Pečení frgálů a Beskydy

A tak nastal onen moment,  kdy jsme vyrazili za Jájobabičkou na zkušenou v pečení frgálů neboli vdolků, jak je nazývá ona sama.

Ranní přípravu od osmi jsem nestihl, neb jsem místo toho cvičil. Už při cvičení jsem ale naslouchal, jak se ty kvasinky mají dát jedině do vlažného mléka,  nikdy do studeného.  Každou chvíli jsem z vedlejší místnosti slyšel překrásným valašským přízvukem " tož víš, já tam té mùky hodím nějak od oka, ale ty tam dej tak 20 deka" :). Když jsem se dostavil do kuchyně, těsto už kynulo v teplejším obýváku.  Ehm, teplejší by tedy byl býval byl, kdybych od vstávání tamtéž nevětral  ;-).

Babička s Jájou džganí!

Tak, těsto už nakynulo a jde se na před pečící přípravu. Babička utrhla kus těsta a prstíčky roztahávala do krajů kulatého plechu. Pak se do válení dala Jája a šlo jí to stejně dobře. O mém pokusu  nelze tvrdit totéž :-). Jakmile jsem si rozvalování (džganí místním jazykem) zkusil já, okamžitě se mi nalepilo na prsty a ne a ne se pustit. To si musíte namočit ruce, doplní babička.  Poté to jde už celkem snadno. Následuje plnící fáze, hrušková povidla, mák a tvaroh, řáďácká vrstva a šup s tím na pár minut do trouby. Pak už jen pomazat kraje máslem, celej frgál přelejt rumem a je hotovo. 

Hotofka!

Po obědě pak procházka na paseky na Plzeň . Do kopečka se nám šlape dobře, když máme takovej hezkej  a ušlechtilej cíl ;-). Sluníčko se tak nějak chvílemi schovává za lesem a jen tak sem tam na nás vykukuje. Do mě to úplně vrhá pocit vznešenýho letního večera (a to je březen), bomba! Ani ne za hodinku dorazíme do zminenyho lokálu u Svrčinů. Pan domácí nás zase začal ukecavat na něco z grilu, ale my v tu chvíli byli přisosaný k Plzni. Nakonec z toho bylo aspoň jedno koleno pro ochutnání všemi. Cestou domů nám pak do nosu jarně voněl les a obloha byla ještě něco mezi šerem a modrem. Bylo to překrásný a za srdce chytající. 

Beskydský březnový sluníčko.

V neděli ještě jednou tradiční trasu horem z pržna okolo Holáňů a Svrčinů s bonusovým ukončením průchodem lesa. Po celou cestu zase různý vůně - lesová, jarní, čerstvě travnatá, žůžo! Někde ve třech čtvrtinách jsme narazili na strom, jenž byl zrovna opilováván několika stovkami včel. U toho když človík chvíli postál, měl pocit, že vzlétá helikoptéra nebo možná něco většího.

U babičky nás pak čekala 6 hodin pečená kachna a Bernard, no není to ráj?:-)

Ještě zcela jiná kapitola to je, když dojde na zblajznutí napečených frgálů. Ohromující silná hrušková chuť z povidel, pak po jazyku pohladí jahořklý mák a plejádu chutí dokončí jeden fantastickej tvarohovej. Při každým soustu poloviční extáze a nekonečný nadšení.

Ale hlavní, co z tohohle víkendu vím je, že .... PETRKLÍČE JSOU ŽLUTÝ!