Hora Piz da Lec ( a pokus o ferratu)

Druhý den našeho dolomitského dobrodružství jsme na základě odrovnání z Finanzieri chtěli vybrat nějakou Relaxing Ferrata. Koukli jsme do mapy a vybrali si jednu na Piz da Lec vrchol. Znamenalo to vyjet dvěma lanovkami a pak trefit ten správný směr na ferratu.

Vyjeli jsme tedy jednou lanovkou, zjistili že snad všichni lidé, kdo v tu chvíli byli na horní stanici byli Češi, takže jedno rychlopresso a nahoru lanovkou druhou. Tam nás kromě opáleného vlekaře přivítaly  rozlehlé kamenité pláně, v nichž byla sem tam vyšlapaná cestička a sem tam ukazatel. Inu, šli jsme směrem Via Ferrata Piz Da Lec. 

Stoupání provází už jen skály, nou zeleň.

Pak se po cestě začala objevovat lana, takže jsme naši cestu považovali za tu ferratovou (také to sedělo dle ukazatelů). Lana však zanedlouho skočila a zbytek trasy na vrchol byl obyčejnou horskou cestičkou. Inu, můžem to po ferratě sešupajdit dolů. Dohrabali jsme se až k jejímu hornímu konci (rozuměj: zeshora). Cestou jsme nešetřili dotazy na protichůdce, jeslti se to dá slézt dolů. Odpověď většinou byla "Well, it needs some muscels". Žena mi pak začala fňukat, že jí teda jít nechce, tak jsem byl podpantoflák a otočil jsem to k ní k návratu stejnou cestou (fail).

Ledovcové údolí na druhé straně Piz Da Lec

Co jsme ale na Piz Da Lec viděli, bylo úchvatné. Tento vrchol je ve výšce 2900m.n.m., a tak z něj byl fantaskní výhled na sněhem ještě stále pokrytou Marmoladu.  Rovněž pohled do drsného skalnatého údoli na druhé straně Lecu byl k nezaplacení. Nejednou jsem se v tu cejtil jako uprosřed Grand Canyonu.

Výhled na Marmoládu

Při cestě dolů jsme pak zjistili, proč jsme na ferratu nenatrefili. Ukazatel na Via Ferrata byl jen tak zastrčen mezi kameny, takže se  s ním dalo pohodlně otáčet a někdo toho neváhal využít (možná vítr). Vrrrr. Takže upozorněníčko pro toho, kdo by se tam vydal: U posledního ukazatele před skálou je ferrata dosažitelná cestou vlevo z pohledu na skálu, ať ukazatel říka cokoliv.

Ferratu jsme alespoň zahlédli viděli cestou dolů.  V první části má žebřík na kolmé stěně, a pak stoupá strmě podél lana. Nebude asi extrémně dlouhá, za to ale dobře zahřeje.