Šumava po dlouhé době - Tříjezerní slať a okolí Antýglu

A byla neděle 5:30 ráno. Měl jsem odcvičenou polovinu z tradičního protahovacího taškaření a pomalu se sunul do funkčního prádla s myšlenkou na Šumavu. Odjezd se povedl až po půl sedmé.

V devět jsme byli na místě - Modrava. Trochu mě po vystoupení z auta překvapila ta svěží teplota - byly 3°C. To je na konec září slušný výkon. Inu, vyrazili jsme po červené směr Javoří pila. Cesta se vinula podle zežloutlých luk a ovíval nás svěží ranní horský vzduch. Na trávě, kam ještě před chvílí zasahoval stín, se ligotala jinovatka a házela překrásný odrazy. Úplně bez lidí a božskej klid.

Uvítáni sluníčkem.

První úsek po červené byla pohodičková nestoupací procházka, vhodná i pro kola nebo bruslaře. Od Javoří pily to začalo malinko stoupat, ale to jsme docela přivítali. Byla legrace sledovat stoupající páru z pramenů trávy, na něž zářilo slunce. A ta vůně lesa, nepopsatelná. Připomnělo mi to, jak krásný jsou turistický výlety na podzim.

Jinovatka na konci léta je krásná.

První zastávkou byla Tříjezení slať, upravený dřevěný chodníček vinoucí se nad rašeliništěm. Na informačních cedulích hezky popsáno, jak jsou rašeliniště důležitá pro živočišnou říši, i z hlediska ovlivňování podnebí. Vedle chodníčku se tetelili nejrůznější mechorosty a zakrslé borovice. K vidění byla také rašelinová jezírka zbarvená takovou tou zajímavě hnědočernou barvou, díky níž voda v nich odráží všechno.

Další zdejší zajímavostí je plavení dřeva, které se na Šumavě vyskytovalo od 18. století. Plavili se klády o délce 0.75m - 1m a sloužily převážně pro zátop. Splavovala se vždy větší dávka dřeva najednou, protože tak docházelo k méně poškozením. Bylo pro mě hrozně dobrý si představit šumavský život v těch dobách.

No? Není to slintací?

Pak jedna rychlá zastávka u Antýglu. U něj jsem se dočetl o Královácích - svobodných sedlácích, kteří ve zdejším kraji žili a byli podřízeni přímo králi. Byli poctěni právem lovu zvěře, vaření piva, pálení kořalky... v pravdě nadřazená vrstva pro feudalismus netypická.

Kofča v kempu Antýgl dobrá, ale atmosféra jinak zastydlá.

Stěžovat jsme si věru nemohli.

Pak ještě zastavení se u hradlového mostu - Rechle. Ten sloužil k pozastavení plavených klád, aby se seskupili před zdoláním dalšího úseku

Našich 20km zakončeno jedním místním pivem Leyr a následně borůvkovýma knedlíkama v Modravě. Ojojoj, to byla parádička!