Kuba - Santa Clara

Z Trinidad po všech těch překrásných pocitech chytneme taxi collectivo, v němž se s námi na přední sedačce sveze mladý Kubánec co vlastní obchod s mobilníma telefonama. A prej není žádnej problem importovat telefony vyrobené ve Spojených státech, vida! Embargo neembargo...

Výhled z našeho taxi collectivo tentokrát.

Za nějaký takový dvě hodinky dorazíme do Santa Clary. Je to takový omšelý a ušmudlaný město s obrovským zeleným panelákem na hlavním náměstí. Sem tam se vyskytne nějaký jednoduchý bar nebo mini potraviny v nichž skoro nic nemají. Tuze mi to zavání našimi vlastními dobami se Sovětským svazem. Santa Clara je známá svým monstrózním pomníkem Che Guevary, a tak i mnohde po městě visí jeho podobizny  a provolávané heslo "Hasta la victoria siempre!".

V jednoduchým baru ale mají mražený mangový džusíček!!

Všude po městě jezdí takový bici taxi, takže něco mězi kolem a kočárem, má to tři kola a v zadní řadě dvě místa na sezení pro zákazníky. Vylepšenou variantou bicitaxi je motoneta. Vypadá stejně jako bicitaxi, jen je poháněná motorkem motorky. Řidiči motonet jezdí s helmou a docela svižně, až z toho Jáje vlály vlasy a mně bohužel nemělo co vát :))).

No, a hlavní atrakce teda byl Che Guevarův pomník a vedle něho vlající obrovská kubánská vlajka. Stojí tam nakročenej, s puškou v ruce, připravenej konat revoluci. Jeho idol je na Kubě i všude po Jižní americe upevněn tím, že zemřel ve středním věku, když revolucovoval v Bolívii. Nestačil se teda dostat do stadia, kdy by měl nutnost dělat idealistický kompromisy. Pomník má kromě té obří sochy taky dopis Castrovi, ze kterýho jsem rámcově porozuměl prvnímu odstavci, a už to mě úplně vyčerpalo :).

Naproti soše přes prostranství stojí podobně obří plakát, na kterým je zvýrazněná pěticípá hvězda z kubánský vlajky a textem "Fue una estrella quien te puso aquí" (Ta hvězda, která tě sem dovedla, abys to tu zařídil). Bylo to zvláštní místo. A je to celý zajímavý, jak Kubánci aktuální vládu považují za správnou v porovnání s předchozím diktátorem.

Večer před bouřkou zbývající sluníčko začne házet překrásně prazvláštní stíny do ulic, no posuďte sami.

Večer zakončíme mojitem na náměstí v Baru "La Maruqesina". Tak si tak klábosíme, jako vždycky, když si Jája vyhlídne takovýho smutně vypadajícího pána jako adepta na dáreček pro manželku. A tak nejdřív žjišťujem, jestli má manželku, a on má pak z naušnic a mýdla náramnou radost.

Pak se tam z ničeho nic objeví veliká salsová kapela a NESKUTEČNĚ to tam rojede. A tak to s Jájou neskutečně rozjedeme taky! Dáme druhý tréninkový taneček salsy v životě, vložíme do toho trochu kubánského kroucení a pár okolo stojících místních nám zatleská a pochválí náš trénink. To zas byla party!

Kuba - Trinidad, El Nicho a miradór

Dle dohody ráno z Playa Girón jedeme nejdřív do delfinária nedaleko Cienfuegos. Dorazíme na místo a uvítá nad starší chlápek u zavřený brány. Řidič si s ním vášnivě povídá a já z toho zachytím jen, že "solamente á miércoles es cerrado" (jenom ve středu máme zavřeno). Co myslíš, že bylo za den? Ano, přesně ten to byl. Takže se znova naskládáme do Moskviče s motorem Peugeot a jede se frustrovaně dál směr Trinidad. V půlce zase proběhne střídání do jinýho auta a dohadování o ceně. Cenu vzhledem k nepodařeným delfínům chci snížit, ale podaří se to jen na 90 CUC, to byl celkem drahý výlet.

Na cestě moskvičem.

Za další cca hodinku dorazíme do Trinidadu a to město mě úplně uhrane, jako mě kdysi uhranulo Sartene na Sicílii. Má všelijaké křivolaké ulice dokopce zkopce a jedna jako druhá je vyskládaná nerovnoměrnými oblými kameny různých barev. Díky téhle dlažbě tu auta nemohou jezdit rychleji než 10km/h a když zaprší, koryto řeky se vytvoří přesně uprostřed každé ze svažitých ulic. K tej krásně barvenej dlažbě si přičti různě nabarvené domy, sálající hudbu z každého rohu a místní se tu a tam pohupující do rytmu. Od první minuty vím, že na Trinidad už nikdy nezapomenu, krom tohohle všeho mělo taky něco zvláštně magickýho, co ani neumím popsat. A když se později po dešti začne obloha barvit do večerní modré, která obarví domečky, dlažbu i kaluže, to je teprve pocitovka!!!

Město Trinidad, není k sežrání?

A po dešti...

A navečer...

Ale na chvíli dost o Trinidadu, ještě odpoledne se jede na okouknutí a okoupání se u nedostižného vodopádů EL Nicho! S Moskvičem je to takových 90 min od Trinidadu. Posledních 20 min skáčeme nahoru a dolů po silnici kroutící se přes sedla národního parku Topes De Collantes, Moskvič má chudák co dělat a mocně řve, už samotná cesta je solidní zážitek. Řidič jménem Alvaro z kopce brzdí přerušovaně a hlavně motorem, což svědčí o tom, že svým brzdám věří asi tak jako já kubánskému taxikáři. Asi nemusím dodávat, že u starých aut se ještě nevědělo o tom, že pásy jsou k něčemu dobrý... :). Nicméně úspěšně dojedeme má parkoviště, kde stojí všechny ty vypůjčovaný auta, grrr :)

Z parkoviště se vydáme stezkou krytou vysokými stromy a zanedlouho nás ovane na Kubě naprosto neznámý svěží chladný vzduch. Tu chvíli si užívám jako spasení boží! Od tohohle dne se na Kubě už taková situace neopakuje. Cesta začíná pomalu stoupat a zanedlouho míjíme několik tůní vybízejících ke smočení. Já jsem ale zvědavej, co nám nabídne celý okruh! A tak šlapeme dál. Třetí tůň je u samotného vodopádu El Nicho. Je fantastický! Ve třech pruzích se klátí z patnáctimetrové výšky a na chvíli u něj zůstaneme stát jak zkamenělý. Ten čerstvý studený vzduch, to je ve zdejším suchu k nezaplacení!

El Nicho!

O pár set metrů nad vodopádem se nám naskytne výhled do okolní krajiny, čili na hory Topes de Collantes. Jsou to docela vysoké zelenající se kopce a na špici některých z nich trčí osamělá palma! Pohled na hory je pro mě po 6 měsících v placatým jižním Ontariu srdcovka!!!

Výhled přes hory. Na špičce některých trčí palma :)

Výlet k vodopádu ukončíme koupačkou v nejvyšší tůní pod nižšími vodopády. Prvních pár sekund ponoření je ta voda mrznoucí, ale pak se změní v ták neskutečně osvěžující, že si poskakujem radosti, lezeme kolem vodopádu, děláme všelijaký obrázky, mazlíme se a je nám skvěle. Tohle byl v Kubánským kontextu absolutní zážitek století!!! ;)

Po třech měsících mám vedle sebe svojí divoženku.

Večer se projdeme Trinidadem, dáme tradiční rybu s rýží a fazolemi, ke který nám hraje černoch s černoškou na kytaru a bubínky. V půli večera mě přizvou abych se přidal na rumbakoule. A to zase joòóôo! Moc mi to nejde, ale je to děsná psina ;))). Po večeři si dáme jeden moc dobrej trinidadskej nápoj jménem Canchánchara (něco jako rum s citrusovými šťávami) na schodech před kostelem, kde sedí dalších dvě stě lidí a popíjejí. Pak zajdeme do místní Casa de la musica. Tam to zase roztáčí salsa kapela a dva salsa páry na parketu. To se mi tak moc líbí! Do rána se dohodnem s Jájou, že salsu budeme mít do konce roku 2017 v malíku, a to se těším!!! Od 27. září začínám.

Rumbakoulovej pokus při véče.

Popíjení Canchanchary na schodech před kostelem.

Když si jde Jája lehnout, já jsem ještě excitovanej z toho města, a jdu si sednout před vchod (jako místní) a poctivě psát deníček. Je těsně před půlnocí, vzduch se trochu ochladil (ale ne o moc), ulice je ozářená lampou a kolem pořád proudí spousta místních. Moc mi to nedá... Každou chvíli přestanu psát, okukuju okolojdoucí a vymýšlím si příběhy, jaký se jim asi odehrávají v životě. Po chvíli z vedlejších dvěřích vyleze starý šedivý soused. Tak ho přátelsky pozdravím. Prohodíme spolu pár slov (jen tolik kolik mi moje mizerná španělština dovolí) a on mě pak vezme na chvíli k sobě domů, aby mi ukázal diesel agregát, kterým čerpá dešťovou vodu, která teče prostředkem ulice. Říká mi, že se za suchých dnů hodí na sprchování. To je prostě KUBA!

Večení Trinidad.

Druhý den ráno v Trinidadu ještě chvíli zůstaneme. Skočíme zase bláhově do autopůjčovny, samo že bez výsledku. Po cestě zblajzneme trs banánů od místního pána za 10 CUPů a vydáme se na místní vyhlídku (miradór) na takovej kopec nad Trinidadem. Už je dost po devátý hodině ranní a sluníčko z nás vypotí poslední zbytky uschovanejch tekutin. Kopeček to není velikej, ale v kubánským podnebí docela velikej je. Když dosípáme nahoru, Trinidad se nám otevře jako na dlani v pozadí s karibským mořem. Na pravý straně hory Topes de Collantes a juhůůů, to je zase nastartování dne! Chvíli posedíme ve stínu, pokecáme s Jónasem, dobrodružný chlápkem od Federal Polizei z Německa. Zatímco se s ním vykecáváme, proletí kolem kolibřík. Ten je ale maličkatej! Že bych ho považoval spíš za hmyz než za ptáčka! :)

Trinidad z kopečku.

Cestou dolů narazíme ještě a jeden unikát - diskotékovej prostor vykutanej do skály! Normálně se tam sejde po kamenných schodech a je tam bar, taneční parket, a všechno! V jeskyni! Když ti kubánci chtěji, tak umějí do něčeho vložit pořádnej nápad. Úplně se mi tam v tu chvíli chce počkat do večera :).

Kuba - playa Girón

Ve Viñales jsem se ráno zastavil v autopůjčovně, abych zjistil, že auta nejsou a nebudou. Taxem si cestou zpátky odchytil jednoho naháněče a řekl mu, že potřebuju taxi collectivo do Playa Larga. Týpek mi nastřelil cenu 35 CUC za osobu, tak jsem mu řekl, že tam chci jet za 20 a dohodnutá cena byla 25 CUC. Pak si pro mě přijede modrý starý vůz a doveze si mě před dům. Je 8:40 a on očekává, že pojedeme rovnou. To ne, hochu, ještě musíme posnídat a sbalit se. Takže se dohodnem na devátou a já pak musím s domácíma dohodnout urychlení vajíček na snídani! Ve spěchu je zhltnem a lehce po devátý se nasoukáme do toho hrůzo vozu.

Naše ranní coche collectivo.

A smažíme to do Playa Larga!

Přestupní vůz.

A už si to kodrcáme směrem východním, kolem Havany, směr Zátoka Sviní. Dojedeme na benzínku poblíž Havany, tam si vystoupíme na protáhnutí a řidič začne přeskládavat náš bágl na jiný auto. Tak zjišťuji, co se děje. " Dál jedete tady con mi amigo". Už jsem mu zaplatil a tak se mi tu trochu nelíbí. Nechám si od obou potvrdit, že žádná další platba nebude. Náš nový vůz není o moc novější, ale rozhodně je prostornější! Tam se taky dáme do řeči se dvěma francouzkama (Camille a Natali), z nichž se stanou naši travel buddies pro zbytek dne. Jsou obě hrozně zajímavý, roztomilý a zcestovalý!

Za další hodinku stavíme opět a opět přestupujem, multi taxi collectivo! Tentokrát je to taková hnědá, náramně prostorná dodávka. Při přestupu a přehazování báglů na to další auto se necháme inspirovat od French a místo Playa Larga nahlásíme playa Giron. Playa Larga má prej nějak moc komárů!

Jak se postupně blížíme k zátoce Sviní, začnou se množit plakáty propagující revoluci. V zátoce Sviní se totiž v roce 1961 vylodila americká jednotka přichystáná od CIA a pokusila se svrhnout Castrův režim. Kubánské revoluční gardy zmobilizovaly všechny armádní, miliční i policejní síly a útok zlikvidovali. Jako výsledek byl Castrův režim posílen a vztahy a US definitivně zlikvidovány. Od tý doby nesmějí žádní američané ani americké zboží na Kubu cestovat.

Závažnost tý oblasti tam ale dneska není vůbec znát. Překrásný pláže s modrajícím se karibským mořem se jen bliští, až oči přecházejí. Hupsnenem do casa particular a už jsme vychystaný na pláž! Je obrovský pařák, a tak nám Camille dohodne odvoz autem, zase krásným starým kabriem s řidičem jménem Roberto. Je to takovej starší zarostlej týpek. Doveze nás na pláž, kde je docela dost místních. Je na ní krásný bílý písek, palmy a takovou harmonii jsem na pláži nikdy nezažil!!!

Playa Girón - uvítání na pláži.

Rozpařený vlezem do vlnící se vody s touhou po osvěžení... A ouha! Za voda je stejně teplá jako vzduch! Kafeeee!!?! ;) Ale ani na chvíli to nevadí, vesele si tam hupsáme, splýváme na vlnách a je to bombička! 

Veselý cachtání s novejma kamarádkama.

A pak tralala! Čas na šnorchlování!!! Jája jde první a nechá sebou smýknout a sedřít se o korály. O ouu, to není moc dobrý! Když pak je řada na mě, trochu s tím bojuju. Z plavání jsem zvyklej vydechovat i nosem, což při šnorchlování znamená vodu pod brejlema :))). Za chvíli se to ale ustálí. Poprvé zažiju báječný podvodní svět a je to k zastavení srdce! Vidím rybičky všech možných barev a velikostí... Nejlepší jsou ovšem ty napůl modrý a napůl žlutý, můžu na nich oči nechat!

Ukázka mořkýho ježka.

Krom rybiček jsou tam taky mořští ježci, ostny obalený černý koule, k nimž se mi nechce ani moc přibližovat! A pak konečně to, co jsem chtěl na Kubě hlavě vidět! Korálový útes!!! Jsou to takový jemně vypadající jakoby kamenný tlustý větývky. Snažím se je hezky prozkoumat, ale co chvíli mě od nich odnese vlna, mrcha jedna! Jsou moc krásný!! Nejvíc zajímavý mi na nich přijde, že to jsou
živý zvířátka.

Ukázka korálu - ty maličký větvičky napravo.

Když došnorchluju, vrátím se na deku za holčičkama a Jája v sobě má už jedno extra silný Mojito. Taky podle toho trochu vypadá, rozjařená, s alkoholovou sebejistotou, nátlaková a legrační :). A tak se tam vykecáváme, obložený mojity, o tom, jak bychom Jáju měli po korálovém poškrábání vydesinfikovat limetkovou šťávou, aby v ní korál dál nepřežíval, o tom jak je ve Francii těžký mít lesbickou rodinu a o všech možných cestách a zkušenostech těch dvou. Je to zúžo válecí odpoledne tak ve stínku koruny palmy...  

Mojitová válečka.

A tady je viděl počínající pro-klientský smysl Kubánců.
Všichni jsou vítáni, Brazilci, Kanaďané i Mexikánci. A na to se napijem!

Kolem sedmý už na nás čeká přistavenej vůz s Robertem, který se následně prokecne, že má narozeniny. Tak mu zazpíváme a on nás pozve na pivko k nedalekýmu stánku. Jája pod náporem drinků propaguje, že velryba španělsky dát určitě řekne "caleta". Za pár dalších minut vzájemnýho dorozumívání zjistíme, že caleta španělsky znamená "zátoka", a proto se nemůžeme dorozumět o pozorování velryb ;)). Tuhle diskusi pak vystřídáme Jájinou vášní zvanou Delfinárium. To nám vydrží po zbytek narozeninový párty. Z Roberta v mezičase vyleze, že je takovej všeuměl - rybář, automechanik, řidič... Tancování je jediný, co prej neumí a umět nikdy nebude. Je nám tam tuze veselo! Na Jájino  srdceryvné propagování delfínů slyší Robertův kámoš, taxikář Pablo, kterej nám hbitě nabídne,  že jedno Delfinárium je po cestě do Trinidad, a že za 100 CUC budeme mít Delfinárium i dopravu do Trinidad. Souhlasíme. Mě se zdá že bychom tím mohli ušetřit den jízdy na Cayo Santa Maria.

Robertův krásnej klasickej vůz.

Večer dáme ještě nějaký to Mojito, doutníček a podrbeme, jak Paříž v podstatě není Francie a co bychom se v Evropě mohli učit od Kanaďanů.

Super to bylo s našima francouzskýma fellows!

Havana.

Jak mnozí o Havaně píšou, buďto jí budeš milovat nebo tě rozesmutní. Já jsem spíš z tý druhý kategorie, ikdyž byla fascinující!

Havana je rozložité město, v němž většinu atrakcí je k vidění v jeho staré části (Habana Vieja). Stará Havana přiléhá k Havanskému přístavu. Ten je rozvětvený a obrovský. Když jsem ho viděl na mapě, myslel jsem si, že ho vytvořili uměle. Ale zahledal jsem  v mapách historických a zjistil, že se tam uměle vytvořil sám. Záliv mi trochu připomíná moje starý dobrý malůvky na kafe, posuďte sami :).

Havanský přístav jako obrázky na cappucinu.

To horní... není to podobný Hhavanskýmu přístavu?? :)

Z druhé strany (ze západu) Havaně dominuje El Capitolio - do Kubánské revoluce sídlo kubánské vlády, od Revoluce sídlo akademie věd. Působí majestátně, zvlášť v kontextu všech těch ostatních rozpadajících se budov.

El Capitolio

Od Capitolia vede severním směrem Prado - pěší zóna uprostřed dvou silničních směrů, kde místní posedávají na lavičkách, kluci hrajou fotbal, vybíjenou a všechno, co je napadne. Tamtudy je to taková hezká procházka k památníku Maxima Gómeze. Maximo Goméz byl významný generál v kubánské Válce o Nezávslost (1895–1898) a na pomníku sedí na rozjetém koni a jakoby pelášil přes kanál k hradu Castillo De Los Tres Reyes Del Morro.

Maximo Goméz

Nalevo od památníku se rozkládá Malecón, čili nábřeží, které má uměle vybetonovaný násep, o který se mají tříštit vlny tak, aby nepoškozovaly pobřeží města. Když jsou pořádný, prý se to tam tříští tak, že voda sprchuje kolemjdoucí. To štěstí jsme ale neměli.

Malecón

Malecón

Od Maxima Goméze se dá jít podél pobřeží přístavu a nebo se proplétat uličkama. Uličky jsou rozhodně větší místní zážitek. Leckde smrdí odpadky a je tam do značný míry vidět život obyvatel Havany. Nělteří z nich mají malý obchůdky se suvenýry, taky je tam pár "hladových okýnek" s pizzou a sendviči. Naprostá většina ale tak posedává ve svém vchodě a bezcílně kouká, co se děje kolem. Mnozí nás zdraví takovým veselým "Holá!" ale často se z toho vyvine konverzace, která končí žebráním o několik CUCů. Moc teda oční kontakt a konverazce neudržujem. Dá se to vnímat jako lážo plážo havanská atmosféra. Mně ale připadalo smutný, že všichni ubíjejí čas jenom takovým civěním.

Postranní ulička

Výjimečně aktivní postranní ulička

Za nedlouho narazíme na muzeum rumu. Tak se tam stavíme na prohlídku a půvabná průvodkyně nám odvypráví všechno o tom, jak se kdysi zjistilo, že se zbytky cukrový třetiny po výrobě cukru dají použít na výrobu rumu. Popisuje taky jak se tam 16 hodin denně dřeli otroci přitáhnutý z Afriky, a spoustu dalších zajímavosti. Namátkou:

• V logu Havana klubu taková ta soška. Ta ztvárňuje Inés de Bobadilla, jedinou kubánskou panovnici (první polovina 16. století) jejíž muž odjel prozkoumávat možnosti kolonizování Floridy. Ona na něj od té doby na věži hradu Castillo de la Real Fuerza čeká a dívá se směrem k Floridě. A takhle čeká i na každý lahvi Havana Klubu. 
• Výroba rumu: sešrotuje se cukrová třtina, z ní vznikde šťávička, ta se pak fermentuje do 6 % alkoholu. Následně se to předestiluje. Posledním krokem je míchání více várek rumu hromady, až dává perfektní chuť, kterou schvalují mistři, prej. Zrovna u Havana Klubu? :)

Muzeum rumu Havana Club

Procházky musíme notně prokládat koktejly, abychom trochu unikli tomu zničujícímu žáru. Za každou návštěvu Havana Vieja tam padne několik mojitos a daiquiris. Na výběr je dále Cuba Libre (ve vybraných barech nazývaných Free Cuba) a Piňa Colada. Na prvních dvou jsme s Jájou menší závisláci.

Mojita

Daiquiri

Havana má tradičně dva bary, kam se chodil nalejvat Ernest Hemingway, věrný svému pořekadlu "Mojito en mi Bodeguita, Daiquiri en mi Floridita". Mluví o barech Bodeguita del medio a Floridita ve Habana Vieja. Ve Floriditě jsme měli štestí na místo, a daiquiri tam mají skutečně moc moc mňamy! Další dobrý bary na drink byli Las Hermanas a Bigote de Gato. Název Bigote de Gato jsem si nejdřív chybně překládal jako "Nábožná kočka", když ve skutečnosti se překládá jako "Knír kočky", což je ještě mnohem kořeněnější!

Po promotání se trochu městem se pozastavíme na Plaza de San Francisco. To je krásný rozlehlý náměstí, které trochu schovává tu Havanskou bídu. Má několik zahrádek od Cafés a krásnou starou basilikou San Francisco de Asis.  Na protější straně náměstí stojí socha jménem Konverzace, která se mi moc líbí tím, jak svojí vzdušností vážně vystihuje jakoukoliv konverzaci.

Konverzace.

Při courání městem víceméně omylem narazíme na hlavní třídu Obispo, na který to prostě žije! Obchod vedle obchodu, proudící davy turistů u místních, stánky s Churros, doutníkárny, koktejlový bary, no všechno co potřebuješ. Když si tam tam na chvíli sednem, abychom koukli do průvodce, projede kolem plešatý chlápek s takovým bednoidním vozejkem a vykřikuje "Panadero, Panadero!", místní pojízdná pekárna. Když se v jednom momentě zastaví na rohu dvou ulic, jdou kolem dva černoši s lahvičkou Havana Clubu, a tak se s ním daj do řeči, nasmějou se a popijou. Havana style!

Třída Obispo

Pojízdná pekárna a začínající Havana Club party

Krásný okamžik máme v podvečer na Plaza de Catedral, kterému čelí famózní barokní katedrála Neposkvrněného Početí Panny Marie. Objevíme se tam v momentě, kdy zasvítí zapadající sluníčko a hodí krásný oranžový odstín na všechny budovy náměstí, k tomu taková ta temně modrá obloha při západu slunce a mě to tam přijde jako úplně magická chvíle. Jak tam tak postáváme a uživáme si ten moment, všimnu si partičky maličkejch dětí, co hrajou "cukr káva limonáda". Je to k popukání, jak se dohadujou, kdo se hnul a kdo ne :)

Plaza de la Catedral a západ slunce

Čaj rum bum v Havaně

Nedaleko Plaza de Catedral si taky dáme večeři, takovou, jakou pak papkám skoro celý kubánský pobyt - rybu s kubánskou rýží, tedy rýží kombinovanou s fazolema. Hospůdka má báječnou zahrádku v postranní uliččce a k večeři nám hrajou a zpívaj takový dva muzikanti. Zahrajou mezi jiným Chan Chan a to si moc užívám.

Hudba k véče.

Jo a jedna věc, která pro mě bude navždycky spjatá s Havanou a Kubou vůbec je ten všudypřítomný smrad spalovaného nízkooktanového bezínu. Vy, co jste děti předrevoluční jako Jájořka si ten smrad jistě budete pamatovat :)

Součástí havanského koloritu jsou taky všudypřítomní nahaněči do taxíků a do hospod. Ti se objevují všude a neustále. Jakmile jsem slyšel "Holá seňor", už jsem si chystal svojí zautomatizovanou hlášku "No necessitamos, gracias" (nepotřebujeme díky).

Stánky s masem a zeleninou mají zpravidla jen pult a žádnou lednici. A tak se tam maso v těch třiceti stupních pěkně paří. Radší jsme ho moc často nedlabali.

Sem tam se na budovách objeví podobizný Che Guevary, Fidela a Camila Cienfuegose, jakožto revolučních hrdinů

Vila la revolución!

Od Staré Havany (Habana Vieja) je to jen přes zátoční kanál ke hradu Castillo de Los Tres Reyes(hrad tří králů). Tenhle hrad je absolutní dominantou města a je vidět skoro na každým pohledu.
Na jeho stranu jsme se poslední den nechali dovézt na Casablancu. Odtud to bylo cca 20min chůze a ten výhled od hradu na město byl vskutku skvostnej.

Castillo de Los Tres Reyes