Zlehka na sever - Huntsville a Algonquin park

Přiblížil prodloužený velikonoční víkend, Kanada svátek na Velký pátek. Hopsky posbírat Michelle, Mariu, Markétu a Michala a jede se na sever! Tentokrát o skoro 200 km dál než do Orilia, která byla zatím mým nejsevernějším navštíveným bodem v Ontariu. Zacíleno máme na Huntsville, perličku v "cottage country" oblasti jménem Muskoka...
Muskoka se rozkládá na západ od Algonquin parku a je posetá jezírky a útulnými chatami, kde potkáme jak relaxující Toronťany, tak domácí Ontariany z okolí.

Náš výlet na sever, ubytování v Huntsville a výlety do Algonquin parku a Gravenhurstu.

Vyjížděli jsme pěkně začerstva v sedm ráno, abychom se pokud možno vyhnuli ranním kolonám všude kolem Toronta. Po zhruba 3-4 hodinách jízdy (proložených bezva vajíčkovou sníďaňkou) jsme vjeli do Huntsville, které bylo tou dobou poklidné a uspané. Přecejen byl Velký pátek [Good Friday], při kterým obchody zavírají a všichni se navštěvujou a oslavujou. Rozesmátá dáma z jednoho z mála otevřených krámků nás nasměruje na Algonquin Outfitters, tedy outdoorový obchod, jehož zaměstnanci poskytují informace o stavu parku. Chlápkům a holkám v Outfitters zasvítí oči jakmile se zmíníme, že bychom rádi nějakej hiking. Poradí nám, že spousta z cest je zaplavená, protože stavy řek a potoků jsou po jarním tání extrémně vysoký. Předpověď na víkend zní deštivě, a tak nemarníme čas a rozjedem se rovnou vstříc naší první procházce - Track and Tower (východnější červená tečka na mapičce nahoře).

Vítá nás ještě zazimněný Huntsville!

Na plánku parku popisek Track and Tower ukazuje 7km a 4 hodiny. Tak si utahujem... Co bychom asi dělali po cestě aby nám 7 km trvalo 4 hodiny??  Cigárko každých 200 m? Hahaha. Pak dorazíme na místo a vydáme se po trase označované modrým kolečkem. Netrvá to ani 300m a cesta je zasypaná starým udusaným klouzavým, popř. bořícím se sněhem. Huhůůů, dobrodrůžo! Pokračujeme tak hvozdy Algonquinu  a jsme obklopení jarními bažinami a drsnými rozvodněnými toky. Rrrrrrrrr, to je moje Kanada! Chvílema musíme taky přejít dřevěný lávky podél těch rychle bouřících řek. Když máš celej ten chodníček zasypanej uklouzaným sněhem a na straně řeky není žádný hrazení, je to cirkusová balncovačka... Nečekaný dobrodružství na husí kůži! 7km nakonec jdeme skoro pět hodin, hahaha. :)

Markétka a jeden z jednoduších úseků cesty.

Tahle byla ještě hodně v pohodě.

Mezi další skvosty trasy track and tower v Algonquinu patří vyhlídka přes Cache lake  a okolní kopečky Algonquinu. Je to takový mírně zvlněný jako v českcýh horách, ale to je vzhledem k charakteru Ontaria naprosto ojedinělej a husí kůži nahánějící zážitek. Cache lake je ještě zamrzlý, a tak si vzpomenu, co říkali v Algonquin Outfitters. Tloušťka ledu na jezerech Algonquinu 12-15 palců, tj. dostatečná na to, aby se po ní svezlo auto. A to všechno na velikonoce, mám rád tohle severnější Ontario!

Pak se vydáme na okružní cestu zpátky, znova přes ten hlubokej sníh, což je s mýma děravýma hiking shoes na dunky žalky. Sluníčko už se sklání níž, a tak nám osvítí jeden mostek přes řeku, na kterým se pěkně rozkecáme a vyrelaxujem. Cestou zpátky ještě narazíme na zamrzlný ledopád, schovaný ve stínu lesa vedle cesty. A ten mě zafascinuje.

Relaxačka na osvíceným mostě.

Ledopád k zaláskování :)

Pak už to dorazíme zpátky do počátečního bodu a je nám hej. Jedeme do Tally Ho chatičky v Huntsville, kterou jsme poznali přes Airbnb. Tam nás čeká dechberoucí západ slunce u jezírka Penninsula, který k Tally Ho chatičkám přiléhá. Totéž jezírko nám později poskytne ještě zamžený pohled a mě to nepřestává fascinovat. Voda je můj živel, ať už ve wakeboardingu, sbowboardingu, led v mojitu, voda ve studeným bazénku po sauně, v horkejch pramenech na Islandu nebo neměnných zrcadlících jezerech v Ontariu.

Jezírko Peninsula u chatiček

Inu, dost snění, nastala sobota. Bylo 5:30 ráno a já jsem vstával, abych se rozhejbal a nachystal se i s ostatníma na ranní pozorování losů, kteří měli být kolem silnice č.60, která křižuje Algonquin park. Kolem půl osmý jsme se rozjeli ve směru silnice č. 60 a měli jsme oči na stopkách. Nebyl tam ani jeden, dunky žalky. Aspoň jsme ale následující výlet po Mizzy lake jsme začali ještě před osmou hodinou. Podobně jako předchozí den, nás přivítají bažiny a potoky, který splývají s cestou. To bych se odvážil nazvat Jarem v severnějším Ontariu. Pak se procházíme po více či méně zasněžené cestě kolem jezer, blat a rašeliništ. Jsou to právě blata, kde by se mohl vyskytovat los, a tak držíme oči na špičkách. Ty mokřiny vypadají na chlup jak z psa Baskervilskýho! V poslední zhruba hodině našeho výletu začne pršet, a tak zrychlíme krok. Před dvanáctou mámě těch romantickejch 10km za sebou a jedeme si do chatičky dát odpolední 20 min nap (spánek), když stejně prší.

Hezká suchá cesta na výlet což?

Všichni svolně vytuhnem na 3 hodiny :))))  A to je po těch pár posledních dnech s konstatníma 5 hodinama spánku nejlepší zážitek všech dob. Po čtvrtý odpoledne se jeětě vyloudáme na procházku po okolí a znovu mi padne do oka přiléhající jezírko Peninsula, tetokrát zahalený mlhou po dešti.

Kolem osmý povečeříme a nakonec se dohodneme, že zajedeme do Gravenhurstu, protože je tam koncert, kterej se navíc koná v pivovaru Sawdust, a tose tak těším! Hudba, pivíčko a objeovování! Ňuňuuuu! Cesta tam je trochu na dlouho, protože je to obec cca 80km daleko :)). Tak jedem a já jen vím, že ze silnice 60 odbočit na silnici 11. To taky udělám. A pak jedu a jedu a ukazatele na Gravenhurst ani Toronto nikde. Tak zastavím, otevřu mapu a zjistím, že jsem sice odbočil na silnici 11, ale za to na sever, místo na jih :))). Do Sawdust brewery nakonec dorazíme v 10:30, a tak nám půvabná a krásně hrající kytaristka Jamie Gia zahraje už jen tři písničky. Pivovar je to ale boží a naše pivní ochutnávka je úplně k utlučení. To byl bezva nápad :).

Šťastní a spokojení konečně v pivovaru a s boží ochutnávkou.

 V neděli už prší zhusta, hned od rána, tak si uděláme laid-back dopoledne a nachystáme snídani v mikrovlce (včetně vajec a slaniny), protože sporát ta chatka nemá. A nedokázal bych uvěřit jaká tuze dobrá snídaně z toho lze vyrobit v takový technologický nouzi!

Chatičková snídaně z mikrovlnky :)

Cestu domů pak okořeníme zastávkou ve výrobně javorovýho syrupu uprostřed ničeho, kde nám Tom, pan domácí, dá ochutnat syrup a javorovej cheesecake. To se to pak domů do Toronta jede hned o něco líp.

Ontarijská syrupová farma a farmář Tom

Cestou mě už zasekne jen šesti pruhová dálnice kolem mýho milýho Toronta. Vrátím se ale celej rozjuchanej ze svých kanadských dobrodružství!

A protože se mi tenhle článek trochu natáhl, tak další bude až tak za týden. Abyste se nepřesytili. Případné protesty do komentářů :)