Výlet za historií - převádění přes hranice

Lidé z Post Bellum, krom toho, že tvoří Příběhy 20. století, také organizují poznávací výlety za pamětníky.

Jedním z takových byl výlet za panem Františkem Wiendlem ml. (nar. 1923) do Nýrska, resp. do Chudenína. F. Wiendl byl v odboji za druhé světové války a po roce 1948 převáděl přes hranice lidi, kterým již v těhdejším Československu nebylo bezpečno. A právě převaděčská trasa byla cílem sobotní výpravy.

Pan Wiendl je energický a na svůj věk neskutečně aktivní. Hned, když jsme se vylodili pod lesem nad obcí Chudenín nám energickým a dobře poskládaným jazykem vysvětlil jak probíhal počátek trasy Nýrsko - Jaegershof.

Úvod k převodové procházce.

Byla první polovina roku 49 a na dveře p. Wiendela zabušil jistý pan Schneider, který tvrdil, že akutně potřebuje přes hranice, neb jej stíhá komunistická policie.Dodal, že jej posílá pan Pospíšil (dobrý známý otce p. Wiendla). P. Wiendl Schneidera neznal, ale rozhodl se mu pomoci. Nejdříve se pokusil jej přes hranice dostat přes kamaráda z války, p. Tauše, který byl vlakvedoucím u vlaků do Bavor. To nakonec nevyšlo, a tak se pan Wiendl o Schneidera musel postarat sám.
Tady je sprývný čas na jeho vlastní slova (zdroj: http://www.pametnaroda.cz): 

„Tak jsem ho měl na krku. Proto jsem vzal mapu, našel jsem si cestu, že ho převedu sám. A tím začaly mé převody. Našel jsem si na mapě trasu, kterou bych mohl v noci zvládnout, protože jsem tam nikdy nešel ani jsem tu krajinu neznal. Z mapy jsem si vyčetl údolí, zářezy, nešel jsem po silnici, ale terénem. Převod se podařil, dovedl jsem ho až do německé vesnice Jägershof.“

Pak následovalo několik desítek převodů, z nich jeden problematický a jeden s nastrčeným agentem StB, který způsobil prozrazení skupiny. Více na http://www.pametnaroda.cz/story/wiendl-frantisek-1923-1204.

Naše procházka po více-méně původní trase přes šumavské hvozdy byla dech-beroucí. Pan Wiendl dával k dobru kousíčky příběhu s převáděním a souvislosti z okolí Klatov. Při tom zručně prolézal houštími a křovími se snahou co nejvíce zachytit přesnou trasu, kterou se jeho kroky tehdy ubírali. Společně s ním šlapalo dalších 160 najpatých uší z Post Bellum a Klubu přátel. 

Viděli jsme tak menší část trasy a nízká stromoví, kterými se převádění (plni smutných a úzkostných dojmů ze svého odchodu) museli prodírat. Viděli jsme silnici, která byla nejnebezpečnější částí převodu, i rozložitou louku, z níž bylo možné silnici pozorovat. Právě na té louce se jednoho dne v převáděné skupince rozplakalo dítě, čímž se celý převod prodloužil a pro p. Wiendla znamenal návrat z leza až po rozbřesku. To vedlo k nechtěnému setkání s pohraničníky.

Louka před nejnebezpečnější částí převodu - hlídanou silnicí.

Po překročení kritické silnice následoval hustý nízký les a od přítele p. Wiendla, Oto Jandečka jsem se dozvěděl, že namísto nich byl v padesátých letech upravován pruh hlíny tak, aby v něm vždy ráno byly vidět stopy. Z toho všeho mi nabíhala dosti zkroušená husí kůže.

Později jsme došli k patníku C 7/2, který odděloval státni hranici. Po dalších cca 300 metrech již byla vidět první německá stavení. Zkoušel jsem se vžít do pocitu lidí, kterým se tento prostor otevřel za tmy před 50ti lety. Šlo to velmi ztěžka. Pak jsme prošli přes Červené dřevo, vísku se základy kostela a nově opraveným hřbitovem a přes louku zpátky do Chudenína.

Patník C 7/2

Louka na německé straně, kousek před Jaegershofem.

Byl to pro mě nevšední a velice silný zážitek, který mi příběhy o převaděčtví vykreslil v mnohem jasnějších barvách. Zkouším tedy poznávat svou historii, abych jí nemusel prožít znovu.

Autogramiáda p. Wiendela