Zlepšování řidičských schopností

Inu, Kořkovůz před nějakým časem začal otáčkově kolísat. V servisu řekli, že mu nejde nastavit škrtící klapka, a že by to chtělo jinou (5000 Kč), taxem zapátral na netu a koupil jsem jetou za 4 kilča (snad zafunguje). A pak přišla ta veselá část, a sice odvézt Kořkovůz do servisu do Čimic. To se zdá jako hračka, ale ne pokud jedeš autem, který chcipá kdykoliv sundáš nohu z plynu :-). V mém případě také každé chcípnutí provází značná neochota znovu nastartovat.

Takže je 7.15 a já nasedám v Muchovce pod stromem, který rozkvetl (super!) a zasvinil mi tak celej vůz (míň super!). Když dojedeme na křižovatku s Pod Kaštany, chcípne poprvé, pak ještě dvakrát v Korunovační a jednou na křižovatce s M. Horákové. Tak jsem usoudil, že budu udržovat motor na tisíci otáčkách nohou na pedálu plynu kdykoliv bude zařazen neutrál. Tak se snažím to nějak vymyslet, jak zároveň s plynem šlapat na brzdu. Předchozí zkušenost velí, že sešlápnutí brzy levou nohou je vždycky prudký a nebezpečný nejen pro obyvatele vozu (hlavou málem rozbitý čelní sklo), ale i pro okolní účastníky provozu (prudké zastavení téměř na místě). A tak tak projíždím Veletržní a trénuju jemné přibrždění levou nohou.

Když se to konečně naučím, zaseknou mě šraňky v Holešovicích. Tak si tak držím nohu na plynu, aby K-vůz neskomiral, a čekám... a čekám... čekám. Po 10 min si říkám "Aha, asi víc vlaků za sebou". Po 20ti min už nepochybuju, že se šraňky jen tak nezvednou. Moje rozhodování o pokračování v tu chvíli nebylo zrovna jednoduchý, páč jsem tušil, že pokus o otočení by mohl skončit chcípnutím a následující startování by pak už nemuselo být nejšťastnější. Takže jsem celkem dlouho frontoval. Nakonec jsem si ale dodal odvahy a jal se to namířit do protisměru a pak přes výstaviště. Dojedu tak ke vchodu na Matějskou a z dálky už mě volá zákaz vjezdu. Stejnou ulici zároveň projíždí PČR. Takže další otočka do protisměru, tentokrát s nešikovně přišláplou brzdou levačkou, čili opět brzdím lavou o přední sklo.  Nezbývá než jít hrkat přes beznadějně plnou Argentinskou.

Jedna taková společná, leč archivní.

Tam mě potkají další 3 chcípy. Při třetím už to vypadá k nenastartování. Průběžně si cvičím svojí schopnost přibržďovat levou, a už to ani moc nedrká (v koloně na Argentinský). Když teda posléze dojedu do servisu do Čimic, setřu z čela studený pot a cítím se jak mistr v ježdění v autech 15let+.

Není nad to, používat pěkně odleželé vozy!