Salsa, oh Salsa!

Cože, to už je březen a já jsem ještě nepublikoval ani řádek o mojí nový vášni, kterou cvičím už od září? Salsa, salsaaaaaaaaaaaaa!

Něco jako tři roky jsem si (a ostatním) sliboval, že si dám nějakej kurz tance. Pak si jednou v září říkám A DOST, konec přemítání a do akce - zaregistroval jsem se u Toronto Dance Salsa. Bylo to $130 za deset lekcí. Připadalo mi to drahý... ale pak jsem zažil první hodinu a byl jsem nesmírně rád, že jsem to udělal.

Vedla nás dáma jménem Lily, asijsky vypadající kanaďanka. Základní krok, odpočítávaný na 1, 2, 3, 5, 6, 7 mi nedělal problém, jen odpočítávat a zapomínat na 4 (protože to je pauza) pro mě byla trochu komplikace.

Pak začali jednoduchý otočky, napravo, nalevo, pohůdka. Zvlášť proto, že vždycky rotovala partnerka a já jsem jen vedl :). Pak se ale přidaly rotace nás obou, bližší držení, rotace obouruč, a už jsem se do toho začal motat. Nejlepší na tom bylo, že se taneční partneři střídali a tak jsem to na každý salse roztočil s min deseti různejmma ženama :).

Nejlepší na tej salse bylo zajímavé, že jakmile jsem tam přišel, úplně zapomněl na všechno ostatní, jako práci a starosti o to, jak mi celá ta moje delší Kanada dopadne. Lovely! Takovou koncentraci jsem zažil snad naposledy v autoškole... jo a na wakeboardingu :)

Žel nemám žádný vobrázky, na to nebyl čas :)

Rattlesnake point s muzikanty

Podzimní barvení bylo v plným proudu a já jsem děsně chtěl vyrazit někam autem do ontarijský přírody, abych konečně zahlédl pozdimní Kanadu. Obepsal jsem po Whatsappu všechny kamarády a nikdo nevypadal, že by jel. Nakonec se ozval Sam, že jede s kamarádama na Rattlesnake point. Tak jsem se optal, jestli se můžu přifařit, a byla to bžunda.

Ontario plný podzimních barviček

Sam je zapálenej muzikant a pracuje jako organizátor zahraničních studentů na jedný z vysokých škol tady v Torontu. Trochu mi to připomene Buddy System. Jeho kamarád Monk s ním hraje v kapele a na konverzaci po cestě je to pořádně znát. Jak dokážou rozeznat a posoudit výkon každýho jednotlivýho muzikanta v každý písničce, to mi přijde fascinující.

Sam, the muzikant.

Rattlesnake point je část vyvýšeniny Niagara Escarpment a poskytuje krásný výhledy na žloutnoucí a červenající se údolíčka kolem. Rattlesnake (překl. chřestýší) point se tak jmenuje podle pověstí, že právě kolem něj se skrývali zběhové/zajatci z anglických průzkumnických lodí, když zakotvili 15 km odtud na břehu Lake Ontario, který je jen o něco málo menší než celá matička česká. A chřestýši se tam prej objevovali až do roku 1950, teď už jsou jen v hutně vnitrozemských provinciích jako je Manitoba a Saskatchewan [seskečůvan].

No, objevování, to já můžu!

Kóřa vyplesklá z výhledu.

Snídaňky a vášeň pro milkshakes

Jednoho dne jsem si řekl, že ta věčná snídaně "muesli, javorovej syrup a mlíko" pomalu stačila. Sem tam jsem to ještě přistřihnul vajíčkama na hniličko.

Uhjuhuuu závislost

Pak mi došlo, že by třeba dobrou a energetickou pochoutkou mohl být milk shake čili míchanej mlíčkovej koktejl. Tak jsem nakoupil nějaký ingredience s nimiž by to mohlo být gut.. mandle, banán, čokoládu, řeckej jogurt, javorovej syrup samo sebou, mražený lesní plody a špenát. Všechno jsem to naházel do tý skleničky ne blender (rozeskávač, rozmixovávač, těžko říct, jak se to jmenuje) a zamíchal. Vznikla z toho taková mňamka! A tak jsem pár týdnu snídal takovouhle laskominu.

Milk shake v plný kráse před zpracováním.

Vždycky, když jsem ji s ranním čajíkem dopil (byl toho mezmála jeden litr), cítil jsem se docela sytě. Hmm, kolik to asi má kalorií? Tak jsem to zkusil nabouchat do nějakýho online kalkulátoru, a vyšel mi 1000 kcal. Solidní ranní drink :)

Milkshake žůžo snídaně.

Halloween v TO a NYC a Jean

Tak. A byl konec října, spadla klec. Toronto si začalo vystrojovat předzahrádky strašidelnýmy motivy a procházet se tak kolem rodinných domečků v Yorkdale a Little Italy bylo děsně zábavný a vzrůšo!!
Jako příklad můžu uvést jednu zahrádku, která se skrývala hned za rohem mojí práce na Dufferin St. Byla uzpůsobená do vzhledu hřbitova se třema hrobečkama, z nichž koukali utržený ruce, nohy.... No masakr :)

Jak jsem se tak na svých toulkách městem motal zase jednou kolem Pape station, šel jsem kolem zahrady, která byla pokrytá dýněmi. Stál u ní formálně oblečený týpek a řekl mi, kup jídlo v plechovce pro bezdomovce a můžeš si za to odnést dýni. Ale tak to zase jo! Skočil jsem so večerky, a za chvíli už jsem si to štrádoval domů s řádnou kulaťoučkou dýní pod paží.

Doma se z ní potom po urputném dlabání stal Jean. Z nějakýho důvodu jsem mu trochu nějak protáhl koutky u huby a tak vypadal spíš smutně než strašidelně. Snad mi to mělo připomenout moje září nebo co. Jinak mu to ale náramně slušelo! Z jeho vnitřku pak byla famózní dýňová polífčička.

Jeane, řekni světu čusíček!

Na samotnýho halloweena jsem se pak vyskytnul na jednom mém leadership víkendů v New Yorku. Když jsem se pak byl projít nočním městem po Manhattanu, všude před bary stály různě strašidelný postavy,  a většina jich byla vážně, ale vážně vyvoněná.

New yorčani na halloweena, škoda že se mi z nich klepala ruka.

V neděli večer jsme pak v NYC zasedli k Charlesovi do auta a vyrazili směrem k rodnému Torontu. Čekalo nás zase něco jako 11 hodin jízdy. Jak to Charles mohl zvládnout s jednou nebo dvěma zastávkama, to nepochopím do smrti. V nečem jsou ti Kanaďani prostě jiný. A tak jsme se v pondělí v 6:50 ocitli v Torontu, já si skočil domu dát sprchu a pak rovnou hopky do práce... A samozřejmě s litrovkou kafe od Tim Hortons, páč to byl porod.