky baruška lovila v okolních lesích houby a my s babočkou si to metelili po chodníčku.

Babočka a houbařka na Mumlavě

Mumlavský vodopády

Po cestě na Prahu jsme ještě na oběd obsadili Restauraci pod Pantheonem. Je taková oprejskaná a správně omšelá, má výběr z pěti jídel, pohodička. Zvlášť za zmínku stojí ta česnečka, kterou jsme si dali všichni tři. Huba mi pak smrděla ještě asi tejden :)

Pravděpodobnej Barušky cíl - lysohlávky?! :)

Hrubá skála

Poslední zastávka byla na Hrubý Skále, kde jsme tak pocourali po nádvoří zámku, kterej je teď uvedenej do provozu jako restaurace. Barušku jsme vypustili na houby, pak se naposled vyfotili a vyrazili na Prahu. Moc hezkej výlet to byl.

Pápá výlete, byls hezkej!