Vodní lyžování měnící se ve wakeboarding - pokračování

Další pokus o zkrocení vodní hladiny ve Stráži pod Ralskem za mnou. Tentokrát to ani moc nebolelo, teda... zpočátku.

Po řáďáckejch 10 hodinách spánku jsme se vykolíbali ze Zuzčiný chaty v Káraným, a chcalo... a chcalo... Žena už začala pofňukávat, že v takovým chcanci přece jezdit nebudeeem. Moje odhodlání teda po chvíli průtrže taky utrpělo, a taxem do Stráže zavolal. "Neprší nám tady a jezdíme!" ozvalo se na druhym konci drátu. Žádnej stress.

Ve Stráži zataženo, ale z nebe ani kapička. Na druhou stranu ale taky nulová fronta. Jahuuuuuuuuuuuuuuuu, šups pro neopren (zas takovej hrdina sem nebyl). Pak už jen proklouznout turniketem, chytnout si lano a fičíme! Na základě předchozích nezdarů (a akutního nedostatku lyžařů) jsem si vybral lyžičky ozkoušený od minula - modrý, děsně široký a s funkčním vázáním. Poslední zmiňovaný byl jejich velkej plus. Komplikace se tentokrát neobjevily, taxem zkoušel, jak moc na hranu to jde postavit, a děsně si to užival. Jedinej zádrhel nastal při druhým startu, kdy jsem nějak dlouho čekal na lano, a pak mi vlekovej šéfík nějak ne uplně včas zasignalizoval, že právě teď budeme startovat. Nestačil jsem se teda ani přikrčit do startovní pozice, ani nic podobnýho. Výsledek: Lano škublo, lyže zůstaly na místě a já pohlavě následoval lano šipkovym způsobem pod hladinu. Mňamy.

Na lyžích už to celkem jezdíííííííííííí.

Pak přišel čas na prkýnko, oujéé! Z půjčovny jsem vyloudil docela hezkej kousek prkna s nějakym docela luxusnim vázánim. Oproti lyžím je výhoda, že prkno má a botičky, do nichž si vklouznete a už není samovolný cesty zpět. Taxem se tam navázal a optal se šéfíka obsluhujícího vlek na nějakej úvod. " No hele, váhu na zadní nohu, tak vosumdesát procent, ruce s lanem držet u přední nohy u těla. Až budeš na vodě, nemusíš už tak moc stát na tý zadní. No, a hlavně je potřeba zpevnit postoj a pružit kolenama. A taky mi nikam nezatáčej, ze začátku."

Wakeboarding - počáteční instruktáž

Ehm, ještě mi těch pár pokynů vířilo hlavou, když se mnou škublo lano. Chlapík mě postrčil a já sem to (rozhodnopádně nevim jak) ustál. Bylo to takový překvapení, že jsem si to uvědomil až těsně před zatáčkou. Ta klapla nějak sama od sebe a já se dál řítil jak čmelák na bonbonu. Zoufale se mi nechtělo zpátky plavat. Poprvé jsem se nějak celkem nudně vymlel po dvou kolečkách nedaleko od startu. To je hned. Ten adrenalinově fascinující pocit už tam ale byl zahnízděnej a já věděl, že to budu zkoušet do zemdlení.

Úspěšněj start s podivem!

Při druhým startu jsem si zase vyposlech pár rad a jal se jima řídit. Bylo to ale zase tolik věcí najednou, že sem jich do praxe převed tak 20 procent. Teď už se mi jelo trochu líp, neb jsem zjistil, že hrany fungujou stejně jako ve snowbaordingu - můj novej záchytnej bod ve vesmíru. A tak jsem zkoušel, obloučky na obě strany, véééélkááá legrace. Ten na frontside šel teda o dost hůř, ale to snad vypilujem.

Čmelák na bonbonu, aka spousta věci k vylepšení.

Svoje prkýnkový řádění sem zakončil nečím, co znám už z prkna zimního - zaseklá přední hrana při pokusu o oblouček. Následoval pár metrovej let (jak jinak než po hlavě) a dopadnutí obličejem na hladinu. Všechno se odehrálo tak rychle, že jsem nestačil moc zareagovat. Výsledkem bylo, že mi cca 2 litry bahýnkový vody propláchly horní cesty dýchací, pfff! A pak zase dlóóóóuhá plavací cesta přes půl rybníka.

Podtrženo sečteno: Wakeboarding je můj novej životní směr. Držte mi palce.