Dejvické divadlo - Muž bez minulosti

Byl konec ledna, a s Jájou jsme zase jeli 5kou směr Zelená, čili zastávka u Dejvickýho. Světe div se, tentokrát jsme na místě byli ještě o něco dřív než bylo zvykem, mám dojem, že jsme i stihli jedničku bílého. Škoda, že to píšu skoro s měsíčním odstupem.

Muž bez minulosti byl opět královský. Dejvické mě vždycky hodně baví.

Všechno začalo s božími kulisy, které ilustrovaly zaplivanou vlakovou zastávku kdesi na sever od Čech. Kolem kachlíčkované zdi projde seriózní muž s kufříkem. Za několik okamžiků po něm skupinka othraných chlapů, z nichž jeden si vyjračuje s basebolkou. Pak ze odkudsi za rohem ozvou rány a ... od té doby onen seriózní muž ztratí paměť a začne se potýkat se všemi následky.

David Novotný - Muž bez minulosti

Objeví se ve skupince lidí bez domova, zamiluje se do členky armády spásy a prošplapává si cestičku životem, v němž musí neusále vysvětlovat, že ani neví, jak se jmenuje.

Nesmírně zajímavé bylo zpracování - emoce a představy Muže bez minulosti byly zhudebněny ztvárněny tancem všech osob, jež se v jeho životě vyskytovali. V praktickém podání i kulisáků :)

Takhle se muž postupně prokousává neznalostí svojí identity, až pomalu začne vyplývat na povrch, kým vlastně je. Postupně se dozvídá, že je ženatý a že jeho žena žije kdesi na sever od Helsinek. S její pomocí také objeví, že ve svém předchozím já měl sklon k pití a agresivitě, nyní však nejeví nejmenší známky jednoho, ani druhého. Takto si ze střípků postupně skládá svou osobnost.

Ukazuje se tu, jak chybějící reference ze vlastního života způsobují zcela jiný stav a vývoj osobnosti. Konfrontace s izolovanými ostrůvky vzpomínek, které si udrželi lidé, s nimiž se stýkal, je tak velice bolestivá a chvílemi dost hořce smutná. Nejvíce se to podepisuje zřejmě na stavění vztahů, které Mužovi jen tak splývají v vzduchu, nikde neukotveny.

Žel tento příspěvek píšu až po měsíci od doby, kdy jsem představení viděl, a nejsem tedy schopen jej popsat velmi přesně.Unskyld.

A jahuuu, už se teším na další :)