Kanadská pracovní nezastavitelnost

Vzpomínám si na to, jak kdyby to bylo včera. Seděl jsem tak u kompu ty první dva měsíce v Kanadě, neměl jsem moc s kým jít na pivko a posílal životopis za životopisem. Za pár měsíců před Kanadou a leden únor v 2016 v Torontu jsem jich mohl poslat tak něco jako 800-1000. A z těch všech se mi do konce února 2016 vyklubaly jen dva pohovory. Tak tragický jsem to nečekal :). No, a tak jsem si dal svojí oblíbenou otázku "Jakou jinou akci bych mohl podniknout abych tu práci dostal a celá moje Kanada nebyla jen drahej špás? A napadlo mě zajít na ontarijské Employment services, že se tam poptám, jak na to. Tam když zjistili, že mi ještě není 30, zapsali mě do programu PAYE, kde jsem pochopil, jak má vypadat kanadský životopis, dostal pár dobrých tipů na pohovory i zprostředkovaný pohovor se Starbucks. TO už bylo na poslední chvíli, protože jsem byl nachystanej se pomalu začít balit na můj dubnový let domů.

Oooo Canada....

No, a tak jsem pokecal se Starbucks manažerem, že mě jako kafe baví a že bych jim mohl vyrábět latté arty na capuccinech. Docela jsme si sedli, on se do Kanady přistěhoval před deseti lety a ještě si pamatoval, jaká je to složitost v nový zemi bez známíků. V mezičase jsem díky novému resumé dostal pozvánky na tři další pohovory, a tak jsem si to šel vyzkoušet. Než se mi za pár dní Starbucks ozvali s detaily nástupu na pozici kavárníka, dostal jsem práci  jako business analytik v bance (CIBC). A to mě nadchlo a podpořilo!

Zatímco jsem vrkal pro CIBC, odešel mi notebook a telefon. Já měl ale z hovorů s manažerkou v CIBC pocit, že mám stabilní práci v kanadský bance, a tak jsem si koupil solidní (a drahou) novou výbavu.

Bylo to tak tři dny před koncem mojí CIBC smlouvy v červnu 2016 a manažerka mi řekla, že se prodlužovat nebude. No to snad ne, zase dluhy a nekonečný posílání životopisů...? začalo mi hrát v hlavě. Připomněl, že jsem si slíbil zůstat v Kanadě aspoň ten rok, když a tak šup šup... hromady konverzací, desítky upravených cvček, zaplacený linkedin premium a všechno možný, co mě napadlo. Svojí landmark koučce jsem totiž deklaroval, že novou práci budu mít do 21.7. (takže do 3 týdnů). Když jsem to přisliboval, přišlo mi to nemožný. Ale ona říkala "jen ber akci za akcí a uvidíš, co jsi řekl, že bude, bude." A tak jsem byl 20.7. na pohovoru u Architechu a docela šel dobře od ruky. Ta HR dáma mi na konci povídá, že mi dají vědět do pár dnů. Na to jsem řekl, že jsem přislíbil, že budu mít novou nabídku práce do 21.7. a jestli by mi nemohla zítra ráno aspoň říct aspoň jak to vypadá, abych si kdyžtak ozval starbucks.... Ona se pousmála a řekla, že uvidí, co pro to bude moci udělat. 21.7. ráno dostanu pracovní nabídku, woohoo! Magic!

Když jsem byl u Architechu asi tak měsíc, začali mě přetahovat chlápci s z Burnie group, že bych se jim hodil na Robotic Process Automation project. Tak jsem se s nima dohodl, nachystal výpověď pro Architech (ti mi totiž dali smlouvu jen na 3 měsíce) a šel jsem jí předat svému manažerovi. Ten se v cuku letu zeptal, jestli bych zvažoval setrvání, když mi srovnají podmínky. Tak jsem řekl že jo. Během dvou dnů jsem dostal od Architechu permanentní nabídku a zvýšený plat o pár tisíc ročních dolarů... Zůstal jsem.

V mezičase mi Jája řekla pápá, takže jsem si řekl, že v Kanadě budu objevovat o něco dýl, než jsem původně plánoval, a začal jsem řešit trvalý pobyt. Ten se bohužel zasekl na tom, že VŠE musela osobně poslat moje výpisy za studium, a to se táhlo a táhlo.

Architechu v listopadu skončil můj projekt na ministerstvu dopravy, a protože neměli žádný další projekt pro business analytika, dali mi výpověď. To byl konec listopadu. Tak, Kořko, a teď sežeň pracovní nabídku do tý doby než pojedeš na Vánoce domů, to je zase dobrodružství. Spustil jsem teda starou známou masivní akci s kontaktováním všech mých kanadských kamarádů známých s prosbou o doporučení a s cca 100 rozeslanými životopisy.

Už se mi pákrát zdálo, že se mi nad kanadou stáhla mračna.

Jedno z doporučení nakonec zafungovalo, a někdy v první polovině prosince si mě pozvala na pohovor Scotiabank. Ráno před pohovorem jsem si řekl, že dneska budu uvolněnej a a sám sebou, a tak jsem na pohovoru zabodoval a dostal jsem permanentní nabídku na senior business analytika. Ňuuuůůůů.

Pak přišel začátek ledna. Já jsem stál na imigračním na torontoským letišti a zjišťoval, že mi jen tak pro nic za nic pracovní povolení nedají, že prej musí zažádat zaměstnavatel. Tak to hlásím následující den bance a ta na to, že to oni zařizovat nemohou a že musím sám. Pak si voláme ještě několikrát a dohadujeme se, jestli teda oni musí dokazovat, že neexistuje žádnej kanaďan, a že to dělat nebudou. Následně jsem si nastudoval a zažádal si o všechny možný i nemožný typy pracovního povolení, třeba nějaký vyjde. Teprve potom zjistím, že jediný typ povolení - Young proffessionals - nepotřebuje ten denementní důkaz o neexistujícím kanaďanovi (LMIA), a svitne mi naděje. S bankou to teda dojednám a domluvím, zažádám si o nový pracovní povolení. Po žádosti obdržím informaci, že teď budu čekat osm týdnů na schválení toho povolení. Do té doby tu nesmím pracovat. Zároveň mi tehdy končí moje původní pracovní povolení a žádanka o status návštěvníka má 50% šanci na zamítnutí. V takovém případě bych Kanadu musel opustit do druhého dne. A tak jsem 18.1. si řekl DOST, zabalil krabice a kufry a odjel si na povolení počkat do CZ za rodinou a kamarádama.

Povolení jsem nakonec dostala na konci února 2017 jsem naskočil do Scotiabank na analýzu systémů pro kapitálový trhy. Woohoo, party!

A tématicky na závěr vlajky Kanady a Nova Scotia, když už jsem teda v Bank of Nova Scotia.