Ze života indiánů Cree (Saskatchewan) - Sweatlodge

Byl to devátý den mého trans-kanadského objevování a bydlel jsem přes couchsurfing u rodiny Georginy a Dwayne a syna Kesho. Dwayne je ze smíšené indiánsko-norské rodiny, vyučuje tradice původních obyvatel kmene Cree a praktikuje jejich rituály, a tak jsem toho spoustu pochytil. Než se první den naděju, Dwayne mě pozve na zítřejší potní rituál do sweat lodge (potní chýše). A pak se dějou věci...

Kostra bývalé stavby sweatlodge (fungující posvátné objekty se nesmí fotit)

Tohle je článek, který jsem napsal bezprostředně podle svých zážitků v Albertě, v následujících článcích to pak rozvedu do širšího společenského kontextu.

Už první den svého pobytu jsem se s Dwaynem notně rozpovídal. Je to tuze milý a otevřený člověk a zavádí mě v mysli do krajin, které mě nikdy nenapadly. Hned zpočátku mi poví, že Cree je pojmenování, které jeho národ dostal od francouzských osadníků poté, co ho přebrali od kmene Ojibwe kolem Hudsonova zálivu. Inidáni Cree sami sebe nazývají Nēhiyaw, což by mělo být něco jako Národ Čtyř stran. Číslo 4 je pro Cree posvátné číslo, a tak se všechny zvyky, rituály i modlitby čtyřikrát opakují. A vlastně vůbec všechno na světě se točí kolem 4 - 4 Světové strany, 4 roční období, 4 lidské rasy, 4 sekce srdce....


Dwayne mě druhý den ráno veze do Indiánské rezervace.  Taková rezervace je místo oddělené od okolního světa pouze virtuální hranicí. každá rezervace náleží určitému kmenu. Daný kmen má potom v rezervaci vlastní indiánské právo a jeho obyvatel neplatí daně kanadské vládě. Rezervace, od níž přijedeme, se od okolního světa liší tím, že tam místo pšenice roste vysoká stepní tráva. Takhle nějak to tady v kanadských prériích asi vypadalo před příchodem Evropanů. Netrvá to dlouho a dokodrcáme se k opuštěnému domu uprostřed luk, kolem kterého stojí několik staveb z větví a prutů, jež byly pravděpodobně užívány k rituálům.

Posvátná stavba Cree používaná k rituálu Sun Dance

Rozhlížím se kolem, a náhle přijede Bob, stařešina, který sweatlodge rituál povede. Seznámíme se a začneme stavět pagodu. Musí být 4 patrová, se 4 kulatinami na každé straně. Postupně vyplníme i vniřtek pagody dřívím, a pak ji Dwayne zapálí. Zanedlouo šlehají plameny vysoko k nebi, o hodně výš než bych byl schopen rukama dosáhnout. Začneme na vrch skládat kameny velikosti rugbyového míče, aby se nahřáli. Kameny musíme skládat po směru  hodinových ručiček (protože to je směr kterým se podle představy pohybuje země kolem slunce). Než položíme každý z nich, máme se pomodlit za někoho nebo něco nám drahý/drahé. Už před lety jsem se zařekl, že budu spiritualitu respektovat - ikdyž není právě mou vlastní - a s kamenem tam pošlu modlitbu za svoji rodinu, ať mají zdraví a sílu ke šťastnému životu. To totiž mnohdy není jen tak.

Oheň vyhořel a rozžhavil kameny. Stařešina Bob zpěvem přizve do sweatlodge Manitoua, Ducha Země a duchy předků. Všichni se očistíme od stresů a soudů,  a to kouřem ze směsi tabáku a šalvěje při procesu jemuž se říká "smudging". Postupně si nalezeme dovnitř sweatlodge, doprostřed ohniště umístíme rozžhavené kameny a zavřeme vchod. Tím tam vznikne tma jakou jsem pravděpodobně od dob prenatálního stadia nezahlédl. Sweatlodge má symbolizovat lůno Matky Země - poté co ze z něj vyjdeš máš být jako znovuzrozený. Na samém začátku se Bob zeptá, čemu/komu chtějí účastníci modlitby věnovat. Většina účastníků si přeje poslat modlitby jejich příbuzným, aby zase našli směr poté, co ho ztratili, kupříkladu v alkoholismu.

Stařešina zpívá modliby k poslům spojencům ze zvířecí říše, orlovi, medvědovi, každý se opakuje čtyřikrát a stejně tak se sada těch písní. Při tom se do sweatlodge snesou duchové a modlitby poslouchají. Ze mě musí mít pořádnou taškařici, jak se snažím modlitbu zazpívat aspoň napočtvrté když vlbec nechytám slova, ale jenom melodie. Modlitbu si můžete představit jako písničku vybroušenou bubnováním, podupáváním a samozřejmě hutným indiánským zpěvem. Vážně tenhle pocit za naprosté tmy nikdy nezapomenu. Zkuste podobnost najít tady:
https://www.youtube.com/watch?v=Z0SDSUKkTCY

Po prvním kole modliteb se otevřou dveře a stařešina Bob namaže v obličeji bílou barvou a hned vypadá ještě víc indiánsky. Kolem dokola začnou putovat dvě mističky, jedna s místníma bobulkama (berries) a jedna s lososem. Každý si z nich zobne, a pak Bob hodí také několik bobulek a kousek lososa na žhavé kameny až to zavoní a zasyčí - to je obětování jídla duchům, kteří se do naší sweatlodge snesli. V tom momentě mi dojde, jak všechno jídlo jím s absolutní samozřejmostí a neuvědomuju si, že většina mých předků ani dnešních lidí v jiných částech světa tak snadný přístup k jídlu nemají.

Proběhne další kolo zpěvu modliteb a jejich čtveré opakování. Při dalším otevření sweatlodge putuje do kola mistička s medvědím tukem a každý si jím má namazat ty části těla, které jsou pro něj důležité. Máznu si na hlavu, ramena, záda, kotníky. Medvěd je podle indiánské víry jedno ze zvířat, které se rozhodlo obětovat se lidem, a proto k němu máme chovat úctu. To rozhodnutí oběti bylo provedeno na zvířecím sněmu, když se člověk zrodil na zemi. O tom ale až v dalším článku.

Po skončení rituálu vycházíme ze sweatlodge a jako bychom byli očištěný od všech našich starostí, soudů a strastí. Jako bychom teď měli život před sebou jako nepopsanej list a každý z nás mohl kráčet nezastavitelně k tomu, co je pro něj důležitý. Pro indiány, co tam byli se mnou to důležitý bylo provozování toho vzdělávacího centra a pro mě je to inspirace ostatních k tomu, aby si podnikali svoje vlastní dobrodružství a aby měli respekt k odlišnosti.