Wake, zase po zimě... čili startování.

Och maj, přišel květen a s ním zase Wakeboarding ve Stráži.

Myslel jsem, si, jaká to bude hitparáda, a jak se začnu rovnou učit skákat. Ale ono ouha! Není to úplně snadné ani na startu. Deset až patnáct pokusů odstartovat provázených pravidelným držkopádem přes přední nohu. Pochyby jsem rozpustil v jednom 11kovém Bráníku  a konečně jsem na to přišel.

Zadní noha na prkně absolutně zatížená, a to tak, že na přední není ani deset procent váhy. V momentě, kdy vlek trhne je třeba se zpevnit a koncentrovat těžiště nad tu zadní nohu.

Pohnul jsme se tak o kousek dál, leč tentokrát jsem nedokázal udržet lano, pff. Z bryndy mě vytáhla až rada vlekaře (ve Stráži jsou všichni vlekaři nejvíc rozjetý wakeaři). Ta rada zněla:

"Nekrč ruce a přitáhni  si lano k pasu. Až tě vlek potáhne, musíš na to myslet a ty ruce si nenechat vytáhnout."

To jsem aplikoval a všechny další rozjezdy v pohůdce.

Následovalo trénování ježdění na obě strany (rozuměj levou a pravou dopředu. Tam jde jen o pravidelné přenášení váhy. Když se to prkno stočí na kolmo k lanu, je to váhově 50 na 50 a váha lehce na patách (točení na backside). Jinak se sekce přední hrana a vyplachuješ litry vody z nosu, jako vždycky :)

Napostopětadvacátý... to prkno na vodě drží!

Já ten sport prostě ZBOŽŇUJU!