Kanadští indiáni - jak se dostali tam, kde jsou nyní

Indiáni (po kanadsku neurážlivě First Nations) byli jedním z nejdůležitějších objevů mého kanadského cestování. Je to natolik jiná kultura, která nás může v lecčems inspirovat. A tak jsem se rozhodl se o nich trochu rozepsat. První článek ale bude o tom, jak se indiáni vzali tam kde jsou dnes. A věru to teda nebude zrovna radůstka (výjimka potrvzuje pravidlo). Také tu žel bude minimum obrázků. Nemám žádné dostatečné obrázky pro vyjádření toho pocitu.





Indiáni se po staleních sžívání se s přikvapivšími britskými (i jinými) osadníky potýkají z několikero společenskými problémy jako nezaměstnanost, nižší úroveň vzdělání nebo alkoholismus. Ačkoliv za mnohé z nich budou způsobeny kombinací různých faktorů, je třeba vzít v potaz některé historické souvislosti, které postihly indiánskou poplulaci v Kanadě i napříč Spojenými státy, ovlivňovaly. A tak se v prvním článku koukneme kousek do minulosti.

Když to historicky rozšířím na všechny First Nations, tedy i Inuity, prnví důkazy o nich v Kanadě  sahají kamsi do 12000 p.n.l.. Posléze se tedy tisíce let stěhovali z místa na místo po Kanadě podle toho, jak se stěhovala stáda bizonů, které pro ně byli potravou i zdrojem materiálů pro stavění teepees.  Žili v širších rodinách o 50-100 jednotlivcích a lovili už zmíněné bizony, ale taky kachny, ryby, a sbírali bobulky. V zimě se pak se pak usadili na jednom místě a uskladňovali nashromážděné jídlo tak, aby jim vydrželo tuhou kanadskou zimu.

Nakonec v sedmnáctém století do Kanady dorazili první osadníci a obloha se zešeřila nad přirozeným životem bizonů a tedy i samotných indiánů. Do poloviny 19 století se po Severní Americe prohánělo 30-60 milionů bizonů a v roce 1880 už to bylo jen několik stovek kusů. Byl to výsledek businessu s bisoní kůží. Nedostatek bisonů způsobil závislost indiánů na osadnících a umožnil nástup smluv mezi britskou Korunou a Náčelníky. Pro indiány byly smlouvy aktem přátelství, důvěry a snahy spolupracovat. Pro Britskou korunu to naopak byla strategie, jak získat právo nad zemí/pozemky tak, aby tam mohla postavit železnici a následně Kanadu zahrnout svými osadníky. Indiáni se tím vyskytují v rezervacích a jsou tím takřka kompletně odříznuti od svého tradičního spojení s přírodními zdroji.

Legální útlak byl pak dokončen roku 1876, kdy byl schválen tzv. The Indian Act, tedy zákon dávající kompletní moc nad indiány do federálních rukou. V tomto zákoně byla zakotvena pravidla pro násilnou asimilaci indiánů (například skrze práva k pozemkům, podmínky indiánského občasného stavu nebo přístupu ke zdrojům (jídlo, materiály, léky, vzdělání). Jako příklad se dá uvést formulka, podle níž člověk ztrácí občanský statut indiána, jakmile dosáhne vyššího vzdělání. The Indian Act stanovoval také povinnost vlády chránit indiány, ale to nemění nic na tom, že byl napsán vyloženě pro-vládně a proti-indiánsky.

Jedním z největších útlaků Indiánů v historii Kanady, o kterých se v Kanadě mluví jen zřídka, byly takzvané Residential schools. Tedy školy, v nichž se mladé indiánské děti měly odnaučit být indiánské, čili zapomenout na jazyk, zvyky i cokoliv, co by je pojilo s jejich původním pozadím. Když bylo indiánskému (nebo métiskému či inuitskému) dítěti 4 roky, bylo odtrhnuto od své přirozené rodiny a posláno stovky/tisíce kilometrů daleko do školy (resitential school), kde musí inter alia [1]:

• přestat mluvit svým rodným jazykem
• mluvit pouze anglicky nebo francouzky
• přestat praktikovat rodové zvyky
• modlit se ke křesťanskému bohu
• podvolovat se agresivitě, sexuálním útokům, elektrickým šokům aj.

Indian Residential Schools byly v provozu od cca 1880 do cca 1990.

Ilustrace Indian Residential Schools [zdroj]

Je to temná část kanadských dějin. Týká se toho nějak kolektivní vina? A pokud ano, jakou máme my, dnešní Češi, za odsun, padesátá léta a další?