Islandský film v Praze - Vychladlá stopa

Jedno pivko v Krkonošský na cestu a v Lucerně jsem 5 min před začátkem.

Šel jsem tam už s tím, že to bude trochu zaslátáný, ale... bylo to v islandštině a  film prolínali záběry na islandskou krajinu. Pro mě navrácení do suveréně nejlepšího půlroku života.

Zasedl jsem tak do desáté řady a byl zvědavej.

Vychladlá stopa - Köld slóð - normální detektivka, ale s islandským kořením. 

Nástřel děje: Přehrada na severu Islandu. Při stavbě tam zemřel člověk a od té doby tam straší. Na přehradě je nalezena nová mrtvola. Přebere to bulvární tisk. Jeden jeho redaktor zjistí, že zemřelý byl jeho otec (docela typická islandská zápletka) a jme se to zkoumat. Nechá se na přehradě zaměstnat jako hlídač. A skupinka ostatních hlídačů jej úplně nevezme, Na jeho pochůzkách něco straší, a pak zjistí o fungování skupinky hlídačů přehrady trochu moc...

Možná ne typický, ale každopádně béčkově znějící snímek.

Já jsem ale slyšel islandštinu, poznával jednotlivé fráze úplně jsem poskakoval blahem. Zvlášť, když jsem slyšel výplňová slova hjarna, jaeja, nú, a jiné. Krom nich také Það veit ég ekki, ekkert,  eg heiti, pabbi minn, mamma mín, a tak. Nedostižné jazykové osvěžení.

A ta mlžná atmosféra Islandu, úplně tam zapadla, i do mě zapadla
.