Vlakem na západ napříč Ontariem

Sedím si tak ve vlaku jménem The Canadian na cestě Toronto - Winnipeg. Tahle cesta je počátečním úsekem při cestě z Toronta na západní pobřeží do Vancouveru a trvá 38 hodin čistýho času. odle toho si můžeš trochu představit, že Ontario je provincie veliká jako kráva.

Do vlaku jsem se nalodil ve středu večer kolem jednácté, takže akorát trochu pokecáme se spouljedoucí Lorie a pak nakrásně vytuhnu pod vlivem těch dvou piv, co jsem si ilegálně sosnul přímo před nádražní halou na Union statiion. A pak to byla jízda! 

Ráno odbije půl pátá  a já se probudím, zkroucenej jak paragraf. Asi tak se dá simlovat spánek v nejlevnější třídě vlaku napříč Kanadou. Lorie vedle mě je hned připravená si povídat, ale já se do komunikace dostanu až za 2 hodiny, když si vypiju jednu nezábavnou překapávačku viarail (viarail - kanadská obdoba ČD, pozn. pisálka).

Cesta Torontoo - Winnipeg

Čím víc se blížíme k hranicím s Manitobou, tím víc je krajina prokládaná jezery a sem tam malým skalnatým kopečkem Kanadskéhpo štítu. Když si o něm později počtu, zjistím, že je to horninový útvar, který si tady před 600 až 1200 miliony lety vyvřel do vysokých hor jako ozdoba Hudsonova zálivu. Pak ale přišly ledovce a zplazili se po vrchocích a sedlech tak, že z nich zbyly jen několik desítek nebo set metrů vysoké skalnaté kopečky.  Když se tak podívám na mapu Kanadského štítu, dojde mi, že jsem si vlastně při průjezdu přes severní Ontario šlápnul na tenhle masiv, který se zároveň táhne vysvěným Nunavutem!

Kanadský štít (autor: Tom/Wikipedie)

Středním/severním ontariem se táhne 50milionů hektarů tajgy (boreal forrest), čili k vidění už jsou převážně jěhličnany. Je to o tolik jiný ráz krajiny než věčně listnatém Jižním Ontariu! Pecka!

Ukázka boreal forrest neboli Ontarijské tajgy.

Při každém minutíém jezírku mi hlavou běhá dávno vyřčený pořekadlo o Ontariu "More water than land" (Více vody než země)....  a snadno tomu uvěřím. Spousta z jezer je úplně nehnutá a odráží siluetu lesa jak kdyby to bylo nakreslený. Zvlášť když se z umolousaného okýnka rozhlížím ráno a po jezerech se ještě válí mlha, je to atmosféra k zatajení dechu. Při psaní tohohle článku se podívám na statistky a trochu mně to převapí, že sladká voda v Ontariu pokrývá jen necelých 11% plochy.... zdá se mi to na první pohled málo, ale pak mi dojde, že to je plocha přes 900 000 km2 ... což je 11x větší než plocha České Republiky. Hahahaha, tak dobře, není to málo vody.

Jedno z dvousetpadesáti tisíc jezírek Ontaria za ranní mlhy.

A další!

Vláček nám občas zastaví uprostřed těchto hlubokých hvozdů ve vesničce složené z několika málo domů a jednoho obchodu s alkoholem (LCBO). Tyhle vesničky vypadají americky, ikdyž všude visí kanadské vlajky... U většiny domů tam stojí jeden ztěch obrovských pickupů a ulice jsou liduprázné.... Jak asi vypadá život  v těchhle osadách, odkud je to 5hodin jízdy do nejbližího města....

Osamělá vesnička Hornepayne uprostřed hvozdů severního Ontaria.

Když občas vláček zastaví už za tmy a my si můžeme vylézt na protažení a někdo na cigárko, v nočních světlech se vznáší oblaky dýmu a vypadá to jako vlak plnej strašidel jedoucích někam do neznáma :)

Jedna z pozdně nočních zastávek na cigárko.

Každopádně je to dobrý dobrodrůžo na uvolnění se ze všech těch smutných konců v Torontu.