Přelom třináct a čtrnáct.

EEeeeejafjallajokull, nějak se mi nepodařilo od půlky prosince už nic někde v klídku napsat, sakrafix. A přitom, zážitků bylo habaděj a samý dobrý a intenzivní... Jen sem si to asi neuměl zorganizovat (jako dycinky). Tak to tady vemu tak hopem, maličko.

Kavárenský povalečství!

Tak žáááno, posledních předvánočních dnů samozřejmě ve znamení shánění dárečků, co došly z eshopů na poštu do Dejvic. Dloooouhý čekáníčko, ale tak jako ok, všechno až na maminčinu islandskou fotoknihu doručeno. Řešítko poukazem na kavárenský povalečství, uff.

Mňo, Vánoce překrásně proklábosený s rodinnejma kruhama a po nich hnedka čupky dupky k panu Pecháčkovi do Albrechtic. S parádní skvadrou, parádní čas, ale skoro řádnej sníh. Takže chillax, ježdění jeno dopoledne a pak docela zeširoka ťapání. Bydlení přímo u pomičky na Špičáku, kostel, vlek i hospody příjemně na dostřel. Pojezdit si to jedno dopolko na Špíče bylo bombový, už jsem to prkýnkování skoro zapomněl. Spousta takovejch ohazovacích legrácek s Tomínem, Lucci a Jájou na lyžičkách a Barčou Zůzou na fošně, chahááá! Vůbec bylo hrozně super tam mít s sebou i ségru.

Lyžování na prašánku :)

Večerní kostel v Albrechticích

Pak jsme tam měli taky krásný procházky. Jedna z těch nejlepších byla vejlet do Kořenova. Motivování slibovaným steakem jako kráva (abych byl přesnej) jsme poslušně šlapali dolů do Desný a pak přes Příchovice do Kořenova.Svítilo sluníčko a byla zdravá zimička. Steak byl vskutku k nezaplacení. Poučen z předchozích nezdarů s aktivitou po velkým jídle, jsem si k flákotě dal jen salátek a pohůdka. Cestu zpátky jsme řízli přes vodní nádrž Souš a pak podél vodopádu na Černý Desný zpátky do Albrechtic. Vpravdě super výlet měl něco ke třiceti kilákům a Svijany nakonec byly úplně záchranný. Inu, další dny nějaký lehčí procházky a postupné vypíjení několika litrů PYRATa a morgana. Yummy, yummy oba. Na Silvestra pak zbylo pár litrů vína, nějakej ten rum, hruškovice, a hlavně, hlavně... šááááňo. Takže zlískaný jak motyčky (hlavně v mym případě) jsme se vyvalili na parkovisko, kamž jsme došli nějak moc brzo. To teda vyzývalo k proběhnutí se ke kostelu, což jsme se Zůzou prubli, vééélkáá leegrace. Na vyhrazeném parkovisku jsme se objali k novýmu roku, nalili do sebe ty litry šáňa a pyrotecnik Tomino odpálil svojí monstrózní salvu. Dobrý to bylo moc! Pak už si z tý noci skoro nic nepamatuju :)

PYRAT v Albrechticích, dámy nadšené?!

Inu, po kocovinkovém návratu do práglu jsme ještě zhlédli pražskej ohňostroj, kterej byl děěsně půsbivej. Až na to, že jsme se na něm se zbytkem skupinky vůbec nenašli :)... Pár dní potom jsem se vyžíval v nucený dovolený, kterou jsem proválel v Kaváriu, kde jsem usrkával hrozně dobrou kávičku, očumoval lidi kolem a představoval si, co se mnou bude ve třiceti. Pěkná mlha, ale pocit lehkýho utřízení tam vzniknul. Jinak válení parádní, měl bych častějc.

V následujících týdnech jsems e tak porůznu pral s tvorbou islandskýho filmíku, montováním poliček do kůlny v bytečku na Hrááče (ouuu, večná a příšerná aktivita!), sem tam nějaký pivko v Krkonošský, a tak. Krom toho se tam ale objevily taky děsně dobrý kulturní záležitosti.

Nejmenší zábavička, šroubing poliček

Dvakrát to byl Akráč... Jednou na Agnes Obel (moje hudebně zamilovaná dánka) a tandem Calm season a Luno. Oboje naprosto boží. 

Na Agnes jsem si samo sebou nekoupil lístky včas, takže jsme na ně museli svést lítej boj s ostatníma zájemcema, kterejžto jsme nakonec vyhráli. A výsledek byl OHROMUJÍCÍ. Tahle hudební dokonalka, s lehce nachrapleným vokálem zahrála se dvěma svýma kolegyňkama (cello, housle) něco nezpaoměnutelnýho. Highlight 2014 rozhodně.

Luno v rozpuku v Akráči s nejlepším zvukem

Luno a Calm season následující týden byli rovněž dechberoucí. Zahájili jsme to se Zůzou pivkem, takže většinu calm season jsme prošvihli (trochu škoda). Pak nastoupili Luno, které jsem znal jen maličko. Bývalá zpěvačka z Khoiby, Ema Brabcová s pomocí bezva atmosférickýho piana, houslí, violoncel naprosto kralovala pódiu. Pro mě to byl tuplovanej zážitk proto, že tam na pár songů na housle hrál Boris Carloff a na cello Terezie Kovalová. Když jsem na poslední tři songy postával na balkóně, poskakoval mi extatickej mráz po zádech.

Do Aera od ježíška.

Z kultury to nění ne všechno. Pak tam ještě byly naše dvě první návštěvy v Aeru na ježiškovskej dárek - konkrétně na Von Trierovu Nymfomanku - díl I. a II. Byl to první film, kterej jsem od něj shlédl. Byl ponurej, chvílema vyhrocenej a rozhodně si z ničeho moc nedělal. Ukozaoval věci tak jak jsou a tématům se moc nevyhýbal. Veskrze ho prolínala deprese, ale byl hrozně zajímavě vizuálně opatřenej. Především první scéna, kdy se hlavní hrdinka povaluje zmlácená v jakési špinavé ulici někde v Anglii... hrozně silný. První díl byl takovej odlehčenej - spíš popis mládí hlavní hrdinky, a tedy kdy a jak začala zjišťovat, že je pro ní sex trochu nezdravě důležitej. Druhej díl už pak bez servítek ukazuje, co všechno se při hledání svýho štěstí musela vyzkoušet. Druhá část je tedy intenzivnější a bolestivější, ale také trochu nešikovně ukončená. Spousta lidí říká/píše, že se jim líbil jenom díl první. To je pro mě naprosto k nepochopení.

Sem tam nějakej mlhovej výlet... (okolí Dlouhého Vrchu, kolem Litoměřic)

Mňa, pak tut aky byl, 4. víkend v lednu na návštěvě můj odvěkej kamarád z Islandu - Timo, i s partičkou. Ty jsme tedy an sobotu protáhli zhruba tudyma: Týnská literární, Pivovarský dvůr, Peter's burger, Království. Prodrbali jsme všechno a já do sebe nalil sedm piv a panáka. Taky sem pak prospal půl dne a druhou půlku mi bylo pěkně šouflově.

Chachááá, když se na to tak podívám, možná ani ten 2014 nezačíná úplně od věci :-)

---

Tipy na všechno monžný:

• Kavárium: Božské dejvické kafe s ještě lepší atmosférou a žůžovou obsluhou. Když se posadíš k oknu, máš rázem světovej přehled o tom, co se děje v bubenečský, a to se ke kavárenskýmu povalečství velice hodí.
• https://cs-cz.facebook.com/Kavarium
• Ubytování Pecháček: příjemný dvou pokojový byteček v prvním patře rodinného domu pana Pecháčka v Albrechtcích v J.H. Dá se tam bydlet za oukej ceny a je to hned na ráně u vleku!
• http://www.ubytovanipechacek.cz/
• Tanvaldský špičák: na české poměry dosti dobrý poježdění. Poskytuje nedávno postavenou lanovku na červenou a pokud je mi známo, také starodávnou pomu na druhé stramě kopce. V Jizerkách rozhodně areál, který stojí za pokus.
• PYRAT rum: Famózní rum. Trochu do sladka, ale nedostižněj. I ta celkem vysoká cena za něj stojí.
• Krkonošská hospůdka: vždy na čepu Krakonoš a super hořkej Hendrych. K tomu vždy dva speciály, převážně z Krkonoš. A nekuřácká!
• http://www.krkonosskahospudka.cz/
• Palác Akropolis: Nesmírně stylová podzemní žižkovská hudební a jinak kulturní scéna. Všechny koncerty, které jsem tam viděl byly báječně ozvučené. Atmosféra místa je srdíčko chytající - hezky setmělej bar, ani ne moc zahuleno. Bohužel tam mají pouze Gambáč a Plzeň, to se ale dá s blízkým Královstvím dobře oživit :)
• http://www.palacakropolis.cz/
• Kino Aero: Brakuvzdorná kinová klasika uprostřed svatýho Žižkova. Mimo mainstreamová produkce, pouze sem tam i něco všeobecně populárního. Je to biograf krásnej, nezapomenutelnej a nedostižnej.