Radůstky.: Mikulovskoooo na podzim a Třebíč

Chachaa, to byl boží výlet!

Tomino s Lucci se rozhodli, že vezmou partu těch největších zevlů a že je odtáhnou do sklípku. Inu, s těmahle jsme ještě na Moravě moc nebyli, řekli jsme si s Jájou a jednoznačně kejvli.

Podvečerní pohled, Mikulov

Brum brum, byla sobota kolem desátý a Kořkovůz si to frčel po Štefánikově mostě, aby se pak vykroutil pro levnej benzín na spodnim žižkově a následně vyzvednul dva organizátory v jejich žižkovským bejváku. Domluva byla že je vychytnem v deset. Dodržuje tradice jsem na benzínku najížděl v 10:20 (bez naloženejch samozřejmě). Benzínka mi udělá maličko čárečku přes rozpočtíček tim, že tam stál kamion doplňující palivo. "AARRRRAHGH ^@!*#%$^@!&!(*&$%!!!" pomyslel jsem si.

Pak jsme teda naložili ty dva a Lucci prohlásila, že D1 je podle google map a zpráv od Veru zpustošená zácpou až ke dvacátému kilometru. To vobjedem! Vystátá fronta na nejlevnější benzin na světě u Ono v Měcholupech a pak nějaký to objíždění a najížení na dálnici, Lucci nejlíp naviguje, a tak na stošedesátym dojíždíme auto Nadava s Luci, i to s Karolínou.

Jak se tak blížíme k Mikulovu, vidíme kopečky Pavlovské vrchoviny a někdo v autě řekne "jeee hele, to už je asi Rakousko, neee?!", jsme prostě vlastenci jak vystřižený z knížky.

Výhled z okna na svatý kopeček, Mikulov

Trvá to ještě hodinku a už zajíždíme do dvorku penzionu U Svatého Urbana (moc hezkýho, jméno si nepamatuju). Koukneme z vokýnka a zaujme nás Svatej kopeček ozářenej sluníčkem. Tomu teda pověnujeme několik minut výstupu a ten nám skýtne pár žůžo pohledů do okolní krajiny. Sem tam hora, sem mastodontní vínovej závod, prostě idylka. Cestou dolů z kopečka nám pak cestu lemujou žlutý listy javorů a jiný hezkosti.

Jája na svatým kopečku

Výhled ze svatýho kopečku

Večer pak nastává hlavní část programu, čili programová opíječka ve sklépku. Uvítal nás postarší pan domácí s krásným moravským přízvukem a veselym duchem vevnitř. Usadil nás ke stolu, předhodil nám "Moravské muesli" [čti: škvarkový sádlo na chlebu] a ubezpečil nás, že karafy s Rulandou šedou jsou bezedný. Yummy yummy. Tak klábosíme, a lejeme... a lejeme... a lejeme. Byl to sklípek přímo pod hradem na skále, takže nám nad hlavama čučeli kusy skály a bylo to překrásný. A pak najednou "Mládeži nástup", a šlo se do koštovací místnosti. Správaná sklípková, všude sudy, tmavo, vínem voňavo. A tam to frčelo, jedno po druhém, už ani nevím, jaký všechny. Taky se tak stalo, že holčičky směly některý víno jenom na povolení jejich chlapečků, a to se mi velice líbilo :-D. Na závěr nám pan Solařík pověděl ještě několik rad do života (například čištění zubů meruňkový likérem) a dal ochutnat víno, který se mu "zkazilo k dobrému", tedy zbublinkovatělo. Nejlepší Champagne na světě :) Když nás pak vyhnali ze sklípku, nasockovali jsme se ještě k Tominovi a Lucci a chvíli se pokoušeli jim vypít stáčenku, kterou si koupili domů. Prostě kámoši :)

Pan Skolařík vypráví

A spolupopíječky se nalévají...

Nazdraví! Skal! Zum Wohl! Cheers!

Druhej den snídaňka s lehkou kocovinkou a výlet na Pavlovský vrchy. Ze spoda vypadaly trochu drsněji, než ve skutečnosti byli, ale zahřátí to bylo příjemný. Skýtali výhledy všude do okolí, a kocovinka ze mě co nevidět utelka. Zdolali jsme hrad Děvečky, do nějž byly podle pověsti zazdívaný panny aby byl nedobytnej. A to sem si předtím řikal, že se na islanďáky s pověstma nehrabeme :). Druhej vrcholek byl Děvín, všechno proložený těma barevnejma lesíkama a vykecáváním se s naší all star tourist gruppe :)

Vodní nádrž Mlýny

Děvečky

Večer jsme zasvětili návštěvě termálních lázních na rakouský straně. Teplá voda jak v Blue lagoon kousek od Keflavíku, celkově docela příjemná věc. V těchhle mě to ale obvykle moc dlouho nebaví, tak jsem za hodinku popadnul Jáju a odtáhnul jí do saunovýho světa. Bylo tam několik druhů saun, ale ta hlavní, která stojí za zmínku byla klasická finská. Měla svýho vlastního sauna mastera, kterej tam co chvíli točil ručníkem a lil do kamen samý vonný věci. To bylo hrozně energizující!! Bohužel jsem si na něm vyzkoušel, že moje němčina je zakopaná někde hodně hluboko. Pak jeden studenej bazének pod širou oblohou za lehkýho deště, jupííííííí, a domů.

Navečer lehká véča v hospě naproti penzionu, kde jsme měli to štěstí potkat i Petra a Vendu. Vínka jsem jaksi měl dost a dost zevčera, takže sem vzal za vděk černou horou, a ta tam celkem padala :)

Třebíč

Basilika sv. Prokopa

Následující den už poměrně svižný sbalení a rozjetí aut na všechny strany. Kořkovůz mířil do Třebíče. A ta byla moc hezká, přapažená Jihlavou, starobylá a klidná. Prošli jsme se bývalý židovský město a notnou chvíli okukovali Baziliku sv. Prokopa a přidružený zámek, hrozně jim to slušelo. Na vnitřní návštěvu to časově nevycházelo, tak jsme se tam chvíli procházeli, obdivovali sgrafity a bylo nám fajn. A protože byl takovej ušmudlanej lehce mrakovej den, zapluli jsme na závěr do cukrárny U Tety. Měli tam mňam, moc drobý kafe. A taky moc dobrej míšovej řez!!