Eine tasse Stuttgart!

Už dlouho mi v hlavě bublalo, že v těchto letech ve Stuttgartu žije moje mexická kámoška z islandu - Abi. Nastal teda šas a po dlouhém domlouvání jsem jednoho pozdního pátečního odpoledne popadl Jáju (a její vůz) a vyrazili jsme směr Plzeň, Heilbronn, Stuttgart.

Dojedeme tak někam k odbočce na Ruzyň, a mně svitne... Spacáky! Takže navzdory veškerému snažení odjet v půl česté se obracíme  vracíme pro spacáky. Při té příležitosti ve slovutném čtvrtém patře naberu ještě poslední zbytky piva (Lobkowitz, Svijany a sváteční Bernard). Znovu si zopáknem odjezd z Muchovky a Jája ani moc nemele.

Cestou na Rozvadov si vymýšlím výlet na příští víkend a nejlepší mi z toho přijde Praděd.Tak snad to vyjde. A to už stavíme u Mc Dondy na Rozvadově na "véču". Jedna odporně maličká rulka s hovězím masem (v porovnání s kebabama po celý Evropě), půl kila odporně přesolenejch hranolek, prostě véča k pohledání. Nezapomenout to zalejt půl litrem količky, aby náhodou zákazník neměl pocit, že má hlad.

Pak už jen asi 300 km německých dálníc a na těch to jede příjemně rychle s minimem aut. Puff, a stojíme vedle kolejí kdesi ve Stuttgartu. Je tam tmavo a kolem ani noha. Abi dojde za chvíli a představí nám svého Daniela, sympaťáka z Kolumbie. Dáme teda zbytky české pivní hrdosti, trochu zaicebrakingujeme a jdem pomalu na kutě - je po druhý hodině.

Stuttgart: takovej standardní výhled přes parkový jezátko.

Následující den se jakž takž vypakujeme a po desátý vyrazíme hromadkou směr Hauptbahnhof. Jedeme S-bahnem, přičemž není (a nikdy nebude) jasné, čím se liší od U-Bahnu :). Z Hauptbahnhof jdem víceméně podle mapy - skrz naskrz ulicí Königstrasse. Vítají nás převážně postarší, už trochu omšelé, budovy a sem tam nějaká modernost. V Königstrasse to docela tepe životem a to se mi líbí, ačkoliv jde převážně o nákupní čtvrť. Inspirováni odkudsi z webu ozkoušíme nějakou místní pekárnu. S ulovenými kousky si hledáme lavičku, kde bychom je mohli zblajznout. A právě tady mě zarazí pohled na místní lavičky. Jsou to kruhy kolem stromů, na nichž ale trůní vždy jedno, maximálně dvě sedátka. V duchu jsem si je nazval "asociální". Nakonec se nějaká naskytne, navíc v doslechové vzdálenosti pouliční pěvkyně, která ulici vtiskává melodickou tvář.

A protože v každém městě mají kavárny, v nichž stojí za to se poválet a provonět si pár chvil kafem, do jedné zamíříme. Je to café Mocca, v níž změním životní náhled na Segafredo. Do této chvíle jsem celkem odmítal kavárny žonglující s touto značkou. Tadyto malé segafredo bylo ale k nesrovnatelně nedostižný! Takže jsem si tak po boku s jájou seděl venku na postrovaný sedačce, okukoval průčelí domu a pil v tu chvíli nejlepší kávu na světě.

První ultra mňámy Segafredo v nýn životě.

Tamtéž jsme si vyhlídli cestu do Mercedes Museum - naskrz Schlossparkem. Byla to docela procházka a do nablýskaného muzea jsme dorazili férově uondaní. Tam to ovšem byla pecka - osm pater od prvního motoru "hodiny dědy", až po sporťáček, který už v roce 1955 uměl jezit 290 km/h. V chodbách byly vyvěšeny tabule připomínající hlavní události 20 století od Říjnové revoluce přes Kennedyho smrt až po první dítě ze zkumavky v roce 1978. Do těchto souvislostí jsou zasazeny pokroky v technologii v továrnách Benz a Daimler. Mercedes mimochodem je jméno, které získala auta po dceři jednoho ze zásadních obchodníků s auty.

Mercedes Museum!

Pak loudačka na kebab kousek od Porche arény a ten byl teda nedostižný. Následována jedním místním bier pěkně na nádraží na sluníčku a to nám bylo hej :).

Večer jsme jeli s Abi a Danielem na oslavu narozenin jednoho z jejich itakských kamarádů. Po vystoupení z vlaku následovalo kratší či delší bloudění po okolí (s průvodcem i bez průvodce), přičemž se nakonec ukázalo, že si pleteme ulice Hohensteiner a Hohenloher strasse :). Ten večer jsme zažili fandění Costa-Ricskému týmu na fotbalovém šampionátem v Riu. Tolik emocí pohromadě jsem snad v životě neviděl - zpěv, tleskání, pokřikování, poskakování, smích - to všecchno na 20 čtverečních metrech. Něco krásného. K tomu jsem tam potkal Evu - argentinku, která v německu studuje post-phd a dala nám pár pěkných tipů na místa i mentalitu Argentinců.

Posléze ještě následoval přesun do centra a kratičká účast na tanečení party v Haciendě kdesi kousek od Koenigstrasse. Pak už šups chráps zpátky do Danielova kolejového bytu. Byl to super den.

Neděla už byla s decánko kratšími turistickými výlety. Abi nás za krásného slunečného dne vytáhla do centra, kde jsme si při luxusním cappucinu dali pár deutsch zákusků (ueber mňamy). Pak jsme se všichni odebrali do Killesbergpark. To je jeden z krásných parků Stuttgartu. Má několikeoro variabilně se měnících  fontán, u kterých bys e dalo sedět hodiny. Zašli jsme si tam na rozhlednu a ta nám poskytla výhled po Stuttgartu k nepopsání. Mercedes i Porsche stadióny jak na dlani.

Výhled z Killesbergpark.

Pak už jenom mňamková zmrzlnika, nalodit se do Jájovozu a 5 hodin zpátky. Bylo super zase vidět Abi a poznat další z evropských zvučných měst.