...bump! A hned je po ranní ospalosti a rozmrzelosti! Jsem přece na svém kanadském dobrodružství!! Pořád ještě na zastávce 1 - Winnipeg! A už si pakuju svojí velkou těžkou krosnu, protože si jí můj hostitel vezme přes den s sebou do práce a večer mě odveze k mojí nové couchsurferce. Všechno zaklidím a po špikách se vyplížím z bytu, abych Sinana nevzbudil. Říkal že jde do práce až na poledne.
 |
| Pomníček losům uprostřed Winnipegu. |
Vylezu dole z domu na ulici portage a do nosu mě cvrnkne ranní vzduch, který mě na srdíčku zahřeje, ať jsem kdekoliv na světě. Ale i v Manitobě má takovej nějakej svůj přídech... No, rána mám šťastný! A jde se na výzvědy! Od Sinana vím o kavárně Forth uprostřed mého oblíbeného Exchange... A tak se ženu se rovnou k ní, dát si nějakou správně kanadskou snídani (sendvič s tenkým burgerem, vajíčkem, sýrem...).
 |
| Kanadská snídaně v kavárně Forth |
Dorazím do Forth a je to jen nedlouho po otevření... Ten prostor mě hnedka zaujme. Má docela vysoký stropy s kolmo orientovanými glazovanými prkny, sedí se na židličkách, jaký jsme měli na základce a v koutech se na paletách válí velké pytle se zrny. Sluníčko postupně prosvicuje a voní tam čerstvě mletá káva. Takovej ten pocit na husí kůži.
 |
| Vidíte ty základkoškolský židličky z devadesátých let? :) |
Na baru to teda bude capuccino (jinak to snad ráno ani nejde) a taky již zmíněná snídaně.... a já jsem nesjspokojenější kořka na světě... Jen tak si sedím o okýnka, přehrávám si v hlavě celý včerejšek a výraznejší okamžiky z vlaku a trochu se mi stýská po Ontariu a toronťankách.... Přece jen je to teprve 3 dny, co jsem opustil svůj kanadský domov a odevzdal klíče. Ale tak co... jede se dál, a já jsem vděčný za své objevovací dobrodrůžo.
 |
| Kavárna forth s pražírnou a kolem pytli s kávovými zrnky. |
Kolem devátý mi volá chlápek z Prahy na pohovor pro nějakou pojišťovnu či co. Má britský přízvuk.... jejda, tomu nějak nejde rozumět?? Celý se to ale odehrává v intencích těch posledních 900 pohovorů, který jsem v Kanadě měl, takže si to tak nějak uvolněně užiju a zbytek kavárenského povalečství mi to ještě vylepší.
 |
| Staré sklady ve čtvrti Exchange - "Naugthy club", továrna na bombony. |
Když skončím s telefonáty a kavárenským sněním, vydám se na toulky přes čtvrť Exchange... ta září starými sklady, v nichž se kdysi směňovalo obilí a zemědělská produkce ve velkém. Od té doby si sklady někdo vzal pod ručku, zrekonstruoval je a vyměnil jim okna... Šmankote mně se tak moc líbí, když jsou tyhle staré a obří budovy dávány zpátky do života a jsou obnovený a opečovávaný... To bych si přál, aby se časem stalo taky s každým prázdným domem v České Kotlině. Vždyť domy jsou takový symboly stability a spokojenosti...
 |
| Přibližná lokalita čtvrtě Exchange, hned dva krůčky na sever od centra. |
 |
| Zrekonstruovaná budova skladů, já to prostě zbožňuju. |
Z Exchange si to valím dolů k řece Red River, když v tom přede mnou stojí takový pestrobarevný 3 metrový pomník... Vypadá tak zajímavě a zvláštně...chvíli si ho prohlížím a všimnu si, že má uprostřed vyřezané díry do tvaru obilí... Pak najdu popisek a hleďme! To je pomníček vděčnosti za obilí... a za to, jak obilí pozvedlo Winnipeg, díky němuž vznikla čtvrť The Exchange, původně zvaná The Grain Exchange. Jo, takže tady poprvé autenticky cítím, co jsou prérijní provincie... statisíce mil plochy s vůní pšenice bez jediného kopečku. Jediný zádrhel vězí v tom, obilí a zemědělství jsou do Kanady přineseny osadníky z Evropy. Kdyby bylo bývalo po indiánsku, stál by u řeky pomník bisonům.
 |
| Děkujeme, obilí, žes zapřičinilo růst Winnipegu. |
...a o těch právě až v dalším postu, abyste se neučetli k smrti :).
Žádné komentáře:
Okomentovat