Týdenní kanadský výročí

Tak jsem tu prej právě sedmý den... ale zdá se to jako měsíc.

Ráno mě budí sluníčko odrazem v zrcadle a jezero na mě na obzoru hází různý odstíny mraků od modrý přes zelenou do šedivý a zase zpátky... No, není to špatný :). Na letišti teď otočili směr vzletu letadel, takže mám teď výhled na přistávání. A to je taky zážitek. Ti letečtí borci vždycky dosednou s takovou nonšalancí, že se mi zdá, že to pasažéři nemohli ani ucítit.

ty barvy na obzoru...

Přes týden jsem měl pár telefonátů na jobíky, zpravidla ale potřebujou trochu jiný zkušenosti než mám já :), tak uvidíme. CVčka tlačím dál a nic mě nezastaví :).

Anabázi jménem "pokoj v centru" jsem rozčísnul před dvěma dny rozesláním asi tak 50ti reakcí na různý pokojový lokality. Vznikly mi z toho 4 návštěvy, který mě převážně ještě čekají. Už mám jeden favorit ve dvaadvacátým patře v přístavu, ale má pár nevýhod, je bez oken, má dosti vysokou cenu a tak. Takže rozmýšlím.

Co mě ale jen tak neomrzí jsou ty procházky a běhy.
Včera jsem v rámci proběhnutí poznával západní pobřeží a viděl jsem sluníčko krásně se odrážet v segmentově zamrzlé hladině Lake Ontario. Při běhu jsem ale nefotil, takže bez obrázku.

Při cestě na návštěvu pokoje v přístavu jsem si cournul po přístavu a ten je teda krásnej, u toho chci určitě bydlet, jestli se povede. Objevil jsem tam také Toronto Music Park - maličký park navrhnutý tak, aby vizuálně ztvárňoval Bachovu první suitu pro cello, to je fakt krásnej a zajímavej nápad.

Noční Toronto z přístavu

Projít se takhle za tmy kolem Rogers centre taky stojí za to. Rogers centre je domácí stadion pro torontský basebolový tým jménem Blue Jays. Ten je v noci krásně modře nasvícen a CN Tower vedle něj ho hezky doplňuje.

Hezý to mají ty Blue Jays, žejo?

Dneska jsem se procházel směrem an východ, tedy i dost daleko za Yonge street. Cestou jsem potkal Saint Lawrence Market, čili trh se samýma dobrůtkama, jako veškerý maso co si umíš představit a ryby jak na Islandu. Takže jestli se usadím někde poblíž nebo si koupím kolo, sem tam tam zavítám.

Rybičky, jak na islandu, některé dokonce islandské!

Dál na východ jsem se najednou objevil mezi nízkými domečky a okolo byli samí černoši. Juhuuu, multi kulti! Zamířil jsem pak na sever do čtvrti Cabbagetown (zelné město). Cabbagetown je významná rezervace zachráněných viktoriánských domečků, údajně největší v Severní Americe. Je tam hezký klídek, takže takový žití pro rodinky. Přídomek "zelné" takhle čtvrť dostala údajně podle toho, že původní irští přistěhovalci byly tak nuzní, že pěstovali zelí na předzahrádkách. Asi taky brzy začnu :))).

Cabbagetown, viktoriánskost.

Kousek od Cabbage townu narazím taky na Hřbitob sv. Jamese, je pěkně rozlehlý a klidný. Potkám tam stovky veverek (jako všude tady) a pár strakapoudů bušících do stromů jako o závod. Je zajímavý, že na hřbitov jsou úplně nalepený nízký domy a ty vysoký (15+ pater ) jen přes ulici.

Márnice docela v sousedství.

Východní procházku zakončím ve výhlédnutém Rooster Coffee House, kde umějí krásnej latté art. A dobrý capuccino po týdnu zahřeje na srdci jak nic na světě :)))

Trochu bublinek, ale to nevadí. Bylo boží! Taky bych potřeboval potrénovat...