Stubai snowboarding po dlouhé době

... a byl únor. A Lucci s Tominem iniciovali jezdící výlet nach Oestereich. Od mého posledního ježdění tomu bylo už skoro rok, takže jsem nabízenou příležitost chytil všemi deseti.

All star gruppe

V Praze jsme fikaně naložili jezdící výbavu do Simonky/Myšpulína (těch dvou nový oř) a vesele se ve čtvrteční ráno prokodrcali až k Brennerskemu průsmyku do obce Neustift in Stubaital, kdež se nacházel náš bezvový apartmán.

Bez cementu :)

Leider to píšu s dlouhým dvou měsíčním odstupem, takže už se mi v hlavě objevují jen střípky.

Krásnej prostornej apartmán a zahájení svijanama. Procházka po okolí, okukování sousedních velikánů a extatická pocitovka při pomyšlení na tu nekonečně báječnou jízdu, která nás čeká následující den. V údolí jen hromady ztěžklého mokrého sněhu, což mi přinášelo trochu starostí o to, jak to bude vypadat nahoře.

Následující den jsme se teda vykvápli pěkně brzy (na první lano i se snídaňkou), naložili se do kárek a odhoblovali těch cca 10 km k lanovce. Už v tu ranní hodinu nás sice zabrzdila kolona, ale adrenalinový nadšení mi vskutku nemohla snížit.

Manžestrrr

Stubai Tal je krásný vysoko položený středisko, kde ani v tak sněhově mizernejch letech, jako je 2014, není o to bílý štěstí nouze. Lanovka, kterou jedeme hore, má dvě naproti sobě umístěné sedačky, a tak na sebe můžeme dělat vopičky, a zároveň sledovat ty sexy zasněžený vrcholky kolem. Červená kabinka nás vyveze do asi 2100 mnm a je naprostý azúro. Ještě krátká rozcvička, zatímco si ženská část osazenstva odskakuje, a pak už jenom cvak cvak do vázání a ten vzrušující pocit z manžestrového sešupu po krásně široký červený. I bez tréninku se to na takovým povrchu dá postavit báječně na hranu a zažít tak nikdy nekončící zakrojeni do sjezdovky, akorát na poloměr prkna. Toho pocitu se asi nikdy nenabažím, ačkoliv mi poslední dobou wake na vodě začal být bližší. Po cestě dolů na sobě pozoruju, že ten řezanej backside už nějak není, co býval. No neva! Aspoň Máme zase prostor pro zlepšování! Červená dvojka se kroutí dolů a udržuje si šířku. To je bezva, a tak se to dá nakrásně rozjet. Jen dole je uzoučká, a tak si taky smýknu, snad si toho nikdo nevšimne ;-)

Počasí ne zrovna k zahození.

Jako další poměrně intensííív zážitek se mi tam vynořuje následující držkopád. Kravím si tak obloučkem na okraji poměrně uzoučký sjezdovky, vedle níž to jde kolmo dolu poměrně rozrytým hlubokým sněhem. Jak tak přijíždím k Jáje, která stojí nakraji té uzoučky, maličko mi to nevyjde s obloukem a já s vahou naprosto nevhodně na přední noze přepadnu přes rantlík. A tak se kutálím... a kutálím... hlava, prkno, hlava, prkno střídavě zabořený do sněhu a nějak to nemůžu zastavit. Když se tak asi po třech kotrmelcích posbírám, odfouknu si půl kila sněhu z xichtu a chechtám se, až se za břicho popadám, to sem se zase předved :-))

Sem tam větřík

Večer popíjíme pivečka a rumíky, ale s o hodně menší intenzitou než na silvestra, ať se nám ta první lana daří i nadále.

Stubaital teda MAXIMÁLNĚ k doporučení.!

Pečení frgálů a Beskydy

A tak nastal onen moment,  kdy jsme vyrazili za Jájobabičkou na zkušenou v pečení frgálů neboli vdolků, jak je nazývá ona sama.

Ranní přípravu od osmi jsem nestihl, neb jsem místo toho cvičil. Už při cvičení jsem ale naslouchal, jak se ty kvasinky mají dát jedině do vlažného mléka,  nikdy do studeného.  Každou chvíli jsem z vedlejší místnosti slyšel překrásným valašským přízvukem " tož víš, já tam té mùky hodím nějak od oka, ale ty tam dej tak 20 deka" :). Když jsem se dostavil do kuchyně, těsto už kynulo v teplejším obýváku.  Ehm, teplejší by tedy byl býval byl, kdybych od vstávání tamtéž nevětral  ;-).

Babička s Jájou džganí!

Tak, těsto už nakynulo a jde se na před pečící přípravu. Babička utrhla kus těsta a prstíčky roztahávala do krajů kulatého plechu. Pak se do válení dala Jája a šlo jí to stejně dobře. O mém pokusu  nelze tvrdit totéž :-). Jakmile jsem si rozvalování (džganí místním jazykem) zkusil já, okamžitě se mi nalepilo na prsty a ne a ne se pustit. To si musíte namočit ruce, doplní babička.  Poté to jde už celkem snadno. Následuje plnící fáze, hrušková povidla, mák a tvaroh, řáďácká vrstva a šup s tím na pár minut do trouby. Pak už jen pomazat kraje máslem, celej frgál přelejt rumem a je hotovo. 

Hotofka!

Po obědě pak procházka na paseky na Plzeň . Do kopečka se nám šlape dobře, když máme takovej hezkej  a ušlechtilej cíl ;-). Sluníčko se tak nějak chvílemi schovává za lesem a jen tak sem tam na nás vykukuje. Do mě to úplně vrhá pocit vznešenýho letního večera (a to je březen), bomba! Ani ne za hodinku dorazíme do zminenyho lokálu u Svrčinů. Pan domácí nás zase začal ukecavat na něco z grilu, ale my v tu chvíli byli přisosaný k Plzni. Nakonec z toho bylo aspoň jedno koleno pro ochutnání všemi. Cestou domů nám pak do nosu jarně voněl les a obloha byla ještě něco mezi šerem a modrem. Bylo to překrásný a za srdce chytající. 

Beskydský březnový sluníčko.

V neděli ještě jednou tradiční trasu horem z pržna okolo Holáňů a Svrčinů s bonusovým ukončením průchodem lesa. Po celou cestu zase různý vůně - lesová, jarní, čerstvě travnatá, žůžo! Někde ve třech čtvrtinách jsme narazili na strom, jenž byl zrovna opilováván několika stovkami včel. U toho když človík chvíli postál, měl pocit, že vzlétá helikoptéra nebo možná něco většího.

U babičky nás pak čekala 6 hodin pečená kachna a Bernard, no není to ráj?:-)

Ještě zcela jiná kapitola to je, když dojde na zblajznutí napečených frgálů. Ohromující silná hrušková chuť z povidel, pak po jazyku pohladí jahořklý mák a plejádu chutí dokončí jeden fantastickej tvarohovej. Při každým soustu poloviční extáze a nekonečný nadšení.

Ale hlavní, co z tohohle víkendu vím je, že .... PETRKLÍČE JSOU ŽLUTÝ!

Dejvické divadlo - Muž bez minulosti

Byl konec ledna, a s Jájou jsme zase jeli 5kou směr Zelená, čili zastávka u Dejvickýho. Světe div se, tentokrát jsme na místě byli ještě o něco dřív než bylo zvykem, mám dojem, že jsme i stihli jedničku bílého. Škoda, že to píšu skoro s měsíčním odstupem.

Muž bez minulosti byl opět královský. Dejvické mě vždycky hodně baví.

Všechno začalo s božími kulisy, které ilustrovaly zaplivanou vlakovou zastávku kdesi na sever od Čech. Kolem kachlíčkované zdi projde seriózní muž s kufříkem. Za několik okamžiků po něm skupinka othraných chlapů, z nichž jeden si vyjračuje s basebolkou. Pak ze odkudsi za rohem ozvou rány a ... od té doby onen seriózní muž ztratí paměť a začne se potýkat se všemi následky.

David Novotný - Muž bez minulosti

Objeví se ve skupince lidí bez domova, zamiluje se do členky armády spásy a prošplapává si cestičku životem, v němž musí neusále vysvětlovat, že ani neví, jak se jmenuje.

Nesmírně zajímavé bylo zpracování - emoce a představy Muže bez minulosti byly zhudebněny ztvárněny tancem všech osob, jež se v jeho životě vyskytovali. V praktickém podání i kulisáků :)

Takhle se muž postupně prokousává neznalostí svojí identity, až pomalu začne vyplývat na povrch, kým vlastně je. Postupně se dozvídá, že je ženatý a že jeho žena žije kdesi na sever od Helsinek. S její pomocí také objeví, že ve svém předchozím já měl sklon k pití a agresivitě, nyní však nejeví nejmenší známky jednoho, ani druhého. Takto si ze střípků postupně skládá svou osobnost.

Ukazuje se tu, jak chybějící reference ze vlastního života způsobují zcela jiný stav a vývoj osobnosti. Konfrontace s izolovanými ostrůvky vzpomínek, které si udrželi lidé, s nimiž se stýkal, je tak velice bolestivá a chvílemi dost hořce smutná. Nejvíce se to podepisuje zřejmě na stavění vztahů, které Mužovi jen tak splývají v vzduchu, nikde neukotveny.

Žel tento příspěvek píšu až po měsíci od doby, kdy jsem představení viděl, a nejsem tedy schopen jej popsat velmi přesně.Unskyld.

A jahuuu, už se teším na další :)

Přelom třináct a čtrnáct.

EEeeeejafjallajokull, nějak se mi nepodařilo od půlky prosince už nic někde v klídku napsat, sakrafix. A přitom, zážitků bylo habaděj a samý dobrý a intenzivní... Jen sem si to asi neuměl zorganizovat (jako dycinky). Tak to tady vemu tak hopem, maličko.

Kavárenský povalečství!

Tak žáááno, posledních předvánočních dnů samozřejmě ve znamení shánění dárečků, co došly z eshopů na poštu do Dejvic. Dloooouhý čekáníčko, ale tak jako ok, všechno až na maminčinu islandskou fotoknihu doručeno. Řešítko poukazem na kavárenský povalečství, uff.

Mňo, Vánoce překrásně proklábosený s rodinnejma kruhama a po nich hnedka čupky dupky k panu Pecháčkovi do Albrechtic. S parádní skvadrou, parádní čas, ale skoro řádnej sníh. Takže chillax, ježdění jeno dopoledne a pak docela zeširoka ťapání. Bydlení přímo u pomičky na Špičáku, kostel, vlek i hospody příjemně na dostřel. Pojezdit si to jedno dopolko na Špíče bylo bombový, už jsem to prkýnkování skoro zapomněl. Spousta takovejch ohazovacích legrácek s Tomínem, Lucci a Jájou na lyžičkách a Barčou Zůzou na fošně, chahááá! Vůbec bylo hrozně super tam mít s sebou i ségru.

Lyžování na prašánku :)

Večerní kostel v Albrechticích

Pak jsme tam měli taky krásný procházky. Jedna z těch nejlepších byla vejlet do Kořenova. Motivování slibovaným steakem jako kráva (abych byl přesnej) jsme poslušně šlapali dolů do Desný a pak přes Příchovice do Kořenova.Svítilo sluníčko a byla zdravá zimička. Steak byl vskutku k nezaplacení. Poučen z předchozích nezdarů s aktivitou po velkým jídle, jsem si k flákotě dal jen salátek a pohůdka. Cestu zpátky jsme řízli přes vodní nádrž Souš a pak podél vodopádu na Černý Desný zpátky do Albrechtic. Vpravdě super výlet měl něco ke třiceti kilákům a Svijany nakonec byly úplně záchranný. Inu, další dny nějaký lehčí procházky a postupné vypíjení několika litrů PYRATa a morgana. Yummy, yummy oba. Na Silvestra pak zbylo pár litrů vína, nějakej ten rum, hruškovice, a hlavně, hlavně... šááááňo. Takže zlískaný jak motyčky (hlavně v mym případě) jsme se vyvalili na parkovisko, kamž jsme došli nějak moc brzo. To teda vyzývalo k proběhnutí se ke kostelu, což jsme se Zůzou prubli, vééélkáá leegrace. Na vyhrazeném parkovisku jsme se objali k novýmu roku, nalili do sebe ty litry šáňa a pyrotecnik Tomino odpálil svojí monstrózní salvu. Dobrý to bylo moc! Pak už si z tý noci skoro nic nepamatuju :)

PYRAT v Albrechticích, dámy nadšené?!

Inu, po kocovinkovém návratu do práglu jsme ještě zhlédli pražskej ohňostroj, kterej byl děěsně půsbivej. Až na to, že jsme se na něm se zbytkem skupinky vůbec nenašli :)... Pár dní potom jsem se vyžíval v nucený dovolený, kterou jsem proválel v Kaváriu, kde jsem usrkával hrozně dobrou kávičku, očumoval lidi kolem a představoval si, co se mnou bude ve třiceti. Pěkná mlha, ale pocit lehkýho utřízení tam vzniknul. Jinak válení parádní, měl bych častějc.

V následujících týdnech jsems e tak porůznu pral s tvorbou islandskýho filmíku, montováním poliček do kůlny v bytečku na Hrááče (ouuu, večná a příšerná aktivita!), sem tam nějaký pivko v Krkonošský, a tak. Krom toho se tam ale objevily taky děsně dobrý kulturní záležitosti.

Nejmenší zábavička, šroubing poliček

Dvakrát to byl Akráč... Jednou na Agnes Obel (moje hudebně zamilovaná dánka) a tandem Calm season a Luno. Oboje naprosto boží. 

Na Agnes jsem si samo sebou nekoupil lístky včas, takže jsme na ně museli svést lítej boj s ostatníma zájemcema, kterejžto jsme nakonec vyhráli. A výsledek byl OHROMUJÍCÍ. Tahle hudební dokonalka, s lehce nachrapleným vokálem zahrála se dvěma svýma kolegyňkama (cello, housle) něco nezpaoměnutelnýho. Highlight 2014 rozhodně.

Luno v rozpuku v Akráči s nejlepším zvukem

Luno a Calm season následující týden byli rovněž dechberoucí. Zahájili jsme to se Zůzou pivkem, takže většinu calm season jsme prošvihli (trochu škoda). Pak nastoupili Luno, které jsem znal jen maličko. Bývalá zpěvačka z Khoiby, Ema Brabcová s pomocí bezva atmosférickýho piana, houslí, violoncel naprosto kralovala pódiu. Pro mě to byl tuplovanej zážitk proto, že tam na pár songů na housle hrál Boris Carloff a na cello Terezie Kovalová. Když jsem na poslední tři songy postával na balkóně, poskakoval mi extatickej mráz po zádech.

Do Aera od ježíška.

Z kultury to nění ne všechno. Pak tam ještě byly naše dvě první návštěvy v Aeru na ježiškovskej dárek - konkrétně na Von Trierovu Nymfomanku - díl I. a II. Byl to první film, kterej jsem od něj shlédl. Byl ponurej, chvílema vyhrocenej a rozhodně si z ničeho moc nedělal. Ukozaoval věci tak jak jsou a tématům se moc nevyhýbal. Veskrze ho prolínala deprese, ale byl hrozně zajímavě vizuálně opatřenej. Především první scéna, kdy se hlavní hrdinka povaluje zmlácená v jakési špinavé ulici někde v Anglii... hrozně silný. První díl byl takovej odlehčenej - spíš popis mládí hlavní hrdinky, a tedy kdy a jak začala zjišťovat, že je pro ní sex trochu nezdravě důležitej. Druhej díl už pak bez servítek ukazuje, co všechno se při hledání svýho štěstí musela vyzkoušet. Druhá část je tedy intenzivnější a bolestivější, ale také trochu nešikovně ukončená. Spousta lidí říká/píše, že se jim líbil jenom díl první. To je pro mě naprosto k nepochopení.

Sem tam nějakej mlhovej výlet... (okolí Dlouhého Vrchu, kolem Litoměřic)

Mňa, pak tut aky byl, 4. víkend v lednu na návštěvě můj odvěkej kamarád z Islandu - Timo, i s partičkou. Ty jsme tedy an sobotu protáhli zhruba tudyma: Týnská literární, Pivovarský dvůr, Peter's burger, Království. Prodrbali jsme všechno a já do sebe nalil sedm piv a panáka. Taky sem pak prospal půl dne a druhou půlku mi bylo pěkně šouflově.

Chachááá, když se na to tak podívám, možná ani ten 2014 nezačíná úplně od věci :-)

---

Tipy na všechno monžný:

• Kavárium: Božské dejvické kafe s ještě lepší atmosférou a žůžovou obsluhou. Když se posadíš k oknu, máš rázem světovej přehled o tom, co se děje v bubenečský, a to se ke kavárenskýmu povalečství velice hodí.
• https://cs-cz.facebook.com/Kavarium
• Ubytování Pecháček: příjemný dvou pokojový byteček v prvním patře rodinného domu pana Pecháčka v Albrechtcích v J.H. Dá se tam bydlet za oukej ceny a je to hned na ráně u vleku!
• http://www.ubytovanipechacek.cz/
• Tanvaldský špičák: na české poměry dosti dobrý poježdění. Poskytuje nedávno postavenou lanovku na červenou a pokud je mi známo, také starodávnou pomu na druhé stramě kopce. V Jizerkách rozhodně areál, který stojí za pokus.
• PYRAT rum: Famózní rum. Trochu do sladka, ale nedostižněj. I ta celkem vysoká cena za něj stojí.
• Krkonošská hospůdka: vždy na čepu Krakonoš a super hořkej Hendrych. K tomu vždy dva speciály, převážně z Krkonoš. A nekuřácká!
• http://www.krkonosskahospudka.cz/
• Palác Akropolis: Nesmírně stylová podzemní žižkovská hudební a jinak kulturní scéna. Všechny koncerty, které jsem tam viděl byly báječně ozvučené. Atmosféra místa je srdíčko chytající - hezky setmělej bar, ani ne moc zahuleno. Bohužel tam mají pouze Gambáč a Plzeň, to se ale dá s blízkým Královstvím dobře oživit :)
• http://www.palacakropolis.cz/
• Kino Aero: Brakuvzdorná kinová klasika uprostřed svatýho Žižkova. Mimo mainstreamová produkce, pouze sem tam i něco všeobecně populárního. Je to biograf krásnej, nezapomenutelnej a nedostižnej.