 |
| Mapička Kanady, na níž můžete vidět Manitobu i Saskatchewan, na červeném bodě je vyznačen můj cíl pro tento den, Saskatoon. |
Ve vláčku se tak kolem poledne uvelebím na svoje sedátko a mám velký plány... Budu blogovat o Winnipegu, dokud to mám za čerstva. Osm naspaných hodin za poslední dvě noci se ale projeví... a tak zasednu... a najednou se probudím a sluníčko už zapadá :) Tohle blogování na cestách fakt nejde :)
Vláček má tzv Dome car, tedy vagónek s prosklenou střechou, z něhož se dají božsky pozorovat kanadské krajinky. To je vlastně nejlepší za západu slunce, trkne mě právě když obloha oranžoví, a už si to valím přes jídelní vůz právě do Dome car. Ve vyhlídkovém vagóně sedí skupinka veselých cestovatelů ne nepodobných mě a všichni mají takovou tu přelétavost... Nikde na místě se necítí dlouho dobře a cosi vevnitř je žene objevovat pořád dál. Tehdy se mi trochu rozsvítí a rázem mi dojde, jak neukotveně dost možná dopadnu, když se budu hnát pořád za dalšími cestami a stěhováním a nebudu si všímat všeho toho krásného tam, kde zrovna jsem.
 |
| Dome car viarail čili vyhlídkový vagon. |
Takhle si teda sním při pohledu na ty nekončící planiny kam až oko dohlédne. Ono něco na tom rozložitým prostou bude... To se cítí tak úplně jinak než kdekoliv v Evropě... Z ničeho nic se nalevo od vlaku objeví stádo bizonů. Postávají tam a přežvykují rozložití a krásní, až mnou projede blesk nadšení. Jsou o tolik blíž, než byli bisoni ve FortWhyte Alive!
 |
| Bizoni v Saskatchewanu |
Naplněn pocitem štěstí, co všechno se dá zažít i z lavičky vlaku se rozkecávám s ostatními cestovateli a těším se na další zastávku - Saskatoon - kamž máme dorazit ve 22:00. Cestou ovšem opět uhýbáme vlakům nákladním a zpoždění se natahuje... a natahuje... Moje couchsurfing hostitelka v Saskatoonu na první noc je taková napůl nepotvrzená... a tak přemýšlím, jestli náhodou nebudu spát v nádražní hale.. jestli tam vůbec nějaká taková bude...
Vlak zastaví kdesi uprostřed prérií zhruba o půlnoci. Nádraží Saskatoon, vystupovááááát... Město není ani na dohled, ani na doslech. Nedaleko vidím jen jakousi továrnu... no veselý... Se mnou vystoupí asi tak desítka dalších cestovatelů, všichni postupně nastoupí do aut svých rodin a odjedou. Hmms, to nevypadá vůbec dobře... Adresu Ashley, která mě tu noc snad hostí svým gaučem, sice mám, ale ona se mnou už posledních pár hodin nekomunikovala... chachacha to je zase dobrodrůžo... Teď ještě jak se tam dostat z tadytý riťky. A právě tehdy se snížím k taxíku.... šťastnej, že jsem si rozšířil mobilní připojení na celou Kanadu. Na dispečingu mi řeknou, že je sobotní noc a že nevědí, kdy se jim nějaký tágo uvolní... že si nejspíš budu muset tak 30 minut počkat... inu whatever... pěšky to tady těmi setmělými hvozdy dávat nebudu.
 |
| Takhle vypadá hlavní nádraží v Saskatoonu, značka ideál na půlnoc. |
Auto s bůuhví jakým zpožděním a lehce před jednou stojím před setmělým domem, v němž by měla být Ashley de Couchsurfing. Nu což, řeknu si a vydám se po schodech dolů do podzemního bytu, o kterým mi Ashley v den starý komunikaci psala. Uvítá mě tmavá lehce usměvevá dáma a ukáže mi matraci v chodbě, na který později složím hlavu. Jsem děsně na ní zvědav, protože už na profilu napsala, že je ze 3/4 indiánka. A právě indiáni jsou pro mě ty správní Kanaďani.
 |
| Moje couchsurfing lože u Ash |
Rozekcáme se tak dosti zeširoka takhle. Ashley pracuje jako bezpečnostní dozorce v casinu v indiánský rezervaci. Tyhle casina jsou vlastněný indiánskou komunitou a vydělané zdroje se investují zpátky do rozvoje rezervace, takže ona ví, že pracuje pro dobrej cíl. Zasměje se nad tím, že se původní označení first nations jako indiáni (indians) se v dnešní době plete s Indy (indians), který se do Kanady přistěhují. "Já pak vždycky takhle někoho potkám, zeptám se ho co je zač, a on řekne, že je indián. No, to asi ne... povídám já, vždyť já jsem indiánka", shrnuje to Ashley. Problém je v tom, že v angličtině se Indiáni i Indové nazývají slovem "Indians", akorát o Indech se říká East Indians a Indiánech se říká West Indians.
Poví mi taky trochu o tom, jak silný opozice a nesouhlasy vládnou mezi jednotlivými indiánskými kmeny ještě do dnešní doby. Babička Ashley by jí radši viděla vdávat se za černocha, než za člena jiného kmene. "Dnešní problémy naší komunity vězí v tom, že se všichni koukáme na křivdy v minulosti a mluvíme o nich místo toho, abychom přemýšleli, co můžeme dneska udělat pro lepší zítřek", uzavírá Ash a já mám zase dlouho o čem přemýšlet.
Rozhovory s lidma, to bylo to pravý dobrodružství, který jsem napříč Kanadou zažíval.
Jak se víám článek líbil? Co bylo moc navíc, co chybělo? Nechte komentář :)
 |
| Takhle nějak vypadal domeček mojí hostitelky za dne. |
Žádné komentáře:
Okomentovat