Jak mi Toronto zářilo v září - vzdělávání, NYC a objevy

No nazdar! Jsem se teda odmlčel... :-) Poslední pořádný zápisky jsou někde osmého měsíce mého canadian dobrodružství, tak se pojďme podívat na září.

Po většinu času se v září zabývám poznáváním kolegů, kteří taky pracujou na analýze testování řidičů. Richard je postarší Kanaďan s původem z Polska, kam se jednou za rok zajede podívat na starý přátele a známý. Jinak rád tráví čas na svý chatě v Kelowna British Columbia, což je zhruba 5 hodin letu z Toronta. Krom toho taky nevynechá ani jediný zápas Blue Jays (torontský baseball) a pracuje 4 dny v týdnu, aby pátky mohl jezdit pravidelně lyžovat :). Z toho si pro sebe beru inspiraci. Většina vývojového týmu je původem z Asie (Čína, Bangladéš), stejně tak veliký tým testerů. V management týmu má většina Evropský kořeny (Itálie, Portugalsko...) Pěkná mezinárodní party jako celé Toronto.

Cesty domů z mý druhý kanadský práce, luxusní!

Kromě hlavy nafouklé prací mi taky začal můj Introduction Leadership Program (ILP), v němž se trénuju v komunikaci, efektivitě a poslouchání, na čem lidem kolem mě záleží. Je to tuze zajímavý osobní  vzdělání a nezřídka mě solidně trénuje v tom, abych všechny tyhle aktivity do svýho života zvládnul nacpat. Na ochutnávku uvedu dva objevy, který jsem v průběhu tohohle programu udělal:

• Jakmile začínám s nějakou novou aktivitou, většina mojí pozornosti je na obavě, že jí nedělám úplně správně. Místo toho, abych se koncentroval na aktivitu samotnou, starám se, že to možná nedělám tak, jak bych měl. Je to takovej strach z neúspěchu. A tak jsem nervózní a napjatý při čemkoliv novým, o co se pokouším. V rámci ILP mi došlo, že tuhle obavu můžu odložit když se pokouším o něco novýho. A tak jsem si řekl, že budu nový aktivity zahajovat s kontextem "Zpackej to!" Tím se dokážu líp soustředit na prováděnou činnost a těšit se na případnej neúspěch jako poučení. Od tý doby je pro mě spousta novejch pokusů legrace a vlastně mi všechno jde mnohem rychleji od ruky. Tím se například můj průměrnej vařící čas zkrátil z 2h na 40 min :)
• Taky jsem pochopil, jak v komunikaci s kýmkoliv moje mysl hrozně ráda odletí někam jinam. A když o tom vím, jak ji můžu aspoň dosti rychle přinutit zpátky a konečně pořádně poslouchat :). Je to trénink :)

V rámci ILP máme taky 4 víkendy v New York City (NYC), takže jsem se v září naložil do auta (Dodge Charger) mého kámíka Charlese a vydali jsme se na deseti hodinou cestu do New Yorku. Woohoo! S sebou jsme měli ještě Mariu a Mohameda, a byla to děsná bžunda! Na hranicích nás trochu potrénovali, kam že to jedem a proč že tam jedem. Pak jsem dostal Visa Vaiwer, a jelo se dál. V NYC jsme pak od rána do pozdního večera v tom tréninkovém prostoru a potkáváme se s ostatními účastníky z NYC, Philladelphie, Washingtonu, Baltimore, Bostonu, Montrealu... zkrátka skoro všech měst severovýchodních US a východní Kanady.

Střípky večerního NYC.

Večer po kurzu jdu na pivko s Mikem, taktéž jedním ILPařem z Toronta. Zapadneme do setmělého protáhlého baru vedle Broadway, já si naporoučím nějakou pořádně kvasnicovou IPA a dostanu takovou mňamku, že se mi štěstím rolujou palce u nohou! Oni taky v US někdy umí pivo? Hustý!

Ranní New York, objevování!

V sobotu ráno se vrhnu na procházku městem, abych taky pochytil něco z atmosféry, a hlavně (!!!) abych se potkal s Týnou a Štěpánem, který jsou v NYC zrovna na výletě! Tak probereme novinky v Torontu a rozdrbeme Kubu na prášky! Jak jsme tam byli všichni, jen v jiných časech, tak můžeme naše zážitky solidně srovnat. To bylo tak krásný se s nima zase potkat!

Woohoo, konečně obejmutí s kámíkama!

Jeden ranní New York

Jeden pro mě dosti extrémní zážitek byl můj první veganský burger v životě. V neděli jsme si takhle šli na oběd a Michael/Michal, Americkej Čech, mě naláká do týhle veganský uličky. Zkusím překonat svůj odpor k neznámému a bezmasému... a ono HLEĎME, ono je to docela dobrý a VELMI vydatný!!! To jsem se teda nasmál nad svojí předchozí zablokovaností :). Neznamená to teda, že bych opouštěl maso, ale k veganskýmu už nemám svůj automatickej odpor!

Můj průlom ve veganským jídle.

A jedna pohůdka na schodech před Poštou Spojených Států.

Léto se mezitím přelilo v podzim tady v Ontariu.

Inu, život mi naskládal pár neočekávaných událostí a já jsem si pak do kalendáře naskládal tisíc a jednu očekávanou událost tak, abych vyzkoušel, co všechno se dá do 7x24 hodin nacpat. To blogování se mi tam nějak nevešlo. Takže OBNOVUJEM!

Jak jsem se nadchnul pro cestování po Nova Scotia s rodinkou v srpnu, začal jsem vystrkovat růžky víc z Toronta.  Vždycky se podařilo posbírát některý z mých Torontských kamarádů a každej víkend si pořádně užít! Takhle jsme na začátku září byli v Tobermory, viděli tam potopený vraky v kříšťálový vodě a vyjeli si lodí na Flowerpot island na květináčově vypadající kamenné formace a pořádně svěží a studenou koupačku v Lake Huron. To byl ale pořádně strašidelnej pocit, když jsem si tou průzračnou vodou plaval kraula a najednou se pode mnou dno propadlo do hloubky, do níž nebylo vidět ani v takový čistý vodě, brrrrr! Aspoň taková rychlá zmínka a pár obrázků... o Tobermory bych se ale chtěl ještě o hodně víc rezepsat!!!

Vraky lodí v zálivu Tobermory

Průzračná voda Lake Huron

Flowerpot (květináčovej) ostrov

Prohučel kolem taky TIFF - Toronto International Film Festival - coby severoamerická obdoba festivalu v Cannes. King street byla tehdy nacpaná lidma, všichni se těšili na kolem chodící celebrity a byla to velká pár mobilizující celý město!

Výlet na  Scarborough Bluffs mi pak úplně vyrazil dech. Jak si mnozí můžete pamatovat, první 3 měsíce svojí práce v Kanadě jsem jezdil každý den 90min metrem a busem do Scarborough. Tehdá jsem si proti týhle části GTA vytvořil takovou lehoulinkou averzi. Scarborough Bluffs ovšem jsou překrásný, PŘEKRÁSNÝ, vápencový útesy tam kde Scarborough sousedí s jezerem. Když je s Michelle a Chiedzou objevíme, několik minut na ně zůstaneme jenom mlčky zírat! Taková překrása a jenom dvě zastávky vlakem od centra Toronta? Woohoo!

Scarborough z té hezčí strany.

V mezičase jezdím každý den do Yorkdale do práce (zkrácená dojížděcí cesta na 50minut), nořím se do analýzy testování ontarisjkých řidičů a do integrace jejich systému a do podpory produkčních chyb. To si zase docela obnovuju svoje starodávný technický zaměření :). Je to ale děsná zábava a každej den se učím něco novýho! Jako bonus mám kancelář cca 10-15 minut pěšky od zástávky Yorkdale a to mi poskytuje krásný svěží rána, který mi umožněj dojít do práce svěží a nadšenej, woohoo! Když to dobře vyjde, a šlapu z Yorkdale nedlouho po východu slunce, i kamínky na ulici Renne házej stíny! K neuvěření!

Taková ranní procházka do práce prostě inspiruje!

Když kamínky házejí stíny....

A aby to nebyl zase moc dlouhej článek, tak to tady utnu, a ostatní vmáčknu do novýho :)

Transformace za tranformací v Torontu

No nazdar - tak se mi sesypalo pár vzdušnejch zámků (mysleli jste si, že to nejde žejo?) a se sbíráním střípků mám tolik práce že blogovačka zase stojí. Tak tady je aspoň pár inspiračních obrázků.

Ranní mirroring v sousedních domečcích.

Z procházky po Humber Bay Park . Moc pěkný to tam bylo!

Noční výhled z okna.

Inukshuk, znak nám Toronťanům připomínající, že jsme na území First Nations.

Tenhle kámík mi spadnul před nos v den mých třívátých narozenin. To jako že mi začíná podzim?? :)

Veselý zvraty, procházky a konverzace v Torontu

Zatímco jsem se těšil na naše, různě jsem tak pocourával po mým milovaným waterfrontu, psal blog, přemýšlel o naší vztahový budoucnosti a snažil se držet se svých hlavních závazků: vstávat každý den v 7:00 a neutrácet za jídlo a zábavu víc než $17 za den. Oba tyhle závazky jdou dosti ztěžka, ale je dobře se v dodržování svého slova trénovat.

Courání po Torontu.

Jeden z dalších závazků bylo psaní blogu, konkrétně dopsat všechno, co jsem chtěl kdy napsat. A tak jsem se pustil do sepisování našeho trekování po Gruzii v létě 2015. Pro osvěžení si čtu cestovní deníček a je to jakobych se tam znova objevil. Chvěju se štěstím že jsem to krásný kavkazský dobrodružství zažil a vy si o něm zanedlouho budete moci přečíst. Nevím ale, jestli nejdřív nebudu publikovat dobdrodružství z Nova Scotia :). Můžete zahlasovat komentářem pod tímhle postem :)

Aka psaní blogu.

V týhle době (první polovina srpna) se mě taky snaží přetahnout jedna konzultantská firma, se kterou jsem byl v kontaktu v únoru. Tehdy si za mě vybrali někoho jiného. Tentokrát spou dohodneme o kus lepší platový podmínky, hlavně ale smlouvu do posledního data mýho pracovního povolení a příslib sponzorování na permanent residency. To mě okouzlí! Když máme s těmahle novýma doladěnou smlouvu, oznámím plánovaný obchod ve svojí současný práci. A tam se najednou začnou dít věci... Do dvou dnů od oznámení mám svojí situaci probranou s celým managementem Architechu, prodlouženou smlouvu do konce povolení, zvýšený plat a nabídku permanent residency s tím, že mě potřebujou. A tak co… když už jsem tu něco začal, tak to taky dokončím. A zůstávám. Kromě jiného byl náš ředitel dvakrát v Nunavutu. A tím si mě získá.

Courání po Torontu.

Jak se tak dávám sem tam s někým an waterfrontu do řeči, zjišťuju, že velkou oblibou kanaďanů je jezdit na sever na cottages, do přírody posedět/popařit s kamarádama. Taky hodně rádi kempují a hlavně portážují, tedy cestují po Ontariu s kánoí, kterou mezi jednotlivými jezery přenáší. 

Courání po Torontu.

Z konverzací taky zjišťuju, co považují za hlavní rozdíl mezi Evropou a Kanadou. Takhle mi to popsala jedna hezká kanaďanka co jsem jí potkal na pláži v HTO parku: "No vy v Evropě si prostě umíte líp užívat života! Tady v Torontu jen dřeš a dřeš, zatímco v tam máš spoustu dovolený, a tak hodně posedáváš s kamarádama, chodíš za kuturou a tak!"

Je to tu zábavný prostě :)