Jeseník - Rýmařov

Žena mi zmizela z očí kamsi na brusle, tak jsem si díru po ní šel vyplnit něčím bombastickým - na řadě byla další nejvyšší hora, tentokrát v Jeseníkách. A protože byl k dispozici celý víkend, vzali jsme to se Štěpánem pěkně z gruntu a vydali se na trasu Jeseník - Rýmařov.

Uvítání v Šumperku

V pátek na brzko do práce a taktéž brzko z práce tak, abychom nejpozdějí na sedmou byli v Šumperku, odkudž nám jel vláček do Jeseníku (legrácka na hodinku a půl). V Šumperku nám o fous ujel dřívější vlak, a tak jsme měli 45min do odjezdu pozdějšího. Obvolali jsme pár ubytovačů v Jeseníku, až jsme narazili na penzion Emílie. Pořád zbývalo něco přes 30 minut. Tak šup, kde je tady v okolí nádraží otevřená hospoda? Pomocí map jsme našli Zátiší a naklopili tam do sebe první holbu (asi tak za deset minut). Zbývalo 15min do odjezdu a mě trápila představa 90ti minut se suchým hrdlem. Vydal jsem se tedy za notného povzbuzování Štěpánem na více či méne vzdálenou benzínku. Zpátky k nádraží jsem dovalil tak tak.

Cesta dlouháááááá

Cesta vláčkem byla couravá, ale fajn. Lili jsme do sebe Holby a  Radegasty a rozkecávali se s Jeseníčanem Davidem, který zrovna přijel s kamionem do Olomouce a jel přes Bludov domů. Zajímavý nahlédnutí pod pokličku života místních. Z nádraží v Jeseníku jsme se dovalili do Emílie a nechali si od pana domácího doporučit nějakou otevřenou hospošku (bylo už kousek před půlnocí). Poslal nás na koupaliště. To bylo docela oukejkový, ale mělo jakousi nepovedenou Plzeň. Tak jsme našěstí neměli šanci se moc zbouchat.

Kolem půlnoc konečně v base campu

Druhý den ráno trochu přechrupka do půl devátý a famfárová snídaně z rohlíčků a šunky rovnou na zevla před coopem :). Tečku krátkému času v Jeseníku jsme dali na náměstí v Kavárniččce, kde jsem zas měl tu čest si dát nejsilnější a nejlepší kafe v kraji (zřejmě). Na náměstí tančily mažoretky a hrál jim k tomu dechový orchestr místní umělecké školy. Byla to docela zábavička :)

Nejlepší kafe v Jeseníku - Kavárnička.

A pak už hyjé! Směr Šerák (který jsem do té doby znal jen z předpovědi počasí na radiožurnálu). Prošli jsme tak po žluté podél silnice a trasa nám následně stoupáním pěkně zatopila. Šlapali jsme přes krásně vonící smíšené lesy a prodrbávali naše poznatky z pracovních i nepracovních sfér. Za asi tak dvě hodinky nás přivítal první vrchol na trase, tedy Šerák. Z něj se nám naskytly první krásné výhledy na Jeseník i Jeseníky :). Protože jsme docela hnali, přišlo nám vhod se na chvíli zastavit a dát si něco do nosu. Po vydatný snídaňce po pocitu hladu ani památky, takže jsem to pokřtil Holbovskou 13.5°, což bylo TAK STRAŠNĚ DOBRÝ!

Výhled ze Šeráku přes Jeseníky

Pak nám ale pivní sezóna skončila, a šlapali jsme - na Keprník. Ten je ještě o 80 výškových metrů výš, než šerák, a pohledy z něj byly k nepopsání. Celkově bych řekl, že mají Jeseníky takový dramatičtější ráz než třeba Orlický nebo Jizerky, který jsem zkoumal předtím. Nejvyšší hory Jeseníků jsou sice také zaoblené, ale o trochu vyšší a protože už na vrcholkách roste sotva kleč, poskytují pohledy beroucí dech. 

Z Keprníku už to bylo v klídečku po hřebeni přes Červenou horu až do Červenohorského sedla. Kdež následovala kofča a borůvkový knedlíky. Prostě výlet plnej zážitkůůůů :)))).

Po většinu trasy jsme viděli plochý vršek hory Dlouhé stráně, na níž se, jak mi Štěpán vysvětlil, nachází přečerpávací elektrárna, jež v době přebytku produkce energie energii využívá k načerpání vody do horní nádrže. V době, nedostatku naopak je voda spuštěna dolů tak, aby byla energie znovu vytvořena. Supppeeer! Tam chci teda na výlet příště...

A pak přišlo druhý výraznější stoupání, na Výrovku, Jezerník, Švýcárnu a Praděd. To už zbývalo jen asi 10km, ale měl jsem už trochu nožky uťapkaný. Štěpán mě naštěstí krmil jednou lepší příhodou než druhou, a to mě ani nenechalo myslet na únavu. K Pradědu jsme dorazili kolem sedmé. Vydrápali jsme se po nesmyslně se vlnící cestě a pocítili zdejší teplotu blízkou nule (to je docela osvěžující v červnu). Na Pradědu je taková odporná omšelá budova s vysílačem. I vevnitř to vypadalo tak zasmušile, že nás to hnalo spíš dál na Barborku, kde jsme hodlali spočinout.

V souvislosti s tím mě napadá jedna taková píseň:
https://www.youtube.com/watch?v=Tu96LzOxM8I

Barborka je velká typická horská chata s malýma pokojíčkama a barem s dobrou Plzní. Tam jsme teda zdlábli večeři, a právě s Pilsnerem Uruquellem si léčili uondaný nohy po 33 km za ten den.

V neděli pak lehká přispávačka do devíti. Snídaně šampionů (párky a míchaný vajíčka) a čelem vzad směr Rýmařov. Cesta se po asi kilometru stočila doprava a vyhnala nás znovu vzhůru na Vysokou Holi. To je rozlehlá hora vedle Pradědu, jen o něco málo nižší. Na ní nám tmavá mračna lítala přímo nad hlavou, a naladilo se počasí jak na Islandu. Silný vítr, teplota blízká nule a do toho něco mezi mrholením a krupkami. Všude kolem ta správně temná obloha, a já se cítil zas jak na nějakým výletě na mém erasmu. Pocit krásnej (když je člověk schovanej  v merinu a goretextu). Po hřebeni Vysoké hole a Velkého Máje jsem šlapali ještě notnou chvíli, až k hezkému kamenému přístřešku u Jelení studánky.

Právě jsme na Vysoké Holi. Mraky se nám opírají o plešky. Centrem obrázku Praděd a Štěpán.

Tam odtud dále po červené směrem na Starou ves. Po cestě nás potkal zajímavý úkaz - polom - přímo přes cestu s turistickou značkou. Chvíli jsme tak přešlapovali kolem, a pak se Štěpán vydal kolem směrem dolů a mně to nedalo - vydal jsem se naskrz. A bylo to hezké zpestření. Ze země vyrvané obrovské kmeny s jejich nábaly kořenů, tu a tam strom zlomený třeba ve dvou metrech své výšky. Zapíral jsem se tak o větvě spadlých velikánů a přeskakoval z jednoho na další, sem tam jsem podlézal, a bylo to pěkný dobrodrůžo.

Začátek polomu

Dalším hezkým zážitkem na cestě byla pila na Staré vsi. Celé okolí vonící česrvě řezaným dřevem. U odkůrovaných stromů a čersvě řezaných krajinek bych vydržel stát hodiny a nasávat tu zázračnou vůni.

Zhmotnění hutné dřevné vůně.

Za několik dalších kilometrů následoval náš cíl - Rýmařov. V něm jěště rozlučkovou Černou horu a pak hurá do Šumperka, a domů.

Dva dny, 10 vrcholů, 55 km, 1900m převýšení.

To byl ale bombo zážitek!

---

Tipy na všechno možný

• Hospoda Zátiší, Šumperk: Pěkná zastrčená hospůdka se zahrádkou a klenutým barem. a dosti dobrou holbou.
• Penzion Emílie, Jeseník: Pohodový pokoj na krátkodobé přespání, zdá se přímo v domě majitele. Ten je ochoten hosty ubytovat i o půlnoci.
• Kavárnička, Jeseník: Vůně čerstvě mleté kávy. Strašně silný a dobrý espreso, fajn ceny a útulno. Pět hvězdiček. Link
• Šerák: hora, která každému turistovi trochu zatopí. Výhled z ní je ale fantastickej a nikdo by o něj neměl přijít.
• Praděd: Poskytuje také krásný výhled. Jen je zhyzděn tím podivným stavením.
• Chata Barborka: došlapeš-li na Praděd v čase spánku, je Barborka výtečná alternativa. Na někoho tam možná může být draho, ale přespat se tem dá, tuším, za 300 Kč. Link