Vodní lyžování v Ralsku - začátek

Inu, mám novou závislost. Lyžování na vodě, ouuu! Trvalo to asi 3 částečky víkendu (přepočteno na hodiny tak 12 hodin čistýho času) a už dřívka brázděj večer vodu rybníčku a shazujou mě jen výjimečně. Byl to ale boj.

Start!

Stráž pod Ralskem poskytuje zelenohnědý bahnivý jezírko a na něm kosodélníkovej vlek.

Začátky byly krušný. První přikrčení na startovacím můstku, po tažným laně sviští žabka, do který se cvakne lano, kterýho se držim já, už je kousek od rohu v němž mě zachytí a potáhne po hladině. A najednou... škub! "Neeepřeeeedkláááááněěěě..." ještě slyšim, než hlavou plácnu o hladinu a ztratim lyže. Takhle se to opakovalo ještě asi v patnácti pokusech., vždycky jsem si nabil po 3 až 5 metrech od startu.

Takhle to většinou dopadá. Doslova.

Na šestnáctej pokus jsem se udržel vsedě na prvních dvacet metrů (a to byl děsně vítěznej pocit), taxem se pojusil se zvednout, a znova PLÁC, jak širokej, tak dlouhej. A pak to šlo zase o fousek a zase o fousek, až jsem jednou dojel do první zatáčky. Tam žabka zatočila v pravym úhlu, a škubla. Mně vypla jedna lyže a na druhý jsem ujel další tři metry a pak znova, žbluňky. Kachny sedící asi 20metrů ode smichy spadly do vody.

Nojo, ale to všechno je už dávno. Poslední víkend byl  už docela úspěšnej. Popadnul jsem svý oblíbený vozevlený modrý lyže a nastoupil do fronty na vlek. Bylo teploučko, takže žádnej neopren. Hned na první start se povedly objet tři kolečka rybníčka, což je ve Stráži maximální počet. Jednak proto, že se musí taky nechat nějaký místo pro ostatní, a jednak proto, že z toho bolej ručičky jaxviň.

Cesty s lyžem jsou pak dloooouhý a složitýýý

Zvládnutí startování zatáček přináší touhu experimentovat, a tak už jsem pochopil, jak moc se na lyžičkách daj vyřezávat obrázky do vody, jak nesrazit spadlýho kolegu v zatáčce, a další legrácky. V současný době se učim řezat rychlý obloučky za sebou. JE TO DĚSNÁ EXTÁZE! Příští pokus možná zkusim na prkně :)