Tentokrát českej chleba v Torontu, vlastnoruční!

Jak už jsem psal kdesi dávno (a párkrát) z českých věcí mi tu kromě Kofoly a Sójových suků chybí taky ten moc dobrej českej chleba.  Když jsem byl doma, Daneček mi nachystal transportovatelnej kvásek, kterej vypadal jak těstoviny. Vězte že to s ním bylo dobrodrůžo, jak už jeho provezení, tak danečkova příprava...

Můj hrdina Daneček a jeho kváskový transportovatelný výtvor.

Nakonec se všechno tak nějak podařilo, já doma na waterfronu kvásek rozmíchal s vodou a žitnou moukou a už to jelo. Kvásek namnožit, nechat narůst, smíchat se směsí žitný a pšeničný mouky, přidat dvě lžičky soli, stějně tak kmínu. Tentokrát jsem tam nasypal ten správnej kmín (anglicky caraway). Při předchozím pokusu (začátek 2016) jsem do chleba nasypal cumin (angl.), čili římský kmín,  a vzniklo z toho tak odporný pečivo, že nic, co se jmenuje cumin už nikdy nevezmu nejen do huby, ale ani do kuchyně!!

No, protože jsem pečení odkládal a odkládal, tak mi vyšlo na všední den. Těsto rostlo přes noc, já si ráno přivstal a zadělal. Nepamatoval jsem si s omotáním vařečky utěrkou, a tak mi na ruce vyrostlo pěknejch pár mozolů. Na chleba se totiž zadělává se 30 minut :). Když bylo zaděláno, bylo kolem osmý a já si myslel "táák, hotovoooo, můžu do práce". Jenže jsem pro kontrolu kouknul do receptu a ono ouha! Ještě ho musím překládáním promoučnit, takže +20 minut. A tím se samozřejmě zpozdil můj příchod do práce, ve který jsem tou dobou byl asi tak týden. Trochu stresíku se tam prostě objeví vždycky :).

Po práci rychle domů, chlebík pěkně nakynul. Tak šup na 40min do trouby a pak pár hodinek odpočinout.

A tady ho máme, českej chleba v Kanadě!

Vyšel z něho tuuuuze dobrej výtvor. Ta křupavá kůrka a ta nakyslá chuť, no k nepopsání! Líbí se mi, jak si dobrodrůžo můžu udělat i z takovejch běžnejch činností jako je pečení. Zkuste to taky a dejte vědět jak se povedlo, je to bžunda!