pátek 11. listopadu 2016

Jak mi Toronto zářilo v září - vzdělávání, NYC a objevy

No nazdar! Jsem se teda odmlčel... :-) Poslední pořádný zápisky jsou někde osmého měsíce mého canadian dobrodružství, tak se pojďme podívat na září.

Po většinu času se v září zabývám poznáváním kolegů, kteří taky pracujou na analýze testování řidičů. Richard je postarší Kanaďan s původem z Polska, kam se jednou za rok zajede podívat na starý přátele a známý. Jinak rád tráví čas na svý chatě v Kelowna British Columbia, což je zhruba 5 hodin letu z Toronta. Krom toho taky nevynechá ani jediný zápas Blue Jays (torontský baseball) a pracuje 4 dny v týdnu, aby pátky mohl jezdit pravidelně lyžovat :). Z toho si pro sebe beru inspiraci. Většina vývojového týmu je původem z Asie (Čína, Bangladéš), stejně tak veliký tým testerů. V management týmu má většina Evropský kořeny (Itálie, Portugalsko...) Pěkná mezinárodní party jako celé Toronto.

Cesty domů z mý druhý kanadský práce, luxusní!

Kromě hlavy nafouklé prací mi taky začal můj Introduction Leadership Program (ILP), v němž se trénuju v komunikaci, efektivitě a poslouchání, na čem lidem kolem mě záleží. Je to tuze zajímavý osobní  vzdělání a nezřídka mě solidně trénuje v tom, abych všechny tyhle aktivity do svýho života zvládnul nacpat. Na ochutnávku uvedu dva objevy, který jsem v průběhu tohohle programu udělal:
  • Jakmile začínám s nějakou novou aktivitou, většina mojí pozornosti je na obavě, že jí nedělám úplně správně. Místo toho, abych se koncentroval na aktivitu samotnou, starám se, že to možná nedělám tak, jak bych měl. Je to takovej strach z neúspěchu. A tak jsem nervózní a napjatý při čemkoliv novým, o co se pokouším. V rámci ILP mi došlo, že tuhle obavu můžu odložit když se pokouším o něco novýho. A tak jsem si řekl, že budu nový aktivity zahajovat s kontextem "Zpackej to!" Tím se dokážu líp soustředit na prováděnou činnost a těšit se na případnej neúspěch jako poučení. Od tý doby je pro mě spousta novejch pokusů legrace a vlastně mi všechno jde mnohem rychleji od ruky. Tím se například můj průměrnej vařící čas zkrátil z 2h na 40 min :)
  • Taky jsem pochopil, jak v komunikaci s kýmkoliv moje mysl hrozně ráda odletí někam jinam. A když o tom vím, jak ji můžu aspoň dosti rychle přinutit zpátky a konečně pořádně poslouchat :). Je to trénink :)
V rámci ILP máme taky 4 víkendy v New York City (NYC), takže jsem se v září naložil do auta (Dodge Charger) mého kámíka Charlese a vydali jsme se na deseti hodinou cestu do New Yorku. Woohoo! S sebou jsme měli ještě Mariu a Mohameda, a byla to děsná bžunda! Na hranicích nás trochu potrénovali, kam že to jedem a proč že tam jedem. Pak jsem dostal Visa Vaiwer, a jelo se dál. V NYC jsme pak od rána do pozdního večera v tom tréninkovém prostoru a potkáváme se s ostatními účastníky z NYC, Philladelphie, Washingtonu, Baltimore, Bostonu, Montrealu... zkrátka skoro všech měst severovýchodních US a východní Kanady.

Střípky večerního NYC.


Večer po kurzu jdu na pivko s Mikem, taktéž jedním ILPařem z Toronta. Zapadneme do setmělého protáhlého baru vedle Broadway, já si naporoučím nějakou pořádně kvasnicovou IPA a dostanu takovou mňamku, že se mi štěstím rolujou palce u nohou! Oni taky v US někdy umí pivo? Hustý!


Ranní New York, objevování!


V sobotu ráno se vrhnu na procházku městem, abych taky pochytil něco z atmosféry, a hlavně (!!!) abych se potkal s Týnou a Štěpánem, který jsou v NYC zrovna na výletě! Tak probereme novinky v Torontu a rozdrbeme Kubu na prášky! Jak jsme tam byli všichni, jen v jiných časech, tak můžeme naše zážitky solidně srovnat. To bylo tak krásný se s nima zase potkat!

Woohoo, konečně obejmutí s kámíkama!
Jeden ranní New York






















Jeden pro mě dosti extrémní zážitek byl můj první veganský burger v životě. V neděli jsme si takhle šli na oběd a Michael/Michal, Americkej Čech, mě naláká do týhle veganský uličky. Zkusím překonat svůj odpor k neznámému a bezmasému... a ono HLEĎME, ono je to docela dobrý a VELMI vydatný!!! To jsem se teda nasmál nad svojí předchozí zablokovaností :). Neznamená to teda, že bych opouštěl maso, ale k veganskýmu už nemám svůj automatickej odpor!

Můj průlom ve veganským jídle.


A jedna pohůdka na schodech před Poštou Spojených Států.

Žádné komentáře:

Okomentovat