Radůstky.: Toronto - první stěhování a běh

Po dvou dnech u hostitelů v John Street jsem se přestěhoval do airbnb pokoje v ulici Bruyeres Mews, takříkaje přímo u jezera. Protože airbnb spolubydla šla brzy do práce, dali jsme si dostaveníčko na 6:45. Bylo teda něco po šestý, a už jsem si to metelil nabalenej v merinu po King street. Počasí bylo, jak varovali, dosti studený a tmavý. Člověk si řekne, nojo -10°C, co to je? Ale když vám k tomu pofukuje 40km/h vítr, nabírá to obrátky.

Můj nový pokoj, dá se to :))

Vyjel jsem dle instrukcí do pětadvacátého patra v Bruyeres Mews a přivítala mě usměvavá spolubydla původem z Íránu. Můj novej dočasnej pokoj má prosklednou stěnu a celý byt je rohák. Tzn. poskytuje nezkrotnej výhled na Ontarijské jezero, letiště Billy Bishop, i všechny strany západního Toronta, WOOHOO! Na východní straně z okna vidím bývalé sladové silo, opuštěné od roku 1980. To přístavu dodává trochu smutnější atmosféru.

Výhled z mého nového domova.

Staré sladové silo v přístavu

Chvíli se teda rozbaluju a vypakovávám, a apk vyrážím na první základní nákup. Párky, kečup hořčice, chleba, rajčátka mazací sýr - výsledek: $40. Takhle mi ty finance asi dlouho nevystačej :))). Jo, a některý věci se tu v normální velikosti koupit nedají. Takže mám 24 trojúhelníčku mazacíh sýra, půlkilovou hořčici a půlkilovej kečup :)))

Cestou z nákupu mi zas trochu omrzne xicht. Sice už je jen -7°C, ale pořád zataženo a vítr si pauzičku nedává.

Přes poledne zůstávám doma, až se objeví modrá a sluníčko. To vyhřeje celej ten krásnej byt na 23°C. Mají svojí vhodu ty vysoký prosklený domy.

Obýváček

A jak tak po tom slunku pokukuju, nevydržím a jdu si zkusit něco zaběhnout. A vida... ono jde běhat i v mínusových teplotách, když se dejchá nosem, no prosim! Proběhnu se vyhraženou cyklostezkou podél Queens Quay. Když minu všechny velikány centra, už potkávám jenom nízký baráčky a rozestavěnosti. Najednou se mi ale na pravoboku zjeví obrovský kolos - Redpath sugar refinery (cukrovar). Tam mi do nosu vnikne ostrá karamelová vůně, a zas mě trochu popožene. Chvílemi mi záda ochladí větřík, a tak na pauzíraci není čas. Nakonec je z toho krásnejch 8 kiláčků a ta báječná endofrinově vyladěná nálada :)