Winnipeg - První podvečer a noc v Manitobě

Tak, je 17.8., a můj první den ve Winnipegu se pomalu chýlí ke konci. Sedím v Nuburger a pořád ještě nevím, kde a jak budu bydlet. Vydám se teda směrem zpátky k centru za večerního sluníčka. Za mostem na mě zpoza parkových stromů vykoukne veliká a překrásná kopule jakési stavby, co mi v kontextu Kanady připadá jako reference ke starověku....

Je to Manitoba Legislative building a oči z ní přecházejí. Je to budova, kterou tady postavila britská koruna mezi lety 1913 a 1920. Je přes 70 metrů vysoká a já pociťuju, jak důležitý kraj to byl pro nově příchozí Brity, když jen za architektonický projekt,dali $10.000,- v tehdejší hodnotě. To byly časy, kdy tu budova stála sama o sobě jen tak uprostřed luk a úrodných polí a Winnipeg se stával tou tolik skloňovanou Bránou do prérií !

Takhle to na mě vykoukne Legislative Building při procházce z Osborne village v momentě, kdy o ní ještě nemám ani tušení.

... trochu víc zblízka.

Po stranách Legislative building stojí královna Victoria, Lord Dufferin a Louis Riel. Královna Victoria tam sedí na trůnu proto, že jako britská panovnice hořela neochvějným zájmem o provincie, tudíž i o Kanadu.

Socha královny Victoria, sjednotitelky Kanady.

Lord Dufferin (Frederick Temple Blackwood, the Earl of Dufferin) tam stojí jakožto britský generální guvernér (zástupce královny) v letech 1872 - 1878. Byl to on, kdo si uvědomil důležitost vazby mezi Británii a každou jednotlivou provincí, a také prví guvernér, který Manitobu vůbec navštívil. Byl to též on, kdo Manitobu označil za základní kámen Kanady.

Třetí socha vedle Legilative building je Louis Riel, de facto zakladatel Manitoby a bojovník za práva Métisů (lidé ze smíšných rodin mezi Indiány a britskými osadníky). Byl to právě on, kdo bojoval za zachování Métisských zvyků v dobách, kdy se britská kultura tlačila napříč Kanadou. Posmrtně byl uznán jako hrdina frankofonních i anglllofonních indiánů a je mu věnovaná celá řada publikací.

A ještě jedna zvláštní speciální socha tam byla... Zlatý Hoch přímo na hlavní kopuli Manitoba Legislative Building. Je to římský posel bohů Merkur, který se dívá směrem k severu a má symbolizovat přírodní bohatství manitoby a pohánět mladé k tomu, aby se zapojili do práce za lepší budoucnost.

Ale dost o budovách... šel jsem si tak dál k centru města a docela slušně jsem se tam zamotal. Winnipeg je totiž, na rozdíl od mřížkovitých ostatních kanadských měst, uspořádán hvězdicovitě. To mě rozhodí:))). Pak mi najednou zavolá ten týpek, u kterýho budu bydlet přes Couchsurfing, že je teď mimo město, ale že večer jsou oslavy mezinárodních lidových tradic zvané Folkorama a že bychom se mohli jít podívat na step a srknout si Guinesse do irského pavilonu. To souhlasíííím!!! Tak mě prej vyzvedne autem jeho kámoš u hlavního nádraží za hodinku a půl. No, tak si skočím vybrat svojí napěchovanou krosnu z úložny a čekat před nádražní halu.

Zanedlouho přijede starý odrbaný auto a v něm 3 vychechtaný mladý kluci, prej "Hey ty seš Thomas žejo? Tak jedem do Irska!" a už se kodrcáme kamsi na okraj Winnipegu. Tam konečně potkám svého hostitele Sinana. Uvítá nás rozhlučněnej kulturák uprostřed polí, kde nám nabídnou ragů plný masa, jak to mají Irové rádi. Zahraje taky irská lidová kapela a v hlavním sále se tančí step. Celej večer se tam u u piva chichotáme a pohupujem do rytmu. Inu co uděláš, když bydlíš ve městě ve skterým jinak chcípnul pes? Posbíráš cokoliv kulturního je v místních a uděláš kolem toho oslavu! Takhle se do toho taky pustím jestli jednou skončím někde mimo metropole, kde nebude dostatek společenskýho vyžití! Aneb, k čemu všemu dokáže cestování inspirovat.

Famózní irský lidovky na festivalu folkorama.

A trocha stepu.

Kolem druhý hodiny noční dojedeme se Sinanem k němu domů v centru. Winnipeg je už nočně vyprázdněný, a já už jsem po dvou dnech a nocích ve vlaku docela vyždímanej. Sinan mi ovšem nabídne, že se ještě můžeme jít podívat na jeho střešní terasu. To si zas nenechám ujít! A touha po spánku je pryč! Na střeše jeho věžáku jsou rozmístěný pohodlný sedačky kolem ohřívacích míst s ohněm, Sinanovi kámící tam pokuřujou a  tam taková chilling pohoda. Hnedka vedle modře září moderní budova Manitoba Hydro (Energetika Manitoba).
Přes ulici na stropě věžáku je taneční parket s blikajícími světly a já zatoužím tančit... Moje vyřízení v tu dobu ale nerozchodím... Jsem to ale stařec!

Na závěr si ještě dovolím referenci na pojmenování Manitoba, když je můhj první den u konce. Pochází od indiánského manitou-wapow čili Úžiny Velkého Ducha (nebo Manituovy úžiny). Fíha, takře všechny ty prérie, jezera a řeky, co tu vidím jsou baštou samotnýho Manitoua? Kruťárna!